Ledvinky

K vnitřostem mají lidé všeobecně různý vztah. Někteří je milují, další je sice nemusí, ale tolerují a pak je tu skupinka lidí, kteří je nesnáší. Jak asi tušíte, my patříme k těm prvně zmíněným. Mezi vnitřnostmi pak mají ledvinky výjimečné postavení, protože ty nesnáší i někteří ostatní vnitřnosti tolerující, ba dokonce i někteří mezi milovníky ostatních vnitřností. Důvodem je jejich specifický močový zápach, který ne každý umí odstranit. Na druhou stranu, pokud se někdy dostanete na zabíjačku, tak schválně zkuste kousek ledvinky vařené v kotli - možná budete překvapeni jemností masíčka, které vůbec není cítit, a to i přesto, že jim nikdo žádnou extra péči nevěnoval. Prostě se jen vytáhnou z břišní dutiny, trošku propláchnou vodou a hodí do kotle. Zřejmě za tím bude to množství výborné silné polévky v němž se vaří: ve 20-ti litrovém kotli se dvě malé ledvinky docela ztratí a to  jejich aroma dokonale rozloží.

A jak tedy připravit ledvinky, aby cítit nebyly. V první řadě je potřeba odstranit vnitřní močové kanálky (tu bílou žilnatinu). Málokdy a málokomu se to podaří tak dokonale, aby tam nezbylo vůbec nic, ale čím méně tam toho zůstane, tím lépe. Potom ledvinky nakrájím na úzké proužky a vložím do cedníku v němž je důkladně propláchnu vlažnou vodou. Potom je vložím do misky, zaliju mlékem a nechám přes noc louhovat. Znovu důkladně propláchnu v cedníku a teprve z takto připravených ledvinek vařím.

Suroviny:

2 lžíce sádla

1 cibule

4-5 vepřových ledvinek

1/4 l vepřového vývaru

sůl, pepř.

Postup:

Na sádle osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme očištěné ledvinky a zlehka opečeme. Normálně všechno podlévám vodou, ale ledvinky nikdy! Takže podlijeme vývarem a dusíme pod pokličkou 10-15 minut. Poté dosolíme a opepříme podle chuti, případně ještě rychle odpaříme přebytečnou vodu. Ideální přílohou je rýže.