Řepánky

Řepánky patří k tradičním koláčům české kuchyně. Název je skutečně odvozen od cukrové řepy, která se používá do nádivky. Receptů na ty "jediné a pravé" je na internetu taková spousta, že mi skutečně dalo práci se jimi prokousat a najít nějaký, který bych chtěla vyzkoušet. Nakonec jsem zkombinovala dva recepty - z jednoho jsem použila seznam surovin a z druhého postup na přípravu nádivky. Kynuté těsto je už moje osvědčené, které dělávám nejčastěji. Klidně můžete řepánky udělat ze svého oblíbeného těsta. U nich je důležitá právě ta nádivka.

Nádivka... Do nádivky potřebujete cukrovou řepu. Kde ji vzít a nekrást? Pokud jste z vesnice, určitě ji najdete na nějakém poli v okolí. Jenže to by byla krádež: sice malá, ale i tak. Já vás tam rozhodně pro ni posílat nebudu, takže je to jen na vás a vašem svědomí. Kromě "krádeže" na poli se dá řepa najít u silnice, kudy řepu z pole svážejí, nebo v blízkosti cukrovaru. Vždycky se někde nějaká z vlečky skutálí. A když už máte řepu, můžete se tedy pustit do řepánků.

Suroviny:

250 ml vlažného mléka

200 ml oleje

3 žloutky

lžička soli

5 lžic cukru

500 g mouky (polovinu hladké a polovinu polohrubé

20 g kvasnic

Nádivka:
1 menší řepa cukrovka (cca 0,5 kg po nastrouhání)

500 ml mléka

1 lžička mleté skořice

5 hřebíčků

citronová kůra

100 g mletého máku

3 lžíce cukru krystal

šťáva z půlky citrónu

Postup:

Kdo nemá pekárnu, nechá tradičním způsobem vzejít kvásek, vmíchá ho do mouky, přidá žloutky, postupně vmíchává olej a potom nechá vykynout. Já to naházím v uvedeném pořadí do pekárny a zapnu program "těsto". Za hodinu a půl je těsto přesně takové, jak má být.

Mezitím si připravíme nádivku. Řepu důkladně očistíme, nastrouháme, vložíme do hrnce nebo hlubší pánve, přidáme mléko, skořici, tlučený hřebíček a nastrouhanou citronovou kůru a vaříme za občasného zamíchání do měkka - cca 30 minut. Do horké směsi přidáme mák a necháme "napít", dochutíme cukrem - cca 3 lžíce. Do vychladlé nádivky potom ještě zamícháme citronovou šťávu.

Z těsta udělám váleček, který nakrájím na plátky, každý trošku roztáhnu, dám na něj náplň a zamotám do kuličky. Nyní je na vás, zda chcete řepánky jako koláče nebo jako buchty, dělává se obojí. Já zvolila buchty, protože nádivky bylo opravdu hodně a buchty se mi i více naplněné lépe tvarují.

Jednotlivé řepánky klademe na vymaštěný pekáč, v případě buchet ještě promazáváme mezi nimi. U koláčků je zase dobré je na povrchu potřít vejcem a drobenkou určitě nic nezkazíte.

PS: Originální řepánky jsou skutečně s mákem. Ale některým lidem působí mák potíže. To však neznamená, že byste si řepánky nemohli také udělat. Na internetu jsem viděla i recept, v němž byl mák nahrazen strouhaným perníkem. Jsem si jistá, že by šel nahradit i oříšky... A uvažuju, že by mohlo být zajímavé udělat nádivku řepovo-jablečnou. 

Mozeček s vejci

Mozeček s vejci je to první, co můžete o zabijačce ochutnat. Je poměrně malý, takže aby vyšlo na všechny, nastavuje se cibulí a vejci - někdy se stává, že je cibule a vajec tolik, že se mezi nimi mozeček téměř ztrácí. Ale nemusíme si jej dopřávat jen o zabijačce. Mozeček se dá i koupit a můj miláček mi ho občas skutečně koupí, takže si uděláme "sváteční" večeři. Cibule a vajíček dávám tak akorát, abychom si pochutnávali skutečně hlavně na mozečku. Má jemnou konzistenci, doslova by se dal roztírat. Jeho chuť se dá jen těžko popsat. Nedá se k ničemu přirovnat. Prostě, abyste si udělali názor, musíte ho ochutnat.

Suroviny

20-30 dkg mozečku

1 cibule

4-5 vajec

2 lžíce sádla

sůl, pepř.

Postup:

Mozeček dobře očístíme, obereme všechny krvavé blanky, nebojte se zajet i do záhybů, odstraníme i případné drobné kůstky. Poté jej nakrájíme na drobnější kousky a odložíme na talířek.

Cibuli nakrájíme najemno a na sádle osmahneme do růžova, přidáme mozeček a krátce restujeme. Přidáme vejce a smažíme dokud se nezdrcnou (podobně jako míchanici). Osolíme, opepříme a podáváme s chlebem.

Kedloubková omáčka

Už několik let dávám na zahrádku několik gigantů. Letos byl na ně obzvlášť dobrý rok - zřejmě díky nadměrně deštivému počasí rostly jako z vody a nyní nastává nerudovský problém: Co s nimi? Kedloubkové zelí je sice fajn, ale každý týden ho taky nemusíme mít. A tak jsem hledala na internetu, co jiného se dá z kedloubků připravit a obohatit tak náš jídelníček. Zaujala mě kedloubková omáčka, kterou mi google v různých obmněnách nabízel. Nikdy jsem o ní neslyšela. Po přečtení několika receptů jsem se rozhodla pro vlastní experiment. Nedivte se: V jednom byl masox, v dalším vegetka... Několik receptů zase pro změnu obsahovalo suroviny, které doma běžně nemívám. Ale postup byl u všech stejný, nebo hodně podobný, takže ten jsem vzala jako základ a zbytek je moje vlastní know-how... Nevím, jak by měla chutnat v originále, ale tato rozhodně špatná nebyla.

Suroviny:

2 lžíce másla

1 menší cibule

cca 3-4 kedloubky (nebo podílek z gigantu)

250 ml vývaru (ideálně slepičí)

250 ml smetany

sůl, pepř,

citronová šťáva

Postup:

Na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku do růžova. Kedloubky očistíme a nastrouháme na hrubém struhadle. Vložíme na cibulku a chvíli orestujeme. Podlijeme vývarem a pod pokličkou dusíme do měkka. Potom přidáme smetanu a necháme přejít varem. Podle potřeby omáčku zredukujeme - odpaříme tekutinu, aby zhoustla. Dochutíme solí, pepřem a citronovou šťávou. Podáváme s vařeným bramborem a vajíčkem nebo klobásou.