Králík na rozmarýnu

Když se tak dívám do archivu, dlouho jsme nevařili maso. Doma, to jo, to vaříme pořád. Ale tady na blogu se už dlouho žádné maso neobjevilo. A tak jsem nakoukla do fotoarchivu a vybrala tentokrát zase králíka. Ono ani nic moc na výběr není, protože králíků máme stále dostatečné množství a tím pádem jiné maso připravuju jen vyjímečně.

Už jsem párkrát zmínila, že králičí maso je poměrně jemné a chuťově málo výrazné, proto je nejlepší v kombinaci s něčím aromatičtějším. Tentokrát jsem zaexperimentovala s rozmarýnem a výsledek můžu jen doporučit.

Ingredience:
2 porce králíka
lžíce sádla
1 menší cibule
3 stroužky česneku
sůl, pepř
několik snítek čerstvého rozmarýnu

Postup:
Porce králíka - já používám hlavně přední nožky - osolíme, opepříme a z obou stran prudce opečeme na sádle tak, aby uvnitř zůstaly syrové. Vyjmeme na talířek a ve výpeku osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli. Podlijeme vodou, vrátíme králičí nožky, přidáme stroužky česneku i se slupkou a nahoru poklademe rozmarýnem. Dusíme pod pokličkou do měkka asi hodinu.

Podáváme s rýží, těstovinami, vařeným bramborem

Kyselý houbičky

Současné počasí houbařům přeje. Ani my jsme neodolali a vyrazili s košíky do lesa - a to není na Hané žádná sranda, protože lesy tu moc nejsou a ten jediný a nejbližší (20 km od nás) je vojenský prostor. My pochopitelně povolenku ke vstupu nemáme, a tak jsme museli hledat nějaký volně přístupný les... Ale našli jsme les, v něm i houby a ne zrovna málo. Něco se snědlo hned, něco usušilo, něco zamrazilo. Jenže, když tak pěkně rostou, bylo by škoda nejít zas. A tak o týden později znovu vyrážíme a vracíme se obtěžkáni ještě plnějšími košíky než minule. Ale když to bylo škoda nechat je v lese, i tak jsme si cestou zpátky k autu vybírali už jen ty nejlepší a nejhezčí kousky a obyčejné suchohříbky nechávali v mechu pro někoho jiného.

Doma jsem opět naplnila sušičku, další část jsme snědli hned, ale co s tím zbytkem? V mražáku mám dost, víc toho nestihnu spotřebovat a dlouho to tam být nemůže. Vzpomněla jsem si na svého strejdu, který byl vášnivým houbařem a krom jiného houby také nakládal do nějakého kyselého nálevu. Bylo to trošku slizké, ale moc dobré. Jenže strýc už nežije a rodina recept neví (nebo možná nechce prozradit?). Zapátrala jsem na netu a receptů je tam spousta. Pár jsem jich pročetla a vybrala si ten asi nejsložitější, ale zdál se mi nejlepší.

Vybrala jsem tedy ty nejhezčí a nejpevnější houby a dala se do vaření. Na internetu sice najdete i jednodužší recepty, ale tento skutečně stál za tu trošku práce navíc.

 

 

Protože mám zkušenost, že občas recepty a návody na cokoliv z internetu mizí, přepisuji sem celý postup, abych si jej uchovala pro příště.

Houby očistíme, propláchneme vodou (nejlépe v sítu) a nakrájíme na přiměřeně velké kousky a předvaříme je v co největším množství vody. Houby by v hrnci měly sahat asi do poloviny a zbytek dolijeme vodou. Na litr vody dáme rovnou polévkovou lžíci soli, 16 kuliček pepře, 3 kuličky nového koření, 1 bobkový list, kousek mrkve a celeru. Vaříme podle druhu a tvrdosti 10-20 minut (václavky zásadně nejméně 20 minut, spodní části hlívy ústřičné můžeme až hodinu). Během varu sbíráme vzkypělou pěnu a případné nečistoty. Vývar slijeme a houby propláchneme v sítu studenou vodou a necháme okapat. Zeleninu a koření odstraníme a dál již nepoužíváme. Na dno sklenice dáme plátek cibule, mrkve, celer a kopr, můžeme přidat i další zeleninu (květák, papriku, brokolici, patizon, feferonku...), doplníme houbami, zalijeme nálevem až po okraj a pevně uzavřeme. Sterilizujeme zcela ponořené ve vodě 25 minut na 100°C.

Na nálev 5 minut svaříme a poté přecedíme:

0,25 l octa (8%)

0,75 l vody

20 g soli

50 g cukru

10 tablet umělého sladidla (sacharin)

1 bobkový list

1 hřebíček

3 kuličky nového koření

15 kuliček pepře

1,5 lžičky hořčíčného semínka (můžeme vynechat, protože zvýraznuje kyselost)

0,5 lžičky koriandru

Originál recept zde

Pórková polévka

Vymýšlet polévky je pro mě docela náročná záležitost. Moje máma si vystačila jen asi se čtyřmi nebo pěti druhy polévek. Jak by taky ne, když je vařila jen v sobotu a na dva dny. Jenže já vařím polévky i v týdnu a tak chudý sortiment mi rozhodně stačit nemůže. A tak postupně do našeho jídelníčku zařazuju polévky (i jiná jídla), která jsem nikdy nevařila a většinu ani nikdy předtím nejedla. Pórková polévka je právě takovým jídlem.

Její příprava je tak jednoduchá, že ji zvládne i malé dítě. Proto vás nebudu zatěžovat celým receptem. Místo toho se můžete podívat na video.

Houbová omáčka

Houbaři mají žně. Ti nejnadšenější vyráží do lesa snad každý den a vrací se obtěžkáni košíky hub. Jenže co pak s nimi? A tak se občas nějaký ten košík ocitne i u nehoubaře, který neví, co si počít s jeho obsahem. Přestože už si udělal tradiční smaženici i houbovou polévku, pořád ještě dost hub zbývá a je škoda je vyhodit

Za poslední týden jsem už mnoho lidí oblažila receptem na u nás oblíbenou houbovou máčku. Překvapilo mě, že ji skoro nikdo nezná. Ale na druhou stranu, já o ní také dlouhá léta nevěděla a až manžel si přál ji uvařit.

Potřebujeme:

houby v přiměřeném množství

1 cibuli

lžíci sádla nebo jiný oblíbený tuk

asi 1 litr mléka (alergici nechť použijí zakysanou smetanu, jogurt, nebo na co jsou zvyklí)

asi lžíce polohrubé mouky na zahuštění

1/4 kostky masoxu

sůl, pepř, vegeta

citronová šťáva

Očištěné houby, nejlepší je směs různých druhů, nakrájíme na kostičky, spaříme vřelou vodou a necháme odkapat. Mezitím si na sádle osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku do růžova. Přidáme houby, ještě krátce osmažíme, podlijeme hrnkem vody, osolíme, opepříme, přidáme masox a dusíme pod pokličkou, dokud téměř všechna voda nevyvře. Odlijeme si do hrníčku trošku mléka na záklechtu, zbytkem podlijeme houby a přivedeme k varu. V hrníčku připravíme záklechtu z mléka a mouky, kterou vlijeme do vřící omáčky, dobře rozmícháme a necháme přejít varem. Na závěr omáčku dochutíme kapkou citronové šťávy a vegetou.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/75-hubova-macka.html

Cuketový dort "á la Sacher"

Léto se přehouplo do druhé půli a některým majitelům zahrádek už lezou cukíny krkem. I z jediné sazenice je úroda, že bychom si mohli cukínu dopřávat téměř denně. Naštěstí se nám občas podaří nějakou udat známým. Ať si také užijou!

V práci dělám sice na nejhůře ohodnoceném oddělení s dost mizernou pověstí. Ale toto místo má i své kouzlo. Mám možnost poznat lidi ze všech možných oddělení, aniž bych musela zvednout zadek ze židle. Celá fabrika totiž chodí k nám "na brigády", když jejich oddělení má z nějakého důvodu odstávku nebo když si někdo potřebuje naddělat náhradní volno. Od cizích lidí se člověk dozví tolik věcí... Třebas i nové recepty. A tak máme od jedné "brigádnice" několik receptů na různé koláče z cuket a ani je letos nestihnu všechny vyzkoušet.

Asi nejvíc mě zaujal recept na Sachrův dort. Při první příležitosti jsem ho musela vyzkoušet. Obzvlášť, když moje kolegyňka už ho dělala a tvrdila, že byl tak výborný, že nám ani nemohla donést ochutnat.

Cuketový dort "á la Sacher"

35 dkg jemně nastrouhané cukety
35 dkg polohrubé mouky
20 kdg cukru
2 vejce
2 dl oleje
3 lžíce kakaa
vanilkový cukr
prášek do pečiva

Vše smíchat, nalít do vymazané a moukou vysypané dortové formy a péct asi 45 minut. Vychladlý dort rozkrojíme a promažeme marmeládou, nejlépe meruňkovou. Povrch polijeme čokoládovou polevou. Před podáváním zdobíme šlehačkou.

První dojem z dortu bylo zklamání. Zdálo se mi, že se moc nepovedl. Sice šlehačka to trošku spravila, ale pořád to bylo takové nic moc. Teprve na druhý den jsme si na něm opravdu pochutnali. Jak se proležel, natáhl vlhkost z marmelády a byl mnohem vláčnější. Takže rozhodně se vyplatí nespěchat a nechat pár hodin uležet!
Zdroj: http://kerria.pise.cz/357-cuketovy-dort-a-la-sacher.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/357-cuketovy-dort-a-la-sacher.html