čtvrtek 6. května 2021

Kohout pečený na celeru

Samozřejmě se nevylíhnul jen jeden kohoutek. Statisticky bývá obvyklé, že přibližně polovina kuřátek jsou slepičky a polovina kohoutci. Takže kohoutků na gastronomické pokusy jsme měli více. A já toho pochopitelně využila a vyzkoušela další recept - tentokrát na celeru. Opět to bylo výborné. Vůbec nevadilo, že recept neobsahoval žádné víno, tak typické pro přípravu kohoutků. Celer je sám od sebe dost aromatická zelenina a kombinace s drůbežím masem chuťově příjemně ladila. I když... možná by nebylo špatné přidat i další zeleninu a udělat ho na způsob svíčkové. Ale to zase někdy jindy.

Suroviny:

1 kohout
2 cibule
1/2 bulvy celeru
2 lžíce sádla
1 lžíce hořčice
50 g špeku
sůl, pepř, tymián
0,75 slepičího vývaru (případně kuřecího)

Postup:

Kohouta si rozporcujeme, jednotlivé části osolíme a okořeníme. Rozpustíme sádlo a špek nakrájený na kostičky, přidáme 1 cibuli a celer - obojí nakrájené nahrubo a restujeme, dokud cibule nezačne zlátnout. Na tento základ vložíme porce kohoutka, posypeme zbylou nakrájenou cibulí a zalijeme vývarem, ve kterém jsme rozmíchali hořčici. Maso by mělo být téměř celé ponořené. Zakryté pečeme na 180°C asi 2,5-3 hodiny (podle stáří kohoutka). Poté odklopíme pokličku a ještě asi 0,5 hodiny dopékáme, aby se udělala kůrčička. 

čtvrtek 22. dubna 2021

Pomerančová babka

Pokud máte rádi kynuté buchty, koláče a jiné dobroty, babku si určitě zamilujete. Traduje se, že babka je tradiční židovský moučník, ale četla jsem i o původu z Polska či Ukrajiny - to se však s židovským původem nemusí vylučovat. Jak víme, židovské komunity můžeme nalézt po celém světě. Do širšího povědomí se dostala teprve nedávno: V roce 2010 ji začal prodávat v New Yorku židovský pekař a Američané si ji zamilovali. Od té doby údajně peče babku celý svět (a já nemohla zůstat pozadu). Co to vlastně babka je: Je to jakási motanice z kynutého těsta, plněná nejrůznějšími náplněmi a polévaná sladkou glazurou. Jako základ můžete použít své oblíbené kynuté těsto, které děláváte normálně na koláče nebo buchty. Náplně mohou být také různé, u nás jsou asi nejčastější čokoládové, ale můžete použít ovoce, povidla, mák... Já pro začátek vyzkoušela oříškovou s pomerančovou glazurou.

Suroviny:

na těsto:
80 ml mléka
2 vejce
60 g rozpuštěného másla
1 lžička soli
60 g cukru
kůra z jednoho pomeranče
350 g hladké mouky
20 g droždí

náplň:
lískooříšková nebo čokoládová pomazánka (např. nuttela)
(lískové ořechy)

glazura:
šťáva z jednoho pomeranče
40 g cukru

Postup:

Suroviny na těsto dáme v uvedeném pořadí do pekárny a spustíme program těsto. Kdo nemá pekárnu, smíchá si vlažné mléko, lžíci mouky, lžíci cukru a droždí, nechá vzejít kvásek, který následně smíchá s moukou a ostatními surovinami, vypracuje těsto, které nechá vykynout. Další postup je stejný ať už si těsto připravíte v pekárně nebo klasickým způsobem. Než nám těsto vykyne, připravíme si glazuru: svaříme cukr s pomerančovou šťávou a za stálého míchání redukujeme zhruba na polovinu původního množství. Vykynuté těsto na pomoučněném vále rozválíte na plát, ten potřete pomazánkou, můžete posypat sekanými ořechy a stočíte jako roládu. Potom ji podélně rozříznete, abyste získali dva prameny, které jednoduše stočíte. Takto připravenou babku vložíte do vymazané formy na chlebíček a necháte další cca hodinu znovu vykynout. Před vložením do trouby rovnoměrně polijeme glazurou. Pečeme v předehřáté troubě na 170°C 40 minut.


čtvrtek 8. dubna 2021

Křimický řízek

Křimice jsou obec (dnes část Plzně), která je proslulá svým kysaným zelím. Zelárna tam funguje už cca 100 let a zpracovává zelí od místních farmářů, při čemž používá tradiční metody včetně "šlapání". Samozřejmě, že místní zelí je v Křimicích i okolí oblíbené a tak se nemůžeme divit i nejrůznějším experimentům v kuchyni. Z nějakého takového experimentu nejspíš vzniknul i křimický řízek. O jeho původu či historii se mi nepodařilo nic dohledat. Čím je tedy křimický řízek jiný? Především tím, že těstíčko na obalování obsahuje zelí - ideálně to křimické kysané, ale klidně můžete použít i jiné, kdo by pro zelí jezdil až do Plzně, že? Řízek se podobá tomu v bramboráku, tedy vzhledem, chuť je pochopitelně jiná, taková svěží lehce nakyslá po zelí. A na rozdíl od bramborákového těsta, je to zelné lehčí... Rozhodně po jednom řízku i s přílohou nemáte pocit, že prasknete.

Suroviny:

4 porce vepřové pečeně
500 g kysaného zelí (v případě nouze můžete nahradit i sladkokyselým)
sůl, pepř
4 vejce
8 stroužků česneku
hladká mouka dle potřeby
tuk na smažení (sádlo)

Postup:

Vepřové plátky z obou stran naklepeme, osolíme a opepříme. Zelí slejeme, necháme okapat, podle potřeby překrájíme na menší kousky a v míse smícháme s vejci, prolisovaným česnekem, solí, pepřem a zahustíme moukou. V pánvi si rozehřejeme tuk. Každý plátek masa potřeme z jedné strany těstíčkem a vložíme tou potřenou stanou na rozpálený tuk. Poté potřeme i druhou stranu. Smažíme do zlatova z obou stran. 

čtvrtek 25. března 2021

Šulánky

Ke klasice české i moravské kuchyně neodmyslitelně patří šulánky - noky z bramborového těsta se sladkým sypáním. Záměrně to píšu tak obecně. Dnes se nejčastěji dělávají s mákem, ale můžete si je posypat i opraženou strouhankou, ořechy, perníkem... Podle mě musí být naprosto nejlepší s prachandou - to jsou mleté sušené hrušky. Hrušky jsou tady v okolí poměrně nedostatkovým ovocem. Obávám se, že šulánky s prachadnou nejspíš nikdy neochutnám. Prozatím se musím spokojit s mákem. Ale i ty jsou naprosto úžasné a doma je milujeme.


Suroviny:

1 kg brambor
1 vejce
250-300 g hrubé mouky
sůl

Postup:

Brambory si den předem uvaříme ve slupce. Oloupeme, nastrouháme na jemném struhadle, osolíme, vmícháme vejce a postupně zahušťujeme moukou. Když je těsto dostatečně spojené, ani se nedrobí ani nelepí, tak z něj vytvarujeme válečky, které mírně zploštíme a krájíme na podílky - škubánky. Ty pokud možno hned zavařujeme do vřelé vody. Vařečkou opatrně promícháme, aby se nepřilepily ke dnu. Jakmile vyplavou, tak ještě necháme cca 2 minuty povařit a vytahujeme. Na talíři sypeme moučkovým cukrem, mletým mákem (nebo něčím jiným) a poléváme rozpuštěným máslem.

čtvrtek 11. března 2021

Kohoutek na víně

Manžel už několik let chová slepice. A skoro každý rok nějaká začne kvokat, tak si sežene oplodněná vajíčka a odchová kuřátka. Slepičky si obvykle ponecháme na vajíčka, ale kohoutci k ničemu nejsou, takže je postupně vyzabíjíme. Jenže dosud nikdy se mi žádného nepodařilo dobře připravit. To víte, jsem holka z města a o různých vlastnostech drůbežího masa toho moc nevím. A tak jsem manželovi věřila, že je to vlastně kuře a že se připravuje úplně stejně, jako kterékoliv jiné kuře. A když jsme si ani po několikáté na tuhém pečeném kohoutkovi nepochutnali, tak se manžel zeptal kamaráda kuchaře, v čem je asi problém. A zjistil, že: kohoutek v žádném případě není kuře! Má jinou strukturu masa a tudíž se k pečení vůbec nehodí. A doporučil nám, udělat ho na víně - prý nejběžnější úprava kohoutka. 

Nelenila jsem, sedla k internetu a dala se do vyhledávání toho "nejlepšího" receptu. Opět jich je spousta, a i když jsou si hodně podobné, tak přece jen se v některých věcech liší. Mě asi nejvíce zaujal recept, údajně přímo od Romana Vaňka, jehož kuchařského umění si velmi vážím. Tak snad mu neudělám ostudu. Snažila jsem se jeho postup dodržet maximálně přesně. Bylo to náročné časově i na množství umazaného nádobí. Abych vše stihla k obědu, začala jsem už den předem, kdy jsem si nejen naložila kohoutka, ale také připravila vývar. Pečlivost a preciznost se zřejmě vyplatila, protože jsme si konečně na kohoutkovi poprvé skutečně pochutnali.

Suroviny

1 mladý kohoutek

na marinádu:

1 mrkev
1 stonek řapíkatého celeru
1 cibule
3 stroužky česneku
10 kuliček pepře
2 bobkové listy
1 lžíce sušeného tymiánu, (nebo 4 snítky čerstvého)
600 ml červeného vína

na vývar

1 l vody
1 cibule
25 g másla
5 kuliček pepře
1 kulička nového koření

na pokrm

100 g slaniny
40 g másla
3 lžíce koňaku (whisky)
hladká mouka dle potřeby
sůl

na dokončení

50 g slaniny
40 g másla
150 g žampiónů (raději menších)
1 cibule
sůl

Postup:

Kohoutka rozporcujeme alespoň na čtvrtiny. Odstraníme hrudní koš, páteř a křidýlka, které použijeme na vývar. Takto připravené porce vložíme do mísy, zasypeme na kostičky nakrájenou zeleninou, přidáme koření a zalijeme vínem. Porce masa by měly být zcela ponořené. Mísu zakryjeme víkem, nebo potravinářskou fólií a dáme do druhého dne odležet do chladna.

Na vývar si prudce opečeme na másle odřezky z kohoutka, vyjmeme je na talířek a ve výpeku osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli. Vrátíme kosti, podlijeme vodou, přidáme koření a přivedeme k varu. Poté přiklopíme pokličkou, stáhneme teplotu a pomalu táhneme 2 hodiny. Hotový vývar přecedíme.

Na druhý den vyjmeme porce kohoutka z marinády, důkladně osušíme, osolíme a obalíme v mouce. Marinádu přecedíme a zeleninu necháme chvíli okapat. Slaninu nakrájíme na kostičky a spolu s máslem rozpustíme v menším pekáčku či kastrole. Na tomto základě opečeme porce kohoutka ze všech stran do zlatova. Maso vyjmeme na talířek a ve výpeku restujeme zeleninu z marinády cca 5 minut. Podlijeme koňakem a necháme jej krátce odpařit. Přidáme maso, podlijeme vínem z marinády, přivedeme k varu a vaříme 12 minut. Poté přidáme ještě vývar, opět přivedeme k varu, přiklopíme poklicí a vložíme do trouby předehřáté na 180°C. Pečeme podle stáří kohoutka - mladého asi 50 minut, staršího o něco déle. Měkké maso vyjmeme z pekáčku na talířek, můžeme pro udržení teploty vložit zpět do vypnuté trouby. Šťávu v pekáčku podle potřeby zredukujeme, potom přecedíme a lehce propasírujeme.

Ze žampionů odstraníme nohy. Kloboučky nakrájíme na čtvrtiny, menší můžeme jen napůl. Polovinou másla opět rozpustíme, přidáme nakrájenou cibuli a restujeme asi 2 minuty. Přidáme 50 ml vody a tři lžíce hotové omáčky, promícháme, přiklopíme pokličkou a necháme asi 4 minuty dusit.

Slaninu nakrájíme na kostičky a spolu s druhou polovinou másla rozpustíme. Přidáme žampiony a krátce orestujeme. Přidáme připravenou cibuli a omáčku a krátce společně prohřejeme.

Jako příloha se hodí brambory, bramborová kaše, rýže, či čerstvé bagety

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...