čtvrtek 19. prosince 2019

Vídeňský řízek

Smažený řízek mnozí považují za klasiku české kuchyně. Jen málokdo přitom ví, že se vlastně jedná o levnější napodobeninu Vídeňského řízku. Jak už jeho název napovídá, vídeňský řízek byl poprvé připraven ve Vídni na císařském dvoře Františka Josefa I. Jeho kořeny však sahají až do italského Milána. Maršálu Radeckému pobývajícímu v Miláně velmi zachutnal tamní pokrm cottoleta alla milanese - kotleta obalovaná ve směsi parmezánu a strouhanky a doporučil tento pokrm i císaři. Bohužel císařský kuchař neměl parmezán a tak jej nahradil moukou a vajíčkem. 

Správný vídeňský řízek musí být z telecího masa (ideálně z části zvané ořech), velký téměř přes celý talíř a tence rozklepaný. Obaluje se v trojobalu z mouky, vejce a strouhanky a smaží se na přepuštěném másle. V Rakousku ani jiný nedostanete, protože je chráněn ochrannou známkou.

Ale na vídeňský řízek nemusíme jezdit k našim sousedům. Klidně si jej můžeme připravit doma.  A Vánoce se k takové lahůdce dokonale hodí. Tedy pokud překonáme hlavní překážku a podaří se nám sehnat telecí maso. To je poměrně drahé a řeznictví jej proto objednávají málo nebo vůbec ze strachu, že by se neprodalo.


Suroviny:
4 plátky telecího masa
sůl
hladká mouka dle potřeby
2-3 vejce
strouhanka dle potřeby
přepuštěné máslo dle potřeby

Postup:
Maso koupíme nejlépe vcelku, abychom si plátky mohli sami nařezat. Manžel mi bohužel donesl plátky již nařezané navysoko od řezníka a s tím už se pak nic moc nedá dělat. Nařežeme tedy tenké plátky tzv. na "motýlky" - to znamená, že vždycky první plátek nedořízneme až úplně do konce, aby zůstal spojený s tím dalším. Tím docílíme potřebné velikosti. Řízky rozklepeme, osolíme a obalíme v mouce, vajíčku a nakonec ve strouhance. Na velké pánvi smažíme na přepuštěném másle z obou stran dozlatova. Pánev řízky nepřeplňujeme, každý by měl mít dostatek místa.
Nejlepší přílohou je bramborový salát - údajně bez majonézy.

čtvrtek 5. prosince 2019

Svíčková

Svíčková omáčka patří ke klasice české kuchyně.  Já nemám k hovězímu masu moc dobrý vztah a ani si nevzpomínám jestli ji někdy vařila máma. Dalo by se tedy říct, že znám jen tu ze školních či závodních jídelen. Nedokážu říct proč, ale mám v hlavě uloženo, že maso na svíčkovou by se mělo předem naložit a potom upéct. Ale když jsem se probírala recepty ve svých kuchařkách i na internetu, tak jsem začala o svém postupu pochybovat. Tento postup (naložit a potom upéct) jsem našla jen v jediném odkaze. Dokonce ani Polhreich prý maso dopředu nenakládá a místo pečení ho dusí.



Suroviny:
1 kg svíčkové (můžeme nahradit falešnou svíčkovou nebo hovězím zadním, ale už to není to pravé)
150-200 g slaniny
3 mrkve
3 cibule
1 petržel
kousek celeru
6 bobkových listů
10 kuliček pepře
5 kuliček nového koření
150 g másla
2 lžíce octa
šlehačka
brusinky na ozdobu

Postup:
Maso odblaníme, pokud je potřeba, a protkneme proužky slaniny. Takto připravené maso omotáme provázkem, aby drželo tvar, celé osolíme a opepříme. Potom nakrájíme všechnu zeleninu na kostičky, smícháme, polovinu vsypeme do pekáčku a přidáme polovinu koření. Na to položíme připravené maso, posypeme zbylým kořením a zasypeme zbytkem zeleniny. Máslo rozpustíme, smícháme s octem a přelijeme tím připravené maso. Necháme v lednici alespoň do druhého dne odpočinout, lépe i dva dny. Potom lehce podlijeme vodou, přiklopíme víkem a dáme do trouby asi na 2 hodiny péct. Během pečení každou půlhodinu maso otočíme, aby se propeklo rovnoměrně a v případě potřeby znovu podléváme. Po dvou hodinách (samozřejmě podle velikosti) by mělo být hotové. Odklopíme víko a ještě z každé strany necháme asi 5 minut dodělat.
Maso vyjmeme, vybereme všechno koření a zeleninu rozmixujeme. Vzniklou omáčku nalijeme do hrnce, přidáme smetanu a necháme přejít varem.
Maso zbavíme provázků a nakrájíme na tenké plátky. Podáváme klasicky s knedlíkem a omáčkou, můžeme přizdobit lžičkou brusinek.


čtvrtek 14. listopadu 2019

Škvarkové tyčky

Už nějaký čas experimentuji s  různými recepty na domácí slané pečivo. Zatím ty pokusy nebyly moc úspěšné, výsledné produkty nikoho z nás nijak nenadchly, i když na internetu na ně byla samá chvála. Podle mě to nebylo nic až tak extra úžasného, aby to stálo za práci s opakováním. Teprve tyčinky s obsahem škvarků uspokojily naše představy - jsou tak nějak správně křupavé, ale přitom vůbec ne tvrdé. Základní těsto je správně slané, takže není v kontrastu s hrubou solí na povrchu. Od té doby, co jsem je objevila, dělávám je poměrně často k různým příležitostem.


Suroviny:
250 ml mléka
1 žloutek
1 lžička cukru
1 lžička soli
300 g hladké mouky
75 g škvarků
10 g droždí

žloutek na potření
hrubá sůl a kmín na posypání

Postup:
Suroviny v uvedeném pořadí dám do pekárny a nechám si připravit těsto. Kdo pekárnu nemá, zadělá si klasickým způsobem kvásek a poté celé těsto, které nechá vykynout. Z těsta na pomoučněném vále vyválím silnější plát, který rádýlkem nakrájím na cca 1-1,5 široké proužky - tyčinky, které skládám na vymaštěný plech. Dělávám kratší, protože těsto není příliš tuhé a dlouhé tyčky se při přendávání na plech ještě vytahují. Na plechu je nechám ještě cca 15-20 minut kynout. Poté potřu každou tyčku žloutkem a posypu pár zrníčky hrubé soli a kmínu. Peču cca 10 minut ve středně vyhřáté troubě.

čtvrtek 17. října 2019

Závitek s játrovou nádivkou

Jako snad každý chlap i ten můj jde čas od času "na jedno". Není to ani tak hospoda, spíš klub, který funguje jen dva večery v týdnu. Schází se tam stále ta stejná parta a prý je tam i sranda. Kromě piva a někdy i slivovice se tam také dost často něco jí. To jídlo přinese vždycky někdo z hostů, většinou když má důvod něco oslavovat. I já občas pro ně něco připravím ze svého bohatého repertoáru a potom se červenám, když mi manžel popisuje jak to jedli a co kdo k tomu řekl. Ani se mi tomu nechce věřit, ale těší mě, že jim chutnalo. Ovšem všichni chlapi bez rozdílu se tam chlubí tím, jak vařili sami - i ten můj. A pochopitelně také popisují postup, jak na to. A tak občas ten můj donese recept a dožaduje se vyzkoušení. Tak jsem se dostala i k této pochoutce.


Suroviny:
4 plátky masa (já použila krkovici, ale může být i jiné)
sůl, pepř
1 cibule
250 g vepřových jater
několik plátků anglické slaniny
4 snítky čerstvého rozmarýnu
1 lžíce sádla
alobal

Postup:
Na sádle osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli. Plátky masa naklepeme, osolíme a opepříme z obou stran a položíme na listy alobalu. Na maso položíme plátky anglické slaniny, do středu dáme osmaženou cibulku, na nudličky nakrájená játra a snítku rozmarýnu. Pomocí alobalu stočíme a pevně zabalíme, aby neunikal vzduch. Vložíme do pekáčku a pečeme asi 20 minut.

čtvrtek 3. října 2019

Utopené klobásy

Taky máte pocit, že kvalita uzenin v obchodech není, co bývala? Já čím dál častěji. A docela mě to mrzí, protože bych si ráda udělala třebas utopence. Jenže jak poznat kvalitní špekáček  od šmejdu? Kvalitní špekáček nemá žádné kovové sponky - jen provázek. Dalo by se říct, že je to jasné poznávací znamení, ale bohužel: Žádný předpis nezakazuje provázek na těch méně kvalitních špekáčcích, takže klidně jím můžou být převázané taky. Po dlouhé době, kdy jsem zkoumala složení různých druhů špekáčků z obchodů, které mám v dosahu, jsem se rozhodla, že tudy cesta nevede. A napadlo mě, jak by asi chutnaly klobásy naložené podobným způsobem. Nebyla bych to já, abych svůj nápad při nejbližší příležitosti nerealizovala. Bylo to jiné, než utopenci, ale zase ne špatné. Naše domácí klobásy jsou sušší, takže nenatáhly tolik láku. Možná by jim prospělo, kdyby zůstaly naložené o něco déle, než jen těch sedm dní, možná zalít horkým lákem... 


Suroviny:
5 ks nového koření
5 ks bobkového listu
7 ks pepře celého
1 lžička soli
1 l vody
3 dl vinného octa

klobásy
cibule - obojí dle potřeby

Postup:
Ze surovin svaříme lák a necháme vychladnout. Cibuli oloupeme a nakrájíme na proužky, klobásky na kolečka. Do čisté sklenice vkládáme vrstvy cibule a klobás. Začínáme a končíme cibulí. Poté vše zalijeme lákem, protřepeme, aby nikde nezůstaly vzduchové bubliny, zavíčkujeme a dáme do lednice na 1-2 týdny odležet.





čtvrtek 19. září 2019

Jablečná povidla

Naše mladá jabloň zatím rodí jen málo, takže všechno stíháme konzumovat. A kupovat jablka na zavařování je zbytečně drahé. Ale manžel od kohosi dostal bedýnku padavčat "pro slípky". Po bližším prozkoumání zjistil, že jim nic moc není, jen jsou trošku potlučené. A tak počkal na mě, jestli z nich něco nebudu chtít udělat. Zhodnotila jsem kvalitu jablek a své časové možnosti v pracovní den a vyhrály to jablečná povidla, jejichž výrobu jsem mohla rozdělit na dva dny. Navíc jsem je už dávno chtěla vyzkoušet. Odpoledne po příchodu z práce jsem cca 2 hodiny jablka vykrajovala a loupala. Musím pochválit Adámka, který mi výrazně pomohl tím, že očištěná jablíčka potom krájel na malé kostičky.


Původní rozpis jsem převedla na 1 kg jablek, ale samozřejmě je lepší to dělat ve větším množství.

Suroviny:
1 kg očištěných jablek
500 g krystalového cukru
50 ml octa
4 hřebíčky
1 hvězdička badyánu
skořice
citronová kůra

Postup:
Očištěná jablka zasypeme cukrem, zalijeme octem a necháme do druhého dne odleženv chladnu. Druhý den přidáme koření a vaříme dokud se neodpaří všechna voda. Zpočátku stačí zamíchat jen občas, ale jak povidla začnou houstnout, je potřeba míchat stále, jinak se připálí.
Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru.

čtvrtek 5. září 2019

Krůtí medailonky s pórkem a žampiony

Když je špatné počasí, že můj muž nemůže jít něco dělat ven, nudí se doma a někdy zabíjí čas víceméně bezcílným brouzdáním na internetu nebo koukáním na televizi. A někdy na něj dokonce vypadnou i celkem zajímavé informace. A tak jednoho dne, když jsem přišla z práce domů, měla jsem nakoupené suroviny a manžel nejprve tvrdil, že uvaří večeři, později to překlasifikoval na: "Prosím tě, uvař večeři, ale musíš to dělat přesně tak, jak ti budu říkat." A tak jsem vařila, aniž bych zpočátku vlastně tušila co. Jediná moje vlastní intervence spočívala v tom, že jsem se hned na úvod zeptala na přílohu a jestli by nebylo dobré ji dát vařit nejdříve, abychom pak na ni nemuseli čekat - což mi můj miláček schválil, jako dobrý nápad (ze zkušenosti už vím, že on přílohu připravuje až jako poslední, takže mezitím všechno ostatní pořádně vystydne).


Suroviny:
plátky krůtích prsou
sůl, pepř,
olej
200-250 g žampionů
1 pórek
1 dl bílého vína
1 smetana ke šlehání
máslo na smažení

Postup:
Maso osolíme a opepříme a opečeme z obou stran na oleji v pánvi. Současně na druhé pánvi připravujeme omáčku. Na másle osmahneme pórek nakrájený na kolečka a žampiony nakrájené na plátky. Když trošku změkne, podlijeme vínem a tekutinu necháme odpařit. Poté ještě podlijeme šlehačkou, osolíme, opepříme a ještě mírně zredukujeme.

čtvrtek 22. srpna 2019

Pepřová omáčka ke steakům

Po dlouhé době jsem zase v televizi viděla Zdeňka Polhreicha v pořadu Ano, šéfe. Zrovna s kuchaři řešil pepřovou omáčku, jak na ni a v čem je vlastně ten fígl, aby byla výjimečná... A tu mě napadlo, že jsem vlastně ještě pepřovou omáčku uvařit nezkoušela, ačkoliv jsem si ji párkrát dala v restauraci a celkem mi chutnala. Mohlo by to být vítané zpestření jídelníčku.


Suroviny:
plátky masa
sůl, pepř
tuk na smažení (sádlo, olej)
1 lžička barevného pepře
1 dl bílého vína
200-250 ml šlehačky

Postup:
Standartně plátky masa můžeme naklepat (podle druhu a síly masa), osolíme, opepříme a z obou stran opečeme v pánvi na tuku. Vyjmeme stranou na předehřátý talířek a přiklopíme, aby nevystydly. Do výpeku vhodíme pepř, který můžeme předtím lehce rozdrtit (poklepnutím paličkou, ale alespoň některé kuličky by měly zůstat celé), podlijeme vínem, po chvíli i šlehačkou a necháme zredukovat. Omáčkou potom přeléváme maso nebo přílohu. Můžeme ji podávat i studenou místo tatarky.

čtvrtek 8. srpna 2019

Okurková polévka

Letos sázel okurky můj miláček a jako obvykle se do toho vložil své know-how a místo jednoho balíčku semínek koupil tři a všechny je vysel. A k jeho překvapení všechny vzešly, takže jsme měli okurek do kopce a já nestíhala zpracovávat. Ale zas na druhé straně, proč nevyzkoušet nějaké zajímavé recepty.... Dnes padl los na okurkovou polévku. Recepty na internetu jsem se jen inspirovala. Dnes totiž může na internet dávat recepty každý, kdo má doma hrnec a vařečku (někdy ani ta vařečka být nemusí) a podle toho taky ty recepty často vypadají. Když jsem vyselektovala všechny, které obsahovaly masoxovou kostku, vegetu, taveňák a další podobné "lahůdky", nezbylo mi vůbec nic. Naštěstí masox se dá docela úspěšně nahradit opravdickým vývarem, který je navíc neskonale lepší. A když náhodou žádný vývar v zásobě nemám, udělám alespoň zeleninový základ. Tak jsem se do toho pustila a dopadlo to výtečně. Zase jsem rozšířila náš jídeníček o novinku, kterou si rádi budeme opakovat.


Suroviny:
lžíce másla
2 salátové okurky
1 cibule
2 mrkve
1 petržel¨
plátek celeru
1 zakysaná smetana
2 stroužky česneku
kopr, petrželka, pažitka
sůl, pepř

Postup:
Na másle osmahneme nakrájenou cibulku, mrkev a petržel. Jednu okurku oloupeme, rozkrojíme a vydlabeme střed, zbytek nakrájíme na kostičky a přidáme na zeleninový základ a ještě trošku orestujeme. Zalijeme vodou, osolíme, opepříme, přidáme plátek celeru, česnek a kopr a vaříme cca 10 minut. Poté směs rozmixujeme, vrátíme do kastrůlku a zavaříme smetanu. V případě potřeby ještě přisolíme a přidáme nasekanou pažitku a petrželku. Druhou okurku omyjeme, nakrájíme na plátky, případně kostičky, které vložíme do talířků a přelijeme horkou polévkou.

čtvrtek 25. července 2019

Okurkový salát s jogurtem

Okurková sezóna je opět v plném proudu. Zavařuje se o stošest. Ale i tak se občas na záhonku nějaký ten okurek zapomene a přeroste. Takový je dobrý na salát - z toho důvodu nesázím salátovky. Okurkový salát je klasika, kterou snad každý zná: Nastrouhat okurky a zalít lákem. U nás doma se však lák na okurkový salát nikdy nedával. Okurky stačí posolit a nechat odležet. Pustí tolik šťávy, že je zbytečné do nich přidávat ještě vodu. Samozřejmě se může přidat i trošku nějakého koření, bylinek, pár kapek octa nebo citronové šťávy... Fantazii se meze nekladou. Občas dávám i bílý jogurt a poslední dobou jsme si tento jogurtový salát tak oblíbili, že je spíš výjimka, když udělám bez něj.


Suroviny:
2 salátové okurky
sůl, pepř dle chuti
1 stroužek česneku
1 kelímek bílého jogurtu
lžička koprové natě

Postup:
Okurky oloupeme a nastrouháme do mísy. Osolíme a opepříme podle chuti, vmícháme prolisovaný česnek a najemno nasekaný kopr a dáme do lednice asi hodinku odležet. Těsně před podáváním vmícháme jogurt. Rozdělíme do misek, kde si každý ještě může případně dochutit.

PS: Manžel se synem kopr odmítají, takže si jej dávám až nakonec jen do své misky.

čtvrtek 11. července 2019

Špíz na grilu

Grilovací sezóna je opět v plném proudu a tak vám dnes přidám jeden z našich oblíbených receptů na gril - totiž špíz. Většinou je to taková moje znouzectnost. To když si manžel vymyslí grilování na poslední chvíli a já doma nic moc nemám, tak posbírám všechny možné zbytky a odřezky masa a aby toho bylo víc, proložím to anglickou, klobásou, cibulí, zeleninou ... Za ty léta se mi však ustálila osvědčená kombinace, kterou dělávám i plánovaně.



Suroviny:
maso vepřové (můžeme dát i část kuřecího)
cibule
špek
klobása
paprika
sůl, pepř
provensálská směs koření
olej

Postup:
Maso nakrájíme na plátky a ty potom překrájíme na menší podílky. Vložíme do talířku, přidáme sůl, pepř, směs bylinek a promícháme. Takto připravenou směs vložíme do mikrotenového sáčku, přidáme olej, sáček zavážeme, důkladně protřepeme, aby se olej dostal i mezi maso a na talířku uložíme do lednice do druhého dne. Během té doby několikrát sáček překlopíme, můžeme znovu trošku protřepat, aby se maso rozleželo rovnoměrně.
Další den si nakrájíme na kostičky klobásu, špek cibuli a papriku. Maso vysypeme ze sáčku na talířek a střídavě napichujeme jednotlivé suroviny na špejli (nebo jehlu). Každý špíz zabalíme do alobalu, vložíme na rozpálený gril a necháme dělat cca 20 minut.




čtvrtek 27. června 2019

Candát s pažitkovou omáčkou

Od minulého roku, co se manžel stal rybářem, jsou ryby poměrně častou součástí našeho jídelníčku. Tedy hlavně kapr, kterého chytí nejčastěji. Ale kapr není jediná ryba, kterou můžete v našich vodách chytit. Tentokrát se podařila specialita: Candát. Je to dravec, což znamená, že je téměř polovinu roku hájený, což z něj dělá tak trošku vzácnost. Krom toho mnoho rybářů i labužníků se shodují na tom, že candát je jednoznačně naše nejlepší ryba.

Když už se nám tedy poštěstilo, chtěla jsem si na něm dát záležet. Ze všech možných receptů jsem si vybrala poměrně jednoduchý. Ne proto, že bych si na složitější úpravy netroufla, ale použité suroviny byly příslibem, že se chuť ryby neztratí v množství koření a dalších příchutí. Rozhodně to stálo za to. Zatím jsem tolik druhů ryb neochutnala, abych mohla srovnávat s ostatními, ale pochutnali jsme si.


Suroviny:
1 candát
1 menší cibule
2 lžíce másla
3 lžíce bílého vína
150 ml smetany
pažitka, sůl

Postup:
Candáta vykucháme, očistíme, odstraníme hlavu a ploutve a nakrájíme na filety (u menších ryb stačí jen odstranit páteř). Porce osolíme a na rozpáleném másle opečeme nejprve kůží dolů a potom otočíme. Hotové ryby uložíme na předehřátý talířek a druhým přiklopíme, aby nevychladly, než připravíme omáčku.
Ve výpeku na pánvi osmahneme na jemno nakrájenou cibulku. Podlijeme vínem a necháme odpařit. Poté přidáme smetanu, osolíme a omáčku mírně zredukujeme. Stáhneme z plotny a do ještě horké vmícháme nasekanou pažitku. 

čtvrtek 13. června 2019

Kedloubky na slanině

Urodilo se vám hodně kedloubků a nestíháte je konzumovat syrové? Můžete je zpracovat i tepelně a použít jako přílohu k masu. Je to výborné, doslova delikatesa. Jen mít víc kedloubků! Popravdě, my ty jarní konzumovat stíháme, ale kromě těch nasazujeme i giganty, které se sklízí koncem léta a k přímé konzumaci se příliš nehodí. Ovšem tepelně upravené jsou výborné a pokud to nepřeženete s dobou vaření tak si zachovají své brukvovité aroma. Už jsem zkoušela na způsob zelí, to nemá chybu. Tentokrát jsem zkusila jen tak trošku podusit na špeku, podobně se často v restauracích servíruje různá zelenina, ale na kedloubky v této úpravě jsem ještě nenatrefila.


Suroviny:
200 g bílé slaniny
1 cibule
několik kedluben (nebo jeden gigant)

Postup:
Kedloubky očistíme, zbavíme je všech dřevnatících částí, nakrájíme na nudličky a spaříme vřelou vodou. Na pánev dáme rozpustit slaninu, přidáme na proužky nakrájenou cibuli a chvílosmažíme až růžky začnou růžovět. Přidáme kedloubky a podusíme do měkka, jarní stačí tak 5 minut, giganta déle. 

čtvrtek 30. května 2019

Koprová omáčka

Omáčky patří ke klasice české kuchyně. Ovšem je tu jeden háček. Pod názvem omáčka si celý svět představuje něco úplně jiného, než Češi. Zatímco ve světě je omáčka jen přílohou a servíruje se v malém množství, u nás je omáčky plný talíř, protože je hlavním chodem a k ní se servírují různé přílohy. Jednou z nejběžnějších českých omáček je právě koprovka. Někdo ji miluje, jiný jí nemůže vystát. Osobně si spíš myslím, že ti druzí, buď nemají rádi koprové aroma, nebo nikdy neochutnali skutečně dobře připravenou koprovku. Přiznejme si to, ta ze školních a závodních jídelen nebývala nic moc. Dnes už je to prý o něco lepší. Receptů a postupů existuje několik, takže vám nebudu tvrdit, že takhle to máte dělat. Jen se chci podělit o to, jak koprovku dělám já a jaká nám doma všem chutná.


Suroviny:
1 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky
1/2 l mléka
1 bílý jogurt
sůl, kopr
1/4 kostky masoxu (ideálně slepičí)

Postup:
Z másla a mouky připravíme světlou jíšku. Necháme chvíli schládnout, zalijeme mlékem a dobře rozmícháme, aby se nedělaly hrudky. Osolíme, přidáme masox a za stálého míchání přivedeme k varu. (Masox v kuchyni používám jen výjimečně, klidně ho můžete vynechat). Jakmile začne omáčka houstnout, vmícháme jogurt a odstavíme z plotny. Teprve poté vmícháme i nasekaný kopr v množství dle chuti.
Jako přílohu máme nejraději houskový knedlík, ale můžete si dát i s bramborem. Hlavně nezapomeňte na vajíčko vařené na tvrdo.

čtvrtek 16. května 2019

Vepřové s česnekovou omáčkou

Česnek používám v kuchyni poměrně často. Spoustu jídel dělávám na česneku, nebo s česnekem. Ale nedávno jsem ochutnala neskutečně dobré maso na česneku, které jsem si okamžitě zamilovala. Bylo to v restauraci a já se pokusila tento jejich recept napodobit. Myslím, že se mi to docela povedlo, a tak se musím s vámi podělit o recept. Někdo možná znáte, ale určitě se najde i pár těch, kteří podobně jako já takovou omáčku dosud ještě nedělali.


Suroviny:
4 plátky vepřového masa (nejlépe plec)
sůl, pepř
tuk na smažení (sádlo)
1 cibule,
1 palička česneku
smetana

Postup:
Maso z obou stran osolíme, opepříme a zprudka opečeme na rozpáleném tuku. Maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli. Když začnou rožky růžovět přidáme na pár vteřin i několik stroužků česneku překrojených na poloviny nebo čtvrtiny. Podlijeme vodou, vrátíme maso a dusíme do měkka. Když je maso měkké, vyjmeme je na talířek, šťávu rozmixujeme tyčovým mixérem, přidáme smetanu a necháme zredukovat. V závěru přidáme zbylý česnek nakrájený na plátky a necháme jen chvíli změknout.



čtvrtek 2. května 2019

Polévka z "Medvěda"

... rozumněj z medvědího česneku.

Medvědí česnek je oblíbenou a vyhledávanou jarní bylinkou. Nejspíš proto, že je to vůbec první čerstvá "zelenina", která u nás roste. Navíc je chutný a dá se použít jako zelené koření i jako hlavní surovina mnoha dalších pokrmů. U nás je s medvědem problém. Lesy tu jsou poměrně exotickým biotopem. Ten nejbližší od nás je rozlohou menší než některé městské parky, obejít ho celý kolem dokola nezabere ani hodinu. Ten druhý nejbližší je opravdu rozsáhlý, ale je to vojenský prostor a tudíž se do něj bez povolenky nesmí. Další lesy jsou od nás cca 50 km vzdálené.

Minulý rok jsme sice na medvěda vyrazili do přírody, ale při té příležitosti jsem si narýpala i pár rostlinek a zasadila je v zahradě u zídky do stínu pod stromy. Letos jsem tedy sklízela doma na zahradě, zatím jen pár lístečků. Kromě čerstvého na chleba s máslem jsem se rozhodla vyzkoušet i hodně vychvalovanou polévku. Recepty na internetu tentokrát byly hodně podobné. A i když už podle popisu to znělo skvěle, neodolala jsem, abych nepřidala i trošku toho svého know-how. Vznikla z toho opravdu luxusní polévka a je škoda, že na další si budeme muset počkat celý rok. Medvěd na zahrádce mi totiž tímto došel a na běhání po lese fakt letos nejsem v kondici.


Suroviny:
1 brambor
1 mrkev
1 l silného slepičího vývaru
2-3 hrsti medvědího česneku
1 bílý jogurt

Postup:
Brambor a mrkev uvaříme ve vývaru. Můžeme použít i jiný, v nejhorším případě i z kostky, ale upozorňuji, že to nebude ono. Mezitím si medvěda zbavíme řapíků. Když jsou brambory a mrkev měkké, přidáme do polévky i část medvěda a necháme ho spařit. Polévku rozmixujeme, vmícháme jogurt a necháme přejít varem. Do hotové přidáme nasekaný syrový medvědí česnek. Podáváme s celestýnskými nudlemi.

čtvrtek 18. dubna 2019

Skopové na řecký způsob

V televizi je pořadů o vaření spousta. Ovšem jejich kvalita obvykle není moc dobrá. Dalo by se říct, že vařit v televizi může takřka kdokoliv. Důležité v nich není vaření ani přinést inspiraci pro ostatní. Na prvním místě je dobrá šou. Z tohoto konceptu pořad Prostřeno nijak nevybočuje. Sleduju ho poměrně zřídka, ovšem upoutávky na následující díly mě dostihnou. Týden věnovaný "mezinárodnímu" složení soutěžících mě zaujal natolik, že jsem se výjimečně dívala. Zajímalo mě, co a jak vaří v zahraničí a doufala jsem, že uvidím něco zajímavějšího než profláknuté italské těstoviny nebo čínské kuře kung-pao. V tomto směru mě pořad nezklamal a já se rozhodla některé recepty vyzkoušet.

Asi nejvíc mě zaujal řecký recept na skopové. Vypadalo to lákavě. Receptu na přípravu skopového je málo, stejně jako zmíněného masa v obchodech. Ještě jsem měla kousek v mražáku, tak jsem se do toho pustila. Navíc mě zaujalo to, že po skončení vaření máme jen minimum špinavého nádobí, hlavně odpadá připálený pekáč. Pokud se to povede, chci tento postup vyzkoušet i na jiná masa a s jiným kořením.


Suroviny:
2 kg jehněčí kýty
3 paličky česneku
1 kg brambor
3 mrkve
máslo
sůl, pepř, tymián
pečící papír

Postup:
Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky a  rozložíme na máslem pomazaný pečící papír. Přidáme česnek a mrkev. Maso osolíme, opepříme, posypeme tymiánem, pomažeme máslem a položíme na brambory. Vše zabalíme, vložíme do pekáčku a do trouby, kde zvolna pečeme (spíš udusíme) cca 1 hod. 

čtvrtek 4. dubna 2019

Kůzlečí hřbet

Zásoby kůzlečího masa se pomalu tenčí. Už mi zbývají v mražáku poslední dva kousky. Jeden z nich jsem vytáhla k nedělnímu obědu. Ještě večer jsem neměla moc představu, jak ho budu připravovat. Myslela jsem totiž, že je to kotletka a že ji nakrájím a udělám na pánvi i s kostí. Ale ouha, on to byl hřbet a protože kůzlátko bylo malé, tak i hřbet se sestával převážně z páteře. Musela jsem popustit uzdu fantazii. Naštěstí už pár zkušeností s přípravou kůzlete mám, vždyť jsme měli dvě celá kozlata, takže jsme si výtečně pochutnali.


Suroviny:
1 kůzlečí hřbet
sůl, pepř
1 palička česneku
tymián
máslo


Postup:
Kůzlečí hřbet důkladně zbavíme všeho tuku a blan. Po obou stranách páteře jej nařízneme a na řezu  osolíme, opepříme, potřeme rozmačkaným česnekem a posypeme tymiánem. Nakonec vložíme kousky másla a zase "sbalíme" zpět. Osolíme a okořeníme i zvenčí, položíme na zbylé stroužky česneku a zabalíme do alobalu. Pečeme asi hodinu (mladé maso), starší o něco déle. Poté rozevřeme alobal a ještě 10-15 minut dopečeme.

čtvrtek 7. března 2019

Rybí (kapří) hranolky

Možná si budete ťukat na čelo, ale já o existenci kapřích hranolek donedávna vůbec netušila. Nejspíš to bude tím, že Haná není zrovna moc přerybněná oblast. Těch pár kaprů, které manžel občas "chytil" v hospodě na návnadu z králíka, bylo pro nás spíše svátkem a při zpracování se člověk raději přidržel osvědčených receptů.

Před časem však manžel zrušil králíky a rozhodl se přidat ke spolku "tichých bláznů" lemujících břehy všech možných vodních ploch. Kupodivu se mu celkem daří a já tedy musela vyměnit králičí speciality za rybí.

Recept na kapří hranolky pochází z Třeboně. Jeho autorem jsou majitelé tamních restaurací Šupina a Šupinka, manželé Jitka a Pavel Müllerovi, kteří je poprvé připravili před cca 25 lety. Od té doby se kapří hranolky staly hlavním lákadlem jejich restaurací a recept na ně je přísně střeženým tajemstvím, navíc chráněný ochrannou známkou. To však nebrání dalším kuchařům ve vlastních pokusech o odhalení tajemství receptu. Dokonce i já se pokusila, a to i přesto, že jsem nikdy neochutnala ani originál, ani žádnou z napodobenin. Přečetla jsem si na internetu několik různých receptů na "zaručeně nejlepší" kapří hranolky. Já sama zastávám názor, že největší kouzlo je v jednoduchosti, nemám ráda překombinované chutě.


Suroviny:
kapr (ideálně jen hruď)
sůl, pepř,
1-2 stroužky česneku
citronová šťáva z 1/2 citronu
pár kapek sojové omáčky
hladká mouka
1 lžička červené papriky
1 lžička solamylu
tuk na smažení (máslo)

Postup:
Kapra vykostíme, já použila jen hruď a z té jsem odstranila žebra. Rybí maso nakrájíme na nudličky, vložíme do misky, zakápneme citronem, přidáme pár kapek sójovky, prolisovaný česnek, sůl a pepř. Vše důkladně promícháme a necháme alespoň hodinu odležet (lépe však přes noc). V plastové uzavíratelné krabičce si smícháme mouku s paprikou a solamylem. Do této směsi přidáme naležené proužky kapra, uzavřeme a protřepáním je ve směsi snadno rovnoměrně obalíme. Tyto hranolky potom smažíme ve vyšší vrstvě tuku, pod rybu se ideálně hodí máslo.

Já sama bych si nikdy netroufla ty svoje nazvat nejlepšími, tento titul by podle mě měl náležet jen kuchařům od Šupiny a Šupinky. Ale dobré byly, jen trošku pracné.

čtvrtek 21. února 2019

Bramborové roští

Recept jsem našla na internetu a hned mě zaujal. Náhodou i manžel na něj v ten samý den natrefil a protože není lingvista, tak si původní název "rösti" poněkud počeštil, vzniklo z toho roští a už to tak zůstalo. Rösti je švýcarské národní jídlo, vzdáleně připomínající náš tradiční bramborák. Podobu evokuje především hlavní surovina - strouhané brambory, a pak to, že jsou to osmažené placičky. Tím však veškerá podoba končí. I chuť je jiná, protože jim chybí to "správné" barmorákové koření a také jsou křupavější. Bramborák nikdy tak křupavý neuděláte. Tím ovšem nechci říct, že jsou lepší než bramboráky. Mám bramboráky ráda a i když nejsou tak křupavé, žádné roští je nemůže nahradit. Ale i roští je dobré, jen prostě úplně jinak.


Suroviny:
cca 3/4 kg brambor
1-2 cibule
cca 2 lžíce hladké mouky
sůl, pepř
tuk na smažení

Postup:
Oškrábané brambory nastrouháme na hrubším struhadle. Necháme chvíli odstát a slejeme vodu, kterou pustily. Přidáme najemno nakrájenou cibuli a ostatní suroviny. Vše dobře promícháme a na rozpálený tuk sázíme malé placičky, které z obou stran osmažíme dozlatova. Podávat můžeme s nějakým pikantním dippem - já zvolila doporučovaný křenový.

čtvrtek 7. února 2019

Krkovice s jablečnou omáčkou

Původně jsem měla v plánu úplně něco jiného. Jenže jak jsem v sobotu ráno otevřela lednici, vykouklo na mě maso, které si manžel nakoupil a jaksi mi o něm zapomněl říct. Takže změna plánů! Vyvstala otázka, co tak narychlo vymyslet. Krkovice není zrovna Adámkův oblíbený flák masa, je potřeba ji nějak vtipně a chutně zamaskovat... Prohlídla jsem zbytky zásob, velký nákup se tentokrát musel odložit, protože autíčko aktuálně trpí inkontinencí (tzn. že mu někde teče voda) a náš dvorní opravář je na dovolené. No, s tím co mám k dispozici moc velké zázraky dělat nepůjdou. Budu muset zkusit experimentovat.


Suroviny:
4 silnější plátky krkovice
sůl, pepř,
2 lžíce sádla (nebo jiného tuku na smažení)
1 cibule
l lžíce směsi provensálských bylin
2 jablka

Postup:
Plátky masa z obou stran osolíme, opepříme a prudce opečeme na rozpáleném tuku. Vyjmeme stranou na talířek a do výpeku vložíme nakrájenou cibuli a krátce osmahneme. Přidáme hrnek vody,  bylinky, vrátíme maso a dusíme pod pokličkou cca půl hodiny. Poté přidáme oloupaná, nakrájená jablka a ještě cca 10 min. dusíme. Maso vyjmeme na talířek, šťávu podle potřeby zredukujeme a rozmixujeme tyčovým mixérem.

čtvrtek 24. ledna 2019

Domácí zabijačka 3. - Den D

Předchází:

Ráno se vstává brzy. Jako první je potřeba napustit do kotle vodu a zatopit. Pak teprve si můžete dát třebas kafe - na stojáka a za pochodu. Podle dohody se začínají trousit pomocníci. Doveze se prase a hned potom i řezník. Dle potřeby se přikládá pod kotel. Než začne vřít voda je chvilka nabídnout všem kávu, koláčky a slivovici. A také na pár slov o tom, co vlastně všechno chcete vyrobit.


Když začníná voda vřít, chlapi uvážou prase za nohu a vytáhnou z klece (případně z chlívku). Řezník je odborně střelí a podřízne. Pokud chcete i jelítka a černou polívku, tak v tom okamžiku přiskočí hospodyně se škopkem a chytá stříkající krev, zatímco všichni chlapi drží prase, aby sebou moc neškubalo - škoda každé kapky! Krev je potřeba míchat, aby se nesrazila, ale zůstala pěkně tekutá - to se dělá holou rukou, případné žmolky, které se utvoří se vyhazují slepicím.




Chlapi posypou prase kalafunou, spaří je a pomocí zvonů odstraní štětiny - pokud se vám podaří zajistit máry, bude se vám pracovat lépe. Očištěné prase se pověsí za zadní nohy. Přípravy k zavěšení udělá opět řezník, chlapi pak prase vytáhnou do potřebné výšky. Zavěšené prase ostříkáme vodou z hadice a odstraníme případné zapomenuté štětiny.


Krátká pauza se věnuje doplnění vody do kotle, napuštění vaničky a kýblů, zametení štětin a spláchnutí krve ze dvorku, zakousnutí koláčku, vypití čtvrtky, vykouření cigaretky... Od teď všechno závisí na řezníkovi. On rozpáře, vyvrhne a rozporcuje prase. Ostatní jen plní jeho příkazy: "přines, odnes, nalej, vylej, podej, podrž,... " Během práce řezník hned vše třídí: Tohle dát do kotle vařit, tohle stranou na sekanou, tohle na uzení, tohle hned upéct na paštiku ... Relativně za chvíli je vše hotovo. Ještě je potřeba obrátit a vyprat střeva.




Děvčata už mezitím dávno zalezla do kuchyně, kde všechna svorně krájí sádlo na úhledné kostičky. Jen hospodyně od toho každou chvíli odbíhá řešit, co je zrovna potřeba.


Kolem poledne si všichni udělají pauzu. Vytahuje se z kotle - to znamená čas na jídlo. Řezník všechno nakrájí na plátky a hospodyně přinese chleba, sůl, pepř, hořčici, strouhaný křen, okurky.... Všichni se shromáždí kolem stolku a berou si na co zrovna mají chuť. Řezník podle potřeby přikrájí další kousek, dokud všichni nemají dost.


A začíná další část - výroba zabijačkových specialit. Všechno, co zbude, řezník pokrájí na kostičky, část nasype do škopíčku, či vaničky, zalije vývarem, přidá koření a vyrobí několik tlačenek. Druhou část zbytků někdo z pomocníků pomele spolu s vyvařenými kůžemi na jitrnice. Můžete též požádat, aby vám trošku dal do pekáčku na zapečený jitrnicový prejt - lahůdka. Také udělá jelítka, sekanou a zabijačkovou paštiku.

Poté, co se ještě převaří jitrnice, tlačenka a jelítka, slije se polévka a vyčistí se kotel.

Tím má řezník hotovo. Ještě si obvykle vypije kafe a dá pár čtvrtek, zatímco mu hospodyně horkou vodou umyje veškeré nástroje - pozor žádný saponát, to by vás pěkně hnal! Hospodyně mu nachystá výslužku (trošku polévky, nějakou kost na polévku a kus masa) a hospodář ho může odvést domů. I většina pomocníků už se rozchází. Maso je rozložené na igelitech, aby "vydýchalo". Hospodyně obvykle ještě zavařuje paštiku nebo dopéká jitrnici či sekanou. Zbývá poslední. Vyškvařit sádlo.


Bylo to náročné. Večer sedím v kuchyni a pozobkávám ještě teplé škvarky. V tu chvíli se mi zdá, že se té chuti nic na světě nevyrovná. Jsem unavená, ale tak nějak příjemně. Mám pocit, jako kdybych si právě užila nějaký svátek s rodinou a přáteli.


PS: Nezapomeňte druhý den roznést výslužku i všem pomocníkům: sklenice polévky, kousek tlačenky, jitrnice, jelítka, hrst škvarků, já přidávám i kost na polévku.

čtvrtek 10. ledna 2019

Domácí zabijačka 2. - Přípravy

Předchází:

Termín zabijačky se blíží. Pro hospodáře a hospodyni začíná zabijačka minimálně o den či dva dříve. Je třeba zkontrolovat spíž a dokoupit co chybí. Pište si seznam:
  1. Kalafuna na očištění a oholení prasečích chlupů
  2. Střeva na tlačenku, případně jitrnice a jelítka.
  3. Špejle (pokud plánujete udělat jitrnice a jelítka do pravých střev) a rovnou každou ořežte alespoň na jedné straně do špičky.
  4. Cibule a česnek - hóóódně. Den předem oloupat! Většinou chystám tu největší mísu, co mám v kuchyni, cibule a o něco menší česneku.
  5. Sůl a koření: pepř, majoránka, kmín, paprika. Kupujeme po 3 baleních, jedno obvykle zbude.
  6. Kroupy na jelítka a (černou) podprdelnou polévku - 1 sáček stačí. Uvařit den dopředu!
  7. Velký igelit na odkládání masa - z hygienických důvodů vždy použít nový!
  8. Mikrotenové sáčky různých velikostí na zabalení a uložení masa a ostatního do mražáku.
  9. Chleba, křen, hořčici, kafe, pivo, limo, slivovici ... Prostě nějaké to základní pohoštění.
Dále je potřeba si připravit velké zavařovací sklenice (3-5 l) na sádlo. Pokud budete chtít zavařovat i maso nebo paštiku, tak i menší sklenice. A pochopitelně víčka. Také něco na uskladnění polévky. Prodávají se polévková střeva, ale mě se osvědčily vypláchnuté krabice od mléka. Sbírám je delší čas, je jich potřeba kolem 30 ks a něco navíc, kdyby náhodou byla nějaká špatně vypláchnutá a byla cítit mlékem.

Tím ovšem přípravy nekončí. Všechny nádoby a plochy, které přijdou do styku s masem se musí pořádně vydrhnout a vypláchnout horkou vodou.

Už toho máte dost? Ještě si nelehejte! Je potřeba připravit na ráno snídani pro všechny zúčastněné. Začíná se brzy a první "ochutnávky" budou až kolem poledne. A protože ráno nebude čas na nějaké mazání chlebů či rohlíku, tak se pusťte do pečení kynutých koláčů nebo buchet jak velí tradice.



Nakonec si všechno ještě jednou obejděte, zkontrolujte, odškrtejte. Natáhněte si budík cca na 5 hodin, a můžete si jít lehnout. Dobře se vyspěte, protože vás čeká náročný den!

Následuje: