čtvrtek 26. června 2014

Tiramisu

Když se řekne "Italská kuchyně" většina si představí špagety, případně jiné těstoviny, pizzu a ... tiramisu. A právě chlazené tiramisu jsem zvolila jako dezert pro horké letní dny. Ale nejprve pár zajímavostí, které se mi podařilo vypátrat:

Ačkoliv podobné recepty se dají vysledovat až do období renesance, historie tiramisu je poměrně krátká. V konkrétních údajích o datu a místě vzniku receptu se různé zdroje rozcházejí. Nejčastěji se však udává, že dezert vznikl v roce 1960 v italském Trevisu. Pravdou zůstává, že žádné italské kuchařské knihy vydané před rokem 1960 recept na tiramisu neuvádí a do italského jazykového slovníku se slovo tiramisu dostává až v roce 1980.

Název dezertu vznikl ze spojení "tirami su", což v překladu znamená "zvedni mě" či "vytáhni mě". Někteří tvrdí, že jej dostal pro svou vysokou energetickou hodnotu, díky níž dokáže unaveného člověka povzbudit. Jiní naopak tvrdí, že název upozorňuje na jeho afrodiziakální účinky - tedy že má pozvedat něco úplně jiného, že?

Tradiční tiramisu se připravuje jen z malého počtu surovin: dlouhé (cukrářské) piškoty, žloutky, mascarpone, cukr, káva, kakao. Žádné bílky ani alkohol! Ačkoliv tvar piškotů se lépe hodí pro obdélníkové a čtvercové dorty, tradiční tiramisu by mělo být kulaté. Mezi moderní ingredience patří také šlehačka. Krom toho se žloutky často zahřívají, aby se zničily nebezpečné bakterie a prodloužila se trvanlivost dezertu.

V současné době existuje mnoho nejrůznějších variant tiramisu s mnoha přídavky, hlavně pak alkoholickým. Ale já se snažila přidržet tradičního receptu. Dostala jsem jej od své bývalé kolegyně z práce, která ho zase dostala od nějakých svých známých přímo z Itálie. Takže pravost je zaručena!



Suroviny:
1 kelímek Mascarpone (asi 250 g, protože údajně lze nahradit 3 lučinami)
3 žloutky
3 lžíce cukru moučka
250 ml ušlehané smetany
2 lžíce rumu
100 ml silné kávy
strouhaná čokoláda nebo kakao
cukrářské piškoty

Postup:
Žloutky ušleháme s cukrem ve vodní lázni, přidáme mascarpone, rum a nakonec opatrně vmícháme šlehačku. Piškoty namáčíme v kávě a klademe vrstvu piškotů a krému. Necháme alespoň 2 hodiny vychladit, ale lepší je do druhého dne - piškoty natáhnou víc vlhkosti z krému a ten lépe ztuhne. Před podáváním posypeme strouhanou čokoládou nebo kakaem.

čtvrtek 19. června 2014

Jehněčí se slivovicovou vůní

Plný mražák jehněčího a žádné velké zkušenosti, jak ho správně připravit. Nezbývá, než hledat na internetu. A tak se stalo, že jsem objevila recept, který zvítězil v soutěži o nejlepší valašský recept"Když je to nejlepší, tak bych to měla taky vyzkoušet." Řekla jsem si, dokoupila chybějící suroviny a pustila se do toho. Jen místo kompotu jsem použila sušené švestky, jak doporučoval jeden z porotců.

Suroviny:
1 kg jehněčíno masa
3 cibule
2 paličky česneku
hrst sušených švestek
provensálské koření
pepř, sůl
2 lžíce sojové omáčky
1 lžíce medu
2 dl slivovice
1 dl vody

Postup:
Maso osolíme a vložíme do pekáčku spolu s cibulí nakrájenou na osminky, stroužky česneku a švestkami, které jsme si na chvíli namočili. V misce smícháme koření, sojovou omáčku, med, slivovici a vodu a touto směsí rovnoměrně zalijeme pekáček. Pečeme zpočátku na maximum, po zatáhnutí masa teplotu snížíme na polovinu a pomalu pečeme za občasného přelití výpekem, dokud maso nezměkne. Doporučená příloha: barmborový knedlík, nebo rýže.


Přiznám se, že na výsledek jsem byla dost zvědavá. V kuchyni to vonělo jako v palírně. Recept jsem měla už nějaký ten den vytištěný, bez obrázku. A tak teprve při sepisování tohoto článku jsem zjistila, že maso nejspíš mělo být nakrájené na kostičky - já ho pekla v celku a i když bylo upečené tak akorát, bylo dost suché - zřejmě ovečky byly ještě moc mladé. Pro příště, a vůbec všechny příště pečená jehněčí masa nesmím zapomenout trošku našpikovat! Jinak to bylo výborné. Jako přílohu jsem zvolila rýži, ale podle mého by se k tomu nejlépe hodila bramborová kaše.

čtvrtek 12. června 2014

Živáňská na grilu

Mezi tradiční slovenská jídla patří živáňská. Prý je to skutečná delikatesa a tak už dlouho jsme ji s manželem chtěli vyzkoušet. Je to vlastně jakýsi špíz pečený v alobalu, ideálně na grilu, kde se může otáčet. Receptů na netu je hodně a každý jiný. Ale většina kuchařů se shoduje v tom, že správná živáňská by měla obsahovat alespoň tři druhy masa (ideálně vepřové, skopové a hovězí), slaninu a cibuli. Dalším sporným bodem je marináda a koření. Někteří kuchaři doporučují jen sůl a pepř, jiní přidávají i jiná koření a podle dalších je nutné maso několik hodin marinovat.

Co si z toho vybrat? Pročetla jsem několik receptů vč. diskuze k nim a rozhodla se pro vlastní experiment ze surovin, které mám doma. Ostatně stejně netuším, který z receptů je ten skutečně originnální a patrně to už netuší ani sami slovenští kuchaři.



Potřebujeme:
3 druhy masa od každého menší plátek na osobu.
játra (menší plátek na osobu)
anglickou slaninu
cibuli
papriku
sůl, pepř

Maso - já použila vepřové, skopové a kuřecí - nakrájíme na plátky, osolíme a opepříme. Jestli naklepat nebo ne, závisí asi na každém kuchaři, já se přiklonila k možnosti nenaklepávat. Stejně tak jsem se rozhodla příliš nekořenit, aby vynikla především chuť samotného masa. Játra také nakrájíme, avšak nesolíme. Anglicku narkájíme na silnější plátky, cibule a papriky na půlky. Na jehlu střídavě napichujeme jednotlivé plátky masa a prokládáme cibulí, paprikou a anglickou. Cibule může být více. Hotový "špíz" zmáčkneme k sobě, zabalíme do alobalu a převážeme drátkem. Vložíme do grilu a pomalu pečeme ze všech stran asi 2 hodiny, potom sundáme alobal a dopékáme podle potřeby ještě asi půl hodiny až hodinu. Během této poslední fáze můžeme potírat olejem s nějakou směsí koření, který normálně používáme na grilování.


Přiznám se, že na Slovensku jsem nikdy nebyla a tudíž pravou živáňskou ani nikdy neochutnala. Ale tato byla výtečná. Maso skutečně natáhlo vůni cibule a papriky - té cibule tam mohlo být o hodně víc! A hlavně bylo měkké, šťavnaté a na povrchu krásně opečené.

čtvrtek 5. června 2014

Kefírové řezy "Malého kuchtíka"

Dnes vám nebudu asi představovat žádnou novinku. Mnoho z vás tento recept zná. U nás patří k nejoblíbenějším nedělním buchtám, už proto by zde na blogu neměla chybět. Je dobrá a rychlá - stačí párminutová mezírka někde během vaření oběda. Také je jednoduchá na přípravu, takže ji s troškou pomoci zvládnou i děti, jak hned uvidíte.


Potřebujeme:
350 g cukru
350 g polohrubé mouky
100 ml oleje
500 ml kefíru
2 vejce
1 lžička sody
kakao

Cukr, vejce, olej a kefír v míse dobře promícháme, vmícháme mouku, kakao a sodu. Hotovou směs nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech (nebo vyložený pečícím papírem) a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Podáváme třebas ozdobené šlehačkou. Ale dobrá je i jen tak samotná.

Můžeme též rozdělit těsto na dva plechy a upéct dvě tenší placky. Tyto pak slepíme marmeládou, povrch políjeme čokoládovou polevou, případně ještě posypeme kokosem, strouhanými oříšky apod.

Krom toho, já toto těsto (z poloviční dávky) použila i pro korpus na dort a rozhodně si nikdo nestěžoval.