čtvrtek 27. února 2014

Králík zapečený na bramborách


Jak postupně odrůstají králíčci, stěhujeme je z králičárny do lednice či mražáku. A já hledám nápady jak je připravit aby to bylo jednoduché a přitom chutné. Dnes se s vámi podělím o zatím nejúspěšnější recept:
Králík zapečený na bramorách
Do vymazaného pekáčku dáme oškrábané a na čtvrtky (nebo kostky) nakrájené brambory. které navrch osolíme.
Porce králíka (nejlépe se mi osvědčila zadní stehna) důkladně prošpikujeme. Špekem nešetřit, protože králičí maso je hodně suché a bez prošpikování takřka nepoživatelné. Kdo špek nerad, může si jej pak na talířku vypreparovat a odložit stranou. Osolíme a posypeme oblíbenou směsí koření na grilování, nebo na pečení drůbeže. Bohužel směs koření přímo na králíka jsem zatím neviděla. Takto připravená stehýnka rozložíme na brambory v pekáčku. Na každé stehýnko položíme plátek másla a šup s tím do trouby péct. Podlévat obvykle není třeba. Peče se to zhruba hodinku.

Mezitím si připravíme zálivku: v kapce mléka rozmícháme tavený sýr s česnekem. Dávám na čtyři porce 2 trojúhelníčky sýra a 2 stroužky česneku. A do toho opatrně vmícháme šlehačku.
Když je maso měkké přelijeme ho sýrovo-česnekovo-šlehačkovou zálivkou a ještě asi 10 minut zapékáme.



Zdroj: http://kerria.pise.cz/66-zapeceny-kralik.html

čtvrtek 20. února 2014

Zavinuté těsto piškotové

Dej na pěknou hladkou mísu osm lotů tlueného prosátého cukru, vraz do něho 8 žloutků, míchej tím půl hodiny, udělej pak po osmi bílkách tuhý sníh, dávej vždy jednu lžíci toho sněhu a jednu lžíci pěkně suché mouky do toho, a když všecken sníh a osm lotů té mouky v tom jest, tak již nemíchej. Nyní polož na plech arch rozpuštěným máslem pomazaný, vůkol na palec nahoru založený papír, nalej toho umíchaného těsta tolik na ten papír, co by, když se všude stejně rozleje, ho na půl malíku vysoko bylo, dej to ho horké trouby a nech to spěšně dožemlova upéct. Připrav zatím buď malinovou, neb rybízovou šťávu, pomaž ní to upečené těsto, ale jen tence, zaviň to jako štrudli, nech to ještě, ale jenom ve vlahé troubě oschnout, pak to nech do druhého dne tak stát; druhý den pokrájej ostrým nožem na dvě stébla široké lístky a urovnej to buď na talířky mezi cukrovinky k vínu, anebo to pokrop sladkým vínem, šťávou z jednoho pomeranče a cukrem rozmíchaným; urovnej z toho pěkný kopeček a vůkol udělej věnec z husté vinné pěny (šató) a dej to místo nákypu na tabuli.
(M.D.R. 1986 str. 217)
 
Na první pohled obyčejná piškotová roláda. Dělávám hodně podobnou (recept mám snad ještě po babičce), a tak jsem byla zvědavá, jaký bude rozdíl. Snížila jsem množství na 6 vajec, protože to je velikost, která se mi bez problémů vejde na pekáč, z osmi vajec už by to bylo moc vysoké a špatně by se rolovala, nehledě na to, že bych asi nedodržela ani tu výšku půl malíku. I tak ho stejně bylo asi na prst vysoko - asi by to chtělo ještě ubrat vejce, možná i dvě.

Poněkud problém byl se šťávou, ale usoudila jsem, že některá z řidších marmelád bude taky dobrá.  Ještě horkou buchtu jsem lehce namazala, marmeláda se na ní rozpouštěla, takže ve výsledku stejně šťávu připomínala. Zarulovala jsem a strčila do vychládající trouby. Tento postup byl pro mě novinkou, nikdy jsem neslyšela, že by se piškotová roláda připravovala tímto způsobem. Zatím jsem vždy mazala až vystydlý piškot a do trouby ho už znovu nikdy nedávala. Výsledek mě příjemně překvapil, marmeláda se "vsákla" do piškotu a celý řez potom krásně držel tvar a nerozpadal se mi jako obvykle - u tohoto postupu zůstanu!

Bohužel jsme nevydrželi až do druhého dne a roládu jsme snědli hned odpoledne. Nevím, tedy jestli uležením ještě něco na chuti získá.

čtvrtek 13. února 2014

Restovaná růžičková kapusta

Novináři neustále upozorňují, že my Češi konzumujeme velmi málo zeleniny a ovoce. Zatímco v konzumaci piva stojíme na špici žebříčků, co se týče zeleniny patří nám jedna z posledních příček. Když se ohlédnu zpět do svého dětství, tak se tomu ani moc nedivím: zeleniny jsme skutečně moc nepojedli. Jídla, která by obsahovala i něco jiného než cibuli nebo česnek, by se dala spočítat na prstech rukou a to včetně salátů.

Ale já jsem tvor zvídavý, a tak už od počátku mé samostatné domácnosti zkouším kde-co, zeleninu nevyjímaje. Svůj z domova přenesený jídelníček jsem obohatila o spousty nových lahůdek. Jednou z nich jsou i kapustičky jako příloha k masu. Postup jsem víceméně někde odkoukala a odvodila. Není složitý a zabere jen pár minut.



Potřebujeme:
kousek anglické slaniny - lepší je mastnější
cibuli
růžičkovou kapustu
sůl

Růžičky očistíme krátce převaříme v osolené vodě. Úplně postačí 2 minutky. Anglickou nakrájíme na kostičky, rozpustíme na pánvi, přidáme nahrubo nakrájenou cibuli a smažíme "dorůžova" (až se začnou barvit okraje). Poté přidáme růžičky (pokud jsou velké, tak je překrojíme na poloviny nebo čtvrtiny) a chvíli restujeme. 

To je celé a chutná skvěle!


Naposledy jsem toho měla nějak více. Bylo mi líto to vyhodit a tak jsem si večer uvařila špagety... Také to nebylo špatné, ale příště bych zvolila jiný druh těstovin. K těm tenkým špagetám se takové velké kusance moc nehodily.


čtvrtek 6. února 2014

Kefírové lívanečky

Jak asi každý ví, lívance se dělají z řídkého kynutého těsta. I já je tak obvykle dělávám. A i když všechno přesně odvážím podle receptu, nemůžu se zbavit dojmu, že jsou až příliš cítit kvasnicema. Před časem jsem od kolegyně v práci dostala recept na lívanečky bez kvasnic. Kolegyně je vychvalovala a tvrdila, že od té doby, co má recept už klasické (kynuté) nedělá. Nechala jsem se tedy zviklat chválou a vyzkoušela je. Musím uznat, že jsou skvělé a zřejmě i já už jiné dělat nebudu.



Ingredience:
1/2 l kefíru
sůl
2 lžíce mletého cukru
1 vejce
300 g hladké mouky
lžička sody
tuk na smažení

Postup:
Všechno smícháme (sodu přidáme až jako poslední) a na lívanečníku smažíme placičky z obou stran dozlatova. Můžeme ozdobit marmeládou a šlehačkou, nebo sladkou tvarohovou pomazánkou (tvaroh smícháme s marmeládou).


Přiznám se, že poprvé jsem zapomněla na sodu. V receptu byla totiž uvedená až v postupu, ale ne mezi ingrediencemi. Teprve, když mi lívanečky nenaskočily, hledala jsem, v čem je problém a svou chybu si uvědomila. Naštěstí, protože jinak už bych je znovu nezkoušela. Druhý pokus vyšel skvěle a tak se asi ke kynutým už nevrátím. Tyhle jsou chuťově hodně podobné, ale přecejen nepatrně lepší. Jediné jejich mínus je, že si musím včas koupit kefír, na klasické kynuté mám doma vždycky všechno.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...