čtvrtek 27. prosince 2018

Domácí zabijačka 1. - Plánujeme

Leden je dobou, kdy naši předkové na venkově dělali tzv. zabíjačky. Dnes si to spousta lidí posunula už na prosinec, kdy naši předkové drželi půst a tak logicky zabíjačku nemohli. I my některé roky uspořádáme zabijačku, přestože doma prase nechováme. V dnešní době se dá koupit cokoliv, tedy i prase a tak si zabijačku může dopřát skutečně každý, kdo má odvahu a chuť. Před samotnou zabíjačkou je však potřeba zařídit a zajistit spoustu věcí. A o tom si dnes něco povíme. 

Úplně nejdřív je třeba zajistit řezníka, prase a pomocníky, a to přesně v tomto pořadí a vše na stejný termín! Nejprve je třeba si s dostatečným předstihem domluvit termín s řezníkem. V době zabíjaček nepočítejte s tím, že bude mít řezník volno, když si zrovna vyvzpomenete. Teprve poté následuje zajištění prasete a pomocníků. Kdo si prase vykrmil sám, má o starost méně. Ti ostatní se poptají v zemědělských podnicích nebo u soukromých chovatelů. Ještě jsem se nesetkala, že by někdo měl problém "podržet" zvíře až do smluveného termínu.


V rámci zabijačky se připravují nejrůznější "dobrůtky", protože z prasete se má zužitkovat všechno. Bohužel, dnešní prasátka nedosahují takových rozměrů, jako dříve (3 metráky býval standart). Dnes se jateční váha prasat pohybuje těsně pod 100 kg, po domluvě Vám může chovatel vykrmit prasátko maximálně tak na 120 kg - za těch pár dní do zabijačky fakt 200 kg navíc neudělá. Takže počítejte s tím, že nemůžete mít všechno, co je možné.

Klasika bývá polévka, tlačenka a jitrnice, škvarky a sádlo. Odřezky si můžete nechat pomlet a použít buď na sekanou nebo do klobásek. Krev se zužitkovává do jelit a do polévky. A výborná je také zabijačková paštika, ale ta už jde na úkor masa. Já si ji však nikdy neodepřu.


Podle toho je potřeba včas zajistit nádoby a pomůcky:

  1. V první řadě potřebujete kotel, ideálně dva, které práci značně urychlí (a ušetří tím zásoby slivovice). Pak samozřejmě dostatek dřeva na topení a vody na vaření. 
  2. Dále si najděte vhodné místo pro zavěšení prasete, kde bude dostatek prostoru pro manipulaci a opracování.
  3. Nezbytnou je i nějaká pracovní plocha - stůl a velké prkénko (my používáme starý vál)
  4. Různé kyblíky a škopíčky, velké hrnce, pekáče a plechy na pečení. Velmi se hodí i dětská vanička. Nádoby určené na horkou polévku by neměly být plastové.
  5. Zajistit ostré nože!!! Řezník sice bude mít své vlastní, ale rozhodně vám je nepůjčí. A vy budete potřebovat nakrájet spoustu sádla.
  6. A v neposlední řadě si připravte velkou plochu, kde budete moci nechat maso do druhého dne odležet.

čtvrtek 6. prosince 2018

Pusinky z mikrovlnky

Na tento recept jsem náhodou natrefila na internetu. A jelikož je fakt úplně jednoduchý - celé to zvládne i dítě, tak jsem si říkala, že ho jednou musím vyzkoušet, a to i přesto, že pusinky nepatří zrovna mezi naše oblíbené cukrovinky. Jsou moc sladké i na mě, a to už je co říct, protože já sladké miluju.

Největším zádrhelem bylo nastavení mikrovlnky, o kterém se recept vůbec nezmiňoval. Naopak bylo uvedeno, že se pusinky v mikrovlnce mají dělat 2-3 minuty. Několik prvních výtvorů tudíž letělo rovnou do koše, protože buď se připálily, nebo nebyly udělané. Ale posléze jsem konečně vytáhla pusinky, které se povedly. Jen ten tvar je trošku připláclý. V mikrovlnce byly pěkně nafouknuté, ale potom splaskly. Nepomohlo ani zkoušení dalších kombinací výkon-čas.


Suroviny:
1 bílek
300 g mletého cukru

Postup:
Cukr v míse smícháme s bílkem až vznikne hmota podobná plastelíně. Z této hmoty tvoříme malé kuličky, které klademe na talíř vyložený pečícím papírem. Vejdou se 4, protože hodně nabydou. Talířek vložíme do mikrovlnky, nastavíme na střední výkon a navolíme čas 1 minutu. Po dokončení "pečení" ještě alespoň 30 vteřin ponecháme talířek v mikrovlnce, aby se pusinky dodělaly i uvnitř. 

čtvrtek 22. listopadu 2018

Krůtí zeleninová kapsa

Manžel si koupil krůtí prsa a požádal mě, abych je něčím naplnila jako kapsu. Možností je samozřejmě mnoho: od klasické nádivky po různé experimenty. Já nakonec zvolila zeleninovou náplň - obdobným způsobem dělávala maminka španělské ptáčky. Po předchozích zkušenostech jsem vynechala vajíčko, které mi vždy ujede kamsi... Pak v některé porci jsou dva plátky vajíčka a v jiných není nic...



Suroviny:
krůtí prsa vcelku
2-3 mrkve
několik sterilovaných okurek
1 větší cibule
100 g slaniny
sůl, pepř

Postup:
Mrkev očistíme a spolu s okurkami, cibulí a špekem nakrájíme na kostičky. Vložíme do mísy, osolíme, opepříme a všechno promícháme (jako salát). Krůtí prsa z jedné strany nařízneme a vytvoříme kapsu, kterou naplníme zeleninovou směsí. Otvor zase uzavřeme a zajistíme jehlou, nebo převázáním. Zbytek zeleninové směsi rozprostřeme do pekáčku. Závitek ze všech stran oslolíme a opepříme a vložíme do pekáčku na zeleninu. Podlijeme vodou, poklademe plátky másla, přiklopíme pokličkou a zvolna pečeme cca 1 hod. Poté odklopíme pokličku a ještě asi 10-15 min. dopékáme.

čtvrtek 1. listopadu 2018

Česnekový králík v nádivce

Po čase jsem zase dostala chuť experimentovat s králičím masem. Máme pár oblíbených jídel, která vařívám často, ale změna občas neuškodí. Kdo ví, třebas objevím něco nového dobrého. Nadívaný králík patří k našim oblíbeným, ale proč to nezkusit obráceně? Zvlášť když jsem našla na internetu inspirativní recept. Je s tím méně práce, než s nadíváním a chutná skvěle.


Suroviny:
1 rozporcovaný králík
špek
1 palička česneku
máslo
sůl

Nádivka:
5 starších rohlíků
3 vejce
3 stroužky česneku
1 cibule
200 ml mléka
(králičí játra)
sůl, pepř, majoránka, petrželka
muškátový oříšek

Postup:
Jednotlivé porce králíka prošpikujeme a povrch potřeme směsí ze změklého másla, rozetřeného česneku a soli. Necháme uležet (nejlépe přes noc). 
Nakrájené rohlíky zalijeme mlékem a necháme vsáknout. Mezitím si nakrájíme cibuli, játra, rozmáčkneme česnek a nasekáme bylinky. Vše přidáme do mísy k namočeným rohlíkům, přidáme žloutky, osolíme, přidáme koření a dobře promícháme. Potom ještě zlehka přimícháme sníh z bílků. Nádivku rozložíme do vymazané zapékací formy, na ni položíme porce králíka a trošku zatlačíme do nádivky. Pečeme v troubě cca 45 - 60 minut.

čtvrtek 18. října 2018

Lívance

Mezi oblíbená sladká jídla patří bezesporu lívance. Náš Adámek jim dokonce dává přednost před palačinkami. Dnes hospodyňky dávají přednost spíše těstům bez kvasnic. Též jsem vyzkoušela kefírové lívanečky, ale kynuté jsou prostě kynuté. Prostě klasika, chuť a vůně babiččiny kuchyně. 


Suroviny:
500 ml mléka
20 g droždí
1 lžíce cukru
250 - 300 g hladké mouky
1 vejce
špetka soli
citronová kůra
tuk na pečení (sádlo)

Postup:
Ve trošce vlažného mléka rozmícháme lžíci cukru a lžíci mouky, přidáme rozdrobené kvasnice a necháme vzejít kvásek. V míse smícháme všechny zbývající sypké suroviny, přidáme mléko, vejce a kvásek a dobře promícháme, až vznikne řidší těsto. Necháme v teple vykynout. Vykynuté znovu promícháme a na rozpálený tuk sázíme lžící malé lívance, které osmažíme z obou stran. . Podáváme potřené marmeládou, tvarohem, ovocem apod.

čtvrtek 11. října 2018

Žampionová polévka

Houbová sezona je v plném proudu. Nevím, jestli ještě rostou žampióny, já si jejich určením nejsem jistá, takže je nesbírám a raději koupím. Minule jsem koupila vaničku na zapečené žampiony. Nahoře byly krásné velké, ale pod nimi byla hromádka drobných. No co už, zkusím polévku dle vlastní fantazie. Je až extrémně jednoduchá - tedy pokud máte připravený vývar (já mívám zamražený), ale chuť je úžasná.


Suroviny:
1 lžíce másla
1 menší cibule
1 mrkev
hrst žampiónů
1 l vývaru
(sůl, pepř,)
polévkové bylinky (petrželka, pažitka, libeček...)

Postup:
Na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku, přidáme na kostičky mrkev a nakonec  žampiony. Vše společně podusíme, poté zalijeme vývarem, podle potřeby přisolíme (já mívám vývar již slaný) a vaříme 15-20 minut. Těsně po vypnutí přidáme nasekané bylinky.

čtvrtek 27. září 2018

Kůzlečí na česneku a rozmarýnu

Doma jsem už dávno vyhlásila embargo na nákup jakéhokoliv masa. Mražák totiž doslova praská ve švech. Ale pomalu se mi daří ubírat, i když na druhé straně zase stále něco dodávám (teď třebas přebytky ze zahrady a také postupně vraždím slepice). Jak se tak propracovávám ke dnu, našla jsem ještě zapomenuté kůzlečí. To už se musí zlikvidovat!


Suroviny:
kůzlečí maso
kousek slaniny
cibule
česnek
sůl
rozmarýn (ideálně čerstvý)
máslo

Postup:
Kůzlečí maso prošpikujeme slaninou, povrch potřeme rozmačkaným česnekem se solí a necháme nejlépe přes noc v lednici odležet. Cibuli nakrájíme na proužky a vyložíme jí dno pekáčku - podle velikosti pekáče se odvíjí množství. Podlijeme vodou (případně vývarem), položíme maso a nahoru položíme několik plátků másla. Přidáme také snítku rozmarýnu. Přikryjeme poklicí a vložíme do trouby, kde zvolna dusíme do měkka. Doba dušení závisí na stáří zvířete, z něhož maso pochází. Když je maso měkké, odklopíme pokličku a necháme ještě tak 5-10 minut péct, aby se utvořila
krustička.

čtvrtek 13. září 2018

Pečená hlíva

Houby na různé způsoby neodmyslitelně patří k české kuchyni a houbaření je náš národní sport. I my občas vyrazíme na houby. Hlíva však nepatří k našim běžně sbíraným houbám. Asi proto, že roste v úplně jinou dobu, než oblíbení hříbci. Učinili jsme též pár pokusů s pěstováním hlívy doma, ale nebyli jsme moc úspěšní - nedokázali jsme zajistit optimální podmínky. Nezbylo než vzít zavděk hlívou kupovanou. 

Hlíva je velmi chutná houba, to už vím dávno. Ale s její přípravou zatím moc zkušeností nemám. V dnešní době se však dá sehnat recept prakticky na cokoliv, takže jsem vyzkoušela pečenou. Moc mě překvapila, takovou dobrotu jsem vážně nečekala!


Suroviny:
500 g hlívy ústřičné
2-3 paličky česneku
1 větší cibule
sůl, pepř, bylinky
100 g másla

Postup:
Hlívu rozebereme, větší části překrojíme, vložíme do pekáče, přidáme neloupané stroužky česneku, na kolečka nakrájenou cibuli, osolíme, opepříme a přidáme hrst bylinek - ideálně čerstvých. Hodí se rozmarýn, tymián, bazalka, majoránka aj. Já bylinky nerada moc míchám, takže jsem dala napoprvé jen rozmarýn, příště vyzkouším jinou. Vše zjemna rukou promícháme, povrch poklademe plátky másla a dáme do trouby asi 45 minut péct.

čtvrtek 30. srpna 2018

Švestkové čatní

Čas švestek se pomalu ale jistě blíží ke konci. U nás už zbývá na stromech jen pár plodů. Pokud už máte povidla i marmeládu (zkoušela jsem minulý rok a je výborná) a nevíte, co dál, můžete zkusit také švestkové čatní. Vyzkoušela jsem ho také minulý rok. Trošku jsem experimentovala. Je to výborná příloha k masu, ale u nás boduje především na grilování. Většina toho letošního si tedy počká až na příští sezónu.


Suroviny:

1 kg švestek
300 g jablek
100 g cibule
100 g rozinek
2 lžíce másla
150 g cukru
3 lžíce jablečného octa
1 lžička soli
1/2 lžičky mletého zázvoru
1/2 lžičky mleté skořice
1/2 lžičky mletého hřebíčku
1/2 lžičky mletého pepře

Postup:

Ovoce a cibuli očistíme, jablka oloupeme a vše nakrájíme na malé kousky. Na másle nejprve osmažíme cibuli, potom přidáme jablka, švestky a rozinky a vše dusíme cca 30-40 minut. Přidáme ostatní přísady a vše ještě dusíme, až směs začne houstnout. Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Skladujeme v lednici.

čtvrtek 9. srpna 2018

Ostružinový likér

Minulé léto byl srpen poměrně suchý měsíc. Díky tomu se urodilo hodně ostružin (jiné roky chytnou plíseň z vlhka). Bohužel jsem je nestíhala zpracovávat a tak jsem je jen zamrazila a marmeládu vařila až v klidu na podzim. Z tolika ostružin bylo pochopitelně také hodně odpadu (peciček). Bylo ho tolik, že mi přišlo škoda ho vyhodit, a tak jsem ho zkusila naložit do slivovice podobně jako dělávám višně. Narozdíl od griotky je však tento nápoj silnější, protože ten odpad z ostružin obsahoval jen minimum šťávy. Ale chuť a barvu dodal výborně.



Suroviny:
1 kg odpadu z ostružin (pecky, slupky)
500 g cukru
500 ml slivovice (nebo režné)
kousek skořice
4 hřebíčky
citronová kůra

Postup:
Vše smícháme a uložíme do vhodné zavařovací sklenice, kde necháme uležet cca 2 měsíce. Během této doby můžeme občas promíchat. Poté scedíme přes plátýnko, přelejeme do láhve a postupně při různých příležitostech konzumujeme.

čtvrtek 26. července 2018

Lečo s klobásou

Lečo - svým způsobem úplně obyčejné jídlo. U nás doma se řadí k jídlům sezónním - připravuji je výhradně v době, kdy u nás dozrává zelenina. Tím pádem je pro nás tento pokrm výjimečný, dalo by se říct téměř "sváteční". Kolikrát si ho za sezónu můžeme dopřát? I při frekvenci 1x týdně by nám na spočítání pravděpodobně postačily prsty na rukou. A pak si zase rok počkáme. Proč čekat, když v obchodě vše potřebné seženeme? To je pravda, v obchodech seženeme vše, ale chuť většiny zeleniny  (i ovoce) mimo sezónu je někde úplně jinde...

Připadá mi trošku divné doporučovat něco s klobásou v době, kdy internetem hýbe aféra "bezmasých" uzenin z podniku jednoho nejmenovaného politika. Jenže já si to můžu dovolit - klobásy mám rovněž vlastní, domácí, a tak mám jistotu že minimálně z 90 % obsahují maso. Vlastně neobsahují nic jiného než maso, sůl a nějaké koření. Pokud se vám tedy podaří sehnat slušnou klobásu a čerstvou zeleninu, doporučuji vyzkoušet.


Suroviny:
(množství na 1 hodně velkou, nebo 2 menší porce)

1/2 větší cibule
1 papriky
1 rajčat
1 nožka klobásy
2 vajce
sůl, pepř, kmín
tuk na smažení (ideálně sádlo)

Postup:
Všechny suroviny nakrájíme: cibuli nadrobno, ostatní na kostičky. Na tuku osmažíme nejprve cibuli. Když začnou rožky růžovět, přidáme papriku a smažíme, dokud nezměkne. Přidáme klobásu a jen krátce orestujeme. K tomu všemu přidáme rajčata a dusíme (pustí hodně šťávy), dokud se neodpaří většina šťávy. Teprve pak přidáme vejce, sůl a koření a mícháme, dokud se nezačnou zatahovat. Ještě trošku nedodělané odstavíme z plotny a za stálého míchání necháme dojít. Podáváme s pečivem, ideálně s chlebem.

čtvrtek 12. července 2018

Makrela na grilu

S létem se neodmyslitelně pojí zahradní grilování. Dnes už grilují i lidé, kteří žádnou zahradu nemají - stačí třebas balkón (chudáci sousedé). Často můžeme vidět i rodinky či skupinky přátel kolem grilu na veřejných prostranstvích mezi paneláky, nebo v parku. Nic proti, když jinou možnost nemají, ale mně by asi vadil nedostatek soukromí.

Tady na Hané má grilování velkou tradici. V pátek a v sobotu navečer grilují prakticky všichni široko daleko. Griluje se snad úplně všechno. Ovšem nejčastější a zřejmě i nejoblíbenější jsou makrely na klacku. Na takové makrele se prakticky nedá nic zkazit. Každý si může použít koření jaké chce, včetně kupovaných směsí určených přímo na ryby. Přiznám se, že i já mám v sezóně ve špajzu pár balíčků kupovaných směsí, pro případ, že by manžel chtěl připravit grilovačku než se vrátím z práce. Kdybyste se však podívali na složení, tak většina těch směsí obsahuje to samé koření a hóoodně soli - jak kdysi zmínil Jan Tuna v A dost: "V podstatě je to jen předražená sůl." Já si raději připravuji směsi vlastní.

Makrely se prodávají buď celé, nebo už vykuchané. Záleží na každém, čemu dá přednost, ale co se týká ceny, tak množství odpadu rozhodně neodpovídá zvýšené ceně těch vykuchaných. Navíc, vykuchat makrelu je poměrně snadné: Makrela si otočíte bříškem nahoru. Já nejprve odříznu přední ploutvičky na bříšku. Potom zapíchnu špičku nože do "prdelky" (řitního otvoru) a rozříznu makrele celé bříško až k místu, kde byly ploutvičky. Pak už stačí jen rukou vyjmout vnitřnosti - jde to prakticky samo, jen u hlavy si můžete trošku pomoci nožem. Jako další krok odříznu řitní otvor a ocasní ploutev. Nakonec nožem naruším blánu v břiše podél páteře, za níž je nahromaděná krev. Rybu pečlivě omyju zevnitř i zvenčí a je hotovo. A jdeme nakládat.


Suroviny:
vykuchané makrely (1 ks na osobu)
citronová šťáva
česnek
sůl, pepř
paprika sladká
čerstvý kopr
citron

Postup:
Do bříška každé makrely nejprve kápnu trošku citronové šťávy. Poté rozmáčknu stroužek česneku, přidám sůl a rozmažu směs po vnitřní straně bříška. Dutinu dále vyplním snítky kopru a plátky citronu i s kůrou. Aby to při grilování nevypadlo, ovážu makrelu provázkem a jdu na další. Když jsou všechny makrely "nadité", naskládám je na tácek a okořením zvenčí. Stačí sůl, pepř a paprika pro barvu. Ryby necháme alespoň dvě hodiny odležet v chladnu.
Když nastane čas "večeře" připravíme si gril. Makrely je nejlepší grilovat nad žhavým uhlím. To si buď můžeme koupit hotové, nebo nejprve pomalu spálíme tvrdé dřevo, až z něj zbude jen hromádka žhavých uhlíků. To je ta správná chvíle začít grilovat. Makrely napíchneme na klacky, a to tak, že špičku klacku prostrčíme tlamičkou a opatrně posunujeme dřevo vnitřkem, až špička vyjde někde v blízkosti ocásku. Takto nabodnuté ryby položíme nad žhavé a grilujeme cca 20-30 minut. Během grilování je potíráme "maglajzem" a zhruba v polovině času otočíme. 

Jak vidíte, k tomuto grilování nepotřebujete ani speciální gril - pár cihel ho spolehlivě nahradí. Ten náš si totiž zrovna někdo vypůjčil. Ještě musím zmínit ten "maglajz" - mívám po celou sezónu stejný, uchovávám ho v zavařovačce v lednici a podle potřeby doplňuji koření nebo olej.

Maglajz:
Sůl, pepř a sladkou papriku smícháme s olejem. Aby se sůl lépe rozpustila, můžeme trošku ohřát. 


čtvrtek 28. června 2018

Rybíz a lá brusinky

Letošní léto si přispíšilo. Všechno je nějak dříve. A tak honem vytahuji loňské fotky a recept na rybíz zavařený na způsob brusinek. Vloni jsem ho vyzkoušela poprvé, ale jen v malém množství. Ale protože se povedl a navíc rybízu je letos také podstatně více, nic nebrání zopakování.


Suroviny:

1 kg červeného rybízu
800 g cukru
3 vanilkové cukry
1 dl rumu

Postup:
Vše společně uvaříme. Poté na cca 10 minut odstavíme, opatrně vlijeme rum (pozor, pění to!) a zamícháme. Ještě horké plníme do skleniček a obrátíme dnem vzhůru. Nezavařujeme! 

čtvrtek 7. června 2018

Kynuté knedlíky

Léto je prakticky jediná doba, kdy si můžete udělat opravdu dobré kynuté knedlíky, protože všude je dostatek čerstvého ovoce. I když některé recepty tvrdí, že knedlíky lze udělat i ze zamraženého nebo kompotového ovoce, případě i z marmelády. Vlastně mají pravdu, ale změklé ovoce se při balení do těsta různě rozmačkává a pouští vodu. A když už se vám to podaří zabalit, tak výsledná chuť se taky nedá srovnat. Můžete mi věřit, vyzkoušela jsem to!

Takže léto u nás patří knedlíkům, tedy krom cukety a dalších sezónních potravin. Co vím, tak většina lidí ovocné knedlíky miluje. Ovšem s přípravou bývají na štíru. A přitom to není vůbec nic těžkého. Jestli se povedou sice závisí hned na několika faktorech, ale ohlídat je není vůbec náročné. A pokud máte pekárnu, tak je to ještě snazší.


Suroviny:
250 ml mléka
1 lžička soli
1 lžička cukru
1 vejce
500 g hrubé mouky
20 g droždí

Postup:
Ve sklence vlahého mléka rozmícháme lžíci cukru, lžíci mouky a droždí a necháme vzejít kvásek. Poté smícháme se všemi ostatními surovinami zpracujeme v těsto. Je potřeba je pořádně vypracovat, tzv. "vybouchat" až se tvoří na povrchu vzduchové puchýřky, na tom závisí výsledná nadýchanost a jemnost knedlíků.  Dáme na teplé místo vykynout - to trvá cca 2 hodiny, během té doby těsto 2-3x promícháme. Majitelé pekárny to mají snažší - stačí jen suroviny v uvedeném pořadí vložit do pekárny a zapnout příslušný program. Přístroj se o vše postará sám. Vykynuté těsto přendáme na pomoučněný vál a rozdělíme na malé dílky. Nejlépší postup je vypracovat váleček, který následně nakrájíme na plátky. Z každého podílku totiž potřebujeme vytvořit placičku, do jejíhož středu vložíme ovoce a zabalíme. Knedlíkům jen prospěje, když je nejprve všechny vyrobíme a teprve pak si dáme vařit osolenou vodu, zatímco ty budou ještě odpočívat a kynout. Teprve do vřelé vody vkládáme knedlíky a hned je vařečkou "odlepíme" ode dna. Kynuté knedlíky jsou plné vzduchových bublin, které je drží na hladině. V praxi to znamená, že se vaří jen ta část, která je ponořená do vody. To znamená, že v polovině vaření je musíme otočit, aby se uvařily i z druhé strany. Ovocné knedlíky se obvykle vaří celkem 10-12 minut (5 min z každé strany). Hotové je vyjmeme z vody a ihned propíchneme, nebo lépe natrhneme, aby vyšla pára.

Takto se to skutečně zdá být jednoduché. Ale raději zmíním všechna úskalí o nichž vím (většinou z vlastní trpké zkušenosti):

  1. Zkontrolujte si expiraci u kvasnic! Měla by být delší než týden. I když jsou kvasnice ze zdravotního hlediska naprosto v pořádku, stářím ztrácejí své vlastnosti, takže vám těsto méně nakyne a bude tužší.
  2. Pokud těsto dobře nevypracujete, správně nevykyne a knedlíky budou gumovější. S pekárnou toto vůbec nemusíte řešit.
  3. Nenechte těsto překynout, zkysne a je řidší. Jednak se s ním hůře pracuje a výsledná kvalita knedlíků je také horší. Pokud vám ho dělá pekárna, dejte se do zpracování hned po skončení programu. Jestliže ho děláte ručně, musíte si to ohlídat (všeobecně platí, že by nemělo kynout déle než 2 hodiny).
  4. Těsto je "živá" věc, stále pracuje. Pokud nechcete, aby vám knedlíky praskaly, tak je po vytvarování pokládejte spojem dolů. Zabrání to uvolnění spoje během kynutí a sníží to riziko prasknutí při vaření.
  5. Knedlíky nepřevařte! 

čtvrtek 24. května 2018

Nakládaná sekaná

Tento recept připomíná tradiční české utopence. I když při vyzkoušení jsem měla trošku obavy, protože na internet ho někdo opsal ze sešitku s názvem "Smradlavé recepty".

Původně to měly být koule, ale protože nerada zkouším nové věci z velkého množství, udělala jsem k obědu klasické čevabčiči a co se nesnědlo, použila. Naložila jsem do dvou běžných zavařovaček 0,7 l, a uložila do lednice. Po dvou týdnech jsme otevřeli jednu sklenici. Tu druhou po dalších dvou týdnech. Žádný smrad nás neporazil, jen vůně octového nálevu, takže můžu s čistým svědomím prohlásit, že měsíc bez problémů vydrží. Délka uskladnění neměla na chuť téměř žádný vliv, z obou sklenic chutnalo zhruba stejně. V původním receptu byl lák ze zavařených okurek, ale já si uvařila čerstvý.

Šulánky, případně kuličky, můžete udělat podle svého vlastního receptu na sekanou, stejně tak použít vlastní recept na lák na okurky. Já přidávám ten svůj, pro případné kuchaře-začátečníky.


Suroviny:
500 g mletého masa (já dávám cca 1/3 bůčku a 2/3 plecka)
1 vejce
3-4 stroužky česneku - rozmačkat
strouhanka
sůl, pepř, majoránka

Lák:
750 ml vody
250 ml octa
30 g soli
5-7 sacharinů
3 bobkové listy
15 kuliček pepře
10 kuliček nového koření

tuk na smažení (sádlo)
cibule dle potřeby

Postup:
Suroviny na sekanou dobře promícháme. Se strouhankou opatrně, slouží k zahuštění směsi, takže přidáváme jen tolik, aby šly tvarovat šulánky. Hotové šulánky opečeme na pánvi ze všech stran na rozpáleném tuku (já preferuji sádlo). Vychladlé skládáme do sklenic společně s proužky cibule a zaléváme vychladlým lákem. Zavíčkujeme a necháme dva týdny v lednici uležet.

čtvrtek 10. května 2018

Polévkové koření

S příchodem jara začíná také "sezóna zavařování" - i když na venkově se zavařuje i v zimě, maso a masové výrobky. Ovoce ještě sice není, ale bylinek a různých kytiček už je všude plno a bylo by škoda si něco z toho neschovat i na zimu.

Loni jsem se rozhodla vyzkoušet domácí polévkové koření (tzv. Maggi), jehož základní surovinou je libeček, který právě vyrašil. A protože se osvědčil, je čas pokus zopakovat. Loni jsem ho sice dělala později, ale každá babka kořenářka vám řekne, že jarní bylinky mají největší "sílu". Takže hurá do zahrádky a natrhat mísu libečku...



Suroviny:
Libeček (cca mísa)
1 lžička soli
4 lžíce slunečnicového oleje

Postup:
Libeček opláchneme, necháme oschnout a nasekáme najemno. Smícháme se solí a olejem a plníme do skleniček. Zavíčkujeme a ukládáme do lednice, kde vydrží i rok - vyzkoušeno.

Jelikož libeček roste prakticky celý rok, je potřeba uschovat jen trošku na zimu. Mě stačila jedna sklenička od výživy.

čtvrtek 5. dubna 2018

Vajíčkový salát s hermelínem

Až na krátké výpadky, slípky snáší vejce jako o závod. I když je celkem zvládám spotřebovávat, přesto nikdy nepohrdnu nějakým novým receptem s obsahem většího množství vajec. Vajíčkový salát máme celkem rádi, ovšem to obrovské množství majonézy mě dosud od jeho výroby odrazovalo. Ne, že bychom majonézu neměli rádi, ale spíš jako doplněk, ne hlavní surovinu. Proto jsem si oblíbila salát s minimálním množstvím majonézy. A i když dnes už Velikonoce nebývají ve znamení tun vajec, může se recept někomu hodit.


Suroviny:
6 vajec
1 hermelín (camembert)
1 sladké jablko
kousek pórku
1 lžíce majonézy
1 lžíce hořčice
sůl, pepř dle chuti
200 g zakysané smetany.

Postup:
Natvrdo uvařená vajíčka oloupeme a nakrájíme na drobné kousky. Hermelín též nakrájíme na malé kostičky. Jablko oškrábeme slupku, vykrojíme jadřinec a nastrouháme na hrubším struhadle. Pórek nasekáme najemno. Přidáme hořčici, majonézu, smetanu a dobře promícháme. Podle chuti přidáme sůl a pepř. Dáme do lednice vychladit.

čtvrtek 22. března 2018

Velikonoční mazanec

K Velikonocům patří neodmyslitelně také mazanec - bochník z kynutého sladkého těsta. Receptů na něj je spousty. Ten, co dělávám já není až tak úplně tradiční. Oblíbila jsem si totiž mazanec z řídkého těsta, tudíž mi neudělá bochánek, ale spíš takovou tlustou placku. Po zkušenostech z minulých let, kdy jsem se pokoušela těsto různě zahušťovat (pochopitelně na úkor jemnosti) jsem to vzdala a těsto liju do vymazané dortové formy. Není to sice tak pěkný tvar, ale pro naši rodinu je chuť důležitější. Ten můj mazanec je tak nadýchaný a jemný, že vzhledem a na dotyk připomíná třené těsto. Pokud máte chuť, můžete vyzkoušet. Těsto lze pochopitelně také nalít do formy na beránka (i když ten se obvykle dělá třený), případně i do formy na bábovku.


Suroviny:
250 ml mléka
2 vejce
80 g rozpuštěného másla
1 lžička soli
75 g cukru
500 g polohrubé mouky
20 g droždí
kůra z jednoho citronu
100 g rozinek

Postup:
var. 1: V trošce vlažného mléka rozmícháme lžíci cukru a kvasnice a necháme vzejít kvásek, který potom smícháme s ostatními surovinami a důkladně vypracujeme těsto. Dáme na teplé místo vykynout, občas promícháme. Hotové těsto nalijeme do vymazané formy a pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 30-40 min.
var. 2: Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny na chléb a zapneme program "těsto". Hotové nalijeme do vymazané formy a pečeme...
Vychladlý mazanec podáváme namazaný máslem (ne margarín!). Tak ho považujeme u nás doma za nejlepší. Také ho můžeme mazat nějakou marmeládou nebo nutelou, případně i medem.

čtvrtek 8. března 2018

Cukrový koláč

Občas bych ráda upekla nějaký dobrý koláč, ale zrovna mám línou náladu a nechce se mi. V takovém případě to nakonec skončí kefírovou buchtou. Jenže co když zrovna nemám doma v zásobě žádný kefír? V takovém případě udělám kynuté těsto na vánočku a upeču je v bábovkové formě. Nedávno jsem někde na netu narazila na podobně jednoduchý koláč z kynutého těsta a tak jsem ho prostě musela vyzkoušet. Manžel můj pokus tradičně okomentoval slovy: "Ještěže máme slípky." (jakože když to nebude dobré, neskončí to v popelnici). Ale dobré to bylo, až překvapivě dobré. A i když to byl jen "suchý" koláč z kynutého těsta, byl uvnitř šťavnaný, jako by byl s nějakou náplní.


Surovniny na těsto:
100 ml mléka
2 vejce
100 g másla nebo rostlinného tuku
lžíce cukru
lžička soli
250 g polohrubé mouky
citronová kůra
10 g droždí

K dokončení:
50 g másla
100-150 g krystalového cukru
200 ml šlehačky (smetany ke šlehání)

Postup:
Ve vlahém mléce rozpustíme cukr, přidáme lžíci mouky, vmícháme rozdrobené droždí a necháme v teple vzejít kvásek. Kvásek přidáme k ostatním surovinám a vypracujeme těsto, které necháme pod utěrkou na teplém místě vykynout. Pokud máte domácí pekárnu, stačí všechny suroviny vkládat v uvedeném pořadí a zapnout program na těsto. Mezitím si vymažeme koláčovou (dortovou) formu sádlem. Vykynuté těsto rozprostřeme rovnoměrně do formy. Potřeme si sádlem prst a uděláme do koláče několik dír, které naplníme směsí másla a cukru. Já dávala jen těch 100 g cukru a pro nás to bylo sladké dost. Koláč vložíme do rozehřáté trouby a pečeme asi 30 minut. Poté koláč vytáhneme, na několika místech propíchneme povrch párátkem a rovnoměrně zalijeme šlehačkou. Vrátíme do trouby a ještě asi 10 minut dopečeme.

čtvrtek 8. února 2018

Pizza

Máte rádi pizzu? Já ano, ale zas ne každou. A vůbec teď nemyslím různé typy náplní. Ti, co jezdívají do Itálie, možná tuší, co myslím. Já v Itálii nikdy nebyla a zatím tu nejlepší pizzu jsem jedla už hodně dávno tady v Čechách v jedné italské pizzerii - tím "italské" myslím, že ji vlastnili skuteční Italové, a dávno znamená ještě v dobách, kdy pizza skutečně na každém rohu k mání nebyla. Jejich pizza byla tenoučká, jemná a s bohatou náplní.

Od té doby se pokouším jejich pizzu napodobit doma. Vyzkoušela jsem snad všechny recepty, co se dají najít na internetu plus několik vlastních experimentů, ale výsledek byl pořád "takový český". Nebyly špatné, podobné můžete koupit dnes na mnoha místech - taky jim občas neodolám. Ale do té "nejlepší" měly pořád daleko. Až poslední recept se přiblížil mému pizza-ideálu.

Základní těsto na pizzu se skládá z mouky, soli, vody a droždí. Ovšem je potřeba najít ten správný poměr. Pokud chcete skutečně pizzu a ne sladký koláč, tak rovnou zahoďte všechny recepty, v nichž je mléko a jeho modifikace, máslo nebo rostlinné tuky a jakékoliv sladidlo (cukr) byť v nepatrném množství. I když vám autoři a další budou tvrdit, že právě jejich pizza je nejlepší, tak to pořád není pizza, ale obyčejný koláč se slanou nádivkou.

Ani já vám nebudu tvrdit, že ta moje je nejlepší - je nejlepší z těch, co jsem zatím vyzkoušela a protože už těch (nepodařených) pokusů mám dost, tak u této nějaký čas zůstanu. A vy, pokud ještě nemáte svůj osvědčený, můžete zkusit....


Suroviny:
230 g hladké mouky
1 lžička soli
230 ml vody
35 g oleje (ano, trošku jsem to vylepšila)
35 g sušeného droždí

Postup:
Smícháme suché suroviny, přidáme olej a vodu a vypracujeme hladké těsto. Takto zpracované těsto dáme na plech a rukama vytvarujeme - vytáhneme do všech stran. Necháme cca 10 minut kynout a potom hustě propícháme vidličkou. Povrh potřeme a poklademe nádivkou a dáme do vyhřáté trouby krátce zapéct - 7-10 minut.

Nádivku můžeme mít dle chuti. Já mám ráda skoro všechny, ale zbytek rodiny dává přednost klasické žampionové nebo havai. Takže tentokrát to havai vyhrála... Na rajčatovou nádivku použijte buď sušená rajčata (předem namočit), nebo levnější protlak (kečup se vážně nehodí s výjimkou některých domácích). Protlak smícháte s olejem a bylinkami (bazalka, oregano, rozmarýn, česnek) - prodávají se i směsi koření určené přímo na pizzu. Na tuto nádivku potom rozložíme další suroviny. Dalo by se říct, že si tam každý může dát, co chce, ale já bych to s chutěmi zase moc nepřeháněla, aby se zbytečně netloukly.

čtvrtek 25. ledna 2018

Sauce Spécialo á l'Ail pour Gigot (Česneková omáčka...)

...k pečené jehněčí kýtě

Pracovní vytížení mi neumožňuje už tolik vařit a tak nemám ani moc příspěvků sem na blog. Sice toho lituji, ale zase mám fakt dobrou práci, která mě baví, tak holt některé koníčky musí trošku ustoupit. Dnes jsem si pro vás připravila recept podle Julie Childové. Jak už vidíte z obrázku, není to kýta, ale žebra a navíc nejsou jehněčí, ale kůzlečí. No, snad mi prominete. Omáčka je však připravená podle receptu. Maso jsem jen osolila a opepřila a upekla, aby více vynikla chuť právě omáčky - mimochodem vynikající. Zkuste, určitě nebude vadit, když si k ní upečete nějaké jiné maso.



Suroviny:
1 velká palička česneku
3/4 šálku mléka
1 a 1/2 polévkové lžíce rýže
sůl, pepř
rozmarýn (nebo tymián)
1 šálek vývaru

Postup:
Očištěné stroužky česneku vložíme do vody, přivedeme k varu a cca 30 sekund blanšírujeme. Potom zcedíme. Mléko nalijeme do hrnce, přidáme sůl, pepř, rozmarýn, blanšírovaný česnek a rýži a vaříme přibližně 45 minut. V případě potřeby přidáme mléko. Potom přidáme vývar a ještě asi minutu spolu povaříme. Omáčku propasírujeme nebo rozmixujeme a podle potřeby dochutíme. Na závěr ještě přidáme pár lžic zcezené šťávy z pečeného masa

čtvrtek 4. ledna 2018

Sekaná plněná špenátem II.

Sekaná s nějakou náplní se stala mým oblíbeným pokrmem. Ale dokud jsem neobjevila "blánu" tak jsem ji dělávala nerada, protože se mi nedařila - a když už se povedla, tak při pečení stejně praskla a nádivka vytekla ven.

"Blána" - správně bránice - je při přípravě sekané neocenitelným pomocníkem. Moje máma ji nikdy nepoužívala, takže mi její existence zůstávala dlouhá léta utajená. Objevila jsem ji až tady na venkově, na naší první zabijačce, kdy ji řezník použil právě na sekanou. Od té doby na ni nedám dopustit. A jak jsem před časem zjistila, je spousta dalších žen, které o její existenci nemají ponětí - proto tento úvod. 

Blánu - bránici dostanete normálně koupit v každé slušné masně. Je to taková průsvitná blanka protkaná žilkami tuku a jako taková není nijak drahá. Při dotazu můžete použít oba výrazy, prodavačky Vám budou rozumět. A pokud nerozumí, tak ji s největší pravděpodobností ani neprodávají.

A teď, když už jsme si opatřili blánu, můžeme se pustit do sekané...


Suroviny:
1 bránice (blána)
1,5 kg mletého masa (z toho cca 1/3 bůčku a 2/3 plece)
sůl, pepř, majoránka
několik stroužků rozetřeného česneku
2 vejce
strouhanka dle potřeby

Nádivka:
špenátový protlak
sůl, pepř
česnek
2 vejce

Postup:
Mleté maso dobře promícháme s kořením, česnekem a vejci - díky nim to jde poměrně dobře. Potom začneme zahušťovat strouhankou. Obecně platí, že čím tučnější maso, tím více je potřeba strouhanky a naopak.
Zmrazený špenát necháme rozmrznout a slijeme z něj přebytečnou vodu. Poté jej smícháme s ostatními přísadami.
Na kuchyňskou fólii rozložíme bránici, na ni rozprostřeme připravenou masovou směs. Povrch posypeme strouhankou, která vpije zbylou tekutinu ze špenátu. Dáme vrstvu špenátové nádivky - pokud obsahuje více vody, můžeme ji posypat strouhankou i po vrchu. Pomocí fólie roládu zavineme, okraje blány přetáhneme přes sebe. Takto připravenou roládu snadno přendáme do pekáče, podlijeme cca 1/4 l vody a dáme péct. Během pečení podle potřeby ještě podléváme.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...