Jak připravit kapra

Dnes pro vás nemám žádný recept. Ale protože se blíží Vánoce, rozhodla jsem se pro vás sepsat a nafotit postup, jak připravit kapra k použití v kuchyni. Tímto způsobem ho čistíme a porcujeme u nás doma. Manžela to naučil jeho otec, kterého to zase kdesi na Slovensku (snad na vojně) naučili Rusové od řeky Don. Fotografie jsem pořizovala postupně během celého roku a tudíž se na nich střídá více kaprů.

Pokud si kapra nenecháte zabít už od prodejce, je třeba ho nejdříve usmrtit. Omráčit ránou paličkou do čela, následně zařezat za hlavou až k páteři (zhruba do poloviny těla) a nechat vykrvit. Pokud máte ostrý nůž, může se vám stát, že hlavu uříznete celou - to ničemu nevadí, stejně by se později musela dořezat.

Kdo někdy viděl zpracování kapra, možná si vzpomene, že ještě dlouho po usmrcení mrská ocasem. Někdy dokonce může i odskákat. Tomu zabráníme tím, že hned v druhém kroku ocas odřízneme. Vzdálenost řezu od ocasu je čistě na každém z vás. Ale obecně není dobré vést řez těsně u ocasu, v těch místech se to dělá nejhůře, protože tam přechází do těla ty silné a tvrdé kosti z ocasní ploutve. Lépe je tak 2 cm od ocasu. Já řežu ještě kousek dál, protože tu ocasní část stejně nikdo nechce obírat a obvykle se nakonec vyhazuje, takže ji raději dám vyvařit do polévky, aby byla silnější.

Je čas udělat to nejdůležitější: Očistit ho, to znamená, zbavit ho veškerého šlemu. Mnozí tuto část považují za nejnáročnější a nejobtížnější. Ale existuje na to fígl, díky němuž to nakonec nemusí být tak zlé. Stačí kapra dobře spařit. Položím kapra do dřezu a pomalu ho polévám vřelou vodou. Doslova uvidíte, jak se šlem sráží na povrchu. To samé i z druhé strany, to dá rozum. Ocas udělám zvlášť. Druhá varianta je kůži úplně stáhnout - někdo to tak dělává, ale je to škoda.

Kapra vytáhnu z dřezu a nožem jen seškrábnu všechen šlem. Zároveň odstraním i šupiny. Pokud je dobře spařen, odstraní se spolu se šlemem i typický pach bahna. Potom ho ještě opláchnu vlažnou vodu. Doříznu hlavu a dám stranou.

Nejprve se budu věnovat tělu. Opatrně ho rozříznu na břiše až po řitní otvor. Rozevřu břišní dutinu, vyloupnu vnitřnosti a odložím prozatím na talířek. Kapr je připraven na porcování. Můžeme z něj krájet podkovičky. Já však dávám přednost filetům. To znamená, že kapra rozpůlím: v těsné blízkosti páteře přeříznu všechna žebra. Jsou celkem měkká, pokud máte ostrý nůž není potřeba vynakládat moc síly.

Potom opatrně vedu nůž podél páteře a kostí až ke hřbetní ploutvi. Ostrý nůž doslova klouže po kostech a nechává je úplně čisté - to se mi stává málokdy, ale nevadí. U řitní ploutve řežu okolo ní a dál po kostech směrem k páteři a ploutvi. Získám tak dvě poloviny kapra a středovou kostru, kterou dám také vyvařit do polévky - prakticky nic se nevyhodí.

Odříznu břišní ploutve a okolí řitního otvoru. Plát kapra nakrájím na jednotlivé porce, ve spodní části vedu řez mezi jednotlivými žebry.

A jdeme na hlavu. Hlavu zbavíme ploutví. Dále je potřeba odstranit žábry. Moje máma je umí vytrhnout skrz žaberní otvory. Já to neumím, tak si vypomůžu tím, že ve spodní části žaberní otvory rozříznu, aby se daly víc rozevřít. Následně už není problém žábry vytrhnout. Potom odříznu pysky. Když se dobře trefíte do mezery, jde to snadno. Začátečníci si mohou vypomoci poklepáním dřevěnou paličkou na nůž (ale počítejte s tím, že se nůž ničí). Někdo pysky nechává, ale manželovi vadí, tak je dávám pryč. Ještě je potřeba vydloubnout oči. To je asi nejhnusnější, ten pocit. Opět moje máma to umí prstem, já to dělám nožem.

Hlava je připravená. Spolu s ocasem a páteří ji můžeme dát do hrnce a uvařit polévku. Teď už zbývá jen obrat vnitřnosti. Jikry nebo mlíčí poměrně snadno poznáme a odtrhneme od zbytku. Dáme si je bokem na jiný talířek pro případ, že by nám praskla žluč. Dále probíráme střeva mezi prsty a všechny "přívěsky" odlupujeme stranou - to je maso. Na závěr zkontrolujeme, zda je žlučový váček neporušený. Pokud máme pocit, že se nám to tak úplně nepovedlo, raději tyto vnitřnosti vyhodíme. Bylo by škoda si pokazit polévku.

A tím je hotovo. Zbývá jen uklidit. Jak vidíte, já si pod kapra "nastelu" noviny, které průběžně  podle potřeby vyměňuju. Ty pak jednoduše sbalím a vyhodím do popelnice (aby mi doma v koši nesmrděly). Celé to nezabralo ani hodinu.

Hořčičná omáčka

Občas člověk chce, nebo potřebuje uvařit rychle a přitom aby to vypadalo svátečně. V takovém případě klidně můžeme jednoduše opéct plátky masa a k nim naservírovat některou z mnoha jednoduchých omáček. Už jsem tu zmiňovala pepřovou, pažitkovou, česnekovou, jablečnou, bazalkovou... Dnes vám představím další z mého repertoáru, podobně jednoduchou, kterou můžete oslnit případnou návštěvu s minimem práce.

Suroviny:

plátky masa

přiměřené množství sádla

sůl, pepř

1 cíbule

2-3 lžíce plnotučné hořčice

1 kelímek smetany

Postup:

Maso podle potřeby a druhu naklepeme, osolíme, opepříme a na rozpáleném sádle opečeme z obou stran. Odložíme na nahřátý talíř, přiklopíme druhým talířkem a vložíme do nahřáté trouby, aby se udrželo teplé než jej budeme servírovat. Na výpeku osmahneme najemno nakrájenou cibuli. Potom smícháme s hořčicí, podlijeme smetanou a necháme přejít varem. Pokud je potřeba, ještě přisolíme.

Jemná játrová paštika

Manžel zase někde na internetu našel recept. Než jsem přišla z práce měla jsem nakoupené suroviny. Jenže recept už podruhé nedohledal - ještě se nenaučil, jak mi ho uložit na pinterest. A ani ho nenapadne si ho třebas vytisknout, nebo alespoň zapsat. V jeho podání pak postup zněl poněkud divně. Fakt napřed osmažit játra a pak teprve cibuli? Ptám se. Neví. A to víno zredukovat nebo jen nechat přejít varem, aby se odpařil alkohol? A kdy přidat smetanu? Do horkého, nebo nechat napřed vychladnout? Chudáček můj, byl naprosto v koncích. Nedalo se nic dělat, musela jsem sednout k internetu a pokusit se najít buď ten jeho recept, nebo nějaký hodně podobný. Vyšla ta druhá verze (v tom jeho bylo video). Ale výsledná paštika byla fakt jemné konzistence i chuti. Řekla bych, že se mohla podobat francouzské, kdybych nějakou někdy ochutnala. Ale naprosto luxusní.

Suroviny:

500 g drůbežích jater

60 g másla

1-2 cibule (podle velikosti)

150 ml bílého vína

150 ml smetany ke šlehání

1,5 lžičky soli

pepř dle chuti

lžička majoránky

(mandlové lupínky)

Postup:

Na másle osmažíme cibulku do růžova, přidáme nakrájená játra a opékáme do zlatova. Podlijeme vínem a necháme přejít varem, aby se odpařil alkohol. Ještě teplé přendáme do mísy, osolíme, opepříme, přidáme majoránku a smetanu a tyčovým mixérem rozmixujeme do hladka. Poté můžeme zlehka vmíchat mandlové lupínky (já je na přání manžela vynechala).

Řepánky

Řepánky patří k tradičním koláčům české kuchyně. Název je skutečně odvozen od cukrové řepy, která se používá do nádivky. Receptů na ty "jediné a pravé" je na internetu taková spousta, že mi skutečně dalo práci se jimi prokousat a najít nějaký, který bych chtěla vyzkoušet. Nakonec jsem zkombinovala dva recepty - z jednoho jsem použila seznam surovin a z druhého postup na přípravu nádivky. Kynuté těsto je už moje osvědčené, které dělávám nejčastěji. Klidně můžete řepánky udělat ze svého oblíbeného těsta. U nich je důležitá právě ta nádivka.

Nádivka... Do nádivky potřebujete cukrovou řepu. Kde ji vzít a nekrást? Pokud jste z vesnice, určitě ji najdete na nějakém poli v okolí. Jenže to by byla krádež: sice malá, ale i tak. Já vás tam rozhodně pro ni posílat nebudu, takže je to jen na vás a vašem svědomí. Kromě "krádeže" na poli se dá řepa najít u silnice, kudy řepu z pole svážejí, nebo v blízkosti cukrovaru. Vždycky se někde nějaká z vlečky skutálí. A když už máte řepu, můžete se tedy pustit do řepánků.

Suroviny:

250 ml vlažného mléka

200 ml oleje

3 žloutky

lžička soli

5 lžic cukru

500 g mouky (polovinu hladké a polovinu polohrubé

20 g kvasnic

Nádivka:
1 menší řepa cukrovka (cca 0,5 kg po nastrouhání)

500 ml mléka

1 lžička mleté skořice

5 hřebíčků

citronová kůra

100 g mletého máku

3 lžíce cukru krystal

šťáva z půlky citrónu

Postup:

Kdo nemá pekárnu, nechá tradičním způsobem vzejít kvásek, vmíchá ho do mouky, přidá žloutky, postupně vmíchává olej a potom nechá vykynout. Já to naházím v uvedeném pořadí do pekárny a zapnu program "těsto". Za hodinu a půl je těsto přesně takové, jak má být.

Mezitím si připravíme nádivku. Řepu důkladně očistíme, nastrouháme, vložíme do hrnce nebo hlubší pánve, přidáme mléko, skořici, tlučený hřebíček a nastrouhanou citronovou kůru a vaříme za občasného zamíchání do měkka - cca 30 minut. Do horké směsi přidáme mák a necháme "napít", dochutíme cukrem - cca 3 lžíce. Do vychladlé nádivky potom ještě zamícháme citronovou šťávu.

Z těsta udělám váleček, který nakrájím na plátky, každý trošku roztáhnu, dám na něj náplň a zamotám do kuličky. Nyní je na vás, zda chcete řepánky jako koláče nebo jako buchty, dělává se obojí. Já zvolila buchty, protože nádivky bylo opravdu hodně a buchty se mi i více naplněné lépe tvarují.

Jednotlivé řepánky klademe na vymaštěný pekáč, v případě buchet ještě promazáváme mezi nimi. U koláčků je zase dobré je na povrchu potřít vejcem a drobenkou určitě nic nezkazíte.

PS: Originální řepánky jsou skutečně s mákem. Ale některým lidem působí mák potíže. To však neznamená, že byste si řepánky nemohli také udělat. Na internetu jsem viděla i recept, v němž byl mák nahrazen strouhaným perníkem. Jsem si jistá, že by šel nahradit i oříšky... A uvažuju, že by mohlo být zajímavé udělat nádivku řepovo-jablečnou. 

Mozeček s vejci

Mozeček s vejci je to první, co můžete o zabijačce ochutnat. Je poměrně malý, takže aby vyšlo na všechny, nastavuje se cibulí a vejci - někdy se stává, že je cibule a vajec tolik, že se mezi nimi mozeček téměř ztrácí. Ale nemusíme si jej dopřávat jen o zabijačce. Mozeček se dá i koupit a můj miláček mi ho občas skutečně koupí, takže si uděláme "sváteční" večeři. Cibule a vajíček dávám tak akorát, abychom si pochutnávali skutečně hlavně na mozečku. Má jemnou konzistenci, doslova by se dal roztírat. Jeho chuť se dá jen těžko popsat. Nedá se k ničemu přirovnat. Prostě, abyste si udělali názor, musíte ho ochutnat.

Suroviny

20-30 dkg mozečku

1 cibule

4-5 vajec

2 lžíce sádla

sůl, pepř.

Postup:

Mozeček dobře očístíme, obereme všechny krvavé blanky, nebojte se zajet i do záhybů, odstraníme i případné drobné kůstky. Poté jej nakrájíme na drobnější kousky a odložíme na talířek.

Cibuli nakrájíme najemno a na sádle osmahneme do růžova, přidáme mozeček a krátce restujeme. Přidáme vejce a smažíme dokud se nezdrcnou (podobně jako míchanici). Osolíme, opepříme a podáváme s chlebem.

Kedloubková omáčka

Už několik let dávám na zahrádku několik gigantů. Letos byl na ně obzvlášť dobrý rok - zřejmě díky nadměrně deštivému počasí rostly jako z vody a nyní nastává nerudovský problém: Co s nimi? Kedloubkové zelí je sice fajn, ale každý týden ho taky nemusíme mít. A tak jsem hledala na internetu, co jiného se dá z kedloubků připravit a obohatit tak náš jídelníček. Zaujala mě kedloubková omáčka, kterou mi google v různých obmněnách nabízel. Nikdy jsem o ní neslyšela. Po přečtení několika receptů jsem se rozhodla pro vlastní experiment. Nedivte se: V jednom byl masox, v dalším vegetka... Několik receptů zase pro změnu obsahovalo suroviny, které doma běžně nemívám. Ale postup byl u všech stejný, nebo hodně podobný, takže ten jsem vzala jako základ a zbytek je moje vlastní know-how... Nevím, jak by měla chutnat v originále, ale tato rozhodně špatná nebyla.

Suroviny:

2 lžíce másla

1 menší cibule

cca 3-4 kedloubky (nebo podílek z gigantu)

250 ml vývaru (ideálně slepičí)

250 ml smetany

sůl, pepř,

citronová šťáva

Postup:

Na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku do růžova. Kedloubky očistíme a nastrouháme na hrubém struhadle. Vložíme na cibulku a chvíli orestujeme. Podlijeme vývarem a pod pokličkou dusíme do měkka. Potom přidáme smetanu a necháme přejít varem. Podle potřeby omáčku zredukujeme - odpaříme tekutinu, aby zhoustla. Dochutíme solí, pepřem a citronovou šťávou. Podáváme s vařeným bramborem a vajíčkem nebo klobásou.

Pomazánka z červené řepy

Docela ráda zkouším nové věci. To mě tak jednou v obchodě zaujala červená řepa. Zatím jsem s ní měla jedinou zkušenost - zavařená v sladkokyselém nálevu. Protože tuto řepu mám u nás ráda jen já, tak se s ní opravdu nedělám a sem tam si skleničku koupím. Ale jaká vlastně je normálně? A tak jsem koupila dvě bulvy. Byly už předvařené, takže mi odpadla ta špinavá práce, při které je všechno  kolem červené. Jednu jsem si udělala jako přílohu k masu na špeku a cibuli - byla výborná. Z té druhé jsem pak vyrobila pomazánku pro celou rodinu. Manžel se zpočátku ošklíbal, že je bez chuti. Ale po dvou hodinách v lednici se křen krásně rozležel a to už mu zachutnala.

Suroviny:
250 g měkkého tvarohu (ideálně ve vaničce - je jemnější)
1 červená řepa
1-2 lžičky strouhaného křenu
sůl dle chuti

Postup:

Řepu se dá koupit jak syrová, tak i už uvařená. Pokud koupíme syrovou, tak ji nejprve uvaříme a oloupeme. Takto připravenou řepu nastrouháme na jemném struhadle. Přidáme křen, sůl a tvaroh a promícháme. Necháme nějakou dobu v lednici uležet. Poté natíráme na chléb - s tím domácím je to skutečná delikatesa.

Pečený lilek

Letos na jaře, když jsem kupovala sazenice, zahlédla jsem i lilky a dva přibrala, aniž bych tušila, co s nimi potom budu dělat. Ale ono se už něco najde... Pomyslela jsem si a rostlinky zasadila. V letošním roce to se zeleninou na naší zahradě není nijak slavné... Saláty mi vyhnaly do květu, rajčata chytla hnilobu.. Cuketa měla jen samčí květy, ty samičí nasazuje až teď k podzimu a je jasné, že z nich už nic nebude. A okurky jako naschvál dozrávaly o měsíc později než obvykle, což bylo v době, kdy jsme byli na dovolené... Snad jediné, co je bezproblémové, jsou právě ty lilky. O víkendu jsem utrhla první dva, ale vypadá to, že ještě budou...

Lilek pochází z jihu Evropy. Tam je také mnohem více využíván v kuchyni, než u nás. Turci prý umí lilek připravit na tisíc způsobů. U nás platí spíše za exotickou zeleninu. Paradoxně botanicky se však plody lilku řadí mezi ovoce. Já prošla desítky receptů na internetu a nakonec vybrala jednoduchý pečený. Nechtěla jsem totiž, aby jeho, pro nás zatím neznámá, chuť zanikla v množství různých surovin. A to ani když jsem si přečetla, že podobně jako cuketa vlastně ani žádnou chuť nemá.

Tento recept se na internetu objevoval snad ve všech možných databázích receptů, takže těžko dohledat, kdo je jeho původcem. Nejspíš nějaký jihoevropský kuchař... Já ho trošku změnila - místo oleje jsem použila máslo, které považuju za mnohem lepší. Podle internetu lze takto připravený lilek konzumovat samostatně, např. jako předkrm, nebo lehkou večeři. Ale lze jej použít i jako přílohu k masu. Já zvolila variantu přílohy, pro případ, že by někomu nechutnal, tak ať mají alespoň něco. Pro mě byl výborný, ale moji chlapi to až tak moc neocenili a za brambory a maso k němu byli vděční.

Suroviny:

2 lilky (baklažány)

sůl, pepř

6-8 stroužků česneku

70 g másla

4 snítky bylinek

Postup:

Lilky omyjeme, podélně rozpůlíme a v dužnině nožem vyřízneme několik hlubokých podélných zářezů - dáváme však pozor, abychom neprořízli slupku. Poté lilky důkladně osolíme a necháme asi 15 minut vyplakat. Mezitím si můžeme oloupat a na proužky nakrájet česnek. Lilky dále opláchneme, osušíme a rýhy vyplníme plátky česneku, povrch potřeme rozpuštěným máslem, znovu trošku osolíme a opepříme, přidáme snítku bylinek - já dala oregáno, vložíme do pekáčku a do rozehřáté trouby péct. Trvá to asi 20-30 minut, podle velikosti lilku.

Cuketová pomazánka na topinky

Letošní rok je pro zahradníky mizerný. Na jaře, když kvetly ovocné stromy, tak mrzlo. Pak dlouho pršelo a spousta rostlin chytla hnilobu nebo plíseň. Do toho ještě přišly kroupy a potloukly, co ještě nebylo zničené... Prostě letos se toho moc neurodilo. Ani těch cuket není moc - kvetou sice jak blbý, ale samí samci, těch samičích květů je tam pomálu. Ale zato z nich asi díky dešťům a vedru rostou cukety jak dýně. Jednu sobotu je ještě moc malá na utržení a tu další už je přerostlá, že by nám stačila na celý týden. Jenže v týdnu jsem v práci a nevařím. Alespoň z ní mohu udělat pomazánku na topinky. Vloni jsem ji vyzkoušela a byla dobrá. Už nevím přesně, na kterém webu jsem vzala recept, ale podle všeho je od mé jmenovkyně Jitky - samozřejmě mnou lehce poupravený.

Suroviny:
1 kg rajčat
1 kg paprik
1 kg cibule
1/2 kg již očištěné cukety
10 stroužků česneku
200 g cukru
2 lžíce soli
200 ml oleje
100 ml octa
1/4 lžičky skořice
5 rozdrcených hřebíčků
1 lžička pepře (může být i více)
(4 feferonky)

Postup:
V původním receptu bylo, že se to má všechno umlít na masovém strojku. Jenže my máme rádi, když v tom jsou kousky zeleniny, takže všechno strouhám na jemné kostičky na tzv. V-kráječi. Na oleji krátce osmahnu cibuli, přidám papriku, poté cuketu a nakonec i rajčata. Vlastě udělám takové lečo. Přidám prolisovaný česnek, všechny ostatní suroviny, dobře promíchám, přivedu k varu a za občasného promíchávání vařím dokud se většina tekutiny neodpaří. Horké plním do čistých sklenic a otočím dnem vzhůru.

Jelikož se to už nezavařuje, tak jsem to raději uskladnila v chladnu. Bez problémů mi to rok vydrželo - minulý týden jsme snědli poslední skleničku.

Cuketové proužky s tuňákem

Už pár let kolují po internetu různé recepty na "cuketové špagety". Vypadalo to lákavě a když se nám urodilo cuket více, než stíháme spotřebovávat, tak proč to nevyzkoušet. Receptů je všude plno, stačí si vybrat. Já zvolila ten, kde bylo minimum polotovarů - vlastně z polotovarů tu byla jen tuňáková konzerva a tu jsem přidávala až úplně na závěr, protože tomu něco chybělo. Ten tuňák to vylepšil ta, že mi to skutečně chutnalo, ale chlapy to ani tak nenadchlo. Je to vlastně spíš takový teplý salát - samá zelenina.

Suroviny:
1 cuketa
1 cibule
4 rajčata
2 stroužky česneku
hrst bylinek
sůl, pepř
máslo
1 konzerva tuňáka

Postup:
Nejprve si připravíme omáčku. Cibuli nakrájíme na drobno a osmahneme na másle, přidáme na kostičky nakrájená rajčata, osolíme, opepříme. Rajčata pustí hodně šťávy, takže ji zredukujeme na minimum. Přidáme tuňáka a necháme prohřát. Na závěr přidáme prolisovaný česnek a nasekané bylinky.
Zatímco se redukuje omáčka, oškrábeme cuketu a nakrájíme na úzké proužky. Existuje na to takové udělátko, které já nemám a ani nemíním pořizovat. Já už mám totiž V-krouhač a tím jsem cuketu na proužky nastrouhala. Kdo nemáte nic, musíte holt ručně. Když máme omáčku připravenou, rozpustíme si na druhé pánvi máslo a ty cuketové proužky na něm lehce orestujeme - jen tolik aby změkly. Teprve těsně před podáváním osolíme, protože jinak by pustily vodu a byly by jak vymáchaný hadry.

Bublanina s ovocem

Někdy se urodí tolik ovoce, že ho nestíháme jíst ani zpracovávat. V takové chvíli přijde vhod i obyčejná bublanina. Receptů na bublaniny je snad tolik, kolik je kuchařek. Sice jsou si v mnohém podobné, ale díky různému poměru surovin je výsledek pokaždé jiný. Vyzkoušela jsem jich několik, než jsem našla takovou, která mi vyhovovala po všech stránkách a zakotvila definitivně v mém receptáři. Dnes se s vámi o ni podělím.

Suroviny:

300 g cukru krupice (může být i hrubší krystal)

6 vajec

150 ml oleje

150 ml mléka

435 g polohrubé mouky

1 vanilkový cukr

citronová kůra

1 prášek do pečiva

ovoce

Postup:

Cukr a vejce utřeme do pěny (drobné nerozpuštěné krystalky cukru nevadí, naopak dělají buchtu nadýchanější). Přidáme olej a mléko a nakonec vmícháme mouku s citronovou kůrou a práškem do pečiva. Těsto vylijeme na máslem vymazaný a moukou vysypaný plech, poklademe ovocem a dáme péct.

Ledvinky

K vnitřostem mají lidé všeobecně různý vztah. Někteří je milují, další je sice nemusí, ale tolerují a pak je tu skupinka lidí, kteří je nesnáší. Jak asi tušíte, my patříme k těm prvně zmíněným. Mezi vnitřnostmi pak mají ledvinky výjimečné postavení, protože ty nesnáší i někteří ostatní vnitřnosti tolerující, ba dokonce i někteří mezi milovníky ostatních vnitřností. Důvodem je jejich specifický močový zápach, který ne každý umí odstranit. Na druhou stranu, pokud se někdy dostanete na zabíjačku, tak schválně zkuste kousek ledvinky vařené v kotli - možná budete překvapeni jemností masíčka, které vůbec není cítit, a to i přesto, že jim nikdo žádnou extra péči nevěnoval. Prostě se jen vytáhnou z břišní dutiny, trošku propláchnou vodou a hodí do kotle. Zřejmě za tím bude to množství výborné silné polévky v němž se vaří: ve 20-ti litrovém kotli se dvě malé ledvinky docela ztratí a to  jejich aroma dokonale rozloží.

A jak tedy připravit ledvinky, aby cítit nebyly. V první řadě je potřeba odstranit vnitřní močové kanálky (tu bílou žilnatinu). Málokdy a málokomu se to podaří tak dokonale, aby tam nezbylo vůbec nic, ale čím méně tam toho zůstane, tím lépe. Potom ledvinky nakrájím na úzké proužky a vložím do cedníku v němž je důkladně propláchnu vlažnou vodou. Potom je vložím do misky, zaliju mlékem a nechám přes noc louhovat. Znovu důkladně propláchnu v cedníku a teprve z takto připravených ledvinek vařím.

Suroviny:

2 lžíce sádla

1 cibule

4-5 vepřových ledvinek

1/4 l vepřového vývaru

sůl, pepř.

Postup:

Na sádle osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme očištěné ledvinky a zlehka opečeme. Normálně všechno podlévám vodou, ale ledvinky nikdy! Takže podlijeme vývarem a dusíme pod pokličkou 10-15 minut. Poté dosolíme a opepříme podle chuti, případně ještě rychle odpaříme přebytečnou vodu. Ideální přílohou je rýže.

Rybízový koláč se sněhovou čepicí

Léto je v plném proudu a ovoce zraje jako o závod. Rybíz je oblíbené ovoce na koláče.Už jsem tu jeden recept na rybízový koláč dávala, jenže když je rybízu tolik, kdo by chtěl pořád jeden a ten samý koláč. Bylo potřeba se poohlédnout i po nějakém dalším. Tentokrát jsem zvolila koláč zdobený bílkovým sněhem.

Suroviny:

3 vejce
200 g másla
140 g cukru krystal
300 g mouky polohrubé
250 ml mléka
200 g moučkového cukru
rybíz

Postup:

Utřeme žloutky s krystalem, vmícháme změklé máslo, po troškách mléko a nakonec mouku. Vznikne nám hustší těsto, které vyklopíme na plech, rozetřeme a dáme na cca 15 minut péct. Mezitím si připravíme z bílků sníh, zašlenáme do něj moučkový cukr. Na předpečený korpus rozložíme rybíz, můžeme ho ještě trošku posypat cukrem a povrch pokryjeme sněhem. Dáme ještě do trouby dopéct.

Dušená mrkev

Na úvod vám položím otázku: "Jaký vztah máte k dušené mrkvi?"

Já se jí dlouho vyhýbala. Spolu s rozmočenou žemlovkou patřila k tomu absolutně nejhnusnějšímu, co naše školní jídelna dokázala připravit. Když byla k obědu, tak já měla vlastně jen suché brambory, a to jsem si ještě vybírala ty, které se nevábné a nechutné mrkvové kaše ani kousíčkem nedotkly. Maso nám kuchařky pravidelně plcly to té mrkve, takže to jsem pozřít nedokázala.

S léty jsem zjistila, že i ta hnusná školní jídla je možné připravit chutně. Dokonce i ta žemlovka nebo mrkev. A i když jsem se nestala nijak velkou fanynkou obojího, tak přesto čas od času se překonám, uvařím a pochutnám si. Dnes vám tedy představím dušenou mrkev tak, jak ji dělávám já.

Suroviny:

1 kg mrkve

1 cibule

2-3 lžíce másla

1/4 l slepičího vývaru (může být i jiný, ale slepičí je prostě nejlepší)

3 bobkové listy

sůl, pepř, 

citronová šťáva

Postup:

Na másle v hlubší pánvi osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli dorůžova. Přidáme očištěnou, na kostičky nakrájenou mrkev a krátce osmahneme, aby si zachovala pěknou barvu i chuť. Podlijeme vývarem, osolíme, opepříme, vložíme bobkový list a pod pokličkou pomalu dusíme cca 10 minut. Poté přidáme citronovou šťávu dle chuti, necháme ještě 1-2 minuty povařit. Pokud máme v mrkvi ještě hodně šťávy, můžeme během té chvilky rychle zredukovat (= nechat odpařit). Podávám s bramborem a opečeným masem.

Bramborová omáčka

Znáte bramborovou omáčku? Já o ní neměla tušení, dokud jsem se nepřestěhovala sem na Hanou. Poprvé jsem se s ní setkala před lety tady v závodní jídelně. A chutnala mi, přestože ostatní kolegyně se na ni spíše šklíbily. Od té doby jsem ji chtěla vyzkoušet i doma, ale manžel pokaždé protestoval. Konečně jsem se odhodlala. V lednici zbylo něco k jídlu od včerejška, tak když se nepovede, manžel se dorazí tím a já to nějak přežiju. Jenže se povedla, manžel si dokonce přidal! Pravdou je, že jsem ji proti originálním receptům poněkud vylepšila. Původně se jedná o velmi prosté jídlo sestávající se z brambor, vody, smetany a trošky mouky na zahuštění. To by asi fakt nejedl ani manžel a pravděpodobně ani nikdo jiný. Takže jsem do vody přidala i trošku zeleniny a vyrobila zeleninový vývar. A místo zaprášení, jsem ji zahustila jíškou. Výsledek byl naprosto luxusní a rozhodně se na našem stole zabydlí.

Suroviny:

4-5 středně velkých brambor

1 mrkev

plátek celeru

3 stroužky česneku

list libečku

1 lžíce másla

1 cibule

2-3 bobkové listy

1 lžíce mouky

1 smetana na vaření

1-2 lžíce zakysané smetany

sůl, pepř, bylinky

Postup:

Brambory oškrábeme, nakrájíme na malé kostičky a vaříme do měkka v osolené vodě, do které jsme přidali celou očištěnou mrkev, celer, prolisovaný česnek a libeček. Než se brambory uvaří, osmažíme si na másle na jemno nakrájenou cibuli, zaprášíme ji moukou a připravíme si světlou jíšku. Když jsou brambory měkké, vyjmeme zeleninu a koření, přidáme smetanu, zahustíme jíškou a krátce povaříme, aby se vše spojilo. Dochutíme zakysanou smetanou, můžeme lehce opepřit. Podáváme s opečenou uzeninou a chlebem, posypané čerstvými bylinkami.

Marinovaný řízek

Tento recept jsem kdysi dávno dostala od tety a od té doby tyto řízky připravuji na větší oslavy, nebo když čekám více lidí na oběd. Jsou totiž proti těm klasickým rychlejší. Tedy ne tak úplně. Vlastně jsou stejně pracné, jako ty obyčejné, jen si ji všechnu odbudu den předem a v den D už jen v klidu a pohodě smažím. Vlastně i salát si připravím o den dříve.

Zkoušela jsem hledat, jestli nemají nějaký název, ale na internetu podobný recept snad vůbec není. To je prima, jsem nejspíš první, kdo ho publikuje. Určitě však se mnou budete souhlasit, že je to fajn řízková varianta. Na první pohled vypadají, jako úplně normální řízky, ale chuť je někde trochu jinde - díky marinádě.

Suroviny:

4 řízky (můžete použít jakékoliv maso)

sůl, pepř

3 vejce

4 stroužky česneku

1 lžička sladké papriky

1 lžíce hořčice

2-3 lžíce hladké mouky

strouhanka na obalení

tuk (sádlo) na smažení

Postup:

Do misky vyklepneme vejce, mírně osolíme, přidáme prolisovaný česnek, papriku a hořčici a dobře rozmícháme. Zahustíme moukou, aby vzniklo řidší těstíčko. Řízky naklepeme z obou stran, osolíme, opepříme a naložíme do těstíčka, v němž necháme marinovat alespoň do druhého dne (lepší je dva dny). Na druhý den řízky jeden po druhém vytahujeme, obalíme ve strouhance a smažíme na tuku do zlatova.

Falešná dršťková z hlívy

Dršťková polévka patří k pokladům české kuchyně. Já, bohužel, k hovězímu masu nemám zrovna nejvřelejší vztah. To je také důvod, proč tady na mém blogu recepty na úpravu hovězího masa nenajdete - tedy až na pár výjimek, které jsem vyzkoušela v naději, že by se můj vztah k hovězímu mohl změnit. Nezměnil. Dršťková polévka se připravuje právě z hovězího, navíc z jeho ne příliš vzhledných částí žaludků. To opravdu pozřít nedokážu. Ale dělává se i falešná polévka, kdy jsou dršťky nahrazeny něčím jiným, nejčastěji hlívou ústřičnou, která má podobný vzhled. tu si  občas dávám v restauraci k obědu a mám ji ráda. Není tedy divu, že jsem si ji chtěla také zkusit sama uvařit.

Suroviny:
200-250 g hlívy ústřičné (jedno balení)
1 větší cibule
3 lžíce sádla
1 lžíce červené papriky
1 l silného vývaru
hrst majoránky
1 stroužek česneku

Postup:
Na sádle osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli. Přidáme na nudličky nakrájenou hlívu a pár minut restujeme. Vsypeme papriku, kterou necháme jen krátce zpěnit (pro jistotu hned stáhneme z ohně). Vlijeme vývar, rozhodně se nevyplatí jej nahrazovat vodou a kostkou masoxu, a povaříme cca 20 minut. Do hotové polévky rozemneme majoránku a prolisujeme stroužek česneku.

Ředkvičková pomazánka

Ředkvičky u nás doma milujeme. Je první jarní zelenina, kterou si můžeme dopřát v opravdu větším množství. Jednak se nikdy nestihnou přejíst a pak rostou jako o závod. Nejraději je máme jen tak syrové naskládané na pečivo s máslem. Ale občas zkusím zaexperimentovat. Tentokrát jsem vyzkoušela pomazánku podle vlastní fantazie. Je výborná, ale je dobré ji konzumovat hned po připravení, protože ředkvičky pouští vodu a to už není ono.

Suroviny:

1 lžíce másla

1 lučina

sůl

1 lžička hořčice

1 menší cibule

ředkvičky

pažitka

Postup:

Cibuli nakrájíme na drobno, spaříme a přidáme do směsi. Ředkvičky očistíme a nastrouháme. Pažitku nakrájíme na drobno. Smícháme změklé máslo, lučinu, hořčici a sůl, potom přidáme vše ostatní a promícháme. Podáváme s čerstvým pečivem.

Kůzlečí kýta na česneku

Tak co, drželi jste předvelikonoční půst? My nejsme katolíci, tak na to tolik nedbáme. Ale když se někdo o jídlo zajímá, tak jako já, tak alespoň ví, jaké jsou tradice i když je třebas sám moc nedodržuje. Takže půst nám pomalu končí a ke svátečnímu nedělnímu obědu by se mělo udělat maso, nejlépe jehně nebo kůzle. Pár receptů jsem už vyzkoušela, ale nevidím důvod, proč nepřidat další.

Suroviny:

1 kýta z mladého kůzlete i s kostí

1 palička česneku

1 lžíce sádla

2 dl vývaru

sůl

Postup:

Začneme tím, že oloupeme česnek. Asi polovinu stroužků utřeme se solí, touto směsí potřeme kýtu ze všech stran a dáme alespoň na 2 hodiny uležet do lednice. Lepší je pochopitelně přes noc. Ze zbylého česneku opět  polovinu rozmačkáme a krátce zpěníme na sádle. Poté podlijeme vývarem, přidáme zbylé celé stroužky česneku, vložíme kýtu a zakrytou pečeme doměkka. To může trvat podle stáří kozlíka 2-3 hodiny. Maso během pečení průběžně otáčíme. Když je měkké, dopečeme ještě asi 10-15 minut odkryté. Z dobře upečené kýty jde kost poměrně snadno vyloupnout. Maso pak nakrájíme na podílky a servírujeme s bramborem, rýží nebo jinou přílohou.

Segedínský guláš

Vím, je půst. Ale my se křesťanskými (obzvlášť katolickými) zvyky až tak moc neřídíme. Krom toho nemám momentálně nic vhodného připraveného. Tak se snad nebudete zlobit, když vám sem dám recept na guláš, a to na u nás oblíbený segedín.

Suroviny:

4 plátky vepřového masa (plec, krkovice)
2 lžíce sádla
1 větší cibule
1 lžíce papriky
sůl, pepř
1 sklenice (0,7 l) sterilovaného zelí)
1 lžíce polohrubé mouky na zahuštění

Postup:

Plátky masa osušíme, osolíme, opepříme a prudce opečeme v hlubší pánvi na sádle z obou stran. Maso by mělo dostat kůrčičku, ale uvnitř zůstat syrové. Takto připravené maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmažíme pokrájenou cibuli. Stáhneme z ohně, vmícháme papriku a přidáme zelí bez nálevu. Já používám sladkokyselé - to neproplachuju, jestliže chcete použít kysané mělo by se trošku propláchnout, ať není guláš příliš kyselý. Podliju cca 2 dl vody, nahoru položím opečené maso, přiklopím poklicí a dusím do měkka - tj. cca 45 minut. Během dušení, kontroluju, aby se zelí nepřipálilo a podle potřeby dolévám vodu. Když je maso měkké vyndám ho na talířek a v hrníčku si připravím záklechtu z trošky vody a lžíce polohrubé mouky, kterou vmíchám do zelí a nechám přejít varem, aby se spojilo.

Ideální přílohou je knedlík, ale můžete si jej dát i s chlebem.

Znojemský králík

Znojemský králík vlastně neexistuje. Je to můj vlastní výmysl, k němuž mě inspirovala znojemská pečeně. Ta se dělá z hovězího, které nemám zrovna v oblibě, proto ho tu na blogu téměř neuvidíte. Ale ta šťáva z těstovinami nebo rýží mi už ve škole i později v závodce moc chutnala. A tak jsem ji dlouhá léta dělávala z vepřového masa. Jenže to už nebylo ono. Až jsme měli králíky, zkusila jsem podobným způsobem připravit i toho. A to vám byla dobrota!

Suroviny:

4 porce králíka (ideálně zadní stehna, nebo 8 předních nožek)

1 cibule

2 lžíce sádla

cca 4 sterilované okurky

sůl, pepř

Postup:

Porce králíka osolíme, opepříme a prudce opečeme na sádle. Maso by mělo dostat kůrčičku, ale uvnitř zůstat syrové. Opečené maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli dozlatova. Zakápneme cca dvěma lžícemi láku z okurek, vložíme okurky nakrájené na kostičky, na ně položíme maso, podlijeme asi 2 dl vody a dusíme přibližně 45 minut do měkka. Po tuto dobu hlídáme, aby se šťáva nevypekla, v případě potřeby ještě podlijeme. Když je maso měkké, můžeme šťávu podle potřeby zredukovat (rychle odpařit vodu).

Já k takto připravenému králíkovi miluju těstoviny, ale můžete dát i rýži, brambory... 

Bramborové placky

Bramborové placky patří ke staročeským, možná spíš staromoravským pokrmům. Tady na Hané se jim říka Lukše. Mnoho lidí vzpomíná, jak je babičky dělávaly. Dnes už se s nimi tak často nesetkáte, jsou totiž náročnější než oblíbené palačinky. Přesto mají své kouzlo a já se o ně několikrát už pokoušela. Ovšem s nepříliš velkým úspěchem. Ono je někdy těžké připravit jídlo které jste jednak nikdy nejedli a navíc o něm toho mnoho nevíte. Internet se sice recepty hemží, ale každý má nějaké to své ALE... 

V práci mám v rádiu vyladěnou stanici ČR2. Mám tu stanici ráda, člověk se občas i něco zajímavého dozví. Každé odpoledne je tam krátký pořad "Na vidličce" s Romanem Vaňkem. Jeden z dílů byl věnovaný právě bramborovým plackám a já si jeho recept poznačila, že je někdy příležitostně zase vyzkouším. A když jsem potom na výletě v Bratislavě ochutnala tyto placky, bylo rozhodnuto. Jednou se mi to přece povést musí. A tentokrát to vyšlo! Jak tedy na ty správné placky?

Suroviny:

1 kg brambor

sůl

1 vejce

250 g polohrubé mouky (podle potřeby můžete i přidat)

Postup:

Brambory oškrábeme a normálně uvaříme v osolené vodě. Po uvaření vodu slijeme a brambory necháme vychladnout. Vychladlé pošťoucháme, vmícháme vajíčko a zahušťujeme moukou. Z těsta vytvarujeme váleček, který nakrájíme na podílky a každý ten podílek rozválíme na tenoučkou placku. Hotové placky opékáme nasucho v pánvi, nebo lépe na plotýnce. Hotové potíráme povidly - tak velí tradice. Ale klidně můžete i marmeládou, nutelou... 

Pečená nutrie

Svého času se nutrie těšila velké oblibě a jakožto dietní maso se připravovala často v nemocnicích. Dnes je to spíše rarita. Z neznalosti mnoho lidí nutrii odmítá jíst (dokonce i slavná blogerka Koko). Ona skutečně nevypadá moc vábně - zvlášť ta živá. Vždyť se jí také přezdívá "vodní krysa" a taky jako přerostlá myš vypadá. Ale masíčko má moc dobré a my si ji občas dopřejeme i přes její vyšší cenu.

Maso z mladé nutrie je světle růžové, má podobnou barvu jako králičí. Známý, od kterého jsme nutrie občas kupovali, byl nucen chov zrušit a tak jsem ji už několik let nedělala. Ale manžel nedaleko objevil jiného chovatele a tak zase jednu koupil. Bohužel, tentokrát jsme si nepochutnali. Nutrie zřejmě už něco pamatovala, měla maso tmavočervené, navíc silně prorostlé tukem a ještě k tomu se mi ani nevešla do pekáče. Chovatel ji ani pořádně neopracoval - asi chtěl více utržit. Bohužel jsem to zjistila až doma. No ale jsem ženská šikovná, tak jsem si ji odblanila a odtučnila sama. Nutrii můžeme připravovat stejnými způsoby jako králíka. Já ji připravila podle jednoduchého osvědčeného receptu. U takové vzácnosti se mi nechtělo experimentovat, chtěli jsme si hlavně pochutnat. I když se tak nestalo, recept vám sem dám, protože z mladého zvířete je to skutečně lahůdka, která stojí za to.

Kdysi dávno, když jsem se přestěhovala na vesnici a začala připravovat i králíky, naší Jitce to zrovna moc nejelo. Pak manžel přinesl nutrii, já ji upekla a aniž bych cokoliv Jitce řekla, naservírovala ji. Její reakce: "Maminko, dneska se ti ten králík moc povedl!" Nechala jsem ji při tom.

Suroviny:

1 nutrie

sůl, pepř,

3-5 stroužků česneku

1-2 cibule

Postup:

Pokud je potřeba, nutrii odblaníme, potřeme kašičkou ze soli, pepře a prolisovaného česneku a necháme do druhého dne v lednici odležet. Druhý den maso podlijeme vodou, bohatě posypeme proužky cibule, zakryjeme poklicí nebo alobalem a dáme péct na 200°C asi hodinu. Po hodině odstraníme pokličku a ještě asi 15 minut dopékáme. V této fázi můžeme přidat do pekáčku nádivku.

Plumlovský řízek

Víte kolik existuje různých druhů řízků? A teď nemyslím jen různé druhy smaženého masa, ale skutečné řízkové speciality. Už před nějakou dobou jsem si říkala, že by nebylo špatné je všechny postupně připravit, ochutnat a podělit se s vámi. Zatím tu byl jen vídeňský řízek a holandský řízek. Ale těch řízků je mnohem více: pařížský, brněnský, plumlovský, ondráš, císařský, prezidenstký, cordon bleu, obrácený, japonský, hawaiský, uzený, milánský, křimický, pražský, přírodní, maďarský,  olomoucký, zámecký, šumavský, marinovaný ... To je jen pár, co jsem namátkou našla. Rozhodně alespoň některé z nich postupně vyzkouším. Tentokrát padla volba na plumlováka - už jen proto, že je to od nás kousek a prakticky v celém okolí je oblíbený.

Plumlovský řízek se poprvé objevil v roce 1972 v jedné restauraci v Plumlově. Jeho autorem byl zdejší rodák Jan Pácl. Ta hospoda je tam už snad od roku 1868 a vždy patřila Páclově rodině. Jen v roce 1948 ji komunisté znárodnili a pan Pácl musel na čas místo opustit. Vrátil se však jako vedoucí jednoty a staral se o ni dál, jako by byla jeho vlastní. Neustále vymýšlel nějaké novinky, plumlovský řízek rozhodně nebyl jeho jedinou specialitou. Ten podnik je v Plumlově dodnes a na památku nese jeho jméno.

Suroviny:
4 plátky vepřového masa z kotlety nebo kýty
sůl. pepř
2 vejce
cca 50 ml mléka
3-4 lžíce hladké mouky
tuk na smažení

Na ozdobení:
4 vejce na volská oka
100 g eidamu
kečup

Postup:
Maso z obou stran naklepeme, osolíme a opepříme. Z mouky, vajíčka a mléka si připravíme řídké těstíčko, do kterého řízky namočíme a hned klademe na pánev s rozpáleným tukem a smažíme z obou stran do zlatova. Hotové řízky dáme na talíř, na ně položíme volské oko, zasypeme strouhaným sýrem a ozdobíme kečupem. Podáváme s vařenými brambory, ale mohou být i ameriky, hranolky, nebo kaše.

Znojemské vepřové

Máme rádi různé maso na šťávě. Doma tomu stále říkáme UHO, ale jen podle barvy omáčky, vlastně šťávy, protože ji nezahušťuju a tím pádem to není skutečná omáčka. Navíc s tou omáčkou nemá nic společného ani po chuťové stránce. Ale v podstatě se jedná o univerzální recept, příprava je stále stejná, jen hlavní přísada se obměňuje a už jste se s podobnými recepty tady mohli párkrát setkat. Tak tentokrát to bude na znojemský způsob. Nevím, jestli to skutečně pochází ze Znojemska, ale už dávno se pro recepty obsahující nakládané okurky vžil přídomek "znojemský".

Suroviny:

4 plátky vepřové krkovice (může být i jiné)

sůl, pepř,

sádlo dle potřeby

cibule

4-6 nakládaných okurek

Postup:

Maso osolíme, opepříme a na sádle zprudka opečeme z obou stran. Opečené maso vyjmeme a odložíme na talířek. Do výpeku vložíme najemno nakrájenou cibuli a osmažíme dozlatova. Podlijeme 2 dl vody (já přidávám ještě 2-3 lžíce láku z okurek), vrátíme maso a dusíme do měkka. Krátce před koncem přípravy přidáme nakrájené okurky a necháme prohřát. Já mám k tomuto pokrmu nejraději těstoviny, ale je možné podávat i s rýží.

Křenová omáčka

Už léta patří k našim mezivánočním zvykům také uzení masa. Prosinec už bývá dost studený na to, aby se maso mohlo nechat řádně naležet v láku (2-3 týdny) a nemuseli jsme řešit chlazení. A mezi svátky je dost času na uzení i na to, abychom si hotovou lahůdku řádně vychutnali. Jednu šrůtku sníme hned po vytažení z udírny, něco potom zavařím a zbytek dám do mrazáku. Jenže čerstvé je lepší než zamrazené, takže obvykle po vyuzení následuje křenová omáčka k obědu - k té se totiž uzené hodí nejlépe.

Suroviny:

1 lžíce sádla

1 lžíce hladké mouky

1/2 l mléka

1 bílý jogurt

sůl,
křen (případně i krenex)

1/4 kostky masoxu (ideálně slepičí)

Postup:

Ze sádla a mouky připravíme světlou jíšku. Necháme chvíli schládnout, zalijeme mlékem a dobře rozmícháme, aby se nedělaly hrudky. Osolíme, přidáme masox a za stálého míchání přivedeme k varu. (Masox v kuchyni používám jen výjimečně, klidně ho můžete vynechat). Jakmile začne omáčka houstnout, vmícháme jogurt a odstavíme z plotny. Teprve poté vmícháme i nastrouhaný v množství dle chuti - já dávám méně, kvůli Adámkovi a na stůl pak dávám mističku se zbytkem, aby si každý dochutil podle svého.