čtvrtek 27. dubna 2017

Houskový knedlík

Vaření se věnuji velmi dlouho. Už před více než 30-ti léty jsem začínala své první pokusy s polévkami z pytlíku a buchtami z prášku, abych později přešla k jednodušším "opravdickým" jídlům. Co se týká vaření, jsem z velké části samouk. Přes všechny možné jednoduché a "zaručeně" výborné recepty jsem se dopracovala k nějakému vlastnímu osobitému standartu postupů i používání surovin. Mnozí víte, že pokud je to možné, dávám přednost domácí výrobě čehokoliv (dělám si vlastní pečivo, uzeniny, mléčné výrobky, zavařeniny, vývary...). Proto vás možná překvapí, že jsem doposud nikdy nedělala domácí knedlík - tedy ten přílohový, houskový. I když s myšlenkou na vlastní knedlík si pohrávám už hezky dlouho. Ale hotové knedlíky z místních obchodů byly vždycky tak nadýchané, jemné a dobré, že jsem ten svůj první pokus zatím vždy odložila. Ale po nedávných změnách majitelů prodejen, kde jsem dosud knedlíky kupovala, jsem naznala, že je nejvyšší čas pustit se do vlastních experimentů. Důvodem je právě ona kvalita nabízených knedlíků, které se ohřátím v mikrovlnce změní na naprosto nepoživatelnou gumu. Ale já knedlíky v  mikrovlnce ohřívám jen vyjímečně, když mám na sporáku tolik hrnců, že už se mi tam ten s knedlíky nevejde. Jenže ani mé oblíbené napařování z těch kupovaných knedlíků nevykouzlí nic moc chutného. Doslova mi zkazí požitek z dobrého oběda, jakoby v nich mouka byla částečně (nebo úplně) nahrazená pilinami.

A tak nastala doba experimentování. Můj první knedlík dopadl lépe než jsem doufala - nerozvařil se, nebyl uvnitř nedovařený, neprasknul a dokonce se ani nezdrcnul po vytažení z hrnce. Chuťově byl také velmi dobrý, i když já bych dala přednost více "nadýchanému". Ne, nebyl vůbec tuhý, ale ty vzduchové bublinky si já představuju přecejen trošku větší. Ale protože jinak se po všech stránkách povedl, značím si tu recept.



Suroviny:
250 ml mléka
1 vejce
1 lžička soli
1 lžička cukru
400 g hrubé mouky
20 g droždí
2 starší housky nakrájet na kostičky

Postup:
Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny a zapneme program "těsto".
Kdo nemá pekárnu, bude muset tradičně nechat vzejít kvásek (v trošce mléka rozmíchat cukr, lžíci mouky a droždí), následně zpracovat (doslova vybouchat) těsto ručně v míse a nechat vykynout.
Z vykynutého těsta vytvarujeme šišku (já dělávám dvě menší, které se mi vejdou do normálního hrnce) a necháme ještě půl hodiny kynout. Během té doby několikrát obrátíme, aby se z jedné strany nezploštila. Knedlík vložíme do vroucí vody (dlouhý knedlík se vaří v pekáčku) a vaříme 10 minut z jedné strany, potom obrátíme a vaříme dalších 10 minut z druhé strany. Hotový knedlík vyjmeme z vody na prkýnko a ihned na několika místech propíchneme špejlí, aby vyšla pára. 
Pokud knedlík během vaření praskne, lze to napravit položením prasklou stranou dolů.
Horký knedlík krájíme nití! Vystydlý můžeme i nožem.

Samozřejmě budu zkoušet i další recepty, a až objevím ten opravdu krásně "nadýchaný" tak se s vámi znovu podělím. Do té doby si s tímto vystačím - je dobrý, měkký, jemný...

čtvrtek 20. dubna 2017

Cejn pečený s koprem a citronem

Přátelé z Facebooku už vědí, že letošní Velikonoce nám "zajíček" nadělil ryby, pro jistotu hned jednoho kapra a dva velké cejny. O zábavu na velikonoční pondělí jsme tedy měli postaráno. Naštěstí jsme za ty roky s manželem tak sehraní, že nám to ani moc času nezabralo. Když jsme v poledne zasedli k obědu, nebylo už po rybí spoušti nikde ani památky - tedy až na kouřící rybí polévku na stole.

Jednoho (toho menšího) cejna jsem naložila na salát. A půlku toho druhého jsem upekla v remosce. Bylo to takové jídlo narychlo. I když se pekl skoro hodinu, remoska má tu výhodu, že se o to, co je uvnitř, nemusíte prakticky vůbec starat. Takže byl docela klid na práci. Jednou vám musím nafotit a popsat postup, jak takovou rybu čistit atd. Tentokrát na to fakt nebyl čas. Takže jen recept, který byl zároveň vlastním experimetnem z dobrým výsledkem.


Suroviny:
1/2 většího cejna (případně jiné ryby)
1 cibule
1 citron
čerstvý kopr
sůl, pepř
máslo dle potřeby

Postup:
U očištěného cejna nařízneme svisle kůži na několika místech. Osolíme a opepříme z obou stran a necháme alespoň hodinu uležet! Na dno pekáče nakrájíme cibuli, omytý citron i s kůrou na plátky a vše zasypeme usekaným koprem. Přidáme hrnek vody a vložíme rybu. Povrch ryby hustě poklademe tenkými plátky másla. Dáme péct asi na hodinu. Pokud pečeme v troubě, pravidelně přeléváme rybu vypečenou šťávou a podléváme vodou.


Původně jsem zamýšlela šťávu propasírovat a udělat omáčku. Ale nakonec jsem od toho ustoupila. Jednak jsem byla už dost utahaná, ale hlavně se mi ta vypečená šťáva zdála až moc kyselá. Tak jsem nabrala jen trošku cibule s koprem a "postrašila" s tím brambory, které jsem podávala jako přílohu.


čtvrtek 13. dubna 2017

Kopřivový med

Je pravda, že teď před Velikonocemi by se hodilo spíš nějaké tradiční velikonoční menu. Ale nádivku už jsem dávala loni, nějaká kůzlátka tu taky už jsou (zde a zde), špenát vařil Malý Kuchtík... Ale když se kouknu do zahrady, je právě ideální čas na kopřivový med. Jeho příprava se v mnohém podobá tomu známějšímu pampeliškovému. Obvykle je doporučován na zimu do čaje, ale já chtěla vědět, jak chutná doopravdy, a tak jsem si ho dala i na chleba. Docela mě překvapil. Nemám moc v oblibě bylinkové čaje a tak jsem ani neměla představu jakou chuť bude med mít. Ale je fakt výborný, takže vřele doporučuju vyzkoušet. Pravda, ten můj není tak hustý, jak by měl, ale zatím stále ještě neumím odhadnout jak dlouho vařit a digitální teploměr taky nemám.


Suroviny:
100 g čerstvých kopřiv
1 kg cukru
1,5 l vody
3 citróny

Postup:
Kopřivu sbíráme nejlépe po dešti, abychom ji nemuseli už prát. Trháme jen vrchní části, cca 2-3 patra. Citrony (ideálně bio) dobře omyjeme a i s kůrou nakrájíme na kolečka. Společně s kopřivami zalijeme vodou, povaříme asi 10 minut a necháme vychladnout. Necháme 24 hodin pod pokličkou luhovat. Na druhý den přecedíme přes plátýnko, přidáme cukr a vaříme, dokud se množství nezredukuje asi na polovinu. Že je hotový poznáme nejlépe digitálním teploměrem. Zatímco voda vře už při 100°C cukerný roztok potřebuje k varu vyšší teplotu. Čím koncentrovanější - tím vyšší. V případě medu je hotov, když teploměr ukazuje asi 117-118°C. Horký plníme do čistých skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

čtvrtek 6. dubna 2017

Velikonoční nádivka

K Velikonočním tradicím - tedy těm stolovacím patří velikonoční nádivka, která se podává na bílou sobotu. Receptů je jako vždy mnoho a každý zaručeně pravý. Já si velikonční nádivku představuju především z kopřiv a dalších jarních bylinek. A tak jsem se pustila do vlastního experimentu, částečně inspirovaného jinými recepty.


Suroviny:
6 rohlíků
4 vejce
250 g uzeného masa (může být i libová anglická)
2 dl mléka
miska mladých kopřiv
sůl
bylinky

Postup:
Uzené maso uvaříme a vystydlé nakrájíme na kostičky. Také rohlíky nakrájíme na kostky. Smícháme žloutky s mlékem, přidáme sůl, přelijeme tím kostičky rohlíků a necháme vše vsáknout. Kopřivy spaříme a nakrájíme na jemno a přisypeme k rohlíkům. Přidáme bylinky (já dala medvědí česnek, petrželku a popenec), uzené maso a dobře promícháme. Pokud je nádivka příliš řídká (moc mléka), zahustíme strouhankou. Vložíme do vymazané zapékací formy a pečeme cca 45 minut.

Takto připravenou nádivku můžeme podávat teplou jako hlavní chod, vhodnou přílohou je v tom případě bramborová kaše. Nebo studenou samostatně bez přílohy. Obojí jsem vyzkoušela a obojí je dobré i když každé trošku jinak.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...