čtvrtek 31. července 2014

Melounová bowle


Při posledním velkém nákupu v supermarketu jsem neodolala akci a koupila si pětikilový meloun. Až dnes jsem si uvědomila, že konzumace toho maxiplodu bude z 90% ležet na mých bedrech. Sice mám melouny ráda, ale spořádat ho 5 kilo takřka na posezení... A zkonzumovat bych ho měla co nejdříve. O výhodných akcích v úseku ovoce a zeleniny mám svou teorii. Rozkrojením melounu se jen potvrdila. Ovoce a zelenina v akci se nachází na pokraji skladovatelnosti. Zatím mu sice nic není, ale je dokonale přezrálý.

 Část jsem tedy snědla tak. A co se zbytkem? Vzpomněla jsem si na pochoutku, kterou jsem před lety jedla u kamarádky. Tenkrát to byla ananasová bowle. Melounová by taky nemusela být špatná! A začala jsem svůj nápad realizovat. Ještěže máme v obci vinotéku!
 
Melounová bowle
Dužninu melounu zbavíme peciček a nakrájíme na kostičkám podobné patvary. Vychlazené sklenice naplníme kousky melounu a zalijeme nějakým šumivým vínem. Ihned podáváme, aby nevyprchaly bublinky, které se nabalí na meloun a potom tak příjemně šimrají v ústech.

Jak jsem si tak vychutnávala melounovo-alkoholové šimrání bublinek na jazyku i patře, napadlo mě, že ani dětem nemusíme tuto pochoutku odpírat. Jen místo sektu zalijeme melounové kousky nějakou perlivou vodou. Abych nenabízela zajíce v pytli, skočila jsem do krámu pro minerálku a vyzkoušela to. S citronovou příchutí to byla skutečně mňamka, možná ještě lepší než ta dospělácká.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/82-melounova-bowle.html

čtvrtek 24. července 2014

Cuketová krémová polévka


Máme nadbytek cukín. A to jsme zasadili jen jednu sazenici! Nestíhám je rozdávat ani zpracovávat. Mohli bychom je mít 3x denně 7 dní v týdnu a ještě by nám nejspíš nějaká zbyla. To jen tak na úvod, abych ospravedlnila pravděpodobný seriál nejbližších článků na stejné téma: "Cukína".

Recept na polévku z cukety mám už nějaký ten rok a v sezóně tuto polévku vařím velmi často. Původně se jednalo o jednoduchou dýňovou polévku. Jenže to bych nebyla já, abych s receptem nezaexperimentovala a nevylepšila si jej podle vlastních představ o dobrém jídle.


 Cuketová krémová polévka

kousek cukíny
menší brambor
sůl
snítka libečku
mléko
trojúhelníček taveného sýru
mrkev
polévkové bylinky

Cukínu a brambor očistíme, nakrájíme na kostičky a uvaříme v osolené vodě se snítkou libečku. Z uvařeného slijeme vodu, libeček vyhodíme a cukínu s bramborem dáme do mixeru, přidáme sýr a trošku mléka a rozmixujeme na kaši, kterou vylejeme zpět do hrnce. Dolijeme mlékem podle potřeby a necháme přejít varem. Do hotového "krému" přidáme na kostičky nakrájenou uvařenou mrkev a nasekané bylinky. Pokud mám, přidávám též na kostičky nakrájenou oprančenou anglickou nebo klobásu. A ani přidáním krutonů nebo oprančeného chleba určitě nic nepokazíte.

Takto nám chutná nejlépe. No, asi to není tak úplně "krémová" polévka, ale my prostě potřebujeme, aby v ní aspoň něco plavalo, nějaké kousky.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/351-cuketova-kremova-polevka.html



Zdroj: http://kerria.pise.cz/351-cuketova-kremova-polevka.html

čtvrtek 17. července 2014

Předek od zajíce zadělaný na černo

Předek se na kousky naseká a přemeje, dá se to na kuthan, k tomu kus másla, drobně pokrájená slanina, půl drobně pokrájené cibule a lístky dymiánové nebo trochu míšeninky dymiánové, trochu se to osolí, přidá se půl žejdlíka vody nebo hovězí polívky, přikreje a nechá se to dusit, až to zcela vysmahne a cibulka červenat počne. Nyní se na to naleje půldruhého žejdlíka hovězí polívky, půl žejdlíka vinného octa, a kdo chce, může také trochu rakouského neb červeného vína k tomu přilejt. Jestli zajíc měkký není, ještě se trochu povařit nechá. Udělá se hnědá jíška, do kteréž se lot tlučeného cukru dáti může, aby hezky tmavá byla, tou jíškou se to zapraží a ještě trochu povařit nechá. - Rozumí se, když dymiánovou míšeninku do toho nedáš, že citronová kůra a ostatní koření, které k míšenince patří, dát se musí. Takto připravený zaječí předek, když ouhledně pokrájený jest, zastane v čas nedostatku i zvěřinu a může se jako zvěřina buď máslovým těstem, neb citronovými lístky okrášlit, nebo také smaženou na půlměsíčky pokrájenou žemličkou.
(M.D.R. 1986 str. 145)

Já vlastně nikdy před tím skutečnou zvěřinu nejedla (když nepočítám zvěřinový guláš - těch jsem pár ochutnala) a tedy ani nevařila. Když mi manžel z nějaké výpravy přivezl zajíce (raději se neptejte, kde ho vzal), tak mě dost překvapil. Ale nebojím sew zádných kulinářských výzev! Vytáhla jsem kuchařky, trošku prozkoumala internet...Nejčastěji se opakovaly recepty na zajíce na černo nebo na smetaně. Našla jsem i pár jiných receptů, ale nakonec se rozhodla dát přednost klasice. Předek bude na černo, zadek na smetaně. 

Pro zajíce na černo jsem zvolila recept od Rettišky, především proto, že víno v něm bylo nepovinnou ingrediencí. A pokusila se ho maximálně dodržet, jak to jen v mé moderní kuchyni půjde. Jen jsem místo normálního hrnce použila svůj "milovaný" papiňák. Máte ho? Já na něj nedám dopustit! A kvůli tomu jsem musela trošku přehodit sled úkonů: Nejprve na slanině osmahnout cibuli, vožit předek ze zajíce a všechno to koření, podlít větším množstvím vody a dusit... Dál už jsem postupovala podle předpisu, dokonce jsem si kvůli tomu koupila vinný ocet  a i ten cukr do jíšky přidala. Maso jsem obrala od kostí a nakrájela na kousky. Podávala jsem s knedlíkem, který doporučovala většina z receptů, ale dle mého by se k tomu možná lépe hodily brambory nebo rýže.

Míšeninka z dymiánu

Vezmi utlučených a prosátých lístků dymiánových, dej k nim hřebíčků, nového koření, zázvoru, pepře a citronové kůry. I tato míšeninka se ku hnědě dušenému kyselému masu potřebovat může; též se v ní rozličné karbanátky obalovat mohou.
(M.D.R. 1986 str. 325)

čtvrtek 10. července 2014

Okurková sezona

Morava není jen zemí vína nebo slivovice. Morava je také zemí zavařenin. A tak spolu s prázdninami přijde do domácností sezona marmelád, kompotů a nakládaných okurek. Zvláště s okurkama bylo dřív hrůza práce a hospodyňky při jejich zavařování vyžadovaly pomoc celé rodiny. Dnes je však nakládání okurek hračka.

Předně okurky je třeba důkladně vydrhnout. Dříve se každá musela vzít do ruky a ve vodě kartáčkem ze všech stran ošolíchat, aby se zbavila nejen bláta, ale i nepříjemně pichlavých chloupků. Dnes je možné okurky nasypat do bubnu automatické pračky, nastavit program rychlé praní, vlažnou teplotu a vypnout ždímání. Za cca půl hodiny máte okurky připravené k plnění do sklenic. Pokud máte obavy, že by se vám v pračce potloukly, tak vězte, že podobné pračky používají i v konzervárnách.


Zdroj: http://kerria.pise.cz/84-okurkova-sezona.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/84-okurkova-sezona.html

Každý, kdo někdy zavařoval, ví, že sklenice i víčka musí být absolutně čisté, jinak se nám budou zavařeniny kazit. Už léta ukládám sklenice na půdu pečlivě umyté a obrácené dnem nahoru. Nedostanou se do nich alespoň myši a ani se v nich neusazuje zbytečně prach. Když chci zavařovat naskládám sklinky do myčky a nechám je jen opláchnout. V ruce oplachuju jen víčka, ta totiž v myčce poletují.

To nejhorší za mě udělala tedy technika. Zbývá jen naskládat okurky do sklenic, přidat kousek cibule a mrkve, zalít lákem a sterilizovat. Na lák existují snad stovky různých receptur, každá hospodyňka má svůj oblíbený. Já si oblíbila jednoduchý, který se nemusí předem vařit. Je dobrý a má tu výhodu, že ho mám přesně tolik, kolik potřebuju, protože všechno se to sype přímo do sklenice.


Na 0,7 l sklenici dáme:
Kousek koprové natě
1 bobkový list
4 kuličky pepře
4 kuličky nového koření
4 + 1/2 sacharinu
1 lžička soli
70 ml octa
a dolejeme vodou po vrch
Zdroj: http://kerria.pise.cz/84-okurkova-sezona.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/84-okurkova-sezona.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/84-okurkova-sezona.html

Po uzavření sklenice sterilizujeme na 85 stupňů 25 minut. 
Je to už několikrát odzkoušené a zatím se mi nic nezkazilo.
 


Zdroj: http://kerria.pise.cz/84-okurkova-sezona.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/84-okurkova-sezona.html

čtvrtek 3. července 2014

Višňový likér

Letos se nám s ovocem moc nedaří. Ale višně nezklamaly a stromeček je hustě obsypaný. Do bečky jich je málo a na marmeládu zas až moc. Tak co s tím?

 

Už několikátý rok si tedy dělám domácí višňový likér - griotku:
2 kg višní
1 kg cukru
1 l slivovice (nebo režné)
půlka skořice
4 hřebíčky
citronová kůra
Všechno dáme do 3l zavařovací sklenice a necháme 2 měsíce stát. Poté scedíme do lahví. Z uvedeného množství máme 2 - 2,5 litru griotky, podle zralosti višní. Je jemná, pokud chcete silnější, je potřeba zvýšit množství alkoholu.
Já obvykle dělávám tři dávky. V takovém případě se stává, že každá dávka je chuťově trošku jinačí. Někomu, třeba mě, to nevadí. Pokud však chcete mít všechno stejné chuti, tak si musíte pořídit velkou nádobu, kde to můžete před plněním do sklenic zamíchat.

No, ale co potom se zbytkem? Tedy s višňěmi. Někdo říká, že se může postup opakovat a ještě jednou z nich udělat griotku. No, moc tomu nevěřím, ale vyhodit je mi přišlo škoda. Tak jsem je nacpala do skleniček od výživy přidala do každé lžíci cukru, zalila vodou a zavařila - cca 10 min na 80 stupňů. Skvělý kompot, ale před dětmi raději dobře schovat!



Zdroj: http://kerria.pise.cz/81-dozravaji-visne.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/81-dozravaji-visne.html