Nora Epron, 2009, USA
Ve filmu se prolínají příběhy dvou žen: Julia Child, autorky francouzské kuchařky pro americké ženy a její jmenovkyně, Julie Powell, obyčejné úřednice z New yorku, která si svou frustraci z vlastního života hojí svým jediným velkým koníčkem - vařením. Osudy obou žen se pomyslně protnou v okamžiku, kdy se Julie (úřednice) rozhodne během jediného roku uvařit všech 524 receptů z kuchřské knihy Julie Childové a psát o tom blog.
"Víš co se mi na vaření líbí? Líbí se mi, že po dni, kdy se může stát cokoliv, a tím myslím absolutně cokoliv, přijdeš domů a máš jistotu, že když vezmeš žloutky a čokoládu a cukr a mléko, vznikne dort."
Díky podobným jménům hlavních hrdinek, divák podvědomě hledá další společné rysy. Těch je však velmi málo. Julia a Julie jsou tak rozdílné osobnosti, jak jen mohou být. Zatímcko Julia Childová je ženou v domácnosti, žije v nádherném domě v Paříži a své dny tráví tím, co ji baví, Julie Powellová je zaměstnaná v jakémsi call-centru, bydlí v bytě nad pizzerií s výhledem do zdi a vaření ji sice baví, ale bohužel svým závazkem si z něj udělala někdy i dost nemilou povinnost. I povaha obou hrdinek je rozdílná. Julia Childová má téměř stále dobrou náladu, hýří optimismem, srší vtipem a každý nezdar bere jako výzvu k dalšímu boji. Naproti tomu Julie Powellová je věčně nespokojená a každý neúspěch prožívá až téměř hystericky. Na druhou stranu, není se čemu divit: Na rozdíl od svého vzoru, má i jiné starosti, než jenom vaření. Snad jediné, co mají obě ženy společné je paličatost s jakou jdou za svým cílem: Julia za vysněnou kuchařskou knihou pro americké ženy, Julie za svým závazkem připravit všechny recepty z oné kuchařky a to v dost krátkém termínu.
"Víš co se mi na vaření líbí? Líbí se mi, že po dni, kdy se může stát cokoliv, a tím myslím absolutně cokoliv, přijdeš domů a máš jistotu, že když vezmeš žloutky a čokoládu a cukr a mléko, vznikne dort."
Julie Powell
Díky podobným jménům hlavních hrdinek, divák podvědomě hledá další společné rysy. Těch je však velmi málo. Julia a Julie jsou tak rozdílné osobnosti, jak jen mohou být. Zatímcko Julia Childová je ženou v domácnosti, žije v nádherném domě v Paříži a své dny tráví tím, co ji baví, Julie Powellová je zaměstnaná v jakémsi call-centru, bydlí v bytě nad pizzerií s výhledem do zdi a vaření ji sice baví, ale bohužel svým závazkem si z něj udělala někdy i dost nemilou povinnost. I povaha obou hrdinek je rozdílná. Julia Childová má téměř stále dobrou náladu, hýří optimismem, srší vtipem a každý nezdar bere jako výzvu k dalšímu boji. Naproti tomu Julie Powellová je věčně nespokojená a každý neúspěch prožívá až téměř hystericky. Na druhou stranu, není se čemu divit: Na rozdíl od svého vzoru, má i jiné starosti, než jenom vaření. Snad jediné, co mají obě ženy společné je paličatost s jakou jdou za svým cílem: Julia za vysněnou kuchařskou knihou pro americké ženy, Julie za svým závazkem připravit všechny recepty z oné kuchařky a to v dost krátkém termínu.
Tento film svým způsobem může za to, že jsem se konečně i já dokopala k založení blogu o vaření, který jsem už delší dobu chtěla psát. Vaření a jídlo je totiž i mojím velkým koníčkem. Díky filmu jsem si konečně koupila kuchařskou knihu od naší české legendy - Magdaleny Dobromily Rettigové a po vzoru Julie bych chtěla alespoň některé recepty postupně vyzkoušet.
Film je opravdu o vaření a jídle a požitku z něj. Některé scénky rozdráždí vaše chuťové pohárky. A protože já ráda jím i vařím, zatoužila jsem vyzkoušet i některé z receptů Julie Childové. Bohužel její kuchařka do češtiny přeložena zatím nebyla. Ale před pár dny jsem si ji koupila v originále. Takže po vzoru Julie Childové budu louskat cizí řeč, abych mohla připravit nějakou delikatesu. Až se mi to podaří, určitě vás budu informovat o výsledku. Těšte se!
.JPG)
Někdy tajně sním, že se můj muž o mém vaření vyjádří podobně jako Paul Child o své ženě:
Film je opravdu o vaření a jídle a požitku z něj. Některé scénky rozdráždí vaše chuťové pohárky. A protože já ráda jím i vařím, zatoužila jsem vyzkoušet i některé z receptů Julie Childové. Bohužel její kuchařka do češtiny přeložena zatím nebyla. Ale před pár dny jsem si ji koupila v originále. Takže po vzoru Julie Childové budu louskat cizí řeč, abych mohla připravit nějakou delikatesu. Až se mi to podaří, určitě vás budu informovat o výsledku. Těšte se!
Někdy tajně sním, že se můj muž o mém vaření vyjádří podobně jako Paul Child o své ženě:
"Když Julia stojí u své plotny, fascinuje mě ji sledovat, tak jako hudebníka v orchestru. Dvířka do trouby se otevřou a zase zavřou tak rychle, že si ani nevšimneš rychlého pohybu vařečky do omáčky a nahoru k ústům na ochutnání, jako při dokonale načasovaném úderu na buben."
Paul Child
Ale jsem skromná. Zatím mi bohatě stačí jeho vyznání. Po dobrém obědě totiž téměř vždy slyším:
"Víš, že tě miluju?"
Julie a Julia, bezvadný film! A máš pravdu, přes shodu jmen a shodnou zálibu ve vaření se jedná o dvě naprosto rozdílné ženy. Navíc, opravdu, stresovanosti moderní Julie se nelze divit - psychický tlak v práci, zdlouhavé dojíždění tam i zpátky a pocit, že se nic nedaří, to dovede pořádně utlouct ducha. Oproti tomu Julia Childová byla zabezpečená a vařit začala vlastně proto, že se nudila. Je fakt, že měla úžasné charisma a byla nezdolně optimisticky založena, nic ji nezastavilo, každou výzvu přijala a nezdary ji neubily. Moc se mi ten film líbil, stejně jako myšlenka blogovat o jídle, v tomto případě projekt uvařit kompletní kuchařku Julie Childové. Film byl milý a vtipný a je fakt, že při jeho sledování mám permanentní hlad. :-)
OdpovědětVymazatNa tento blog jsem zvědava, a je fakt, že když se přidá něco víc než recept, vypadá to líp. Trochu jsem courala po foodblozích, neboli blozích o jídle, a některé jsou hodně šmrncovní. Nejlepší je, když se přidá nějaká vlastní zkušenost, historka, nebo doporučení...f
Ať se daří!
Děkuji za milý komentář. Však jsi mi ten film kdysi doporučila.
VymazatFilm byl skutečně inspirativní, ale nehodlám se po Julii opičit a uvařit kompletně celou některou kuchařku. V mém případě to ani nejde, protože mám vážný problém s hovězím masem a i když jsem to mockrát zkoušela, nedokážu ho sníst.
Doufám, že se ti tu bude líbit a občas tě inspiruju.
No, ono by to nebylo ani originální. I když některé recepty by se daly, proč ne? Mě takhle kdysi napadlo, vařit podle Apetitu, toho časopisu, co vycházel (a vlastně ještě vychází). Což o to, nápadů by bylo dost, receptů hafo (mám dojem, že kdybych vařila každý den jedno jídlo z Apetitu, můžu vařit dobrých deset let), ale kde na to vzít peníze? Zvláště pokud bych chtěla dodržet skutečné ingredience, které uvádějí, místo náhražek.
VymazatTakže, tahle idea padla už dávno...
Občas chodím na blog Teedy nebo Magdaleny, ty se mi líbí. Myslím že je taky znáš, aspoň Teedu...
Tobě nechutná hovězí? Nebo je ti špatné na trávení?
U některých receptů se snažím dodržet ingredience i postup. Někde zase přidám své vlastní know-how a vznikne něco nového. Teedu znám i když ji pravidelně nesleduju, jen občas nakouknu. Magdalenu neznám - dej mi prosím odkaz. Sleduju Vilemínu, Šárku (ta už dlouho nic nepublikovala) a nedávno jsem na pise.cz objevila i Danielu, taky dobrý foodblog - odkazy jsou v pravém menu.
VymazatHovězí mi chutná, pokud je to čistá svalovina - např. svíčkové nebo zadní. Ale jak se mi na jazýčku objeví nějaká blanka, lůj, a hlavně takový to rosolovatý cosi, tak se mi udělá zle od žaludku a zkazí mi to celý požitek z jídla. Nedokážu to ovládnout, je to jako reflex.