čtvrtek 27. března 2014

Polévky snadno a rychle


Říká se, že polévka je grunt. Máme rádi polévky, ale jejich vaření mě příliš nebaví. Přišla jsem na způsob, jak připravit domácí polévku stejně rychle jako pytlíkovou.
Stává se vám, tak jako mě, že vám občas zbyde trošku od oběda? Zbytky různých omáček se dají úspěšně využít právě k přípravě polévky. Pro tuto příležitost mám po ruce několik krabiček od margarínu. Zbytky od oběda zamrazím a později použiju. Získám výtečnou domácí polévku, která je uvařená stejně rychle jako ta kupovaná z pytlíku. Je to snadné. Uvařím trochu mražené zeleniny, do vývaru vyklopím zmraženou omáčku, přidám nějaký koření, bylinky, nočky, uzeninu (vše podle druhu polévky)... Prostě všechno, co do takové polévky patří a je hotovo. Zasmažovat obvykle není třeba, protože omáčka už zasmažená byla. Pokud je polévka přece jen řídká, přisypu špetku hotové jíšky. Chutná skvěle!

Jaké polévky lze takto připravit? Je jich docela dost: čočková, fazolová, hrachová, zelná, segedínská, gulášová, kapustová, rajská, špenátová, italská (z omáčky na špagety) a mnoho dalších.
A co takhle vývar? Taky neradi umýváte nádobí po vývaru? Já to fakt nemusím a tak jsem začala vařit vývar ve větším množství. Při jednom bordelu si udělám alespoň 3 dávky polévky. Jednu dávku sníme hned ten den a zbytek naleju do vypláchnutých krabic od mléka a zamrazím. Mám tak stále připravený kvalitní vývar, který mohu použít právě k přípravě některé z výše zmíněných polévek. Příště jen vytáhnu krabici, rozmrazím, zavařím zeleninu. Je to skoro bez práce a hlavně bez špinavého nádobí!

 

Zdroj: http://kerria.pise.cz/64-polevky-snadno-a-rychle.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/64-polevky-snadno-a-rychle.html

čtvrtek 20. března 2014

Ovocný pribináček

Receptů na pribináčky jsem vyzkoušela už několik vč. vlastních experimentů. Dosud mě však žádný nijak zvlášť neohromil. Buď obsahoval příliš mnoho tvarohu a byl dávivý, nebo zase byl příliš řídký. Žádný z nich se u nás zatím nezabydlel. Ale minulý týden jsem dostala od jedné známé recept na prý "zaručeně nejlepší" pribináček na světě. Zkušenost mi říkala, že tentokrát by to mohla být skutečně pravda a tak jsem ho hned v sobotu vyzkoušela. Měla pravdu: Skutečně je to zatím nejlepší pribináček, jaký jsem kdy jedla a hlavně připravila.


Potřebujeme:
1 smetanu ke šlehání
250 g tvarohu
1 vanilkový cukr
čerstvé ovoce nebo lžíci marmelády
(moučkový cukr na doslazení)

Postup:
Ušleháme zvlášť šlehačku a zvlášť tvaroh, vanilkový cukr a ovoce (marmeládu). Pokud se nám zdá málo sladké, ještě přisladíme. Přidáme šlehačku a ještě chvíli šleháme společně.

Pribináček můžeme dát dětem ke svačince s rohlíkem nebo třebas i s domácí vánočkou. Také je možné jej namazat na lívance, tak jako jsme to tentokrát měli my.
 
PS:
Teprve v pondělí jsem se v práci dozvěděla, že "Láďa Hruška" v sobotu "vařil" téměř totéž. Novu moc nesleduju a Láďovy recepty, které jsem zatím viděla, ve mě nebudí důvěru. O to víc mě teď namíchnul, protože jeho pribináček je hodně podobný tomu mému. Kdo mi dnes uvěří, že jsem se po něm neopičila?

čtvrtek 13. března 2014

Fazolové lusky na smetaně


"Dobrovolně bych si to nikdy nevybral, ale byl jsem příjemně překvapen."
Touto větou kdysi dávno komentoval můj poněkud vybíravý táta oběd, který jsem mu připravila. Ani můj manžel poprvé nad tímto pokrmem nezářil nadšením, ale od té doby mě občas upozorní, že už jsme to dlouho neměli. I Jitčina kamarádka se zpočátku ošklíbala a po dojezení chtěla recept. A tchýňka, bývalá kuchařka? Pokaždé, když se zmíním, že budu vařit právě toto, si jen povzdechne: "Já to tak dobré neumím." To potěší, že?
Asi už jste zvědaví, co to je za lahůdku, nemám pravdu?

Fazolové lusky na smetaně

Vlastně je to jen příloha k masu a bramborám. Jen málokdo si je oblíbil. Na vině jsou nejspíš školní kuchyně, kde bylo toto jídlo nemastné, neslané, ... zkrátka nechutné. Jenže domácí kuchyně se nedá srovnat s takovou vývařovnou. Pokud máte odvahu to vyzkoušet, přináším vám svůj vlastní recept.

Potřebujeme:

plátky vepřového masa
čerstvé nebo zmražené fazolové lusky
menší cibuli (nebo půlku velké)
2 lžíce sádla
sůl
pepř
mléko (alergici použijí zakysanou smetanu)
cca lžíci polohrubé mouky
kapku citronové šťávy
Všeho tak nějak přiměřeně.

Postup:
Vepřové plátky osolíme a opepříme z obou stran (naklepávat není třeba) a v hlubší pánvi zprudka opečeme na sádle. Maso by mělo dostat jen kůrčičku a uvnitř zůstat polosyrové. Vyjmeme maso z pánve a ve výpeku osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku. Vrátíme maso a pod pokličkou dusíme do měkka. Během dušení podle potřeby podléváme vodou, ne moc, na konci dušení by v pánvi neměla být téměř žádná voda.
Když je maso měkké, vyndáme je ven. Přidáme fazolky ještě jednou trošku podlejeme a krátce podusíme. V pánvi by mělo zůstat jen tollik tekutiny, aby se obsah nepřipekl. Poté přilijeme mléko a přivedeme k varu. Mezitím si v hrníčku připravíme záklechtu z trošky mléka a polohrubé mouky. Jelikož už jsou v tom dvě lžíce sádla není třeba přidávat další tuk v zásmažce. Těsně před tím, než mléko začne vřít zahustíme záklechtou a krátce povaříme. Nakonec přidáme pár kapek citrónu, případně dosolíme. Vrátíme maso zpět a necháme prohřát.

Alergici na laktózu si maso těsně před vyjmutím naposledy podlijí a poté dokončí klasickým způsobem zakysanou smetanou.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/74-fazolove-lusky-na-smetane.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/74-fazolove-lusky-na-smetane.html

čtvrtek 6. března 2014

Skopová kejta se zemčátkami

Sklepej pěknou tučnou skopovou kejtu, čistě ji studenou vodou přemej, osol, rozetří několik stroužků česneku se solí až na mastku, aby žádné kousky nebyly, napíchej nožem díry do kejty a do každé díry dej jako hrách kousek toho rozetřeného česneku, vlož kejtu na pekáč, podlej aspoň půl žejdlíka (cca 1/4 l) vody pod ni, dej ji do troby a při častém obracení pect nech; když již dosti měkká a červenat počíná, tak dej do omáčky napolou obvařené malé loupané zemčátka a nech je v té mastné omáčce dopect. Kejtu již obracet nesmíš, ale tou stranou, kterou navrch ležet musí, častejí tou mastnotou polívej, dej pozor, aby omáčka ani příliš vysmahlá, ale také ne příliš vodová a bledá nebyla, musí pěkně dohněda upečeá a zemčátka též dočervena opečená býti; když ji chceš na tabuli dáti, tedy vlož kejtu na teplou mísu, zemčátka urovnej vůkol ní, omáčku pod ni a nes spěšne na tabuli, aby nevychladla. Kdo česnek nemiluje, může jej vynechat, není ale pečeně tak chutná.
(M.D.R. 1986 str. 187)

Momentálně máme dostatek jehněčího masa, tak hledám různé receptury, jak ho připravit. Tento předpis mě zaujal svou jednoduchostí. Krom toho jsem si byla jistá, že bude dobrý - v tom mě trošku zklamal, ale to asi není chyba receptu. Už první slova totiž mluví o "tučné kýtě", jenže já měla kýtu z mlaďounkého jehňátka, libovou a tím pádem dosti suchou. Můj vnitřní instint mi říkal, abych ji také našpikovala, ale chtěla jsem se držet přesně receptury. Škoda, určitě by jí to prospělo. A další věc, měla jsem ji nasolit a napíchat česnekem den dopředu, aby se trošku zaležela.

Na pečení jsem použila svoji oblíbenou remosku, takže výsledek byl mnohem lepší, než kdybych ji pekla v troubě. I tak byla mírně vysušená - příště důkladně prošpikovat!!!