Pórková polévka

Vymýšlet polévky je pro mě docela náročná záležitost. Moje máma si vystačila jen asi se čtyřmi nebo pěti druhy polévek. Jak by taky ne, když je vařila jen v sobotu a na dva dny. Jenže já vařím polévky i v týdnu a tak chudý sortiment mi rozhodně stačit nemůže. A tak postupně do našeho jídelníčku zařazuju polévky (i jiná jídla), která jsem nikdy nevařila a většinu ani nikdy předtím nejedla. Pórková polévka je právě takovým jídlem.

Její příprava je tak jednoduchá, že ji zvládne i malé dítě. Proto vás nebudu zatěžovat celým receptem. Místo toho se můžete podívat na video.

Kefírové řezy "Malého kuchtíka"

Dnes vám nebudu asi představovat žádnou novinku. Mnoho z vás tento recept zná. U nás patří k nejoblíbenějším nedělním buchtám, už proto by zde na blogu neměla chybět. Je dobrá a rychlá - stačí párminutová mezírka někde během vaření oběda. Také je jednoduchá na přípravu, takže ji s troškou pomoci zvládnou i děti, jak hned uvidíte.

Potřebujeme:

350 g cukru

350 g polohrubé mouky

100 ml oleje

500 ml kefíru

2 vejce

1 lžička sody

kakao

Cukr, vejce, olej a kefír v míse dobře promícháme, vmícháme mouku, kakao a sodu. Hotovou směs nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech (nebo vyložený pečícím papírem) a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Podáváme třebas ozdobené šlehačkou. Ale dobrá je i jen tak samotná.

Můžeme též rozdělit těsto na dva plechy a upéct dvě tenší placky. Tyto pak slepíme marmeládou, povrch políjeme čokoládovou polevou, případně ještě posypeme kokosem, strouhanými oříšky apod.

Krom toho, já toto těsto (z poloviční dávky) použila i pro korpus na dort a rozhodně si nikdo nestěžoval.

Špenát "Malého kuchtíka"

Adámek od malička miluje vaření. Mezi jeho první hračky patřilo dětské nádobíčko, které mi neustále strkal v kuchyni do kredence. Od té doby trošku povyrostl, ale příprava jídla ho stále fascinuje. V televizi má rád pořady o vaření, zvlášť pro děti. Draci v hrnci patří k nejoblíbenějším. Není divu, že ho brzy napadlo: "Když může doopravdy vařit ten kluk v televizi, tak proč bych nemohl i já!" A po ujištění, že skutečně může, pokud bude pod dozorem, následoval další nápad: "Mohli bychom to natočit a poslat do televize." Byl trošku zklamán, když jsem mu vysvětlila, že na vysílání v televizi to nebude, ale slíbila jsem mu, že pokud se to podaří, dáme to na internet.

A tak začala série filmů "Malý kuchtík" a vy je čas od času budete nalézat v nové stejnojmené rubrice i tady na blogu. Tedy alespoň do té doby, než to některého z nás přestane bavit. Videa vznikají v domácích podmínkách, které se dost liší od situace v televizním studiu, především orientací vybavení a osvětlením prostoru. Navíc je zatím nemožné připravit něco jako scénář, o režii ani nemluvě. Snad se vám bude nová rubrika líbit a nedokonalosti omluvíte.