Pokrájej ouhledně čtvrtku z kůzlátka, přemej dobře, dej na kastrol dva loty másla, půl drobně pokrájené cibule, vlož to maso na to a trochu to posol, ne však mnoho, protože když by pak k tomu na omáčku slaná hovězí polívka přišla, tak by to přesolené bylo, nech to dusit, až maso dost měkké jest; dej pozor, aby nezčervenalo, dej ho pak na jiný čistý kastrol; na tu šťávu nalej hovězí polívky, dej k tomu bílou jíšku, nech to trochu povařit a proceď to skrt řídké sejtko na to maso; dej k tomu z půl citronu drobně pokrájené kůry, trochu tlučeného květu, nech jenom něco málo povařit, dej to maso na mísu, do omáčky naceď citronové šťávy tolik, co třeba, aby to hezky přikýslé bylo, vlej omáčku na maso a dej to na stůl. Chcešli to kyselosladké míti, dej k tomu ještě půl lotu tlučeného cukru.
(M.D.R. 1986 str. 140)
Jak už staročeština v úvodu naznačuje, dnes si připomeneme další z receptů úžasné Magdaleny Dobromily Rettigové. Nemám tušení, jak je v obchodech dostupné kůzlečí maso, my máme z vlastního chovu. Dá se však předpokládat, že před Velikonocemi by se mohlo objevit v obchodech trošku více.
Receptu v úvodu jsem se tentokrát poměrně dobře držela. Jen maso jsem nechala vcelku, protože jsem měla poměrně malý kousek i z kostí - bylo toho tak akorát na dvě porce. Další drobnou změnou bylo, že citronovou kůru jsem do omáčky nastrouhala. Vše ostatní jsem nechala beze změn. Už minule jsem zmiňovala, že mladé kůzlečí je velmi jemňounké, těžko srovnatelné s čímkoliv běžně známým. V této úpravě ho mohu jen doporučit - bylo výtečné.
Naprosto roztomilej recept. Už jsem si říkala, že zní jak od paní Dobromily... Jen to kůzlečí se dá asi těžko sehnat. :-)
OdpovědětVymazat