čtvrtek 23. července 2015

Cuketové menu

Cukety rostou jako o život. Jenže ve všední dny je nemá kdo zpracovávat a tak zůstávají na víkend - už hodně přerostlé... A tak jsem minulý víkend servírovala k obědu cuketové menu - aneb všechno z cuket.

Oběd jsme zahájili již známou cuketovou polévkou.


Tentokrát jsem ji doplnila plackou ze zbytku vajíčka, kterou dělávám téměř pokaždé, když něco smažím. Hodí se báječně do polévek, kde se obvykle dávají kostičky opečeného chleba.

Jak už jste asi z předchozího odstavce poznali - cuketu jsem podávala tradičně smaženou v trojobalu. Ideální by k tomu byla tatarská omáčka. Jenže tu nemám v těch vedrech odvahu koupit ani ji sama vyrábět. Raději ji nahrazuji bazalkovou omáčkou, která se podává teplá, vzhledově tatarku připomíná a jejíž bazalkové aroma pokrm ochutí (zvláště v případě cukety, která sama o sobě je prakticky bez chuti).


A jaký by to byl sváteční oběd bez dezertu? Protože cuketa byla opravdu velká, zbyl kousek i na kompot. Připravuju ho čerstvý, tzv. na hnedsnezení. Připravuje se podobným způsobem, jako kompot dýňový, ale nemá tak sytou barvu. Byl to můj vlastní experiment v němž jsem zkombinovala recept na dýňový a jablečný kompot. A o tento recept se s vámi dnes podělím:

Cuketový kompot

1 kg cukety
0,5 l octa
cca 500-700 g cukru
1 citron
kousek skořice
10 hřebíčků

Postup:
Cuketu oškrábeme a odstraníme vnitřní měkkou část. Nakrájíme na kostičky a na 2 hodiny naložíme do nálevu z 1/2 l octa a 1/2 l vody. Po dvou hodinách slijeme a cuketu propláchneme pod tekoucí vodou. Vložíme do čisté vody, přidáme cukr dle chuti, skořici, hřebíček a dobře omytý citron, nakrájený na kolečka i s kůrou. Přivedeme k varu a vaříme cca 15-20 minut. Cuketa by neměla být příliš měkká.



čtvrtek 9. července 2015

Cuketová buchta

Zrovna začíná sezona cuket. Kromě klasické, smažené se dá tato zelenina připravit i na jiné způsoby. Jedním z nejoblíbenějších jsou různé cuketové koláče a buchty. I já jich několik vyzkoušela a určitě ještě vyzkouším. Dnes se tedy s vámi podělím o jeden jednoduchý (hrníčkový) recept. Podobných je asi na internetu spousta.



Suroviny
3 vejce
1 hrnek cukru
1 hrnek oleje
2 hrnky nastrouhané cukety
2 hrnky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
lžička skořice
2 lžíce kakaa

Postup
Všechno to smícháme, vylijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech (nebo vyložený pečícím papírem) a necháme ve středně vyhřáté troubě upéct. Vychladlé potřeme nahoře marmeládou a polijeme rozpuštěnou čokoládou na vyření, do které jsme přidali kousek másla. Před podáváním můžeme ozdobit šlehačkou.

pondělí 6. července 2015

Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury

Nedá mi to, abych se nepochlubila svým nejnovějším knižním úlovkem! Viděla jsem ji už před několika týdny v jednom prostějovském antikvariátu za výlohou. V té době měli zavřeno a já se chtěla vrátit, až si nakoupím. Jenže jsem si vzpomněla až doma. Když jsme jeli minulý týden do Prostějova znovu, říkala jsem si, že se tam přeci jen kouknu, co kdyby... A vážně tam byla a čekala na mě!

Je to hodně netradiční kuchařka - její obsah totiž tvoří výhradně recepty vypsané z literárních děl autorů celého světa. A proč mě tak zaujala? Protože mě podobný projekt už před časem také napadl a chtěla jsem něco podobného rozjet i tady na blogu. Díky této knize mám spoustu inspirace k různým zajímavým experimentům. 

Recepty samy jsou přímo úryvky z knih. Sice obsahují jakýs-takýs výčet surovin i náznaky postupu, ale výsledná chuť bude hodně záviset na fantazii i zkušenostech kuchaře.

V úvodu se píše:
"... jsou to recepty k použití? Nebo jde pouze o fantazii "básníků"?
Možná že tak i tak, leč zdá se, že skutečně každý z těchto receptů je v nějakém koutě světa realizovatelý, a to na sporáku, v troubě, v míse, na vále nebo v nápojovém šekru.
Takže:
Tuto knihu lze použít také jako kuchařku. Svéráznou kuchařku. Kuchařku-dobrodružství, kuchařku-tajemství, kterou vyfabulovala fantazie básníků stejně jako praxe spisovatelů-kuchařů."

Knihu sestavila Jaroslava Jiskrová, která se spojením literatury a gastronomie dlouhodobě zabývá. Vydalo ji nakladatelství Odeon v roce 1989 jako neprodejnou prémi pro členy Klubu čtenářů. Člověk by řekl, že je to tedy spíš vzácnost, nebo alespoň rarita. Ale tato kniha je v antikvariátech poměrně snadno dostupá za celkem  nepatrný peníz. Horší je to s její pokračováním. Ano, Jaroslava Jiskrová na svou práci navázala a v roce 2000 vydala Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury II. Bohužel, tu jsem zatím nikde nenašla, ale budu pátrat dál.

Kromě skutečně realizovatelných receptů obsahuje kniha i pár "nechutností" (tedy, co se týče jídla) - např. slavný a všem jistě známý "recept" na dort z Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. A já si spolu s autorkou říkám: Nakonec, proč ne!? Vždyť někteří (i slavní) lidé vaří podobným způsobem a jejich nejoblíbenější věta zní: "Dáme si do toho, co kdo má rád."

Zatím jsem z této knihy vyzkoušela Skopové s marjánkou podle básně Jana Nerudy. To jsem knihu ještě neměla doma, ale báseň se dá najít různě na internetu spolu s různými výklady, jak lahůdku připravit. Ale nebojte se, budou i nějaké další. I když řízky z medvědího masa podle Jana Wenzla a jeho knihy Třicet let na zlatém severu pravděpodobně neochutnáme. Nebo jo? Nevíte někdo, kde se dá sehnat medvědí maso???

čtvrtek 2. července 2015

Skopové s marjánkou

Vezmi maso skopcem dané,
"vysoký ocásek" zvané
čili "šrůtka"; je to zkrátka
od žebírek vzatá částka.
Vem též brambory ze sklípku,
česneku vem stroužky dvoje,
jíšku z hovězího loje,
vonné marjánky též ždibku.
A teď kuchařka nechť hledí,
ať se masu  teple daří,
pak ať polívku z něj scedí,
brambory v ní poovaří,
a pak - ale nepospíchej! -
zapraž, znovu vše to smíchej
s masem - v krásné snaze tejné,
by vše vřelo v chuti stejné.

Pochutnáš: v mísy lůně
rozloží se oblak vůně.

(Jan Neruda:  Básně II)  

Někomu skopové "nevoní", jiní si ho nemůžou vynachválit. Takovým byl i Jan Neruda, který mu věnoval celou báseň - svým způsobem se jedná o zveršovaný recept. Báseň jsem našla už kdysi dávno, když jsem hledala poprvé nějaký recept na skopové. Tenkrát jsem neměla odvahu vyzkoušet něco tak neurčitě popsaného. Ale jak jsem pomalu získávala zkušenosti se skopovým masem, stoupala i moje odvaha k tomuto experimentu. I když před samotnou přípravou jsem trošku probrouzdala internet a zjistila, že každý si tu báseň vykládá trošku jinak. Ale jako inspirace to postačilo. Navíc to trošku připomínalo recept od Retyšky.

Takže dnes vám přináším moji verzi:



Suroviny
1/2 kg skopového maso (plec)
brambory
2-3 stroužky česneku (dnešní česnek už není to, co býval kdysi)
1 cibule
sádlo (hovězí lůj opravdu nemám)
hladká mouka
sůl
lžíce majoránky

Postup
I když podle receptu by se měly brambory vařit v polévce, já je uvařila zvlášť. Skopové jsem zalila vodou, přidala sůl a vařila v papiňáku cca 30 min. Mohlo to být i méně, ale ještě to nemám tak vychytaný. Nevím, jak vy, ale já na papiňák nedám dopustit - je to můj nejoblíbenější hrnec.
Mezitím jsem si na sádle osmažila cibulku, přidala mouku a udělala zásmažku. Maso jsem vyndala z papiňáku a na prkénku nakrájela na plátky. Vývar jsem zahustila jíškou, přidala majoránku a nechala pár minut povařit. Vzniklou omáčku jsem přecedila. Na talíř jsem narovnala brambory, maso a vše přelila omáčkou. Chutnalo to výtečně.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...