Křen je nejštiplavějším kořením ze všech štiplavých. Ne, to jsem si nevymyslela, to říká "tetičkaWiky". Je bohatým zdrojem vitamínu C, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor) a dalších tělu prospěšných látek. Už proto by se měl čas od času zařadit do jídelníčku, zvláště v nadcházejícím období. Je totiž snad nejlepší prevencí proti chřipce a nachlazení.
JABLEČNÝ KŘEN
Již staří Římané... Ale co je nám vlastně do Římanů. U nás na Moravě se bez něj neobejde žádná zabijačka. K ovaru prostě patří křen. Také k uzeninám je mnohem lepší než průmyslově vyráběná chemická směs nazývaná hořčice.
JABLEČNÝ KŘEN
- 2 kg jablek
- čerstvý křen dle chuti
- 1 dl octa (jablečný je ideální)
- 400 g cukru krupice
- šťáva z jednoho citrónu
Jablka zbavená jadřinců a křen oloupáme a na jemném struhadle nastrouháme. Vzhledem k množství nám robot usnadní práci i mnoho slziček. Hned zakápneme citronovou šťávou, aby nezhnědla. Připravíme si zálivku:V malém kastrůlku necháme převřít ocet a v druhém svaříme cukr s vodou "na nitku". Potom obojí vlijeme do jablek s křenem a pořádně promícháme. Těď je ta správná chvíle ochutnat, jaký má říz a případně ještě přistrouhat. trochu křenu. Naplníme do uzavíratelných skleniček a uskladníme v lednici, kde může vydržet i několik týdnů. No, u nás rozhodně ne, sníme ho zhrhuba do dvou týdnů (alespoň tu první dávku).
V žádném případě nesterilujeme, protože křen tak ztratí většinu léčivých účinků. Krom toho, fytoncidní látky obsažené v křenu zabraňují vzniku plísní. Proto už naše babičky přidávaly kolečko křenu do okurek!
Škoda jen, že se mi nedaří vypátrat něco o původu toho jadrného názvu. Co je to vejmrda už teď víme. Ale kde se to slovo vzalo? Internetové slovníky to neznají a nenašla jsem to ani v etymologickém slovníku. Když to zadáme do googlu, vypadne na nás spousta receptů, více či méně podobných tomu výše uvedenému. Občas se autor také zmíní, že je to staročeský nebo krajový název. Když jsem tak procházela jednotlivé výsledky hledání, došla jsem k názoru, že příznivci staročeštiny budou asi blíž pravdě. Vejmrda se totiž objevuje i na oficiálních jídelních lístcích nejrůznějších restaurací a to doslova napříč republikou.
Škoda jen, že se mi nedaří vypátrat něco o původu toho jadrného názvu. Co je to vejmrda už teď víme. Ale kde se to slovo vzalo? Internetové slovníky to neznají a nenašla jsem to ani v etymologickém slovníku. Když to zadáme do googlu, vypadne na nás spousta receptů, více či méně podobných tomu výše uvedenému. Občas se autor také zmíní, že je to staročeský nebo krajový název. Když jsem tak procházela jednotlivé výsledky hledání, došla jsem k názoru, že příznivci staročeštiny budou asi blíž pravdě. Vejmrda se totiž objevuje i na oficiálních jídelních lístcích nejrůznějších restaurací a to doslova napříč republikou.
Žádné komentáře:
Okomentovat