Nedá mi to, abych se nepochlubila svým nejnovějším knižním úlovkem! Viděla jsem ji už před několika týdny v jednom prostějovském antikvariátu za výlohou. V té době měli zavřeno a já se chtěla vrátit, až si nakoupím. Jenže jsem si vzpomněla až doma. Když jsme jeli minulý týden do Prostějova znovu, říkala jsem si, že se tam přeci jen kouknu, co kdyby... A vážně tam byla a čekala na mě!
Je to hodně netradiční kuchařka - její obsah totiž tvoří výhradně recepty vypsané z literárních děl autorů celého světa. A proč mě tak zaujala? Protože mě podobný projekt už před časem také napadl a chtěla jsem něco podobného rozjet i tady na blogu. Díky této knize mám spoustu inspirace k různým zajímavým experimentům.
Recepty samy jsou přímo úryvky z knih. Sice obsahují jakýs-takýs výčet surovin i náznaky postupu, ale výsledná chuť bude hodně záviset na fantazii i zkušenostech kuchaře.
V úvodu se píše:
"... jsou to recepty k použití? Nebo jde pouze o fantazii "básníků"?
Možná že tak i tak, leč zdá se, že skutečně každý z těchto receptů je v nějakém koutě světa realizovatelý, a to na sporáku, v troubě, v míse, na vále nebo v nápojovém šekru.
Takže:
Tuto knihu lze použít také jako kuchařku. Svéráznou kuchařku. Kuchařku-dobrodružství, kuchařku-tajemství, kterou vyfabulovala fantazie básníků stejně jako praxe spisovatelů-kuchařů."
Knihu sestavila Jaroslava Jiskrová, která se spojením literatury a gastronomie dlouhodobě zabývá. Vydalo ji nakladatelství Odeon v roce 1989 jako neprodejnou prémi pro členy Klubu čtenářů. Člověk by řekl, že je to tedy spíš vzácnost, nebo alespoň rarita. Ale tato kniha je v antikvariátech poměrně snadno dostupá za celkem nepatrný peníz. Horší je to s její pokračováním. Ano, Jaroslava Jiskrová na svou práci navázala a v roce 2000 vydala Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury II. Bohužel, tu jsem zatím nikde nenašla, ale budu pátrat dál.
Kromě skutečně realizovatelných receptů obsahuje kniha i pár "nechutností" (tedy, co se týče jídla) - např. slavný a všem jistě známý "recept" na dort z Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. A já si spolu s autorkou říkám: Nakonec, proč ne!? Vždyť někteří (i slavní) lidé vaří podobným způsobem a jejich nejoblíbenější věta zní: "Dáme si do toho, co kdo má rád."
Zatím jsem z této knihy vyzkoušela Skopové s marjánkou podle básně Jana Nerudy. To jsem knihu ještě neměla doma, ale báseň se dá najít různě na internetu spolu s různými výklady, jak lahůdku připravit. Ale nebojte se, budou i nějaké další. I když řízky z medvědího masa podle Jana Wenzla a jeho knihy Třicet let na zlatém severu pravděpodobně neochutnáme. Nebo jo? Nevíte někdo, kde se dá sehnat medvědí maso???
Žádné komentáře:
Okomentovat