Základ na lečo

V posledních letech se nám rajčata příliš nedařily. Zato letos nám to vynahrazují opravdu dostatečně a já mám plné ruce práce, abych je nějak zpracovala. Ve všední dny nemám příliš času, tak je jen v robotu propasíruju (jde to opravdu rychle) a vzniklý protlak zamrazím. Později jej použiju na rajskou omáčku, kterou všichni milujeme a je jedno, jestli je to ta, co mám pod odkazem s plněnými paprikami, nebo ta druhá "klasická", na kterou jsem zatím recept nepublikovala. O víkendech se pak pouštím do složitějších věcí. Už mám dostatek pomazánky na topinky, které doma přezdíváme plameny, i přesto, že dávám jen polovinu množství pepře, aby to jedl i Adámek. Kečupu se zatím bráním. Ne, že by nám nechutnal, ale naše rodinná spotřeba je tak malá, že si ty 3-4 skleničky za rok raději koupíme. Vím, tomu domácímu se nevyrovná, ale té práce, která nakonec přijde vniveč... Posledně jsem většinu rozdala. Se nedivte, že se mi do toho nechce. Ani do marmelády se letos pouštět nemíním. Sice nebyla špatná, ale letos je tolik ovoce, že bychom to ani všechno nespotřebovali. Nechám si ji na nějaký příští (horší) rok. Zato vážně uvažuju o sušených rajčatech, které sice také dají hodně práce, ale zato naložené v oleji vydrží i několik let, když je náhodou nestačíme spotřebovat. No a nesmím zapomenout na lečo - tedy tentokrát základ na něj. Doufám, že jsem vás tímto úvodem inspirovala. Spoustu dalších receptů, jejichž surovinou jsou rajčata, najdete ZDE. Ale teď už pojďme na to lečo... 

Suroviny:

1 kg paprik
0,5 kg cibule
1 kg rajčat
125 g sádla (nebo olej)

Postup:

Toto je jen základní poměr surovin. Samozřejmě ho dělávám z většího množství, obvykle alespoň z trojnásobku, častěji z pětinásobku. Sádlo tedy rozpustíme v širší hluboké pánvi. Přidáme nakrájenou cibuli a papriky a restujeme dorůžova (dokud se nezačnou rožky barvit). Potom odstavíme. Touto směsí plníme zavařovací sklenice do poloviny. Rajčata také nakrájíme a syrová přidáme do sklenic. Zavíčkujeme a zavaříme 15 minut na 90°C.

Záměrně používám sádlo, protože po vychladnutí ztuhne na povrchu a tím zabrání, aby se k zelenině dostal vzduch, který ve sklenici zůstal. S olejem nemám zkušenosti, ale dle mého názoru ho bude potřeba více.

A jak potom z tohoto základu připravit lečo?

Je to jednoduché, na trošce sádla oprančíte klobásu, přidáte tuto směs, podusíte, dokud se neodpaří přebytečná voda, vmícháte vajíčka a ochutíme solí a pepřem.

Dušená mrkev

Na úvod vám položím otázku: "Jaký vztah máte k dušené mrkvi?"

Já se jí dlouho vyhýbala. Spolu s rozmočenou žemlovkou patřila k tomu absolutně nejhnusnějšímu, co naše školní jídelna dokázala připravit. Když byla k obědu, tak já měla vlastně jen suché brambory, a to jsem si ještě vybírala ty, které se nevábné a nechutné mrkvové kaše ani kousíčkem nedotkly. Maso nám kuchařky pravidelně plcly to té mrkve, takže to jsem pozřít nedokázala.

S léty jsem zjistila, že i ta hnusná školní jídla je možné připravit chutně. Dokonce i ta žemlovka nebo mrkev. A i když jsem se nestala nijak velkou fanynkou obojího, tak přesto čas od času se překonám, uvařím a pochutnám si. Dnes vám tedy představím dušenou mrkev tak, jak ji dělávám já.

Suroviny:

1 kg mrkve

1 cibule

2-3 lžíce másla

1/4 l slepičího vývaru (může být i jiný, ale slepičí je prostě nejlepší)

3 bobkové listy

sůl, pepř, 

citronová šťáva

Postup:

Na másle v hlubší pánvi osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli dorůžova. Přidáme očištěnou, na kostičky nakrájenou mrkev a krátce osmahneme, aby si zachovala pěknou barvu i chuť. Podlijeme vývarem, osolíme, opepříme, vložíme bobkový list a pod pokličkou pomalu dusíme cca 10 minut. Poté přidáme citronovou šťávu dle chuti, necháme ještě 1-2 minuty povařit. Pokud máme v mrkvi ještě hodně šťávy, můžeme během té chvilky rychle zredukovat (= nechat odpařit). Podávám s bramborem a opečeným masem.

Ředkvičková pomazánka

Ředkvičky u nás doma milujeme. Je první jarní zelenina, kterou si můžeme dopřát v opravdu větším množství. Jednak se nikdy nestihnou přejíst a pak rostou jako o závod. Nejraději je máme jen tak syrové naskládané na pečivo s máslem. Ale občas zkusím zaexperimentovat. Tentokrát jsem vyzkoušela pomazánku podle vlastní fantazie. Je výborná, ale je dobré ji konzumovat hned po připravení, protože ředkvičky pouští vodu a to už není ono.

Suroviny:

1 lžíce másla

1 lučina

sůl

1 lžička hořčice

1 menší cibule

ředkvičky

pažitka

Postup:

Cibuli nakrájíme na drobno, spaříme a přidáme do směsi. Ředkvičky očistíme a nastrouháme. Pažitku nakrájíme na drobno. Smícháme změklé máslo, lučinu, hořčici a sůl, potom přidáme vše ostatní a promícháme. Podáváme s čerstvým pečivem.

Segedínský guláš

Vím, je půst. Ale my se křesťanskými (obzvlášť katolickými) zvyky až tak moc neřídíme. Krom toho nemám momentálně nic vhodného připraveného. Tak se snad nebudete zlobit, když vám sem dám recept na guláš, a to na u nás oblíbený segedín.

Suroviny:

4 plátky vepřového masa (plec, krkovice)
2 lžíce sádla
1 větší cibule
1 lžíce papriky
sůl, pepř
1 sklenice (0,7 l) sterilovaného zelí)
1 lžíce polohrubé mouky na zahuštění

Postup:

Plátky masa osušíme, osolíme, opepříme a prudce opečeme v hlubší pánvi na sádle z obou stran. Maso by mělo dostat kůrčičku, ale uvnitř zůstat syrové. Takto připravené maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmažíme pokrájenou cibuli. Stáhneme z ohně, vmícháme papriku a přidáme zelí bez nálevu. Já používám sladkokyselé - to neproplachuju, jestliže chcete použít kysané mělo by se trošku propláchnout, ať není guláš příliš kyselý. Podliju cca 2 dl vody, nahoru položím opečené maso, přiklopím poklicí a dusím do měkka - tj. cca 45 minut. Během dušení, kontroluju, aby se zelí nepřipálilo a podle potřeby dolévám vodu. Když je maso měkké vyndám ho na talířek a v hrníčku si připravím záklechtu z trošky vody a lžíce polohrubé mouky, kterou vmíchám do zelí a nechám přejít varem, aby se spojilo.

Ideální přílohou je knedlík, ale můžete si jej dát i s chlebem.

Okurková polévka

Letos sázel okurky můj miláček a jako obvykle se do toho vložil své know-how a místo jednoho balíčku semínek koupil tři a všechny je vysel. A k jeho překvapení všechny vzešly, takže jsme měli okurek do kopce a já nestíhala zpracovávat. Ale zas na druhé straně, proč nevyzkoušet nějaké zajímavé recepty.... Dnes padl los na okurkovou polévku. Recepty na internetu jsem se jen inspirovala. Dnes totiž může na internet dávat recepty každý, kdo má doma hrnec a vařečku (někdy ani ta vařečka být nemusí) a podle toho taky ty recepty často vypadají. Když jsem vyselektovala všechny, které obsahovaly masoxovou kostku, vegetu, taveňák a další podobné "lahůdky", nezbylo mi vůbec nic. Naštěstí masox se dá docela úspěšně nahradit opravdickým vývarem, který je navíc neskonale lepší. A když náhodou žádný vývar v zásobě nemám, udělám alespoň zeleninový základ. Tak jsem se do toho pustila a dopadlo to výtečně. Zase jsem rozšířila náš jídeníček o novinku, kterou si rádi budeme opakovat.

Suroviny:
lžíce másla
2 salátové okurky
1 cibule
2 mrkve
1 petržel¨
plátek celeru
1 zakysaná smetana
2 stroužky česneku
kopr, petrželka, pažitka
sůl, pepř

Postup:

Na másle osmahneme nakrájenou cibulku, mrkev a petržel. Jednu okurku oloupeme, rozkrojíme a vydlabeme střed, zbytek nakrájíme na kostičky a přidáme na zeleninový základ a ještě trošku orestujeme. Zalijeme vodou, osolíme, opepříme, přidáme plátek celeru, česnek a kopr a vaříme cca 10 minut. Poté směs rozmixujeme, vrátíme do kastrůlku a zavaříme smetanu. V případě potřeby ještě přisolíme a přidáme nasekanou pažitku a petrželku. Druhou okurku omyjeme, nakrájíme na plátky, případně kostičky, které vložíme do talířků a přelijeme horkou polévkou.

Okurkový salát s jogurtem

Okurková sezóna je opět v plném proudu. Zavařuje se o stošest. Ale i tak se občas na záhonku nějaký ten okurek zapomene a přeroste. Takový je dobrý na salát - z toho důvodu nesázím salátovky. Okurkový salát je klasika, kterou snad každý zná: Nastrouhat okurky a zalít lákem. U nás doma se však lák na okurkový salát nikdy nedával. Okurky stačí posolit a nechat odležet. Pustí tolik šťávy, že je zbytečné do nich přidávat ještě vodu. Samozřejmě se může přidat i trošku nějakého koření, bylinek, pár kapek octa nebo citronové šťávy... Fantazii se meze nekladou. Občas dávám i bílý jogurt a poslední dobou jsme si tento jogurtový salát tak oblíbili, že je spíš výjimka, když udělám bez něj.

Suroviny:

2 salátové okurky

sůl, pepř dle chuti

1 stroužek česneku

1 kelímek bílého jogurtu

lžička koprové natě

Postup:

Okurky oloupeme a nastrouháme do mísy. Osolíme a opepříme podle chuti, vmícháme prolisovaný česnek a najemno nasekaný kopr a dáme do lednice asi hodinku odležet. Těsně před podáváním vmícháme jogurt. Rozdělíme do misek, kde si každý ještě může případně dochutit.

PS: Manžel se synem kopr odmítají, takže si jej dávám až nakonec jen do své misky.

Kedloubky na slanině

Urodilo se vám hodně kedloubků a nestíháte je konzumovat syrové? Můžete je zpracovat i tepelně a použít jako přílohu k masu. Je to výborné, doslova delikatesa. Jen mít víc kedloubků! Popravdě, my ty jarní konzumovat stíháme, ale kromě těch nasazujeme i giganty, které se sklízí koncem léta a k přímé konzumaci se příliš nehodí. Ovšem tepelně upravené jsou výborné a pokud to nepřeženete s dobou vaření tak si zachovají své brukvovité aroma. Už jsem zkoušela na způsob zelí, to nemá chybu. Tentokrát jsem zkusila jen tak trošku podusit na špeku, podobně se často v restauracích servíruje různá zelenina, ale na kedloubky v této úpravě jsem ještě nenatrefila.

Suroviny:
200 g bílé slaniny
1 cibule
několik kedluben (nebo jeden gigant)

Postup:

Kedloubky očistíme, zbavíme je všech dřevnatících částí, nakrájíme na nudličky a spaříme vřelou vodou. Na pánev dáme rozpustit slaninu, přidáme na proužky nakrájenou cibuli a chvílosmažíme až růžky začnou růžovět. Přidáme kedloubky a podusíme do měkka, jarní stačí tak 5 minut, giganta déle. 

Vepřové s česnekovou omáčkou

Česnek používám v kuchyni poměrně často. Spoustu jídel dělávám na česneku, nebo s česnekem. Ale nedávno jsem ochutnala neskutečně dobré maso na česneku, které jsem si okamžitě zamilovala. Bylo to v restauraci a já se pokusila tento jejich recept napodobit. Myslím, že se mi to docela povedlo, a tak se musím s vámi podělit o recept. Někdo možná znáte, ale určitě se najde i pár těch, kteří podobně jako já takovou omáčku dosud ještě nedělali.

Suroviny:
4 plátky vepřového masa (nejlépe plec)
sůl, pepř
tuk na smažení (sádlo)
1 cibule,
1 palička česneku
smetana

Postup:

Maso z obou stran osolíme, opepříme a zprudka opečeme na rozpáleném tuku. Maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli. Když začnou rožky růžovět přidáme na pár vteřin i několik stroužků česneku překrojených na poloviny nebo čtvrtiny. Podlijeme vodou, vrátíme maso a dusíme do měkka. Když je maso měkké, vyjmeme je na talířek, šťávu rozmixujeme tyčovým mixérem, přidáme smetanu a necháme zredukovat. V závěru přidáme zbylý česnek nakrájený na plátky a necháme jen chvíli změknout.

Lečo s klobásou

Lečo - svým způsobem úplně obyčejné jídlo. U nás doma se řadí k jídlům sezónním - připravuji je výhradně v době, kdy u nás dozrává zelenina. Tím pádem je pro nás tento pokrm výjimečný, dalo by se říct téměř "sváteční". Kolikrát si ho za sezónu můžeme dopřát? I při frekvenci 1x týdně by nám na spočítání pravděpodobně postačily prsty na rukou. A pak si zase rok počkáme. Proč čekat, když v obchodě vše potřebné seženeme? To je pravda, v obchodech seženeme vše, ale chuť většiny zeleniny  (i ovoce) mimo sezónu je někde úplně jinde...

Připadá mi trošku divné doporučovat něco s klobásou v době, kdy internetem hýbe aféra "bezmasých" uzenin z podniku jednoho nejmenovaného politika. Jenže já si to můžu dovolit - klobásy mám rovněž vlastní, domácí, a tak mám jistotu že minimálně z 90 % obsahují maso. Vlastně neobsahují nic jiného než maso, sůl a nějaké koření. Pokud se vám tedy podaří sehnat slušnou klobásu a čerstvou zeleninu, doporučuji vyzkoušet.

Suroviny:

(množství na 1 hodně velkou, nebo 2 menší porce)

1/2 větší cibule

1 papriky

1 rajčat

1 nožka klobásy

2 vajce

sůl, pepř, kmín

tuk na smažení (ideálně sádlo)

Postup:

Všechny suroviny nakrájíme: cibuli nadrobno, ostatní na kostičky. Na tuku osmažíme nejprve cibuli. Když začnou rožky růžovět, přidáme papriku a smažíme, dokud nezměkne. Přidáme klobásu a jen krátce orestujeme. K tomu všemu přidáme rajčata a dusíme (pustí hodně šťávy), dokud se neodpaří většina šťávy. Teprve pak přidáme vejce, sůl a koření a mícháme, dokud se nezačnou zatahovat. Ještě trošku nedodělané odstavíme z plotny a za stálého míchání necháme dojít. Podáváme s pečivem, ideálně s chlebem.

Zavařená rajčátka

Recept na mě opět vykoukl nečekaně z internetu, když jsem něco hledala. Říkala jsem si, že bych to mohla zkusit. Ovšem onen recept obsahoval více octa než vody a nezavařovalo se to. To není nic pro mě. Zkusila jsem najít jiný recept, ale moc úspěšná jsem nebyla. Nakonec jsem si vzpomněla na prastarou příručku o zavařování po mamince a nakoukla do ní. Tady bylo hned několik různých způsobů, jak konzervovat rajčata a já si řekla: "Proč tedy nějaký nevyzkoušet!" Knížka je to vážně stará, takže zná jen obyčejná velká červená rajčata. Ty momentálně nemám, ale zato mám spoustu malých žlutých, které nám moc nechutnají. Než je definitivně nahážu slípkám, zkusila jsem je zavařit do sladkokyselého láku. Třebas to bude dobré.

Suroviny:
2 kg malých rajčat
5 cibulí
svazeček čerstvých bylinek

Lák:
1,75 l vody
240 ml octa
60 g soli
100 g cukru

10 zrnek pepře
(semínka kopru)

Postup:

Lák svaříme a necháme vychladnout. Rajčata omyjeme a každé párkrát propíchneme párátkem, aby během zavařování neprasklala. Cibuli nakrájíme na proužky. Do sklenic vrstvíme rajčata a cibuli. Já pro ozdobu dala i jedno červené. Přidáme bylinkovou snítku. Zatím jsem vyzkoušela jen tymián, ale podle mě by se hodila i bazalka, kopr a mnohé další. Rozhodně bych však bylinky nemíchala. Naplněné skleničky dolijeme lákem, zavíčkujeme a sterilujeme na 80 stupňů 20 minut. Jelikož jsem recept zkoušela jen z poloviční dávky, neměla jsem odvahu hned ochutnávat a raději jsem je nechala pár dní zaležet. A víte, že vůbec nejsou špatná!

Plněné papriky v rajčatové omáčce

Plněné papriky nejsou ničím neznámým. I rajská je poměrně známá a hlavně běžná omáčka české kuchyně. Ale v tomto případě jde spíše o to, představit vám nepříliš známou kombinaci těchto jídel jejíž výsledek má zcela jinou chuť než jste zvyklí. Ačkoliv u nás doma byl tento pokrm na stole poměrně často, zatím jsem se nesetkala s nikým mimo příbuzné, kdo by se nad tím nepodivoval. To mě vede k závěru, že rajská a plněné papriky v této podobě jsou zřejmě dost zvláštní. Ale v naší rodině je máme všichni moc rádi, tak by bylo škoda se o tento výborný recept nepodělit. Věřím, že pokud se to rozhodnete vyzkoušet, dáte mi za pravdu.

Suroviny:
čerstvé papriky (množství podle velikosti)
1 kg mletého masa (2/3 plec, 1/3 bůček)
2 vajíčka
strouhanka dle potřeby
4-5 stroužků česneku
sůl, pepř, majoránka
2 kg čerstvých rajčat
2-3 bobkové listy
5 kuliček nového koření
(hřebíček, skořice)
cukr dle chuti
zásmažka z másla a hl. mouky

Postup:

Papriky omyjeme, vykrojíme horní část se stopkou a vytrhneme i se semeny. Vnitřek důkladně vyčistíme od semen, případně vypláchneme. Připravíme si mleté maso jako bychom chtěli péct sekanou: smícháme maso, vajíčka, prolisovaný česnek, sůl, pepř, majoránku a zahustíme strouhankou. Připravenou směsí plníme papriky, můžeme nechat i maličko vyboulené přes okraj. Rajčata zpracujeme podle šťavnatosti. Hodně zralá a šťavnatá můžeme jen nakrájet a hned zastudena propasírovat. Tvrdší je lépe nakrájet, podlít troškou vody a krátce povařit, než je začneme pasírovat. Vzniklou šťávu nalijeme do hrnce, osolíme, přidáme koření, vložíme plněné papriky a společně vaříme cca 15-20 minut. Díky paprikám dostane budoucí rajská omáčka pikantní příchuť, zvlášť pokud se nám tam dostala nějaká pálivější. Po uvaření papriky vyjmeme na talířek, omáčku zahustíme zásmažkou a podle chuti přisladíme.

Můžeme podávat jako běžnou rajskou s houskovým knedlíkem, ale v tomto případě spíše doporučuji těstoviny.

Co se týká paprik, ty veliké "masité" kapie nedoporučuju. Věřte mi, zkoušela jsem je. Použijeme obyčejné papriky. Na barvě příliš nezáleží, ale já dávám přednost zeleným nebo bílým. Červené na talíři tak nevyniknou.

Hlávkový salát

Hlávkový salát je jednou z prvních jarních zelenin a tudíž po zimě výborným zdrojem vitamínů a minerálů. Možná se divíte, že sem přidávám tak jednoduchý recept, ale věřte mi, je spousta lidí, kteří dobrý hlávkový salát připravit neumí a spokojí se s tím, co znají ze školní či závodní jídelny.

Správný hlávkový salát musí být svěží, lehce křupavý (podle druhu salátu) a dobře ochucený. Svým způsobem je to rituál, při kterém se nedá nic uspěchat.

Suroviny:
1-2 hlávky salátu
kousek špeku (bílého)
1 lžička cukru
1 lžička soli
1 lžíce octa
1/2 l vody

Postup:

Jako první si připravíme zálivku: Cukr, sůl, ocet a vodu dobře promícháme, aby se vše spojilo. Poměr surovin si můžeme upravit podle vlastní chuti, ale zálivka by měla být na chuť mírně ostřejší - salát ji utlumí. Opravdoví fajnšmekři si zálivku připraví den předem a všechny suroviny svaří - při této přípravě je totiž možné přidat ještě další koření (např. pár kuliček pepře, stoužek česneku... ). Zálivku necháme v lednici vychladit.

Ze salátu odstraníme svrchní tuhé listy, které jsou už hořké. Šetřit se v tomto případě fakt nevyplácí. Raději méně dobrého salátu, než lavor hnusu. Hlávky rozebereme na listy, které krátce propereme ve dřezu napuštěném studenou voudou. Salát nesmí ve vodě být příliš dlouho! Jednotlivé listy několikrát přetrhneme na menší kousky a rozložíme okapat na síto. Mezitím si nakrájíme špek na kostičky cca 1x1 cm. Množství podle chuti, u nás platí, čím víc - tím líp. Špek vložíme do kastrůlku a dáme na sporák krátce vyškvařit - na povrchu by se měla udělat bílá krusta. Necháme chvíli schládnout, ale zase ne moc dlouho, aby vyškvařené sádlo neztuhlo - musí zůstat tekuté, ale zároveň kastrůlek musí být tak schládlý, aby se na něj dalo sáhnout holou rukou.

Salát dáme do mísy, zalijeme vyškvařeným špekem a zlehka promícháme. Jelikož špek je poměrně dost slaný, vyškvařené sádlo se nám nalepí na listy a "osolí je".  Špekové oškvarky nám salát zpestří. Kdo je však nemá rád, jíst je nemusí! Ideální je toto provést těsně před servírováním hlavního chodu.

Teprve, když je hlavní chod připraven k servírování, zalijeme salát zálivkou a poté rozdělíme do misek.

Pomerančová marmeláda

Jestli si myslíte, že zavařovací sezona už skončila, tak jste na omylu. Zavařovat se dá skoro celý rok. Jednak, když se urodí hodně a nestíhám to v létě zpracovávat, tak zamražuju a za dlouhých zimních večerů teprve vařím marmelády. A pak, marmeláda se dá udělat prakticky z čehokoliv. Dost často se stává, že po Mikuláši tu máme takové množství ovoce, že nemáme šanci to spotřebovat. Vyhodit je to škoda, tak proč nezkusit marmeládu - třebas pomerančovou.

Už dávno jsem ji chtěla zkusit. I když normálně během sezony taky používám gelfix, při posezoním marmeládování už se mu snažím vyhýbat, aby marmeláda byla opravdu bez chemie. Jenže recepty na internetu jsou jako přes kopírák: pomeranče + cukr + gelfix. Navíc ještě se všema těma nechutnýma slupkama. Tak to teda NE! Zkusím experimentovat.

Suroviny:
1 kg pomerančové dužiny (cca 6-7 celých pomerančů)
500 g cukru
1 citron
250 ml vody
2 jablka
1/2 lžičky kyseliny citronové

Postup:

1-2 pomeranče důkladně omyjeme (kartáčkem) a ostrouháme z nich vrchní vrstvu kůry (bez toho bílého). Pomeranče oloupeme, zbavíme všech bílých vláken, nakrájíme na kostky a propasírujeme. Pokud pasírujeme ručně, je lepší je nejprve asi 15 minut povařit, aby změkly. Jablka oloupeme a najemno nastrouháme. Přidáme připravenou pomerančovou kůru, šťávu z citronu, ostatní suroviny a vaříme dokud směs nezhoustne - cca 1 hod. Naplníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Jablka jsem přidala kvůli pektinu. Nejsem si jistá, kolik ho pomeranče obsahují, obzvlášť ty kupované. A kyselina citronová je konzervant - údajně přírodní. Podle některých receptur se dá do marmelády přidat skořice nebo zázvor, ale já ji nechala čistou. Myslím, že pomerančová kůra jí dodá dostatečné aroma, které by bylo škoda narušovat něčím dalším. Ostatně je fakt výborná, mírně ale příjemně nahořklá... A abych nezapomněla: Je lepší, když se nechá pár dní uležet.

Segedínský guláš

Guláš a jeho různé varianty patří ke klasice české kuchyně. Způsobů přípravy gulášů je nespočet. Dalo by se říct, že "co hospodyňka, to jiný recept". Krom toho se dá guláš připravit nejen z masa, ale i z různých jiných surovin. Známe guláš bramborový, fazolový, houbový... Oblíbenou variantou je segedínský guláš, do nějž se kromě masa přidává ještě spousta kysaného zelí. Postup, který vám dnes představím není až tak obvyklý. Profesionální kuchaři by nejspíš obraceli oči v sloup, ale já si tento postup oblíbila, a to nejen u guláše. Případní hosté zatím nikdy nešetřili chválou.

Suroviny:

2 lžíce sádla

1 větší cibule

lžíce sladké papriky

4 silnější plátky vepřového masa (nejlépe z plecka, případně libový bůček)

500 g kysaného  zelí

sůl, pepř,

mouka na zahuštění

Postup:

Plátky masa bez naklepávání hned osolíme, opepříme a na rozpuštěném sádle zprudka opečeme z obou stran. Mělo by mít zvenčí kůrčičku a uvnitř být ještě syrové. Připravené maso vyjmeme a odložíme na talířek. Ve výpeku osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli. Stáhneme z plotny a do ještě pěnícího sádla vmícháme papriku. Zelí zcedíme, případně propláchneme vodou - záleží jak moc kyselé máme rádi. Přidáme ho do připraveného cibulovo-paprikového základu, podlijeme hrnkem vody,  nahoru naskládáme plátky masa a pod pokličkou dusíme do měkka. Když je maso hotové, vyjmeme je na talířek a zelí zahustíme záklechtou z vody a mouky. Maso vrátíme zpět, aby zbytečně moc nevychládlo.

Podáváme s houskovým knedlíkem.

Vepřové dušené v mrkvi

Dušená zelenina, zvláště pak mrkev, byla postrachem snad všech strávníků školních kuchyní. Už dávno jsem zjistila, že i takto neoblíbená jídla mohou mít skvělou chuť, pokud se správně připraví. Např. ta dušená mrkev: ve školní jídelně jakási červená máčka bez chuti. V domácím provedení lahůdka, kterou rozhodně odmítat nebudete. Ovšem pokud si chcete opravdu pochutnat, tak k přípravě použijte jedině máslo, žádný jiný tuk!

Suroviny:

4 plátky vepřového masa

1 kg mrkve

sůl, pepř,

máslo

cibule

citronová šťáva

Postup:

Maso osolíme, opepříme a na másle opečeme z obou stran. Opečené maso vyjmeme z pánve a ve výpeku osmažíme najemno nakrájenou cibuli a nastrouhanou mrkev. Zakápneme citronem, podlejeme vodou, vrátíme maso a pod pokličkou dusíme 10-15 minut. Nedovedu si představit lepší přílohu než vařené brambory.

Nakládané papriky

Kromě okurek nic na zavařování nekupuju. Buď se nám dost urodí na zahradě, nebo dostanu nějaké přebytky od přátel či známých. Jako zrovna teď. To takhle jednou přijdu z odpolední a za dveřmi kýbl paprik. V tu chvíli se ve mě bijí dva protichůdné pocity - jeden "Hurá, zavaříme si papriky!" a druhý "Jak to za tak krátký dopoledne stihnu? Kdyby to tak šlo schovat do soboty!" Do soboty by rozhodně nevydržely. Nedá se nic dělat, musím všechnu "neodkladnou práci" odložit a pustit se do paprik. Už s tím mám zkušenosti, párkrát jsem zavařovala kapie a vždycky se moc povedly. Tohle jsou sice kozí rohy, ale paprika jako paprika, ne? A tak jsem sáhla po svém osvědčeném okurkovém láku č. 2 (vařeném). Kromě sladkých paprik, manžel přinesl i pár ostrých. Prima, budou na dochucení - a do každé sklenice jsem jednu přidala.

Suroviny na lák (na 3 sklenice 0,7 l)

0,75 l vody
0,25 l octa
30 g soli (cca 1 lžíce)
70 g cukru (cca  3 lžíce)
5-7 cukerínů
3 bobkové listy
15 kuliček pepře
10 kuliček nového koření
10 hřebíčků
(10 hořčičných semínek)

Vše svaříme a poté necháme vychladnout. Vychladlým zaléváme zeleninu a sterilizujeme 10 minut na 80°C.

Na dno sklenice dáme kolečko cibule, naskládáme papriky a pokud máme přidáme i jednu pálivou. Do každé sklenice přidáme špetku kmínu a dvě polévkové lžíce oleje. Vše dolijeme vychladlým lákem a sterilizujeme.

Kedlubnové "zelí"

O kedlubnovém "zelí" manžel básní už léta. Jenže... Sice se dá udělat i z obyčejných malých kedluben, ale je jich velká spotřeba. K tomuto účelu je ideální kedluben gigant. Jenže kde ho vzít? Ale konečně jsme natrefili na sazeničky a zkusili vysadit. K našemu překvapení jich pár opravdu vyrostlo, nepopraskalo, ani nezdřevnatělo a já tak měla konečně možnost vyzkoušet kedlubnové "zelí". Manžel nelhal, opravdu je to vynikající. Zelí to připomíná jen vzhledem, chuť je trošku jiná, výraznější. U nás se po něm jen zaprášilo.

Suroviny:
Přiměřené množství kedluben
sůl, pepř, kmín
ocet
cibule
tuk

Postup:

Kedlubny očistíme, zbavíme případných zdřevnatělých částí a nastrouháme na hrubém struhadle. Na tuku zpěníme nadrobno nakrájenou cibulku, přidáme nastrouhané kedlubny, podlejeme troškou vývaru (nebo vody), osolíme, opepříme, přidáme kmín a krátce podusíme. Na závěr dochutíme octem a necháme ještě přejít varem.

Já sice v tomto případě vývar nepoužívám, ale mám jinou fintu. Pod cibulku dávám tuk vypečený z masa, udělá možná lepší službu než vývar.

Okurková polévka

Okurky pomalu končí, a tak ještě honem rychle přidám recept na polévku, kterou jsem letos poprvé vyzkoušela a chutnala nám. Příští léto určitě dostane znovu příležitost. Opět jsem se inspirovala na internetu, ale na každém receptu mi něco vadilo - tu kostka masoxu, tam tavený sýr, olej, příliš výrazné koření... Ale postupy se většinou shodovaly, takže výsledná polévka je kombinací několika různých receptů v souladu s mými představami o tom, které suroviny patří a které nepatří do dobrého jídla.

Suroviny:
2-4 větší okurky (mohou být salátovky i nakladačky nebo kombinace)
1 cibule
4 stroužky česneku
1 l vývaru (mívám zamražený)
lžíce másla
sůl, pepř
citronová šťáva
zakysaná smetana
kopr

Postup:

Okurky oškrábeme, rozpůlíme a vydlabeme dužinu. Zbytek nakrájíme na kostičky. Na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme nakrájené okurky a krátce podusíme. Podlejeme vývarem, přidáme celý česnek, dochutíme solí, pepřem a citronovou šťávou a vaříme, dokud okurky nezměknou (jen cca 5-10 min.). Poté vše rozmixujeme na pyré. Zjemníme zakysanou smetanou a dochutíme nasekaným koprem. Můžeme podávat s chlebovými či houskovými krutony.

Naháčci

Okurková sezóna finišuje. Okurky už přerůstají a i když je máme rádi i syrové, nestačíme je spotřebovávat. V takové chvíli opráším recept od tchýňky a zavařím  tzv. naháčky - jakýsi salát z přerostlých okurek a cibule.

Suroviny:

větší okurky (nakladačky i salátovky)

větší množství cibule.

Lák: (rozpis na 3 sklenice 0,7 l)

3/4 l vody

1/4 l octa

30 g soli

70 g cukru

5-7 sacharínů

3 bobkové listy

15 kuliček pepře

10 kuliček nového koření

10 hřebíčků

Postup:

Okurky oloupeme, vyškrábeme střed s jadýrky, zbylou dužinu osušíme a  nakrájíme na proužky. Cibuli očistíme a nakrájíme také na proužky a smícháme s okurkovými řezy. Směs plníme do sklenic, zaléváme vychladlým lákem  a zavíčkujeme. Sterilizujeme 10 min. na 80 stupňů. Pokud máte vlastní osvědčený lák na okurky, můžete ho klidně použít. Nebo si můžete připravit např. tento uvedený, a to svařením všech surovin.

Chřest s vajíčky

Chřestová sezona je opět tu. Nevím jak vy, ale já si tuto zeleninu celkem oblíbila a tak si každý rok v sezoně nějaký koupím. Někdy sáhnu po některém svém osvědčeném receptu, jindy zkusím něco nového a občas i sama zaexperimentuju - jako zrovna tentokrát. Většina zeleniny je totiž v podobné úpravě velmi chutná. I chřest je příslibem, že bychom si mohli pochutnat.

Suroviny:
lžíce másla
svazek chřestu
2-3 vajíčka
sůl
bylinky

Postup:

Chřest dobře očistíme, svážeme a dáme na pár minut (stačí 5) vařit do osolené vody. Potom ho nakrájíme na kolečka a lehce osmahneme na másle. Vyklepneme vejce a mícháme až se "srazí". Osolíme, můžeme lehce opepřit a podáváme posypané bylinkami.

Takto připravený chřest můžeme podávat s pečivem jako samostatné jídlo, nebo jako přílohu k nějakému opečenému masu.