čtvrtek 28. května 2015

Sirup z koziček

Že nevíte, co jsou to kozičky? Tak se u nás na Hané říká černému bezu.

"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni!" 

...praví jedno staré přísloví. Kromě toho, že jsou květy i plody dodnes užívány v lidovém léčitelství, ho naši předkové také hojně využívali v kuchyni. I dnes jsou známé kosmatice (smažené bezové květy) a v mnohých románech je zmíněné bezinkové víno. Krom toho se také z květů dělával med, sirup nebo polévka a z plodů šťáva, likér, marmeláda i povidla.

Já prozatím vyzkoušela jen sirup z květů. Už jsem pila několik různých druhů, ale asi nejvíc mi zachutnal od sousedky, a tak jsem se rozhodla, že si letos udělám svůj (podle jejího receptu).

Tak hurá na kozičky! Zrovna jich je všude spousta.

Sirup z koziček

Ingredience:
2 l vody
20 květenství bezu.
2 citrony nakrájené na kolečka (jádra vybrat)
5 dkg kyseliny citronové

Postup:
Vše se nechá 24 hodin louhovat. Potom se to přecedí přes plátýnko a všechna šťáva vymačká. Přidají se 2 kg cukru a za občasného míchání necháme do druhého dne. Plníme do sklenic a zalijeme rumem. Skladujeme v chladu a temnu.


Já měla z uvedeného množství kolem 4 litrů sirupu. Trošku jsem váhala, kolik mám dát toho rumu, nakonec jsem nalila 2 deci. Láhve jsem dala zamrazit, jen jednu malou jsem na zkoušku ponechala na lince a jednu v lednici. Dokud bylo chladněji, bylo všecko dobrý, ale jakmile se venku oteplilo, sirup na lince doslova za jediný den zkvasil. V ledničce vydržel týdny.

PS: Moje máma přišla na to, že zředěný rumem v poměru 1:1 je z toho výborný bylinkový likér.

Další recepty:  http://www.zdravinadlani.cz/lecive-rostliny/bez-cerny


čtvrtek 21. května 2015

Fenouil à la Grecque (Fenykl po řeckém způsobu)

To mě zase tak jednou něco v obchodě popadlo a já přihodila do košíku dvě bulvy fenyklu aniž bych vůbec tušila, co s nimi budu dělat. Ale co, však ono se něco najde... 

Fenykl jsem už jedla, i když... V práci nám občas udělali den nějaké cizí kuchyně. V ten den bylo celé menu ssestaveno z jídel typických pro nějakou konkrétní zemi. V rámci jednoho takového dne (už si nepamatuju, která kuchyně to byla) jsem si dala k obědu maso s fenyklem. Na talířek jsem dostala přílohu, plátek masa přelitý nějakou UHO a nahoru půl kolečka blanšírované cibule. Jo cibule - to jsem si jen myslela. Zhltla jsem cibuli a zjistila podle chutě, že to byl onen fenykl a byl všecek, na který měl každý nárok. Z jednoho sousta si moc názor neuděláte, obzvlášť, když ho zhltnete v domění, že jíte něco dobře známého... V podstatě si pamatuju, že ta chuť byla opravdu hodně výrazná, ale ve společnosti ostatního jídla to nijak nevadilo.

Ovšem mé kuchařské knihy, většinou vydané v dobách pravěku (tedy za socialismu) recepty na tuto exotickou a tehdy nedostupnou zeleninu příliš neoplývají. A Julii Childovou zatím až tak prostudovanou nemám. Ale podle rejstříku jsem našla jeden recept - na přílohu, tedy spíš by to měl být salát. Kupodivu jsem doma měla vše potřebné, jen některá semínka jsem nahradila natí a obráceně. Na výsledek jsem byla zvědavá. Všude píšou, že fenykl je hodně aromatický a tím pádem ne každému také chutná. Tepelnou úpravou se to prý zmírní. Neměla jsem ten pocit. 

Pro jistotu jsem fenykl naservírovala na samostatné talířky. Manžel zkusil jedno sousto a odmítl pokračovat. Já svoji porci snědla navzdory Julii teplou. Chtěla jsem zkusit jaké je to teplé a porovnat rozdíl s vychlazeným. Teplé to docela ušlo. Mělo to lehce nakyslou chuť, připomínalo to nakládané okurky s koprovou příchutí. Manželovu porci jsem si tedy schovala do lednice, že si ji dám k svačině. Ale to jsem byla dost zklamaná. U studeného se ta silná chuť jakoby opět zvýraznila... A to jsem teda fakt nedala!

Ovšem byla to pro mě zajímavá chuťová zkušenost. Rozhodně se dalším experimentům nebráním. Myslím, že kdyby se takto upravený fenykl smíchal s něčím méně výrazným, mohlo by to být opravdu dobré pro všechny. Také v kombinaci s králičím masem by mohla vzniknout zajímavá chuť.

Kdo máte zájem o podobný experiment, přidávám recept. Ostatně podobným způsobem lze upravit i další zeleninu: artyčok, řapíkatý celer, okurky, lilek, pórek, cibule, papriky, žampiony. Něco z toho možná zkusím příště - lákají mě okurky nebo žampiony.


Fenouil à la Grecque
Fenykl rozpůlíme nebo rozčtvrtíme, důkladně umyjeme ve studené tekoucí vodě a vložíme do aromatického vývaru. Vaříme na mírném plameni 30-40 minut.
(J.Child str. 691)

Court Bouillon (Aromatický vývar)
450 g zeleniny (v tomto případě fenykl)
450 ml vody
6 lžic olivového oleje
4 lžíce citronové šťávy
1/2 lžičky soli
2 lžíce šalotky nebo zelené cibulky nasekané na jemno
6 snítek petrželky (může být i s kořenem)
1 stonek celerové natě
špetka fenyklových semínek (v případě tototo konkrétního receptu jsem vynechala)
1 snítka tymiánu
12 kuliček pepře
6 semínek koriandru

Vše vložíme do hrnce, zakryjeme poklicí a necháme na mírném plameni vařit po dobu uvedenou v předpisech u jednotlivých druhů zeleniny. 
(J.Child str. 687)

čtvrtek 14. května 2015

Losos na grilu

Nevím jak jinde, ale tady na Hané patří k letním víkendům grilovačky, ať už s přáteli, nebo jen s nejbližší rodinou. I když se griluje kde-co, k nejoblíbenějším patří makrely. Ale když se sejde větší parta, můžeme je překvapit přebas takovým lososem.

Recept jsem našla v nějakém prastarém časopise. A i když si lososa občas dáváme doma a já i v restauraci, zatím jsem lepšího nejedla.


Suroviny:
1 celý losos
sůl
pepř
2-3 citrony
koprová nať

Postup:
Lososa očistíme, osolíme a opepříme vně i uvnitř. Zboku do něj uděláme několik zářezů a do každého vložíme snítku kopru a plátek citronu. Zbylé citrony nakrájíme na plátky, smícháme s koprovou natí a vložíme do břišní dutiny. Poté lososa převážeme provázkem a vložíme na gril, kde ho opečeme z obou stran.

K rybě všeobecně a ke grilované tím spíše je nejvhodnější přílohou pečivo. Takže zkuste domácí chléb nebo domácí rohlíky.

čtvrtek 7. května 2015

Chřestová krémová polévka


Každým rokem v květnu se na pultech objevuje zelenina zvaná chřest. Pro mnohé je exotická, ačkoliv se pěstuje i u nás v ČR, v okolí Ivančic. Za punc exotiky zřejmě může jeho poměrně vysoká cena ještě v nedávných dobách. Dnes jej však můžeme koupit za celkem rozumnou cenu. Dopřejme si tedy i my oblíbenou lahůdku francouzských králů.

Před úpravou je třeba chřest dobře očistit. Šetrnost se nevyplácí. Je třeba jej pořádně oškrábat (jak brambory) a zbavit jej tak vrchní vrstvy, kde jsou příliš tuhá vlákna, která by nám zkazila požitek z jídla. Vařením chřest zkřehne a snadno se láme. Je proto lepší jej před vložením do vroucí vody svázat do "otýpky". Vaříme asi 10-15 minut, podle síly výhonků.


Jak chutná? Mě nepřijde chuťově nijak vyjímečný. Asi bych ho přirovnala ke kedloubkům, je trošku jemnější a nepatrně nahořklý. Kupuji ho jen v sezoně, především jako oživení našeho poněkud stereotypního jídelníčku.

Chřestová polévka (asi 6 porcí)

půlka cibule
1 mrkev
kousek petržele
kousek celeru
1 větší brambor
5 kousků chřestu
trojúhelníček sýra
smetana
sůl
celý pepř a nové koření
oříšek másla

Na másle osmahneme cibulku a kostičky mrkve. Zalijeme vodou, přidáme brambory, petržel, celer a koření, osolíme a vaříme cca 10 min. Poté přidáme na kolečka nakrájený očištěný chřest a dovaříme doměka. Zjemníme několika lžícemi smetany. Já nechávám ve všech smetanových polévkách rozpustit trojúhelníček sýra.




Zdroj: http://kerria.pise.cz/72-chrestova-polevka.html