Vepřové s česnekovou omáčkou

Česnek používám v kuchyni poměrně často. Spoustu jídel dělávám na česneku, nebo s česnekem. Ale nedávno jsem ochutnala neskutečně dobré maso na česneku, které jsem si okamžitě zamilovala. Bylo to v restauraci a já se pokusila tento jejich recept napodobit. Myslím, že se mi to docela povedlo, a tak se musím s vámi podělit o recept. Někdo možná znáte, ale určitě se najde i pár těch, kteří podobně jako já takovou omáčku dosud ještě nedělali.

Suroviny:
4 plátky vepřového masa (nejlépe plec)
sůl, pepř
tuk na smažení (sádlo)
1 cibule,
1 palička česneku
smetana

Postup:

Maso z obou stran osolíme, opepříme a zprudka opečeme na rozpáleném tuku. Maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli. Když začnou rožky růžovět přidáme na pár vteřin i několik stroužků česneku překrojených na poloviny nebo čtvrtiny. Podlijeme vodou, vrátíme maso a dusíme do měkka. Když je maso měkké, vyjmeme je na talířek, šťávu rozmixujeme tyčovým mixérem, přidáme smetanu a necháme zredukovat. V závěru přidáme zbylý česnek nakrájený na plátky a necháme jen chvíli změknout.

Polévka z "Medvěda"

... rozumněj z medvědího česneku.

Medvědí česnek je oblíbenou a vyhledávanou jarní bylinkou. Nejspíš proto, že je to vůbec první čerstvá "zelenina", která u nás roste. Navíc je chutný a dá se použít jako zelené koření i jako hlavní surovina mnoha dalších pokrmů. U nás je s medvědem problém. Lesy tu jsou poměrně exotickým biotopem. Ten nejbližší od nás je rozlohou menší než některé městské parky, obejít ho celý kolem dokola nezabere ani hodinu. Ten druhý nejbližší je opravdu rozsáhlý, ale je to vojenský prostor a tudíž se do něj bez povolenky nesmí. Další lesy jsou od nás cca 50 km vzdálené.

Minulý rok jsme sice na medvěda vyrazili do přírody, ale při té příležitosti jsem si narýpala i pár rostlinek a zasadila je v zahradě u zídky do stínu pod stromy. Letos jsem tedy sklízela doma na zahradě, zatím jen pár lístečků. Kromě čerstvého na chleba s máslem jsem se rozhodla vyzkoušet i hodně vychvalovanou polévku. Recepty na internetu tentokrát byly hodně podobné. A i když už podle popisu to znělo skvěle, neodolala jsem, abych nepřidala i trošku toho svého know-how. Vznikla z toho opravdu luxusní polévka a je škoda, že na další si budeme muset počkat celý rok. Medvěd na zahrádce mi totiž tímto došel a na běhání po lese fakt letos nejsem v kondici.

Suroviny:

1 brambor

1 mrkev

1 l silného slepičího vývaru

2-3 hrsti medvědího česneku

1 bílý jogurt

Postup:

Brambor a mrkev uvaříme ve vývaru. Můžeme použít i jiný, v nejhorším případě i z kostky, ale upozorňuji, že to nebude ono. Mezitím si medvěda zbavíme řapíků. Když jsou brambory a mrkev měkké, přidáme do polévky i část medvěda a necháme ho spařit. Polévku rozmixujeme, vmícháme jogurt a necháme přejít varem. Do hotové přidáme nasekaný syrový medvědí česnek. Podáváme s celestýnskými nudlemi.

Skopové na řecký způsob

V televizi je pořadů o vaření spousta. Ovšem jejich kvalita obvykle není moc dobrá. Dalo by se říct, že vařit v televizi může takřka kdokoliv. Důležité v nich není vaření ani přinést inspiraci pro ostatní. Na prvním místě je dobrá šou. Z tohoto konceptu pořad Prostřeno nijak nevybočuje. Sleduju ho poměrně zřídka, ovšem upoutávky na následující díly mě dostihnou. Týden věnovaný "mezinárodnímu" složení soutěžících mě zaujal natolik, že jsem se výjimečně dívala. Zajímalo mě, co a jak vaří v zahraničí a doufala jsem, že uvidím něco zajímavějšího než profláknuté italské těstoviny nebo čínské kuře kung-pao. V tomto směru mě pořad nezklamal a já se rozhodla některé recepty vyzkoušet.

Asi nejvíc mě zaujal řecký recept na skopové. Vypadalo to lákavě. Receptu na přípravu skopového je málo, stejně jako zmíněného masa v obchodech. Ještě jsem měla kousek v mražáku, tak jsem se do toho pustila. Navíc mě zaujalo to, že po skončení vaření máme jen minimum špinavého nádobí, hlavně odpadá připálený pekáč. Pokud se to povede, chci tento postup vyzkoušet i na jiná masa a s jiným kořením.

Suroviny:

2 kg jehněčí kýty

3 paličky česneku

1 kg brambor

3 mrkve

máslo

sůl, pepř, tymián

pečící papír

Postup:

Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky a  rozložíme na máslem pomazaný pečící papír. Přidáme česnek a mrkev. Maso osolíme, opepříme, posypeme tymiánem, pomažeme máslem a položíme na brambory. Vše zabalíme, vložíme do pekáčku a do trouby, kde zvolna pečeme (spíš udusíme) cca 1 hod. 

Kůzlečí hřbet

Zásoby kůzlečího masa se pomalu tenčí. Už mi zbývají v mražáku poslední dva kousky. Jeden z nich jsem vytáhla k nedělnímu obědu. Ještě večer jsem neměla moc představu, jak ho budu připravovat. Myslela jsem totiž, že je to kotletka a že ji nakrájím a udělám na pánvi i s kostí. Ale ouha, on to byl hřbet a protože kůzlátko bylo malé, tak i hřbet se sestával převážně z páteře. Musela jsem popustit uzdu fantazii. Naštěstí už pár zkušeností s přípravou kůzlete mám, vždyť jsme měli dvě celá kozlata, takže jsme si výtečně pochutnali.

Suroviny:

1 kůzlečí hřbet

sůl, pepř

1 palička česneku

tymián

máslo

Postup:

Kůzlečí hřbet důkladně zbavíme všeho tuku a blan. Po obou stranách páteře jej nařízneme a na řezu  osolíme, opepříme, potřeme rozmačkaným česnekem a posypeme tymiánem. Nakonec vložíme kousky másla a zase "sbalíme" zpět. Osolíme a okořeníme i zvenčí, položíme na zbylé stroužky česneku a zabalíme do alobalu. Pečeme asi hodinu (mladé maso), starší o něco déle. Poté rozevřeme alobal a ještě 10-15 minut dopečeme.

Rybí (kapří) hranolky

Možná si budete ťukat na čelo, ale já o existenci kapřích hranolek donedávna vůbec netušila. Nejspíš to bude tím, že Haná není zrovna moc přerybněná oblast. Těch pár kaprů, které manžel občas "chytil" v hospodě na návnadu z králíka, bylo pro nás spíše svátkem a při zpracování se člověk raději přidržel osvědčených receptů.

Před časem však manžel zrušil králíky a rozhodl se přidat ke spolku "tichých bláznů" lemujících břehy všech možných vodních ploch. Kupodivu se mu celkem daří a já tedy musela vyměnit králičí speciality za rybí.

Recept na kapří hranolky pochází z Třeboně. Jeho autorem jsou majitelé tamních restaurací Šupina a Šupinka, manželé Jitka a Pavel Müllerovi, kteří je poprvé připravili před cca 25 lety. Od té doby se kapří hranolky staly hlavním lákadlem jejich restaurací a recept na ně je přísně střeženým tajemstvím, navíc chráněný ochrannou známkou. To však nebrání dalším kuchařům ve vlastních pokusech o odhalení tajemství receptu. Dokonce i já se pokusila, a to i přesto, že jsem nikdy neochutnala ani originál, ani žádnou z napodobenin. Přečetla jsem si na internetu několik různých receptů na "zaručeně nejlepší" kapří hranolky. Já sama zastávám názor, že největší kouzlo je v jednoduchosti, nemám ráda překombinované chutě.

Suroviny:

kapr (ideálně jen hruď)

sůl, pepř,

1-2 stroužky česneku

citronová šťáva z 1/2 citronu

pár kapek sojové omáčky

hladká mouka

1 lžička červené papriky

1 lžička solamylu

tuk na smažení (máslo)

Postup:

Kapra vykostíme, já použila jen hruď a z té jsem odstranila žebra. Rybí maso nakrájíme na nudličky, vložíme do misky, zakápneme citronem, přidáme pár kapek sójovky, prolisovaný česnek, sůl a pepř. Vše důkladně promícháme a necháme alespoň hodinu odležet (lépe však přes noc). V plastové uzavíratelné krabičce si smícháme mouku s paprikou a solamylem. Do této směsi přidáme naležené proužky kapra, uzavřeme a protřepáním je ve směsi snadno rovnoměrně obalíme. Tyto hranolky potom smažíme ve vyšší vrstvě tuku, pod rybu se ideálně hodí máslo.

Já sama bych si nikdy netroufla ty svoje nazvat nejlepšími, tento titul by podle mě měl náležet jen kuchařům od Šupiny a Šupinky. Ale dobré byly, jen trošku pracné.