čtvrtek 30. listopadu 2017

Frgály

Když se řekne Valašská kuchyně, většina si představí halušky, slivovici, a ... FRGÁLE - veliké tenké koláče s náplní a drobenkou. Na Valašsku se pečou zhruba 200 let, možná i déle. První písemná zmínka o frgálech pochází z roku 1826. Původně se dělaly především při zvláštních příležitostech, o velkých svátcích, hodech nebo svatbách. Dnes je můžete koupit na různých trzích během celého roku.
Jméno "frgál" dostal nějakým omylem. Původně se těmto koláčům říkalo pecák nebo lopaťák. Naopak frgál ve valašském dialektu znamenal nepovedený koláč. 

Pro frgál je typická jednodruhová náplň. Původně se pekly frgály s tvarohovou, makovou, povidlovou a hruškovou náplní. Když se ovoce urodilo málo, přišly na řadu frgály s náplní zelnou, mrkvovou, z cukrové řepy nebo tuřínu. I tyto byly dělané nasladko s drobenkou. Ovocné frgály jsou výdobytkem moderní doby.

Nevím jak vy, ale já frgály miluju. Nejraději mám klasické povidlové. Jenže poslední dobou se mi opakovaně stává, že místo povidlového mi prodávající podstrčí makový. Nic proti máku nemám, ale můj zažívací trakt zřejmě ano. Pokud ho sním ve větším množství, odmění se mi bolestivými křečemi, často i průjmem. Po opakovaném podrazu prodavaček frgálů jsem si je přestala kupovat - jako krmení pro slípky je to fakt poněkud drahý špás. Raději jsem se poohlédla po netu a zkusila si připravit frgály doma sama. Nakonec zkušeností s kynutým těstem už mám za ty roky dost, tak čeho bych se bála. Nanejvýš mi můžou víc naskočit...

Ale jak vidíte, dílko se docela povedlo. S pravidelným kulatým tvarem mám trošku problém. Ale co, můj frgál je hrdým nositelem svého jména! Na náplně jsem použila povidla a marmelády, které mám doma. Ale ten zelný mě docela láká vyzkoušet.


Suroviny:
250 ml mléka
2 žloutky
70 g cukru
125 g změklého másla (je lepší, ale může být i rostlinný tuk)
500 g mouky (ideálně polovinu hladké a polovinu polohrubé)
lžička soli
citronová kůra
30 g droždí
(náplň a drobenka)

Postup:
Z mléka, cukru, lžíce mouky a droždí necháme vzejít kvásek a následně zpracujeme s ostatními surovinami v těsto, které necháme na teplém místě vykynout. V případě, že máte pekárnu, můžete si práci významně usnadnit - suroviny v uvedeném pořadí vložíme do nádoby a zapneme program "těsto". Nakynuté těsto rozdělíme na čtyři díly, z každého vyválíme tenký plát (kruhového tvaru). okraje koláče potřeme rozšlehaným vejcem a střed vyplníme vysokou vrstvou náplně - pozor, povidla se musí trošku naředit teplou vodou. Posypeme drobenkou: Smícháme stejné množství mletého cukru, hladké mouky a tuku. Normálně se používá máslo, ale já nedám dopustit na sádlovou. Vložíme do rozpálené trouby a upečeme. Po vychladnutí krájíme na podílky.


čtvrtek 21. září 2017

Zapečené houby

Opět nastala houbová sezona. Obvykle se nějaké houby objeví i u nás, ačkoliv jsme docela líní chodit do lesa. Ať žije výměnný obchod! Něco nasuším, aby nám stačilo na celý rok. A se zbytkem různě experimentuju. Už mě omrzela klasická smaženice i houbová omáčka. Ačkoli obojí je výtečné, 1x za sezonu bohatě stačí. A tak jsem zkusila houby zapéct s bramborama. Brambory a houby se k sobě hodí. Moc nám chutnalo, jen by to příště chtělo více hub - zhruba stejné množství jako brambor (ony se hodně smrsknou).


Suroviny:
1 kg brambor
1 kg čerstvých hub
1-2 cibule
2 lžíce tuku (ideálně sádlo)
sůl, pepř, drcený kmín
3 vejce
100 ml mléka
máslo

Postup:
Omyté brambory uvaříme ve slupce. Můžeme si nachystat den dopředu. Oloupeme a nakrájíme na hranolky. Na tuku zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme na kostičky nakrájené spařené houby, můžeme přidat i kmín dle chuti a dusíme do měkka. Houby je třeba dělat poměrně dlouho, aby byly lépe stravitelné. Hotovou směs necháme chvíli schládnout a přidáme k bramborám. Osolíme, opepříme a důkladně promícháme. Směs vložíme do máslem vysypaného pekáčku, zalijeme vejci rozkvedlanými v mléce a vložíme do předehřáté trouby. Zapékáme asi 10-15 minut. Podáváme přelité přepuštěným máslem.

čtvrtek 14. září 2017

Pomazánka na topinky (plameny)

Tuto pomazánku jsem naposledy dělala asi před patnácti lety. Sice byla hodně ostrá - proto tomu říkáme "plameny" - ale jinak dobrá. V původním receptu byl i nějaký nastrouhaný salám a tvrdý sýr. Pak se to muselo zavařovat, a tak jsem si to chtěla zjednodušit. A ono to vyšlo!

Možná se budete divit, proč se k ní vracím až po tak dlouhé době. Důvod je prostý: tak dlouhou dobu se mi totiž neurodilo dost rajčat. Tedy rajčat by bylo dost, ale hned začátkem září vždycky přišel nečekaný přízemní mrazík a bylo po nich. Letošní počasí však rajčatům přeje. Základu na rajskou mám už dostatek, kečupu taky, a tak došlo i na tuto pomazánku.

Jak jsem zmínila, byla dost ostrá, tak jsem množství pepře snížila na polovinu (původně bylo 1/2 balíčku). I tak bych však doporučila před přidáním pepře ochutnat. Může se stát, že některá z paprik bude štiplavá...



Suroviny:
1 kg rajčat
3 ks paprik
1 dl oleje
5 g mletého pepře
6 lžiček cukru
4 lžičky plnotučné hořčice
3 lžičky soli
5 středních cibulí
2 paličky česneku
1/2 dl octa

Postup:
Na oleji podusíme nadrobno nakrájenou cibuli. Když rožky začnou růžovět, přidáme nakrájenou papriku a ještě chvíli společně dusíme. Přidáme nakrájená rajčata, prolisovaný česnek a ostatní suroviny a dusíme, dokud se neodpaří většina vody (cca 3/4 hod). Horké plníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru. Je dobré to nechat alespoň 2-3 týdny rozležet.

Servírujeme na klasické topinky, chleba ve vajíčku, bramboráky nebo můžeme použít do základu pod maso.


čtvrtek 24. srpna 2017

Kynutý koláč z ovocem

Dnes jsem si překvapeně uvědomila, že za ty roky, co žiju na venkově jsem naprosto propadla kynutému těstu. Proč to překvapení? No, u nás doma se kynuté těsto dělávalo minimálně, spíš výjimečně. Babička ho sice dělávala častěji, ale ta zemřela, když mi táhlo na deset. Kamarádky a ženy s nimiž se různě setkávám, také většinou kynuté těsto nemají v repertoáru. Dokonce ani ty, co vlastní pekárnu a tudíž mohou toto těsto připravit snadno a bezpracně. A rozhodně se nevymlouvají na jeho nezdravost či nedietnost. Dalo by se říct, že jeho obliba přetrvává už jen u starší generace. Na druhou stranu většina chlapů, co znám, kynuté buchty, koláče a jiné miluje a dávají jim před těmi "moderními bez kynutí" přednost. Kdo ví, co za tím je: Možná je to tím, že kynuté buchty více zasytí. Možná v nich vyvolávají vzpomínky na maminku nebo babičku a příjemné pocity, že o ně někdo pečuje se stejnou láskou... Ať je to jak chce, jsem přesvědčená, že toho svého kynutou buchtou potěšíte, takže s chutí do toho. Tady na blogu mám už pár receptů v rubrice "Kynuté" a dnes tedy přidám další:

kynutý koláč se švestkami
Suroviny:
300 ml vlahého mléka
2 vejce
80 g rostlinného tuku (např. Hera)
75 g pískového cukru
1 vanilkový cukr
lžička soli
250 g polohrubé mouky
250 g hladké mouky
20 g droždí

ovoce (meruňky, švestky, ryngle)
na drobenku smícháme:
      lžíce hladké mouky
      lžíce polohrubé mouky
      lžíce sádla

Postup:
Ve sklence mléka rozmícháme lžíci cukru, lžíci mouky a droždí a necháme vzejít kvásek. Poté jej smícháme s ostatními surovinami a vypracujeme těsto. U kynutého těsta hodně záleží na vypracování, bývá to fyzicky dost náročné. Je třeba ho vymíchat (doslova vybouchat) až se na povrchu začnou tvořit vzduchové puchýřky. Údajně ho zvládnou zpracovat i některé kuchyňské roboty, ale vlastní zkušenost nemám. Potom ho přikryjeme čistou utěrkou a dáme na teplé místo vykynout, což trvá cca 2 hodiny. Během té doby ho 2-3x promícháme. Jelikož mám pekárnu, tak si to s její pomocí dost usnadňuju. Stačí vložit suroviny v uvedeném pořadí a zapnout program "těsto". Pekárna se o vše postará sama: Dobře ho vymíchá, zajistí správnou teplotu i čas pro kynutí a nakonec upozorní, že je hotovo. Hotové těsto přendáme na pekáč vyložený pečícím papírem. Traduje se, že se těsto nelepí, pokud se zpracovává pomoučněnýma rukama. V tomto případě však dávám přednost vodě. Takže pomocí namočených rukou těsto rozprostřeme po celé ploše pekáče. Ruce si můžete podle potřeby namáčet opakovaně. Těstu těch pár kapek vody neublíží. Těsto poklademe ovocem a posypeme drobenkou. Dáme do vyhřáté trouby upéct.

čtvrtek 17. srpna 2017

Zavařená rajčátka

Recept na mě opět vykoukl nečekaně z internetu, když jsem něco hledala. Říkala jsem si, že bych to mohla zkusit. Ovšem onen recept obsahoval více octa než vody a nezavařovalo se to. To není nic pro mě. Zkusila jsem najít jiný recept, ale moc úspěšná jsem nebyla. Nakonec jsem si vzpomněla na prastarou příručku o zavařování po mamince a nakoukla do ní. Tady bylo hned několik různých způsobů, jak konzervovat rajčata a já si řekla: "Proč tedy nějaký nevyzkoušet!" Knížka je to vážně stará, takže zná jen obyčejná velká červená rajčata. Ty momentálně nemám, ale zato mám spoustu malých žlutých, které nám moc nechutnají. Než je definitivně nahážu slípkám, zkusila jsem je zavařit do sladkokyselého láku. Třebas to bude dobré.


Suroviny:
2 kg malých rajčat
5 cibulí
svazeček čerstvých bylinek

Lák:
1,75 l vody
240 ml octa
60 g soli
100 g cukru

10 zrnek pepře
(semínka kopru)

Postup:
Lák svaříme a necháme vychladnout. Rajčata omyjeme a každé párkrát propíchneme párátkem, aby během zavařování neprasklala. Cibuli nakrájíme na proužky. Do sklenic vrstvíme rajčata a cibuli. Já pro ozdobu dala i jedno červené. Přidáme bylinkovou snítku. Zatím jsem vyzkoušela jen tymián, ale podle mě by se hodila i bazalka, kopr a mnohé další. Rozhodně bych však bylinky nemíchala. Naplněné skleničky dolijeme lákem, zavíčkujeme a sterilujeme na 80 stupňů 20 minut. Jelikož jsem recept zkoušela jen z poloviční dávky, neměla jsem odvahu hned ochutnávat a raději jsem je nechala pár dní zaležet. A víte, že vůbec nejsou špatná!

čtvrtek 10. srpna 2017

Brněnský dort

Při pohledu na řez brněnského dortu by se mohlo zdát, že jeho příprava bude náročná. Ale není tomu tak. Brněnský dort patří k těm nejjednodušším, co znám. I když to bude znít podivně, tak právě proto ho při slavnostních příležitostech dělávám zřídka. Mám totiž pocit, že bych tím hosty vlastně odbyla.

Letos se mi však nedostávalo moc času na výrobu něčeho náročnějšího k Adámkovým narozeninám, a tak jsem byla za tuto klasiku vděčná. Jak můžete vidět i z fotografie, ani se zdobením jsem si nedělala moc starostí a koupila „marcipánovou plastelínu“ z níž si Adámek sám tvořil dekorace.


Na korpus:
12 vajec
12 lžic cukru
12 lžic mouky
kakao
prášek do pečiva

Vejce s cukrem ušleháme do pěny, přidáme mouku s práškem do pečiva a dobře promícháme. Polovinu těsta nalijeme do formy. Vždy jedna je klasická dortová a jako druhá nám poslouží obyčejný plech vyložený pečícím papírem. Kterou zvolíme záleží jen na tom, jakou chceme mít barevnost jednotlivých pater dortu. Dáme upéct. Druhou polovinu obarvíme kakaem, nalijeme do druhé formy a také upečeme. Po vychladnutí kulatý korpus rozkrojíme na dvě poloviny, obě pokapeme rumem a natřeme krémem. Korpus na plechu pomažeme marmeládou a nakrájíme na proužky, které stáčíme postupně do „maxi“ rolády - vždy když proužek dojde, pokračujeme dalším stále dokola dokud nemáme kolo o velikosti dortového korpusu. Nejlépe je pracovat přímo na dortovém korpusu. Tímto získáme efekt svislých proužků ve střední části dortu. Nahoru přiklopíme druhou část dortového korpusu. Povrch potřeme krémem a ozdobíme dle chuti a fantazie.

Na řezu by měly být pravidelně se střídající svislé proužky marmelády a piškotu. Já si to tentokrát ještě více zjednodušila a piškot jsem svinula do rolády, kterou jsem nakrájela na kousky a naskládala na korpus. Tím pádem mám ty svislé proužky nepravidelně.

Co se týká krému, existuje spousta různých druhů, klidně si můžete vybrat svůj oblíbený. Já je různě střídám, přesto k mým nejoblíbenějším patří tzv. Vařený žloutkový krém.

Vařený žloutkový krém
žloutky
moučkový cukr
vanilkový cukr
250 g másla

Žloutky s cukrem ušleháme do husté pěny. Následně je vložíme do vodní lázně, dál šleháme a současně prohříváme krém. Je potřeba dát pozor, aby se krém nepřevařil – srazil by se. Správná chvíle nastává, když se na vodě ve spodní nádobě začnou tvořit malé bublinky (těsně před bodem varu). Pokračujeme ve šlehání až do vychladnutí. Do vychladlého zašleháme změklé máslo.

Marcipánová plastelína - je to pravý marcipán z mandlí!


čtvrtek 3. srpna 2017

Plněné papriky v rajčatové omáčce

Plněné papriky nejsou ničím neznámým. I rajská je poměrně známá a hlavně běžná omáčka české kuchyně. Ale v tomto případě jde spíše o to, představit vám nepříliš známou kombinaci těchto jídel jejíž výsledek má zcela jinou chuť než jste zvyklí. Ačkoliv u nás doma byl tento pokrm na stole poměrně často, zatím jsem se nesetkala s nikým mimo příbuzné, kdo by se nad tím nepodivoval. To mě vede k závěru, že rajská a plněné papriky v této podobě jsou zřejmě dost zvláštní. Ale v naší rodině je máme všichni moc rádi, tak by bylo škoda se o tento výborný recept nepodělit. Věřím, že pokud se to rozhodnete vyzkoušet, dáte mi za pravdu.


Suroviny:
čerstvé papriky (množství podle velikosti)
1 kg mletého masa (2/3 plec, 1/3 bůček)
2 vajíčka
strouhanka dle potřeby
4-5 stroužků česneku
sůl, pepř, majoránka
2 kg čerstvých rajčat
2-3 bobkové listy
5 kuliček nového koření
(hřebíček, skořice)
cukr dle chuti
zásmažka z másla a hl. mouky

Postup:
Papriky omyjeme, vykrojíme horní část se stopkou a vytrhneme i se semeny. Vnitřek důkladně vyčistíme od semen, případně vypláchneme. Připravíme si mleté maso jako bychom chtěli péct sekanou: smícháme maso, vajíčka, prolisovaný česnek, sůl, pepř, majoránku a zahustíme strouhankou. Připravenou směsí plníme papriky, můžeme nechat i maličko vyboulené přes okraj. Rajčata zpracujeme podle šťavnatosti. Hodně zralá a šťavnatá můžeme jen nakrájet a hned zastudena propasírovat. Tvrdší je lépe nakrájet, podlít troškou vody a krátce povařit, než je začneme pasírovat. Vzniklou šťávu nalijeme do hrnce, osolíme, přidáme koření, vložíme plněné papriky a společně vaříme cca 15-20 minut. Díky paprikám dostane budoucí rajská omáčka pikantní příchuť, zvlášť pokud se nám tam dostala nějaká pálivější. Po uvaření papriky vyjmeme na talířek, omáčku zahustíme zásmažkou a podle chuti přisladíme.
Můžeme podávat jako běžnou rajskou s houskovým knedlíkem, ale v tomto případě spíše doporučuji těstoviny.

Co se týká paprik, ty veliké "masité" kapie nedoporučuju. Věřte mi, zkoušela jsem je. Použijeme obyčejné papriky. Na barvě příliš nezáleží, ale já dávám přednost zeleným nebo bílým. Červené na talíři tak nevyniknou.

čtvrtek 6. července 2017

Cuketový salát

Sezóna cuket je v plném proudu a člověk pomalu už neví, co s nimi. Pár tipů na zpracování najdete i zde na blogu pod štítkem "cuketa". Dnes k nim přidávám další, který jsem vyzkoušela a shledala ho výborným. V zimě se bude hodit!

 
Suroviny:
2 kg cukety
3 ks papriky (idelálně červená)
3 ks cibule

Lák:
200 ml octa
500 ml vody
30 g soli
250 g cukru
10 kuliček pepře

Postup:
Cuketu oloupeme, vydlabeme vnitřní část se semínky a zbytek nakrájíme na kostičky nebo nudličky (majitelé V-krouhače nebo podobného pomocníka to mají snažší). Osolíme a necháme chvíli ostát, aby se cuketa "vyplakala". Cibuli a papriku nakrájíme na proužky, vložíme do vody a necháme 5-10 minut povařit, aby změkly. Vývarem z nich můžeme nahradit část vody v láku. Všechny suroviny na lák svaříme a necháme schládnout. Z cukety slijeme šťávu, vmícháme předvařenou cibuli a papriku a směsí plníme skleničky. Zalijeme lákem a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut na 80 stupňů.

čtvrtek 29. června 2017

Domácí zmrzlina nebo nanuky

Léto je v plném proudu. Venku vedro na padnutí. Něco studeného na osvěžení přijde vhod. Nabídka zmrzlin a nanuků v obchodech je vskutku pestrá. Jenže... Za mého dětství bývala hlavní surovinou k přípravě zmrzliny smetana. Dnes můžete mluvit o štěstí, když v nějaká obsahuje alespoň kapku mléka. Jinak je to vesměs rostlinný tuk ochucený a obarvený chemií. Na druhou stranu, není velký problém udělat si zmrzlinu doma. Ani nebudete potřebovat žádný zmrzlinovač.


Suroviny:
1/4 l smetany ke šlehání
250 g tvarohu
1 žloutek
moučkový cukr dle chuti
ovoce

Postup:
Nejprve vyšleháme šlehačku. Poté si v misce smícháme tvaroh se žloutkem, cukrem a ovocným pyré (ovoce rozmixujeme), nebo vymačkanou šťávou. Do této směsi pak zlehka vmícháme šlehačku. Hotovým "krémem" plníme formičky na nanuky. Ani nemusí být ty speciální k tomu určené, kupované. Pokud máte doma pár tub od šumivých vitamínů, udělají stejnou službu. Najkonec zapíchneme dřívko (silnější špejli) a dáme nastojato zmrazit. Zbytek zmrzliny můžeme nalít do krabičky a také zmrazit. 

Může se stát, že nanuk zmrzne tak, že nepůjde z formy vytáhnout. Může za to hlavně obsah vody v ovocném pyré, která zmrzne na tvrdý led. Při násilném vytahování si můžeme zlomit, případně vytrhnout dřívko. Lepší je formičku ponořit na pár vteřin do teplé vody. Pak už lehce vytáhnete ven.

čtvrtek 22. června 2017

Rybí pomazánka

Mám svou oblíbenou rybí pomazánku ze sardinek v konzervě. Jenže už dlouho jsem ji nedělala. Nějak se mi přestal líbit obsah konzerv. Ryb je v nich čím dál méně, ale zato olejem výrobci nešetří. A nakonec ani ty ryby nevypadají moc vábně. Jenže ryby jsou zdravé a my je máme rádi. I tu pomazánku. A tak mě už dávno napadlo, že bych mohla použít zbytky nějaké pečené ryby. No jo, jenže my máme ryby rádi a tak mi zatím nikdy nic nezbylo. Až tento víkend už jsem se naštvala a upekla celého kapra. Byl velký, přes 4 kg živé váhy. Stejmě mi však z něj zbyl jen asi 200 g kousek. Ale i to na pomazánku stačilo. Začala jsem jako bych dělala pomazánku ze sardinek. Vznikla tuhá hmota, kterou bylo potřeba něčím "naředit". I to jsem však vyřešila a pomazánka byla na světě. Dokonce mnohem chutnější než z těch sardinek - přiznejme si to, ten olej v nich nebývá moc valné chuti. Doufám tedy, že vás inspiruji. Práce totiž nedá o nic víc.


Suroviny:
kousek pečené ryby
1 menší cibule
1 sterilovaná okurka
1 lžička hořčice
125 g tvarohu (můžeme nahradit lučinou nebo pomazánkovým máslem)
kousek změklého másla
bílý jogurt dle potřeby
sůl, pepř.

Postup:
Rybu zbavíme všech kostí a nakrájíme na malé kousky. Já ji mívám upečenou tak, že se doslova sama rozpadá, takže stačí v misce rozmačkat vidličkou. Přidáme cibuli a okurku nakrájenou najemno, hořčici, máslo, tvaroh a promícháme. Podle potřeby přidáme bílý jogurt, abychom získali konzistenci, jakou chceme. Já už nic dalšího nepřidávala, ryba byla okořeněná už na pečení. Pomazánka byla tak akorát, aby chutnala i Adámkovi, ale manžel si ji trošku přisolil na chlebě. Takže sůl a pepř si pochopitelně můžete dodat podle vlastní chuti. Pokud místo tvarohu použijete lučinu nebo pomazánkové máslo získáte pomazánku ještě jemnější.

čtvrtek 25. května 2017

Sekaná plněná špenátem

Špenátová sezona momentálně zaplavuje blogy, a to nejen ty zaměřené na vaření. Zvláště pak jedna zajímavá verze koluje Facebookem. Také jsem měla v úmyslu ji vyzkoušet, ale než k tomu došlo, objevila se na několika dalších blozích. Nechce se mi opakovat něco, co letos už zaznělo z mnoha stran. Nechám si ji na jiný rok, až opět trošku upadne v zapomnění. Místo toho jsem našla jinou verzi, navíc neobvyklou i použitou masovou směsí.


Suroviny:
1 kg mletého vepřového masa (ideálně 2/3 plece a 1/3 bůčku)
2 vejce
2 větší mrkve
5 stroužků česneku
sůl, pepř
strouhanka podle potřeby


špenátové listy
1 mozzarella
hořčice
kmín

Postup:
Mrkev očistíme a nastrouháme na jemném struhadle, česnek prolisujeme, přidáme k masu a promícháme ještě spolu s vajíčky, solí a pepřem. Podle potřeby zahustíme strouhankou. Masovou směs rozložíme na kuchyňskou fólii a pěkně urovnáme. Povrch poklademe spařenými špenátovými listy a na ně dáme plátky mozzarelly. Pomocí fólie vše srolujeme, vložíme do pekáče, podlijeme sklenkou vody, povrch potřeme hořčicí, posypeme kmínem a dáme péct. Ideální přílohou k jakékoliv sekané je samozřejmě bramborová kaše. Ale ani obyčejnými vařenými bramborami nic nezkazíte. A nezapomeňte teď zjara taky na salát!

Pochopitelně si můžete masovou směs udělat podle svých zvyklostí. Ale té mrkve se vůbec bát nemusíte, celou sekanou tak nějak zjemní.

čtvrtek 18. května 2017

Hlávkový salát

Hlávkový salát je jednou z prvních jarních zelenin a tudíž po zimě výborným zdrojem vitamínů a minerálů. Možná se divíte, že sem přidávám tak jednoduchý recept, ale věřte mi, je spousta lidí, kteří dobrý hlávkový salát připravit neumí a spokojí se s tím, co znají ze školní či závodní jídelny.

Správný hlávkový salát musí být svěží, lehce křupavý (podle druhu salátu) a dobře ochucený. Svým způsobem je to rituál, při kterém se nedá nic uspěchat.


Suroviny:
1-2 hlávky salátu
kousek špeku (bílého)
1 lžička cukru
1 lžička soli
1 lžíce octa
1/2 l vody

Postup:
Jako první si připravíme zálivku: Cukr, sůl, ocet a vodu dobře promícháme, aby se vše spojilo. Poměr surovin si můžeme upravit podle vlastní chuti, ale zálivka by měla být na chuť mírně ostřejší - salát ji utlumí. Opravdoví fajnšmekři si zálivku připraví den předem a všechny suroviny svaří - při této přípravě je totiž možné přidat ještě další koření (např. pár kuliček pepře, stoužek česneku... ). Zálivku necháme v lednici vychladit.
Ze salátu odstraníme svrchní tuhé listy, které jsou už hořké. Šetřit se v tomto případě fakt nevyplácí. Raději méně dobrého salátu, než lavor hnusu. Hlávky rozebereme na listy, které krátce propereme ve dřezu napuštěném studenou voudou. Salát nesmí ve vodě být příliš dlouho! Jednotlivé listy několikrát přetrhneme na menší kousky a rozložíme okapat na síto. Mezitím si nakrájíme špek na kostičky cca 1x1 cm. Množství podle chuti, u nás platí, čím víc - tím líp. Špek vložíme do kastrůlku a dáme na sporák krátce vyškvařit - na povrchu by se měla udělat bílá krusta. Necháme chvíli schládnout, ale zase ne moc dlouho, aby vyškvařené sádlo neztuhlo - musí zůstat tekuté, ale zároveň kastrůlek musí být tak schládlý, aby se na něj dalo sáhnout holou rukou.
Salát dáme do mísy, zalijeme vyškvařeným špekem a zlehka promícháme. Jelikož špek je poměrně dost slaný, vyškvařené sádlo se nám nalepí na listy a "osolí je".  Špekové oškvarky nám salát zpestří. Kdo je však nemá rád, jíst je nemusí! Ideální je toto provést těsně před servírováním hlavního chodu.
Teprve, když je hlavní chod připraven k servírování, zalijeme salát zálivkou a poté rozdělíme do misek.

čtvrtek 11. května 2017

Pečená kůzlečí žebírka

Sice už je dávno po Velikonocích, ale ty kůzlátka v mražáku potřebuju spotřebovat. A kdybych jednotlivé recepty dávala jen před Velikonocema, tak bych jich měla na několik let. A tak si dáme kozlátko i mimo svátky.


Suroviny:
kůzlečí žebírka vcelku
sůl, pepř
semínka kopru
cibule (hodně)
máslo

Postup:
Cibuli nakrájíme na proužky a rozložíme na dno pekáčku. Žebírka osolíme, opepříme a bohatě posypeme koprovými semínky. Vložíme do pekáčku na cibuli a povrch hustě poklademe tenkými plátky másla. Podlijeme sklenicí vody, přikryjeme poklopem (nebo alobalem) a dáme péci. Žebírka z mladého kůzlete jsou hotová zhruba za půl hodiny, takže poklop po cca 15-20 minutách odklopíme a dáme dopéct.

čtvrtek 4. května 2017

Maso pečené na zelenině

Tento tip na přípravu masa mám od kamarádky. Je to hodně podobné svíčkové omáčce, ale vzhledem k tomu, že tu jsou některé dost podstatné rozdíly, nedovolila bych si recept nazvat jako svíčkovou. Jinak takto připravené maso je velmi chutné a je to příjemná změna oproti klasickému pečenému masu se zelím.


Suroviny:
maso (ideálně vepřová plec nebo krkovice)
2 cibule
2 petržele
4 mrkve
plátek celeru
3 bobkové listy
5 kuliček nového koření
sůl, pepř
(slanina v případě suššího masa)

Postup:
Maso (můžeme ho i prošpikovat) den dopředu nasolíme a opepříme. Než jej dáme péci, očistíme zeleninu a nakrájíme na kostičky. Přidáme bobkový list, nové koření a podlijeme hrnkem vody. Nahoru položíme maso a dáme péci. Během pečení maso otáčíme a podléváme. Upečené maso vyjmeme, odstraníme koření a zeleninu rozmixujeme do hladka. Jelikož obsahuje málo vody, není třeba dále omáčku zahušťovat, pouze přisolíme pokud je třeba.
Maso nakrájíme na plátky a přeléváme omáčkou. Vhodnou přílohou jsou různě upravené brambory.

čtvrtek 27. dubna 2017

Houskový knedlík

Vaření se věnuji velmi dlouho. Už před více než 30-ti léty jsem začínala své první pokusy s polévkami z pytlíku a buchtami z prášku, abych později přešla k jednodušším "opravdickým" jídlům. Co se týká vaření, jsem z velké části samouk. Přes všechny možné jednoduché a "zaručeně" výborné recepty jsem se dopracovala k nějakému vlastnímu osobitému standartu postupů i používání surovin. Mnozí víte, že pokud je to možné, dávám přednost domácí výrobě čehokoliv (dělám si vlastní pečivo, uzeniny, mléčné výrobky, zavařeniny, vývary...). Proto vás možná překvapí, že jsem doposud nikdy nedělala domácí knedlík - tedy ten přílohový, houskový. I když s myšlenkou na vlastní knedlík si pohrávám už hezky dlouho. Ale hotové knedlíky z místních obchodů byly vždycky tak nadýchané, jemné a dobré, že jsem ten svůj první pokus zatím vždy odložila. Ale po nedávných změnách majitelů prodejen, kde jsem dosud knedlíky kupovala, jsem naznala, že je nejvyšší čas pustit se do vlastních experimentů. Důvodem je právě ona kvalita nabízených knedlíků, které se ohřátím v mikrovlnce změní na naprosto nepoživatelnou gumu. Ale já knedlíky v  mikrovlnce ohřívám jen vyjímečně, když mám na sporáku tolik hrnců, že už se mi tam ten s knedlíky nevejde. Jenže ani mé oblíbené napařování z těch kupovaných knedlíků nevykouzlí nic moc chutného. Doslova mi zkazí požitek z dobrého oběda, jakoby v nich mouka byla částečně (nebo úplně) nahrazená pilinami.

A tak nastala doba experimentování. Můj první knedlík dopadl lépe než jsem doufala - nerozvařil se, nebyl uvnitř nedovařený, neprasknul a dokonce se ani nezdrcnul po vytažení z hrnce. Chuťově byl také velmi dobrý, i když já bych dala přednost více "nadýchanému". Ne, nebyl vůbec tuhý, ale ty vzduchové bublinky si já představuju přecejen trošku větší. Ale protože jinak se po všech stránkách povedl, značím si tu recept.



Suroviny:
250 ml mléka
1 vejce
1 lžička soli
1 lžička cukru
400 g hrubé mouky
20 g droždí
2 starší housky nakrájet na kostičky

Postup:
Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny a zapneme program "těsto".
Kdo nemá pekárnu, bude muset tradičně nechat vzejít kvásek (v trošce mléka rozmíchat cukr, lžíci mouky a droždí), následně zpracovat (doslova vybouchat) těsto ručně v míse a nechat vykynout.
Z vykynutého těsta vytvarujeme šišku (já dělávám dvě menší, které se mi vejdou do normálního hrnce) a necháme ještě půl hodiny kynout. Během té doby několikrát obrátíme, aby se z jedné strany nezploštila. Knedlík vložíme do vroucí vody (dlouhý knedlík se vaří v pekáčku) a vaříme 10 minut z jedné strany, potom obrátíme a vaříme dalších 10 minut z druhé strany. Hotový knedlík vyjmeme z vody na prkýnko a ihned na několika místech propíchneme špejlí, aby vyšla pára. 
Pokud knedlík během vaření praskne, lze to napravit položením prasklou stranou dolů.
Horký knedlík krájíme nití! Vystydlý můžeme i nožem.

Samozřejmě budu zkoušet i další recepty, a až objevím ten opravdu krásně "nadýchaný" tak se s vámi znovu podělím. Do té doby si s tímto vystačím - je dobrý, měkký, jemný...

čtvrtek 20. dubna 2017

Cejn pečený s koprem a citronem

Přátelé z Facebooku už vědí, že letošní Velikonoce nám "zajíček" nadělil ryby, pro jistotu hned jednoho kapra a dva velké cejny. O zábavu na velikonoční pondělí jsme tedy měli postaráno. Naštěstí jsme za ty roky s manželem tak sehraní, že nám to ani moc času nezabralo. Když jsme v poledne zasedli k obědu, nebylo už po rybí spoušti nikde ani památky - tedy až na kouřící rybí polévku na stole.

Jednoho (toho menšího) cejna jsem naložila na salát. A půlku toho druhého jsem upekla v remosce. Bylo to takové jídlo narychlo. I když se pekl skoro hodinu, remoska má tu výhodu, že se o to, co je uvnitř, nemusíte prakticky vůbec starat. Takže byl docela klid na práci. Jednou vám musím nafotit a popsat postup, jak takovou rybu čistit atd. Tentokrát na to fakt nebyl čas. Takže jen recept, který byl zároveň vlastním experimetnem z dobrým výsledkem.


Suroviny:
1/2 většího cejna (případně jiné ryby)
1 cibule
1 citron
čerstvý kopr
sůl, pepř
máslo dle potřeby

Postup:
U očištěného cejna nařízneme svisle kůži na několika místech. Osolíme a opepříme z obou stran a necháme alespoň hodinu uležet! Na dno pekáče nakrájíme cibuli, omytý citron i s kůrou na plátky a vše zasypeme usekaným koprem. Přidáme hrnek vody a vložíme rybu. Povrch ryby hustě poklademe tenkými plátky másla. Dáme péct asi na hodinu. Pokud pečeme v troubě, pravidelně přeléváme rybu vypečenou šťávou a podléváme vodou.


Původně jsem zamýšlela šťávu propasírovat a udělat omáčku. Ale nakonec jsem od toho ustoupila. Jednak jsem byla už dost utahaná, ale hlavně se mi ta vypečená šťáva zdála až moc kyselá. Tak jsem nabrala jen trošku cibule s koprem a "postrašila" s tím brambory, které jsem podávala jako přílohu.


čtvrtek 13. dubna 2017

Kopřivový med

Je pravda, že teď před Velikonocemi by se hodilo spíš nějaké tradiční velikonoční menu. Ale nádivku už jsem dávala loni, nějaká kůzlátka tu taky už jsou (zde a zde), špenát vařil Malý Kuchtík... Ale když se kouknu do zahrady, je právě ideální čas na kopřivový med. Jeho příprava se v mnohém podobá tomu známějšímu pampeliškovému. Obvykle je doporučován na zimu do čaje, ale já chtěla vědět, jak chutná doopravdy, a tak jsem si ho dala i na chleba. Docela mě překvapil. Nemám moc v oblibě bylinkové čaje a tak jsem ani neměla představu jakou chuť bude med mít. Ale je fakt výborný, takže vřele doporučuju vyzkoušet. Pravda, ten můj není tak hustý, jak by měl, ale zatím stále ještě neumím odhadnout jak dlouho vařit a digitální teploměr taky nemám.


Suroviny:
100 g čerstvých kopřiv
1 kg cukru
1,5 l vody
3 citróny

Postup:
Kopřivu sbíráme nejlépe po dešti, abychom ji nemuseli už prát. Trháme jen vrchní části, cca 2-3 patra. Citrony (ideálně bio) dobře omyjeme a i s kůrou nakrájíme na kolečka. Společně s kopřivami zalijeme vodou, povaříme asi 10 minut a necháme vychladnout. Necháme 24 hodin pod pokličkou luhovat. Na druhý den přecedíme přes plátýnko, přidáme cukr a vaříme, dokud se množství nezredukuje asi na polovinu. Že je hotový poznáme nejlépe digitálním teploměrem. Zatímco voda vře už při 100°C cukerný roztok potřebuje k varu vyšší teplotu. Čím koncentrovanější - tím vyšší. V případě medu je hotov, když teploměr ukazuje asi 117-118°C. Horký plníme do čistých skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

čtvrtek 6. dubna 2017

Velikonoční nádivka

K Velikonočním tradicím - tedy těm stolovacím patří velikonoční nádivka, která se podává na bílou sobotu. Receptů je jako vždy mnoho a každý zaručeně pravý. Já si velikonční nádivku představuju především z kopřiv a dalších jarních bylinek. A tak jsem se pustila do vlastního experimentu, částečně inspirovaného jinými recepty.


Suroviny:
6 rohlíků
4 vejce
250 g uzeného masa (může být i libová anglická)
2 dl mléka
miska mladých kopřiv
sůl
bylinky

Postup:
Uzené maso uvaříme a vystydlé nakrájíme na kostičky. Také rohlíky nakrájíme na kostky. Smícháme žloutky s mlékem, přidáme sůl, přelijeme tím kostičky rohlíků a necháme vše vsáknout. Kopřivy spaříme a nakrájíme na jemno a přisypeme k rohlíkům. Přidáme bylinky (já dala medvědí česnek, petrželku a popenec), uzené maso a dobře promícháme. Pokud je nádivka příliš řídká (moc mléka), zahustíme strouhankou. Vložíme do vymazané zapékací formy a pečeme cca 45 minut.

Takto připravenou nádivku můžeme podávat teplou jako hlavní chod, vhodnou přílohou je v tom případě bramborová kaše. Nebo studenou samostatně bez přílohy. Obojí jsem vyzkoušela a obojí je dobré i když každé trošku jinak.

čtvrtek 23. března 2017

Luxusní česnečka

Mezi stálice české kuchyně neodmyslitelně patří česnečka. Naši chudší předkové ji nazývali oukrop a vařili jej z česneku a brambor a přikusovali chléb. Základní suroviny bychom tedy měli. V průběhu let prošla česnečka mnoha úpravami a změnami. I když ta nejobyčejnější (hospodská) se od té původní liší jen více druhy zeleniny. Pokud si však česnečku objednáte v tzv. "lepším podniku" dostanete něco docela jiného. Svým způsobem je to kříženec naší tradiční česnečky a té francouzské. A opravdu chutná luxusně, takže pokud jste ji ještě nezkoušeli, rozhodně se do toho pusťte. Navíc je to úplně jednoduché.



Suroviny:
1 l vývaru (ideáláně slepičí, ale může být i hovězí, případně z uzeného masa)
1 mrkev
1 palička českého česneku (cca 10 stroužků)
zelená petrželka

Postup:
Do vývaru vložíme očištětou a na kostičky pokrájenou mrkev, a oloupaný rozmáčklý česnek (cca 5 stroužků). Povaříme asi 20 minut. Těsně před vypnutím přidáme podle chuti 1-2 rozetřené česneky a hrst sekané petrželky.
Během vaření si připravíme opražený chléb. Na talíře dáme několik kostiček tvrdého sýra - asi by se hodil nějaký francouzský, ale eidam taky postačí. Doprostřed každého talíře dáme 1 žloutek. Takto připravené porce přeléváme horkou polévkou. Podáváme s opraženým chlebem a na malý talířek nebo mističku můžeme utřít zbylý česnek, aby si každý mohl přidat podle vlastní chuti.

Vývar je dobré si připravit předem. Já si ho pokaždé uvařím větší množství a část zamražuju ve vypláchlých krabicích od mléka. Tak mám po ruce stále kvalitní základ na přípravu polévek i omáček.

čtvrtek 16. března 2017

Buchtičky se šódó

Děti je milují. I když dnes už se šódó nahrazuje vanilkovým krémem (pudinkem), který někteří ještě dochucují kapkou rumu. Já však vím, že pravé šódó se dělá ze žloutků, cukru a vína. Už netuším, kde jsem slyšela, ale prostě to vím. A chtěla jsem to někdy taky vyzkoušet. Dalo by se říct, že právě kvůli tomu jsem si kupovala Rettišku. No, chtěla jsem mít doma kuchařku originál původních českých receptů. Dlouho jsem šódó nemohla najít, a pak se mi zase nedařilo poschraňovat všechny potřebné suroviny. Ale nakonec se zadařilo...

Šató
Vezme se 12 žloutků do hrnka pětižejdlíkového, dá se k nim čtvrt libry tlučeného cukru, z půl citronu nepokrájená kůra a žejdlík dobrého rakouského vína; hned zastudena se to hezky rozkloktá, pak se vůkol hrnka hodně uhlí dá anebo na rozpálené ploétně se to dělat může, pořád se musí kverlovat, až se to pění a ve vaření zhoustne; pak se to honem do koflíčků leje a dá na stůl. Může se též k rozličným jídlám potřebovat, jako ke košíčkům, vařeným bábám (buding), smaženým štrudlím a tak dále.
(M.D.R. 1986 str. 296) 

Zdálo se mi těch žloutků moc. Použila jsem jen šest => dva na porci. Tomu jsem přizpůsobila množství ostatních surovin. Stejně toho bylo moc, zbyla mi zhruba polovina. Takže 1 žloutek na porci stačí. Když jsme si sedli ke stolu, běžela mi hlavou otázka: "Proč už se šódó nedělá?" Není o nic složitější ani náročnější než ten pudink. Žloutky jsou "vařené" takže salmonela nehrozí. A alkohol z vína se odpaří, takže ani to není důvod. A je to naprosto úžasné!



Suroviny (na 4 porce):
4 žloutky
170 g moučkového cukru
150 ml bílého vína
citronová kůra

Postup:
Žloutky s cukrem ušleháme do pěny. Přidáme víno a nastrouhanou citronovou kůru. Dál šleháme ve vodní lázni, dokud není pěna prohřátá, ale zase by neměla převřít, to by se zdrcla. Něco mezi 80-90°C - pokud to neumíme odhadnout, přeměříme si to teploměrem (já teploměr používám). Hotové šódó nalejeme do talířků (ideálně předehřátých) a podáváme.

Buchtičky jsem udělala podle osvědčeného receptu na buchty. Ale někdy si to zjednoduším a místo buchtiček použiju na kostičky nakrájenou domácí vánočku, nebo kynutou bábovku. V takovém případě však dávám do šódó méně cukru, protože vánočka i bábovka (stejný recept) ho obsahují poměrně dost.

pátek 10. března 2017

Plněná sekaná

Sice je doba půstu, ale my ho jednak nedržíme a jednak nemám nic postního nafoceno a připraveno ke zveřejnění. Takže dnes bude maso, a to sekaná ve sváteční úpravě.


Suroviny:
cca 1 kg mletého masa (700 g plec, 300 g bůček)
sůl, pepř, majoránka
3 stroužky česneku (prolisovat)
1 vejce
strouhanka dle potřeby

Náplň:
4-5 vajíček
1/2 cibule
červená paprika
sůl,
tuk na smažení



Postup:
Všechny výše jmenované suroviny dobře promícháme a rozprostřeme na alobal. Na tuku osmahneme na jemno nakrájenou cibuli, přidáme vajíčka, osolíme a necháme jen mírně zdrcnout. Měly by být ještě napůl syrová. Tato vajíčka rozložíme na mleté maso a poklademe plátky papriky (může být čerstvá i sterilovaná). Pak sekanou pomocí alobalu stočíme a rukama dotvarujeme. Vložíme do pekáče, podlijeme sklenkou vody a upečeme.

čtvrtek 2. března 2017

Prdéčková polévka (kmínová)

Kmín patří mezi nejstarší evropská koření. Lidstvo si už dávno zřejmě povšimlo, že právě kmín ulevuje od nadýmání a plynnatosti a vůbec celkově zlepšuje trávení. Zvláště se pak doporučuje kojícím ženám. Celkem jednoduchým způsobem, jak dostat kmín do jídelníčku je kmínová polévka, které u nás doma neřekne nikdo jinak než "prdéčková".


Suroviny:
1 l masového vývaru
1-2 lžíce krupice
1 lžička drceného kmínu
1-2 mrkve
1 vajíčko

Postup:
V kastrůlku nasucho opražíme krupici spolu s kmínem. Zalejeme vývarem a dobře rozmícháme. Přidáme očištěnou a na kostičky nakrájenou mrkev a povaříme cca 15-20 min. Do hotové polévky vmícháme rozkvedlané vajíčko.

Z domova znám verzi z bujónové kostky. Ale od doby, co žiju na venkově mívám různých domácích vývarů plný mražák. Pokud vám obyčejná polévka z bujónu (obvyklá ve všech běžných vývařovnách) příliš nechutná, tak z vývaru si ji možná zamilujete, protože ta chuť se vůbec nedá srovnat.

pátek 24. února 2017

Masopustní koblihy

Blíží se nám vyvrcholení masopustu - což je doba od Tří králů do Popeleční středy. Je to období veselí, plesů, karnevalů, zabíjaček apod. Největší oslavy pak nastávají v neděli před Popeleční středou, která letos připadá na 28.2. Následující den začíná doba předvelikonočního půstu. Mezi tradiční masopustní pokrmy patří i smažené koblihy. I já je už několikrát vyzkoušela, ale ne vždy se povedly k mé spokojenosti. Chce to dodržet pár pravidel: Jednak by měly doslova plavat v tuku a zároveň mít kolem sebe dost místa. Také se však nesmí smažit moc dlouho, aby se nespálily. Kdo máte chuť a odvahu, pusťte se do toho se mnou.


Suroviny:
250 ml vlažného mléka
200 ml oleje
3 žloutky
lžička soli
5 lžic cukru
500 g mouky (polovinu hladké a polovinu polohrubé)
20 g kvasnic
sádlo na smažení

Postup:
Kdo nemá pekárnu nechá tradičním způsobem vzejít kvásek, vmíchá ho do mouky, přidá žloutky, postupně vmíchává olej a potom nechá vykynout. Já to naházím v uvedeném pořadí do pekárny a zapnu program "těsto". Za hodinu a půl je těsto přesně takové, jak má být. Na pomoučněném vále vyválíme na prst silný plát a skleničkou z něj vykrajujeme kroužky, které vkládáme do rozpáleného sádla s krátce osmažíme z obou stran. Během smažení se krásně nafouknou. Podáváme jen pocukrované, nebo povrchu ozdobené sladkou "nádivkou".

čtvrtek 16. února 2017

Česneková omáčka

Klasikou české kuchyně jsou nejrůznější omáčky, včetně jejich královny - svíčkové (o té snad někdy jindy). Ovšem pod slovem omáčka si Češi představí něco úplně jiného než zbytek světa, kde jsou omáčky doplňkem k hlavnímu jídlu. České omáčky jsou samy o sobě hlavním chodem a stačí k nim jen nějaká příloha - nejčastěji vajíčko na tvrdo a knedlík.

S tím, jak stále hledám nové a nové recepty k vyzkoušení a poté k publikaci zde na blogu, stále více objevuji starou českou kuchyni. Přitom zjišťuji, že tyto pokrmy jsou nejen jednoduché na přípravu, levné co se týče surovin, ale také překvapivě velmi chutné. Většinu z nich tak postupně zařazuji i do pravidelného jídelníčku. Své místo v něm si vydobyla i tato česneková omáčka našich babiček.


Suroviny:
3 stroužky česneku
1 l masového vývaru
lžíce sádla
2 lžíce hladké mouky
špetka majoránky

Postup:
Rozmačkaný česnek krátce osmahneme na sádle. Nesmí se spálit! Zaprášíme moukou a uděláme světlou jíšku. Zalejeme vývarem a necháme povařit 15-20 minut. Takto připravená omáčka by měla být hladká, bez hrudek. Pokud se nám podařily nějaké hrudky, není nic ztraceno - stačí přecedit. Nakonec dochutíme majoránkou.

Tato omáčka se výborně hodí k bramborám připraveným nejrůznějšími způsoby. Nejčastěji se podávala s tzv. bramborami na loupačku - tedy uvařenými ve slupce a oloupanými.

Kde vzít vývar?
Pro mnohé je otázka vývaru dost složitá. Pravda, dá se vzít kostka masoxu a rozpustit ve vodě. Ale přiznejme si to, není to ono a ještě navíc to obsahuje spoustu chemie. Já tohle odmítám a když už náhodou vývar nemám, raději použiju čistou vodu. Obvykle si však připravuji vývar svůj. Většinou, když připravuji k obědu vývar, tak ho uvařím víc - ten největší hrnec co mám. Pak si 1-2 litry odložím stranou, vychladlé naleju do vypláchnutých krabic od mléka a zamrazím. Tak mám domácí vývar k dispozici kdykoliv jej potřebuju.

čtvrtek 9. února 2017

Žemlovka

Žemlovka je dalším jídlem, které jsem jako dítě nesnášela. Respektive nesnášela jsem tu školní sestávající se z jakési mokré rohlíkové hmoty proložené obrovskými slupkami z jablek - fakt hnus. Doma jsme ji nedělávali vůbec, a tak jsem poprvé ochutnala dobrou žemlovku až od tchýňky. Byla jsem překvapená, chutnala skoro jako jablečný koláč. Od tchýňky jsem se tedy naučila připravovat dobrou žemlovku na které si vždycky pochutnáme. Ostatně není přece potřeba jíst jen maso.


Suroviny:
8-10 starších rohlíků
4-5 jablek
hrnek mléka
3 vejce
skořice
cukr podle chuti
máslo

Rohlíky nakrájíme na kostičky a v míse je zalejeme směsí z mléka, žloutků, skořice a cukru. Necháme chvíli nasá, občas promícháme. Mezitím si připravíme zapékací formu - vymažeme tukem a vysypeme strouhankou. Jablka zbavíme jadřinců, oloupeme a nakrájíme na kostičky. K rohlíkům zlehka vmícháme sníh z bílků. Správně by se měla položit na dno formy vrstva rohlíků a na ně vrstva jablek. Mě se však téměř všechna takto vrstvená jídla rozpadají, takže volím metodu "zamíchat všechno dohromady" a jen to dát do formy. Povrch pokapu rozpuštěným máslem a dám zapéct do trouby.

PS: Žemlovka se dá připravit i ze zbytku vánočky. V tom případě však už nedávám cukr, protože vánočka je sladká sama od sebe.

čtvrtek 2. února 2017

Zaječí paštika

Není snadné přijít dnes k zajícovi. Ale když půjdete na myslivecký bál a budete mít trošku štěstí, třebas ho vyhrajete v tombole. Pak se vám určitě bude hodit nějaký tip, co s ním. Pár receptů jsem už vyzkoušela, takže se klidně můžete inspirovat zde na blogu (rubrika Zvěřina). A dnes vám přináším další ....


Suroviny:
předek ze zajíce
zaječí játra
150 g vepřového bůčku
200 g slaniny
1 cibule
1 vejce
1 lžíce sádla
strouhanka dle potřeby
sůl, pepř, majoránka
špetka muškátového květu
hřebíček
nové koření

Postup:
Maso ze zajíce dle možností rozporcujeme, ze všech stran opečeme na sádle a vyjmeme stranou. Ve výpeku osmažíme nakrájenou cibuli spolu s bůčkem. Podlejeme 2 dl vody, přidáme nakrájená játra, mírně osolíme a dusíme do měkka. Podušené maso (zajíce obereme od kosti), necháme chvíli vychladnout a umeleme na masovém strojku - ideálně 2x aby paštika byla jemnější. Přidáme vejce, strouhanku, koření, případně přisolíme a dobře promícháme. Pokud dobře neodhadneme množství strouhanky a směs je příliš tuhá, můžeme opatrně naředit propasírovanou šťávou z dušení.
Formu na paštiku vyložíme na plátky nakrájenou slaninou, na ni rozprostřeme masovou směs, přiklopíme víkem a uzavřeme. Vaříme v páře cca 1 hod. Necháme vystydnout a podáváme nakrájené na tenké plátky. Delikatesa.

My bohužel neodolali a dali si i kousek čerstvé teplé k obědu. Ale po studenu je rozhodně lepší! To jsem bohužel nestihla nafotit. Když jsem odpoledne šla chystat svačinku, zjistila jsem, že už tam zůstala jen malá prdelka. Sice výborná, ale zcela nefotogenická.

Nejtěžší pro mě byl ten závěr. Postup v recetpu čtu dopředu jen málokdy. Mrknu jen na výčet surovin a pokud vše mám, pustím se do toho. Takže když jsem došla k formě na paštiku, nastal problém. Nic takového doma nemám! Musela jsem trošku imrovizovat. Kdysi jsem zkoušela péct sekanou v pekárně. Dělá to spousta lidí, dokonce i někteří z mých přátel a známých. Ale přiznám se, že to nebylo ono. Sekaná byla spíš dušená než pečená, navíc se musela péct skoro 2 hodiny. Na tuto zkušenost jsem si vzpomněla a paštiku strčila do pekárny - proto ten podivný tvar. Výsledek víceméně odpovídal mým představám (pečené to rozhodně nebylo).

čtvrtek 26. ledna 2017

Přední čtvrtka z kůzlete s citronovou omáčkou

Pokrájej ouhledně čtvrtku z kůzlátka, přemej dobře, dej na kastrol dva loty másla, půl drobně pokrájené cibule, vlož to maso na to a trochu to posol, ne však mnoho, protože když by pak k tomu na omáčku slaná hovězí polívka přišla, tak by to přesolené bylo, nech to dusit, až maso dost měkké jest; dej pozor, aby nezčervenalo, dej ho pak na jiný čistý kastrol; na tu šťávu nalej hovězí polívky, dej k tomu bílou jíšku, nech to trochu  povařit a proceď to skrt řídké sejtko na to maso; dej k tomu z půl citronu drobně pokrájené kůry, trochu tlučeného květu, nech jenom něco málo povařit, dej to maso na mísu, do omáčky naceď citronové šťávy tolik, co třeba, aby to hezky přikýslé bylo, vlej omáčku na maso a dej to na stůl. Chcešli to kyselosladké míti, dej  k tomu ještě půl lotu tlučeného cukru.
 (M.D.R. 1986 str. 140)



Jak už staročeština v úvodu naznačuje, dnes si připomeneme další z receptů úžasné Magdaleny Dobromily Rettigové. Nemám tušení, jak je v obchodech dostupné kůzlečí maso, my máme z vlastního chovu. Dá se však předpokládat, že před Velikonocemi by se mohlo objevit v obchodech trošku více.
Receptu v úvodu jsem se tentokrát poměrně dobře držela. Jen maso jsem nechala vcelku, protože jsem měla poměrně malý kousek i z kostí - bylo toho tak akorát na dvě porce. Další drobnou změnou bylo, že citronovou kůru jsem do omáčky nastrouhala. Vše ostatní jsem nechala beze změn. Už minule jsem zmiňovala, že mladé kůzlečí je velmi jemňounké, těžko srovnatelné s čímkoliv běžně známým. V této úpravě ho mohu jen doporučit - bylo výtečné.

čtvrtek 19. ledna 2017

Vajíčková pomazánka

Navzdory stále přetrvávajícím negativním názorům na vejce, my doma vajíčka milujeme v jakékoliv úpravě a nehodláme se jich jen tak vzdát. Ostatně můj přístup ke všelijakým studiím ohledně zdraví a škodlivosti potravin je značně nedůvěřivý. A tak máme vejce v jídelníčku dost často. Je až s podivem, že jsem se dosud nesetkala s tak jednoduchou vajíčkovou mňamkou, jako je pomazánka. Po pravdě mě nikdy ani nenapadlo, že by z vajíček šla pomazánka udělat. Recept přinesl teprve nedávno Adámek z kroužku vaření. A nedal jinak, než že to musíme doma taky vyzkoušet, protože mu to strašně chutnalo, dokonce tak moc, že nám vyjímečně nepřinesl žádný vzorek. Připravili jsme tedy pomazánku i doma a od té doby je nedílnou součástí našeho jídelníčku.


Suroviny:
4-5 vajec
1/2 cibule
několik nakládaných okurek
2-3 lžíce másla
2 lžíce hořčice
sůl

Postup:
Vejce uvaříme na tvrdo a necháme vychladnout. Vejce, cibuli a okurky nakrájíme na jemno. Přidáme změklé máslo, hořčici, osolíme a důkladně promícháme. Necháme chvíli vychladit. Podáváme s pečivem.

čtvrtek 12. ledna 2017

Zavařené klobásy

Zavařovací sezona prakticky nikdy nekončí. Zimní čas je doba, kdy se zpracovává maso ve větším množství než je obvyklé. Je to pochopitelné, když zabijete prase, těžko najdete tak velikou lednici, aby v ní mohlo maso "vydýchat", než se zakonzervuje na pozdější časy. Nejjednodušší je maso zamrazit. Ale jsou i jiné způsoby - naši předkové přece žádné mražáky neměli. A já je občas ze zvědavosti zkouším napodobit, protože přiznejme si to - každý druh konzervace má vliv na konečnou chuť pokrmu. Už dávno vím, že čerstvé maso je mnohem lepší než zamražené. Ale nevím jaký je rozdíl mezi zamraženým a zavařeným masem. Tedy něco jsem už vyzkoušela, ale stále narážím na nové a nové tipy. Tentokrát jsem tedy zkusila zavařit naše domácí klobásky. Recept na kobásy najdete pod odkazem, takže je zbytečné ho opakovat. Raději vám povím, jak na to zavařování.

V první řadě je potřeba už při výrobě klobásek počítat s tím, že je budete zavařovat a přizpůsobit tomu velikost. To chce trošku zkušenosti, alespoň myslím, protože čím déle klobásky doma dělám, tím je mám úhlednější a lépe odhaduju, kdy už zatočit a kdy můžu ještě trošku přidat.

Klobásky, které chcete zavařovat, můžete zalévat přímo vodou. Ale zkusila jsem tip, co přinesl manžel z hospody: zalévat je vývarem z vepřových kůží. Sice to v kuchyni smrdělo jak v koželužně, ale výsledek za tu trošku práce navíc a nepohodlí rozhodně stojí. Vím to, protože jsem zkusila jednu sklenici zalít jen vodou. Jsem prostě zvědavá ženská! Klobásky z vývaru jsou lepší. Navíc získáte výborný "sulc" s lehce uzenou příchutí, který si můžete namazat na chleba - doporučuji!


Suroviny:
cca 1/2 kg vepřové kůže
vepřové sádlo
hotové klobásy
žádná sůl ani koření

Vepřovou kůži vaříme asi hodinu v přiměřeném množství vody. Poté zcedíme vývar a obojí necháme vychladnout. Na dno každé sklenice dáme kus vařené kůže, lžíci sádla a naskládáme nastojato klobásky. Pokud máme, můžeme přidat i kus kůže nahoru. Zaléváme rovnoměrně vychladlým vývarem. Zbytek doplníme vodou tak, aby sahala asi 1 cm nad klobásky ale minimálně 2 cm od vrchu sklenice. Zavíčkujeme a sterilizujeme na 90°C po dobu 45 minut. Zavařené klobásy necháme vychladnout víčkem nahoru (je potřeba, aby se tuk usadil nahoře a zajistil tak další přirozenou ochranu).
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...