pátek 24. února 2017

Masopustní koblihy

Blíží se nám vyvrcholení masopustu - což je doba od Tří králů do Popeleční středy. Je to období veselí, plesů, karnevalů, zabíjaček apod. Největší oslavy pak nastávají v neděli před Popeleční středou, která letos připadá na 28.2. Následující den začíná doba předvelikonočního půstu. Mezi tradiční masopustní pokrmy patří i smažené koblihy. I já je už několikrát vyzkoušela, ale ne vždy se povedly k mé spokojenosti. Chce to dodržet pár pravidel: Jednak by měly doslova plavat v tuku a zároveň mít kolem sebe dost místa. Také se však nesmí smažit moc dlouho, aby se nespálily. Kdo máte chuť a odvahu, pusťte se do toho se mnou.


Suroviny:
250 ml vlažného mléka
200 ml oleje
3 žloutky
lžička soli
5 lžic cukru
500 g mouky (polovinu hladké a polovinu polohrubé)
20 g kvasnic
sádlo na smažení
Postup:
Kdo nemá pekárnu nechá tradičním způsobem vzejít kvásek, vmíchá ho do mouky, přidá žloutky, postupně vmíchává olej a potom nechá vykynout. Já to naházím v uvedeném pořadí do pekárny a zapnu program "těsto". Za hodinu a půl je těsto přesně takové, jak má být. Na pomoučněném vále vyválíme na prst silný plát a skleničkou z něj vykrajujeme kroužky, které vkládáme do rozpáleného sádla s krátce osmažíme z obou stran. Během smažení se krásně nafouknou. Podáváme jen pocukrované, nebo povrchu ozdobené sladkou "nádivkou".

čtvrtek 16. února 2017

Česneková omáčka

Klasikou české kuchyně jsou nejrůznější omáčky, včetně jejich královny - svíčkové (o té snad někdy jindy). Ovšem pod slovem omáčka si Češi představí něco úplně jiného než zbytek světa, kde jsou omáčky doplňkem k hlavnímu jídlu. České omáčky jsou samy o sobě hlavním chodem a stačí k nim jen nějaká příloha - nejčastěji vajíčko na tvrdo a knedlík.

S tím, jak stále hledám nové a nové recepty k vyzkoušení a poté k publikaci zde na blogu, stále více objevuji starou českou kuchyni. Přitom zjišťuji, že tyto pokrmy jsou nejen jednoduché na přípravu, levné co se týče surovin, ale také překvapivě velmi chutné. Většinu z nich tak postupně zařazuji i do pravidelného jídelníčku. Své místo v něm si vydobyla i tato česneková omáčka našich babiček.


Suroviny:
3 stroužky česneku
1 l masového vývaru
lžíce sádla
2 lžíce hladké mouky
špetka majoránky

Postup:
Rozmačkaný česnek krátce osmahneme na sádle. Nesmí se spálit! Zaprášíme moukou a uděláme světlou jíšku. Zalejeme vývarem a necháme povařit 15-20 minut. Takto připravená omáčka by měla být hladká, bez hrudek. Pokud se nám podařily nějaké hrudky, není nic ztraceno - stačí přecedit. Nakonec dochutíme majoránkou.

Tato omáčka se výborně hodí k bramborám připraveným nejrůznějšími způsoby. Nejčastěji se podávala s tzv. bramborami na loupačku - tedy uvařenými ve slupce a oloupanými.

Kde vzít vývar?
Pro mnohé je otázka vývaru dost složitá. Pravda, dá se vzít kostka masoxu a rozpustit ve vodě. Ale přiznejme si to, není to ono a ještě navíc to obsahuje spoustu chemie. Já tohle odmítám a když už náhodou vývar nemám, raději použiju čistou vodu. Obvykle si však připravuji vývar svůj. Většinou, když připravuji k obědu vývar, tak ho uvařím víc - ten největší hrnec co mám. Pak si 1-2 litry odložím stranou, vychladlé naleju do vypláchnutých krabic od mléka a zamrazím. Tak mám domácí vývar k dispozici kdykoliv jej potřebuju.

čtvrtek 9. února 2017

Žemlovka

Žemlovka je dalším jídlem, které jsem jako dítě nesnášela. Respektive nesnášela jsem tu školní sestávající se z jakési mokré rohlíkové hmoty proložené obrovskými slupkami z jablek - fakt hnus. Doma jsme ji nedělávali vůbec, a tak jsem poprvé ochutnala dobrou žemlovku až od tchýňky. Byla jsem překvapená, chutnala skoro jako jablečný koláč. Od tchýňky jsem se tedy naučila připravovat dobrou žemlovku na které si vždycky pochutnáme. Ostatně není přece potřeba jíst jen maso.


Suroviny:
8-10 starších rohlíků
4-5 jablek
hrnek mléka
3 vejce
skořice
cukr podle chuti
máslo

Rohlíky nakrájíme na kostičky a v míse je zalejeme směsí z mléka, žloutků, skořice a cukru. Necháme chvíli nasá, občas promícháme. Mezitím si připravíme zapékací formu - vymažeme tukem a vysypeme strouhankou. Jablka zbavíme jadřinců, oloupeme a nakrájíme na kostičky. K rohlíkům zlehka vmícháme sníh z bílků. Správně by se měla položit na dno formy vrstva rohlíků a na ně vrstva jablek. Mě se však téměř všechna takto vrstvená jídla rozpadají, takže volím metodu "zamíchat všechno dohromady" a jen to dát do formy. Povrch pokapu rozpuštěným máslem a dám zapéct do trouby.

PS: Žemlovka se dá připravit i ze zbytku vánočky. V tom případě však už nedávám cukr, protože vánočka je sladká sama od sebe.

čtvrtek 2. února 2017

Zaječí paštika

Není snadné přijít dnes k zajícovi. Ale když půjdete na myslivecký bál a budete mít trošku štěstí, třebas ho vyhrajete v tombole. Pak se vám určitě bude hodit nějaký tip, co s ním. Pár receptů jsem už vyzkoušela, takže se klidně můžete inspirovat zde na blogu (rubrika Zvěřina). A dnes vám přináším další ....


Suroviny:
předek ze zajíce
zaječí játra
150 g vepřového bůčku
200 g slaniny
1 cibule
1 vejce
1 lžíce sádla
strouhanka dle potřeby
sůl, pepř, majoránka
špetka muškátového květu
hřebíček
nové koření

Postup:
Maso ze zajíce dle možností rozporcujeme, ze všech stran opečeme na sádle a vyjmeme stranou. Ve výpeku osmažíme nakrájenou cibuli spolu s bůčkem. Podlejeme 2 dl vody, přidáme nakrájená játra, mírně osolíme a dusíme do měkka. Podušené maso (zajíce obereme od kosti), necháme chvíli vychladnout a umeleme na masovém strojku - ideálně 2x aby paštika byla jemnější. Přidáme vejce, strouhanku, koření, případně přisolíme a dobře promícháme. Pokud dobře neodhadneme množství strouhanky a směs je příliš tuhá, můžeme opatrně naředit propasírovanou šťávou z dušení.
Formu na paštiku vyložíme na plátky nakrájenou slaninou, na ni rozprostřeme masovou směs, přiklopíme víkem a uzavřeme. Vaříme v páře cca 1 hod. Necháme vystydnout a podáváme nakrájené na tenké plátky. Delikatesa.

My bohužel neodolali a dali si i kousek čerstvé teplé k obědu. Ale po studenu je rozhodně lepší! To jsem bohužel nestihla nafotit. Když jsem odpoledne šla chystat svačinku, zjistila jsem, že už tam zůstala jen malá prdelka. Sice výborná, ale zcela nefotogenická.

Nejtěžší pro mě byl ten závěr. Postup v recetpu čtu dopředu jen málokdy. Mrknu jen na výčet surovin a pokud vše mám, pustím se do toho. Takže když jsem došla k formě na paštiku, nastal problém. Nic takového doma nemám! Musela jsem trošku imrovizovat. Kdysi jsem zkoušela péct sekanou v pekárně. Dělá to spousta lidí, dokonce i někteří z mých přátel a známých. Ale přiznám se, že to nebylo ono. Sekaná byla spíš dušená než pečená, navíc se musela péct skoro 2 hodiny. Na tuto zkušenost jsem si vzpomněla a paštiku strčila do pekárny - proto ten podivný tvar. Výsledek víceméně odpovídal mým představám (pečené to rozhodně nebylo).
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...