čtvrtek 27. prosince 2018

Domácí zabijačka 1. - Plánujeme

Leden je dobou, kdy naši předkové na venkově dělali tzv. zabíjačky. Dnes si to spousta lidí posunula už na prosinec, kdy naši předkové drželi půst a tak logicky zabíjačku nemohli. I my některé roky uspořádáme zabijačku, přestože doma prase nechováme. V dnešní době se dá koupit cokoliv, tedy i prase a tak si zabijačku může dopřát skutečně každý, kdo má odvahu a chuť. Před samotnou zabíjačkou je však potřeba zařídit a zajistit spoustu věcí. A o tom si dnes něco povíme. 

Úplně nejdřív je třeba zajistit řezníka, prase a pomocníky, a to přesně v tomto pořadí a vše na stejný termín! Nejprve je třeba si s dostatečným předstihem domluvit termín s řezníkem. V době zabíjaček nepočítejte s tím, že bude mít řezník volno, když si zrovna vyvzpomenete. Teprve poté následuje zajištění prasete a pomocníků. Kdo si prase vykrmil sám, má o starost méně. Ti ostatní se poptají v zemědělských podnicích nebo u soukromých chovatelů. Ještě jsem se nesetkala, že by někdo měl problém "podržet" zvíře až do smluveného termínu.


V rámci zabijačky se připravují nejrůznější "dobrůtky", protože z prasete se má zužitkovat všechno. Bohužel, dnešní prasátka nedosahují takových rozměrů, jako dříve (3 metráky býval standart). Dnes se jateční váha prasat pohybuje těsně pod 100 kg, po domluvě Vám může chovatel vykrmit prasátko maximálně tak na 120 kg - za těch pár dní do zabijačky fakt 200 kg navíc neudělá. Takže počítejte s tím, že nemůžete mít všechno, co je možné.

Klasika bývá polévka, tlačenka a jitrnice, škvarky a sádlo. Odřezky si můžete nechat pomlet a použít buď na sekanou nebo do klobásek. Krev se zužitkovává do jelit a do polévky. A výborná je také zabijačková paštika, ale ta už jde na úkor masa. Já si ji však nikdy neodepřu.


Podle toho je potřeba včas zajistit nádoby a pomůcky:

  1. V první řadě potřebujete kotel, ideálně dva, které práci značně urychlí (a ušetří tím zásoby slivovice). Pak samozřejmě dostatek dřeva na topení a vody na vaření. 
  2. Dále si najděte vhodné místo pro zavěšení prasete, kde bude dostatek prostoru pro manipulaci a opracování.
  3. Nezbytnou je i nějaká pracovní plocha - stůl a velké prkénko (my používáme starý vál)
  4. Různé kyblíky a škopíčky, velké hrnce, pekáče a plechy na pečení. Velmi se hodí i dětská vanička. Nádoby určené na horkou polévku by neměly být plastové.
  5. Zajistit ostré nože!!! Řezník sice bude mít své vlastní, ale rozhodně vám je nepůjčí. A vy budete potřebovat nakrájet spoustu sádla.
  6. A v neposlední řadě si připravte velkou plochu, kde budete moci nechat maso do druhého dne odležet.
Navazuje:

čtvrtek 6. prosince 2018

Pusinky z mikrovlnky

Na tento recept jsem náhodou natrefila na internetu. A jelikož je fakt úplně jednoduchý - celé to zvládne i dítě, tak jsem si říkala, že ho jednou musím vyzkoušet, a to i přesto, že pusinky nepatří zrovna mezi naše oblíbené cukrovinky. Jsou moc sladké i na mě, a to už je co říct, protože já sladké miluju.

Největším zádrhelem bylo nastavení mikrovlnky, o kterém se recept vůbec nezmiňoval. Naopak bylo uvedeno, že se pusinky v mikrovlnce mají dělat 2-3 minuty. Několik prvních výtvorů tudíž letělo rovnou do koše, protože buď se připálily, nebo nebyly udělané. Ale posléze jsem konečně vytáhla pusinky, které se povedly. Jen ten tvar je trošku připláclý. V mikrovlnce byly pěkně nafouknuté, ale potom splaskly. Nepomohlo ani zkoušení dalších kombinací výkon-čas.


Suroviny:
1 bílek
300 g mletého cukru

Postup:
Cukr v míse smícháme s bílkem až vznikne hmota podobná plastelíně. Z této hmoty tvoříme malé kuličky, které klademe na talíř vyložený pečícím papírem. Vejdou se 4, protože hodně nabydou. Talířek vložíme do mikrovlnky, nastavíme na střední výkon a navolíme čas 1 minutu. Po dokončení "pečení" ještě alespoň 30 vteřin ponecháme talířek v mikrovlnce, aby se pusinky dodělaly i uvnitř.