čtvrtek 21. května 2015

Fenouil à la Grecque (Fenykl po řeckém způsobu)

To mě zase tak jednou něco v obchodě popadlo a já přihodila do košíku dvě bulvy fenyklu aniž bych vůbec tušila, co s nimi budu dělat. Ale co, však ono se něco najde... 

Fenykl jsem už jedla, i když... V práci nám občas udělali den nějaké cizí kuchyně. V ten den bylo celé menu ssestaveno z jídel typických pro nějakou konkrétní zemi. V rámci jednoho takového dne (už si nepamatuju, která kuchyně to byla) jsem si dala k obědu maso s fenyklem. Na talířek jsem dostala přílohu, plátek masa přelitý nějakou UHO a nahoru půl kolečka blanšírované cibule. Jo cibule - to jsem si jen myslela. Zhltla jsem cibuli a zjistila podle chutě, že to byl onen fenykl a byl všecek, na který měl každý nárok. Z jednoho sousta si moc názor neuděláte, obzvlášť, když ho zhltnete v domění, že jíte něco dobře známého... V podstatě si pamatuju, že ta chuť byla opravdu hodně výrazná, ale ve společnosti ostatního jídla to nijak nevadilo.

Ovšem mé kuchařské knihy, většinou vydané v dobách pravěku (tedy za socialismu) recepty na tuto exotickou a tehdy nedostupnou zeleninu příliš neoplývají. A Julii Childovou zatím až tak prostudovanou nemám. Ale podle rejstříku jsem našla jeden recept - na přílohu, tedy spíš by to měl být salát. Kupodivu jsem doma měla vše potřebné, jen některá semínka jsem nahradila natí a obráceně. Na výsledek jsem byla zvědavá. Všude píšou, že fenykl je hodně aromatický a tím pádem ne každému také chutná. Tepelnou úpravou se to prý zmírní. Neměla jsem ten pocit. 

Pro jistotu jsem fenykl naservírovala na samostatné talířky. Manžel zkusil jedno sousto a odmítl pokračovat. Já svoji porci snědla navzdory Julii teplou. Chtěla jsem zkusit jaké je to teplé a porovnat rozdíl s vychlazeným. Teplé to docela ušlo. Mělo to lehce nakyslou chuť, připomínalo to nakládané okurky s koprovou příchutí. Manželovu porci jsem si tedy schovala do lednice, že si ji dám k svačině. Ale to jsem byla dost zklamaná. U studeného se ta silná chuť jakoby opět zvýraznila... A to jsem teda fakt nedala!

Ovšem byla to pro mě zajímavá chuťová zkušenost. Rozhodně se dalším experimentům nebráním. Myslím, že kdyby se takto upravený fenykl smíchal s něčím méně výrazným, mohlo by to být opravdu dobré pro všechny. Také v kombinaci s králičím masem by mohla vzniknout zajímavá chuť.

Kdo máte zájem o podobný experiment, přidávám recept. Ostatně podobným způsobem lze upravit i další zeleninu: artyčok, řapíkatý celer, okurky, lilek, pórek, cibule, papriky, žampiony. Něco z toho možná zkusím příště - lákají mě okurky nebo žampiony.


Fenouil à la Grecque
Fenykl rozpůlíme nebo rozčtvrtíme, důkladně umyjeme ve studené tekoucí vodě a vložíme do aromatického vývaru. Vaříme na mírném plameni 30-40 minut.
(J.Child str. 691)

Court Bouillon (Aromatický vývar)
450 g zeleniny (v tomto případě fenykl)
450 ml vody
6 lžic olivového oleje
4 lžíce citronové šťávy
1/2 lžičky soli
2 lžíce šalotky nebo zelené cibulky nasekané na jemno
6 snítek petrželky (může být i s kořenem)
1 stonek celerové natě
špetka fenyklových semínek (v případě tototo konkrétního receptu jsem vynechala)
1 snítka tymiánu
12 kuliček pepře
6 semínek koriandru

Vše vložíme do hrnce, zakryjeme poklicí a necháme na mírném plameni vařit po dobu uvedenou v předpisech u jednotlivých druhů zeleniny. 
(J.Child str. 687)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...