čtvrtek 29. října 2015

Husí krev s vejci

Blíží se svátek Svatého Martina a v posledních letech už se stává tradicí na našich stolech tzv. Svatomartinská husa. I my jsme tedy v předstihu vyzabíjeli naše husičky a postupně je při různých příležitostech konzumujeme. Ale recept na nějakou husu si nechám až před Svatým Martinem. Dnes bych chtěla oprášit jednu staročeskou lahůdku - husí krev. Někomu to možná přijde jako poněkud nechutné jídlo, ale krev (nejen ta husí) patřila k české kuchyni snad odjakživa.

Nevím jak je to dnes, protože do oddělení s konzervami v supermarketech vůbec nechodím, ale za mého dětství se dala konzervovaná husí krev koupit v obchodě. Sice nevím, jestli byla běžným, nebo spíš podpultovým zbožím, ale prostě byla. Ovšem já ji dosud neochutnala. A tak jsem neodolala a při zabíjení husí jsem si trošku krve chytla, že to vyzkouším. Manžel také tvrdil, že s vajíčky je to lahůdka, chutí připomínající játra. Dnes můžu potvrdit, že měl pravdu, chutí opravdu připomíná játra, spíš ta drůbeží, ale má jemnější konzistenci. Prostě jsem si opět pochutnala, jinak bych se tu s tím vůbec nechlubila...


Suroviny:
krev z 1-2 husí
1 cibule
vajíčka v přiměřeném množství
tuk na smažení
sůl, pepř.

Postup:
Huse nasucho oškubeme plošku peří na krku. Poté ji v tom místě zařízneme a necháme vykrvit do misky. Odstraníme případná spadlá pírka a misku s krví uložíme do chladna, kde ztuhne. Na tuku osmažíme do růžova na jemno nakrájenou cibuli. Ztuhlou krev vyklopíme, nakrájíme na kostičky a krátce opečeme na cibulce. Vyklepneme vejce a za stálého míchání necháme "zdrcnout". Osolíme, opepříme a podáváme s pečivem, případně se zeleninovou přílohou.

čtvrtek 22. října 2015

Houbové karbanátky

Chodíte rádi na houby? Já ano, ale málokdy něco najdu, protože si jednak ráda pospím a hlavně se v houbách moc nevyznám. Někde houby rostou, jinde méně. My máme to štěstí, že když rostou, tak se vždycky najde někdo, kdo rád vymění košík hub za něco jiného, a tak v tomto směru nijak nestrádáme. Spíš naopak, když je rok na houby štědrý, tak i my máme docela slušné zásoby.

Co se týče hub, tak docela ráda experimentuju a vymýšlím vlastní recepty. Mám ráda houbovou chuť a nechci ji ničím příliš narušovat. Při experimentech se obvykle nechám inspirovat jen názvem pokrmu a recepty dál nestuduju. Možná někde jsou úplně stejné, ale možná jsou některé mé zcela originální. V každém případě jsou vyzkoušené a nám to chutnalo.


Suroviny:
houby
cibule
tuk
sůl
pepř
vajíčko
strouhanka

Postup:
Houby očistíme, nakrájíme na menší kousky, spaříme vřelou vodou a necháme okapat. Na tuku osmažíme na jemno nakrájenou cibuli do zlatova, přidáme houby a smažíme dostatečně dlouho. Hotové necháme vychladnout. Do vychladlé houbové směsi vmícháme sůl, pepř a vajíčko a potom pomalu zahušťujeme strouhankou, až vznikne hustější tvárné těstíčko. Z něj potom tvarujeme placičky, které obalíme ve strouhance a z obou stran osmažíme na tuku.

čtvrtek 15. října 2015

Dýňová marmeláda

Některý minulý rok byla mizerná úroda ovoce a tak jsem měla obavy, že nám domácí marmelády nebudou stačit. Naštěstí dýní se tehdy urodilo dost - dokonce tolik, že to lidi tady na vsi rozdávali. Pár se jich dostalo i ke mě, a tak jsem nelitovala času a zkoušela všelijaké recepty s tím, že když se to povede, bude to zpestření našeho jídelníčku. A když se to nepovede, tak mě to nemusí mrzet, protože krom času jsem do toho téměř nic neinvestovala. Ale většinou se všechno povedlo, a tak občas, když dostanu dýni, se k některým receptům vracím. Třebas zrovna k dýňové marmeládě... (Recept jsem našla někde na netu, ale už si nepamatuji kde) 



Suroviny:
750 g dýně
500 g cukru
1 citron
3 pomeranče
1 lžička zázvoru

Postup:
Jeden pomeranč důkladně omyjeme a oloupeme kůru, kterou nakrájíme na proužky, vložíme do kastrůlku s cca 1 dl vody a dvěma lžícemi cukru a vaříme dokud to nezhoustne. V jiném hrnci vaříme očištěnou a nakrájenou dýni s cukrem a cca 2 dl vody do měkka. Poté přidáme šťávu z citronu, pomerančovou dužninu (zbavenou všeho bílého) nakrájenou na kostičky a vařit ještě asi 15 minut. Nakonec vše vlijeme do mixeru, přidáme vařenou pomerančovou kůru a asi lžičku mletého zázvoru. Dobře rozmixujeme, naplníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

čtvrtek 8. října 2015

Friskasé z perličky

Jak tak koukám, začíná to tu vypadat skoro jako u vegetariánů. Říkám skoro, protože maso se tu stále objevuje, jen už dlouho nebylo hlavní surovinou. S nadcházejícím podzimem jsme postupně zlikvidovali drůbež a tak mám opět dost materiálu pro různé experimetny. Už v minulých letech jsme si velmi oblíbili perličky. Ani letos v našem hospodářství nechyběly. Jen je trošku potíž se sháněním receptů. I když perlička se dá upravit jako normální kuře nebo jako pernatou zvěřinu.

Ale když se člověk snaží, tak i z hlubin internetu občas vykoukne nějaký receptík. A proč ho tedy nevyzkoušet, že? A tak jsem se pustila do Friskasé z mladé perličky. I když to moc jako friskasé nevypadá. To je tím, že jsem si vytiskla jen recept a název jsem opoměla. A v receptu nebylo nic o tom, že se maso má před podáváním ještě nakrájet na kousky... Takže jsem na to jednoduše zapomněla. Ale i tak to bylo moc dobré, jen ta rýže mi k tomu příliš neladila, všeobecně mi smetanové omáčky s rýží připadají jako dost divná kombinace.


Suroviny:
1 rozporcovaná perlička
sůl
mletý pepř
hladká mouka
2 lžíce másla
2 cibule
3 mrkve
150 g žampionů
2 stroužky česneku
125 ml suchého bílého vína
750 ml drůbežího vývaru
2 lžičky čerstvého nasekaného estragonu
3 žloutky
200 ml smetany ke šlehání
2 lžičky citronové šťávy

Postup:
Porce perličky osolíme, opepříme, obalíme v hladké mouce a prudce opečeme na másle. Maso přendáme na talíř a ve výpeku vložíme na silnější plátky nakrájenou cibuli a mrkev a opékáme asi 5 min. Poté přidáme na plátky nakrájené žampiony a prolisovaný česnek a ještě cca 3 minuty opékáme. Podlijeme vínem, přivedeme k varu a vaříme asi 2 minuty, až se víno vyvaří. Zeleninovou směs přendáme do pekáčku (já použila tradičně remosku), přidáme vývar a vložíme porce perličky a pečeme asi 45 minut. Poté maso vyjmeme (nakrájíme na menší kousky) a omáčku dokončíme na sporáku. Smícháme žloutky s estragonem a smetanou a za stálého míchání vléváme k zelenině. Na mírném plameni mícháme do zhoustnutí - omáčka se však nesmí vařit, srazila by se! Dochutíme citronovou šťávou, případně ještě dosolíme a opepříme.
Doporučenou přílohou je rýže, případně bageta. Ovšem já bych asi dala přednost bramborám v jakékoliv úpravě.

Omáčka byla výtečná. I když perliček nemáme zas tolik, určitě ji vyzkouším i v kombinaci s jiným masem (nejspíš králičím).


čtvrtek 1. října 2015

Sušená rajčata

Na rozdíl od minulých (vlhkých) let, letos se rajčatům docela daří. Ani je nestíhám všechny zpracovávat. Už před pár lety jsem zahlédla na Jitčině blogu, že rajčata suší a že prý je to vynikající. To bych nebyla já, abych si to taky nevyzkoušela. Zatím jen jednu várku na zkoušku... Trošku mě zklamalo, že z obrovské mísy čerstvých rajčat se po usušení vešly do dlaní, ale když je nadbytek, tak to nakonec tolik nevadí.


Suroviny:
rajčata
česnek
bazalka (případně jiné bylinky)
kvalitní slunečnicový olej

Postup:
Rajčata nakrájíme na cca 1 cm silná kolečka, naskládáme do sušičky a spustíme proces sušení. Čas asi bude záviset i na typu sušičky, takže alespoň na poprvé ohlídat a pokud máte jen obyčejnou, tak je občas dobré přeskládat jednotlivá patra, aby se sušilo rovnoměrně. Ke konci sušení průběžně odebíráme hotové kousky a zbytek dosušujeme.
A teď druhá fáze: Usušená rajčata naskládáme do zavařovacích sklenic, přidáme 1-2 rozmáčklé stroužky česneku, snítku čerstvé bazalky, zalijeme olejem až po okraj a zavíčkujeme. Zavařovat není třeba. 

Už jsem vyzkoušela a můžu říct, že rajčata jsou pikantní a jejich chuť a vůně připomíná Italskou kuchyni. I když jsou vlastně "namočená" tak olej nenatáhnou a pro další úpravu je potřeba je na chvíli namočit.