Vezmi maso skopcem dané,
"vysoký ocásek" zvané
čili "šrůtka"; je to zkrátka
od žebírek vzatá částka.
Vem též brambory ze sklípku,
česneku vem stroužky dvoje,
jíšku z hovězího loje,
vonné marjánky též ždibku.
A teď kuchařka nechť hledí,
ať se masu teple daří,
pak ať polívku z něj scedí,
brambory v ní poovaří,
a pak - ale nepospíchej! -
zapraž, znovu vše to smíchej
s masem - v krásné snaze tejné,
by vše vřelo v chuti stejné.
Pochutnáš: v mísy lůně
rozloží se oblak vůně.
(Jan Neruda: Básně II)
Někomu skopové "nevoní", jiní si ho nemůžou vynachválit. Takovým byl i Jan Neruda, který mu věnoval celou báseň - svým způsobem se jedná o zveršovaný recept. Báseň jsem našla už kdysi dávno, když jsem hledala poprvé nějaký recept na skopové. Tenkrát jsem neměla odvahu vyzkoušet něco tak neurčitě popsaného. Ale jak jsem pomalu získávala zkušenosti se skopovým masem, stoupala i moje odvaha k tomuto experimentu. I když před samotnou přípravou jsem trošku probrouzdala internet a zjistila, že každý si tu báseň vykládá trošku jinak. Ale jako inspirace to postačilo. Navíc to trošku připomínalo recept od Retyšky.
Takže dnes vám přináším moji verzi:
Suroviny
1/2 kg skopového maso (plec)
brambory
2-3 stroužky česneku (dnešní česnek už není to, co býval kdysi)
1 cibule
sádlo (hovězí lůj opravdu nemám)
hladká mouka
sůl
lžíce majoránky
Postup
I když podle receptu by se měly brambory vařit v polévce, já je uvařila zvlášť. Skopové jsem zalila vodou, přidala sůl a vařila v papiňáku cca 30 min. Mohlo to být i méně, ale ještě to nemám tak vychytaný. Nevím, jak vy, ale já na papiňák nedám dopustit - je to můj nejoblíbenější hrnec.
Mezitím jsem si na sádle osmažila cibulku, přidala mouku a udělala zásmažku. Maso jsem vyndala z papiňáku a na prkénku nakrájela na plátky. Vývar jsem zahustila jíškou, přidala majoránku a nechala pár minut povařit. Vzniklou omáčku jsem přecedila. Na talíř jsem narovnala brambory, maso a vše přelila omáčkou. Chutnalo to výtečně.
Žádné komentáře:
Okomentovat