Horká čokoláda

Máte rádi horkou čokoládu? Abych pravdu řekla, tak já si ji občas v nějaké lepší restauraci dám. Z automatu jen výjimečně, protože někdy je dobrá, jindy hnusná, podle toho jakou směs provozovatel používá, případně jak ji ředí. A ty směsi, co se prodávají, abyste si mohli udělat čokoládu doma jsou fakt hnus - nebo jsem ještě na dobrou nenarazila a asi už nenarazím, protože s pokusy tímto směrem jsem už dávno skončila. Nehodlám zbytečně utrácet peníze za něco, co mi nechutná.

Před nějakým časem jsem se na FB přidala do skupinky zaměřené na vaření. Já sama tam toho moc nedávám, protože v pravidlech je "vložit i recept". Já raději dávám recepty sem na blog, kde mi to přijde přehlednější. Ale když někdo poptává recept, tak občas vložím odkaz na svůj blog - je to taková skrytá reklama. A občas tam na mě vykoukne zajímavý recept, který vyzkouším. Zrovna jako ten na horkou čokoládu. První pokus s pudinkovým práškem nebyl podle mých představ - prostě jen takový řídký čokopudink. Ale tato je fakt luxusní - asi proto, že obsahuje kvalitní čokoládu. O ten se s vámi podělit musím!

Suroviny:

100 g kvalitní čokolády alespoň 70%
100 g kakaa
100 g cukru krystal (v původním receptu bylo víc, ale toto úplně stačí, však si každý může přisladit)
100 g sušeného mléka
1 lžička skořice

Postup:

Cukr (část můžeme nahradit i vanilkovým) a na kousky nalámanou čokoládu rozmixujeme na prášek. Přidáme ostatní suroviny a dobře promícháme. Vzniklou směs uložíme do uzavíratelné nádoby.

Pro přípravu 250 ml nápoje dáme do hrníčku nebo sklenky 4-6 lžiček směsi, zalijeme troškou horké vody nebo mléka, dobře rozmícháme a dolijeme až po vrch. Pro slavnostní příležitosti můžeme ozdobit šlehačkou a něčím posypat. Hodí se strouhaná čokoláda, kakao, granko, skořice, strouhaný perník.... 

 

Bramborové placky

Bramborové placky patří ke staročeským, možná spíš staromoravským pokrmům. Tady na Hané se jim říka Lukše. Mnoho lidí vzpomíná, jak je babičky dělávaly. Dnes už se s nimi tak často nesetkáte, jsou totiž náročnější než oblíbené palačinky. Přesto mají své kouzlo a já se o ně několikrát už pokoušela. Ovšem s nepříliš velkým úspěchem. Ono je někdy těžké připravit jídlo které jste jednak nikdy nejedli a navíc o něm toho mnoho nevíte. Internet se sice recepty hemží, ale každý má nějaké to své ALE... 

V práci mám v rádiu vyladěnou stanici ČR2. Mám tu stanici ráda, člověk se občas i něco zajímavého dozví. Každé odpoledne je tam krátký pořad "Na vidličce" s Romanem Vaňkem. Jeden z dílů byl věnovaný právě bramborovým plackám a já si jeho recept poznačila, že je někdy příležitostně zase vyzkouším. A když jsem potom na výletě v Bratislavě ochutnala tyto placky, bylo rozhodnuto. Jednou se mi to přece povést musí. A tentokrát to vyšlo! Jak tedy na ty správné placky?

Suroviny:

1 kg brambor

sůl

1 vejce

250 g polohrubé mouky (podle potřeby můžete i přidat)

Postup:

Brambory oškrábeme a normálně uvaříme v osolené vodě. Po uvaření vodu slijeme a brambory necháme vychladnout. Vychladlé pošťoucháme, vmícháme vajíčko a zahušťujeme moukou. Z těsta vytvarujeme váleček, který nakrájíme na podílky a každý ten podílek rozválíme na tenoučkou placku. Hotové placky opékáme nasucho v pánvi, nebo lépe na plotýnce. Hotové potíráme povidly - tak velí tradice. Ale klidně můžete i marmeládou, nutelou... 

Lívance

Mezi oblíbená sladká jídla patří bezesporu lívance. Náš Adámek jim dokonce dává přednost před palačinkami. Dnes hospodyňky dávají přednost spíše těstům bez kvasnic. Též jsem vyzkoušela kefírové lívanečky, ale kynuté jsou prostě kynuté. Prostě klasika, chuť a vůně babiččiny kuchyně. 

Suroviny:
500 ml mléka
20 g droždí
1 lžíce cukru
250 - 300 g hladké mouky
1 vejce
špetka soli
citronová kůra
tuk na pečení (sádlo)

Postup:
Ve trošce vlažného mléka rozmícháme lžíci cukru a lžíci mouky, přidáme rozdrobené kvasnice a necháme vzejít kvásek. V míse smícháme všechny zbývající sypké suroviny, přidáme mléko, vejce a kvásek a dobře promícháme, až vznikne řidší těsto. Necháme v teple vykynout. Vykynuté znovu promícháme a na rozpálený tuk sázíme lžící malé lívance, které osmažíme z obou stran. . Podáváme potřené marmeládou, tvarohem, ovocem apod.

Kynuté knedlíky

Léto je prakticky jediná doba, kdy si můžete udělat opravdu dobré kynuté knedlíky, protože všude je dostatek čerstvého ovoce. I když některé recepty tvrdí, že knedlíky lze udělat i ze zamraženého nebo kompotového ovoce, případě i z marmelády. Vlastně mají pravdu, ale změklé ovoce se při balení do těsta různě rozmačkává a pouští vodu. A když už se vám to podaří zabalit, tak výsledná chuť se taky nedá srovnat. Můžete mi věřit, vyzkoušela jsem to!

Takže léto u nás patří knedlíkům, tedy krom cukety a dalších sezónních potravin. Co vím, tak většina lidí ovocné knedlíky miluje. Ovšem s přípravou bývají na štíru. A přitom to není vůbec nic těžkého. Jestli se povedou sice závisí hned na několika faktorech, ale ohlídat je není vůbec náročné. A pokud máte pekárnu, tak je to ještě snazší.

Suroviny:
250 ml mléka
1 lžička soli
1 lžička cukru
1 vejce
500 g hrubé mouky
20 g droždí

Postup:

Ve sklence vlahého mléka rozmícháme lžíci cukru, lžíci mouky a droždí a necháme vzejít kvásek. Poté smícháme se všemi ostatními surovinami zpracujeme v těsto. Je potřeba je pořádně vypracovat, tzv. "vybouchat" až se tvoří na povrchu vzduchové puchýřky, na tom závisí výsledná nadýchanost a jemnost knedlíků.  Dáme na teplé místo vykynout - to trvá cca 2 hodiny, během té doby těsto 2-3x promícháme. Majitelé pekárny to mají snažší - stačí jen suroviny v uvedeném pořadí vložit do pekárny a zapnout příslušný program. Přístroj se o vše postará sám. Vykynuté těsto přendáme na pomoučněný vál a rozdělíme na malé dílky. Nejlépší postup je vypracovat váleček, který následně nakrájíme na plátky. Z každého podílku totiž potřebujeme vytvořit placičku, do jejíhož středu vložíme ovoce a zabalíme. Knedlíkům jen prospěje, když je nejprve všechny vyrobíme a teprve pak si dáme vařit osolenou vodu, zatímco ty budou ještě odpočívat a kynout. Teprve do vřelé vody vkládáme knedlíky a hned je vařečkou "odlepíme" ode dna. Kynuté knedlíky jsou plné vzduchových bublin, které je drží na hladině. V praxi to znamená, že se vaří jen ta část, která je ponořená do vody. To znamená, že v polovině vaření je musíme otočit, aby se uvařily i z druhé strany. Ovocné knedlíky se obvykle vaří celkem 10-12 minut (5 min z každé strany). Hotové je vyjmeme z vody a ihned propíchneme, nebo lépe natrhneme, aby vyšla pára.

Takto se to skutečně zdá být jednoduché. Ale raději zmíním všechna úskalí o nichž vím (většinou z vlastní trpké zkušenosti):

1. Zkontrolujte si expiraci u kvasnic! Měla by být delší než týden. I když jsou kvasnice ze zdravotního hlediska naprosto v pořádku, stářím ztrácejí své vlastnosti, takže vám těsto méně nakyne a bude tužší.
2. Pokud těsto dobře nevypracujete, správně nevykyne a knedlíky budou gumovější. S pekárnou toto vůbec nemusíte řešit.
3. Nenechte těsto překynout, zkysne a je řidší. Jednak se s ním hůře pracuje a výsledná kvalita knedlíků je také horší. Pokud vám ho dělá pekárna, dejte se do zpracování hned po skončení programu. Jestliže ho děláte ručně, musíte si to ohlídat (všeobecně platí, že by nemělo kynout déle než 2 hodiny).
4. Těsto je "živá" věc, stále pracuje. Pokud nechcete, aby vám knedlíky praskaly, tak je po vytvarování pokládejte spojem dolů. Zabrání to uvolnění spoje během kynutí a sníží to riziko prasknutí při vaření.
5. Knedlíky nepřevařte! 

Pizza

Máte rádi pizzu? Já ano, ale zas ne každou. A vůbec teď nemyslím různé typy náplní. Ti, co jezdívají do Itálie, možná tuší, co myslím. Já v Itálii nikdy nebyla a zatím tu nejlepší pizzu jsem jedla už hodně dávno tady v Čechách v jedné italské pizzerii - tím "italské" myslím, že ji vlastnili skuteční Italové, a dávno znamená ještě v dobách, kdy pizza skutečně na každém rohu k mání nebyla. Jejich pizza byla tenoučká, jemná a s bohatou náplní.

Od té doby se pokouším jejich pizzu napodobit doma. Vyzkoušela jsem snad všechny recepty, co se dají najít na internetu plus několik vlastních experimentů, ale výsledek byl pořád "takový český". Nebyly špatné, podobné můžete koupit dnes na mnoha místech - taky jim občas neodolám. Ale do té "nejlepší" měly pořád daleko. Až poslední recept se přiblížil mému pizza-ideálu.

Základní těsto na pizzu se skládá z mouky, soli, vody a droždí. Ovšem je potřeba najít ten správný poměr. Pokud chcete skutečně pizzu a ne sladký koláč, tak rovnou zahoďte všechny recepty, v nichž je mléko a jeho modifikace, máslo nebo rostlinné tuky a jakékoliv sladidlo (cukr) byť v nepatrném množství. I když vám autoři a další budou tvrdit, že právě jejich pizza je nejlepší, tak to pořád není pizza, ale obyčejný koláč se slanou nádivkou.

Ani já vám nebudu tvrdit, že ta moje je nejlepší - je nejlepší z těch, co jsem zatím vyzkoušela a protože už těch (nepodařených) pokusů mám dost, tak u této nějaký čas zůstanu. A vy, pokud ještě nemáte svůj osvědčený, můžete zkusit....

Suroviny:

230 g hladké mouky

1 lžička soli

230 ml vody

35 g oleje (ano, trošku jsem to vylepšila)

35 g sušeného droždí

Postup:

Smícháme suché suroviny, přidáme olej a vodu a vypracujeme hladké těsto. Takto zpracované těsto dáme na plech a rukama vytvarujeme - vytáhneme do všech stran. Necháme cca 10 minut kynout a potom hustě propícháme vidličkou. Povrh potřeme a poklademe nádivkou a dáme do vyhřáté trouby krátce zapéct - 7-10 minut.

Nádivku můžeme mít dle chuti. Já mám ráda skoro všechny, ale zbytek rodiny dává přednost klasické žampionové nebo havai. Takže tentokrát to havai vyhrála... Na rajčatovou nádivku použijte buď sušená rajčata (předem namočit), nebo levnější protlak (kečup se vážně nehodí s výjimkou některých domácích). Protlak smícháte s olejem a bylinkami (bazalka, oregano, rozmarýn, česnek) - prodávají se i směsi koření určené přímo na pizzu. Na tuto nádivku potom rozložíme další suroviny. Dalo by se říct, že si tam každý může dát, co chce, ale já bych to s chutěmi zase moc nepřeháněla, aby se zbytečně netloukly.

Brněnský dort

Při pohledu na řez brněnského dortu by se mohlo zdát, že jeho příprava bude náročná. Ale není tomu tak. Brněnský dort patří k těm nejjednodušším, co znám. I když to bude znít podivně, tak právě proto ho při slavnostních příležitostech dělávám zřídka. Mám totiž pocit, že bych tím hosty vlastně odbyla.

Letos se mi však nedostávalo moc času na výrobu něčeho náročnějšího k Adámkovým narozeninám, a tak jsem byla za tuto klasiku vděčná. Jak můžete vidět i z fotografie, ani se zdobením jsem si nedělala moc starostí a koupila „marcipánovou plastelínu“ z níž si Adámek sám tvořil dekorace.

Na korpus:

12 vajec

12 lžic cukru

12 lžic mouky

kakao

prášek do pečiva

Vejce s cukrem ušleháme do pěny, přidáme mouku s práškem do pečiva a dobře promícháme. Polovinu těsta nalijeme do formy. Vždy jedna je klasická dortová a jako druhá nám poslouží obyčejný plech vyložený pečícím papírem. Kterou zvolíme záleží jen na tom, jakou chceme mít barevnost jednotlivých pater dortu. Dáme upéct. Druhou polovinu obarvíme kakaem, nalijeme do druhé formy a také upečeme. Po vychladnutí kulatý korpus rozkrojíme na dvě poloviny, obě pokapeme rumem a natřeme krémem. Korpus na plechu pomažeme marmeládou a nakrájíme na proužky, které stáčíme postupně do „maxi“ rolády - vždy když proužek dojde, pokračujeme dalším stále dokola dokud nemáme kolo o velikosti dortového korpusu. Nejlépe je pracovat přímo na dortovém korpusu. Tímto získáme efekt svislých proužků ve střední části dortu. Nahoru přiklopíme druhou část dortového korpusu. Povrch potřeme krémem a ozdobíme dle chuti a fantazie.

Na řezu by měly být pravidelně se střídající svislé proužky marmelády a piškotu. Já si to tentokrát ještě více zjednodušila a piškot jsem svinula do rolády, kterou jsem nakrájela na kousky a naskládala na korpus. Tím pádem mám ty svislé proužky nepravidelně.

Co se týká krému, existuje spousta různých druhů, klidně si můžete vybrat svůj oblíbený. Já je různě střídám, přesto k mým nejoblíbenějším patří tzv. Vařený žloutkový krém.

Vařený žloutkový krém

žloutky

moučkový cukr

vanilkový cukr

250 g másla

Žloutky s cukrem ušleháme do husté pěny. Následně je vložíme do vodní lázně, dál šleháme a současně prohříváme krém. Je potřeba dát pozor, aby se krém nepřevařil – srazil by se. Správná chvíle nastává, když se na vodě ve spodní nádobě začnou tvořit malé bublinky (těsně před bodem varu). Pokračujeme ve šlehání až do vychladnutí. Do vychladlého zašleháme změklé máslo.

Marcipánová plastelína - je to pravý marcipán z mandlí!

Domácí zmrzlina nebo nanuky

Léto je v plném proudu. Venku vedro na padnutí. Něco studeného na osvěžení přijde vhod. Nabídka zmrzlin a nanuků v obchodech je vskutku pestrá. Jenže... Za mého dětství bývala hlavní surovinou k přípravě zmrzliny smetana. Dnes můžete mluvit o štěstí, když v nějaká obsahuje alespoň kapku mléka. Jinak je to vesměs rostlinný tuk ochucený a obarvený chemií. Na druhou stranu, není velký problém udělat si zmrzlinu doma. Ani nebudete potřebovat žádný zmrzlinovač.

Suroviny:
1/4 l smetany ke šlehání
250 g tvarohu
1 žloutek
moučkový cukr dle chuti
ovoce

Postup:

Nejprve vyšleháme šlehačku. Poté si v misce smícháme tvaroh se žloutkem, cukrem a ovocným pyré (ovoce rozmixujeme), nebo vymačkanou šťávou. Do této směsi pak zlehka vmícháme šlehačku. Hotovým "krémem" plníme formičky na nanuky. Ani nemusí být ty speciální k tomu určené, kupované. Pokud máte doma pár tub od šumivých vitamínů, udělají stejnou službu. Najkonec zapíchneme dřívko (silnější špejli) a dáme nastojato zmrazit. Zbytek zmrzliny můžeme nalít do krabičky a také zmrazit. 

Může se stát, že nanuk zmrzne tak, že nepůjde z formy vytáhnout. Může za to hlavně obsah vody v ovocném pyré, která zmrzne na tvrdý led. Při násilném vytahování si můžeme zlomit, případně vytrhnout dřívko. Lepší je formičku ponořit na pár vteřin do teplé vody. Pak už lehce vytáhnete ven.

Buchtičky se šódó

Děti je milují. I když dnes už se šódó nahrazuje vanilkovým krémem (pudinkem), který někteří ještě dochucují kapkou rumu. Já však vím, že pravé šódó se dělá ze žloutků, cukru a vína. Už netuším, kde jsem slyšela, ale prostě to vím. A chtěla jsem to někdy taky vyzkoušet. Dalo by se říct, že právě kvůli tomu jsem si kupovala Rettišku. No, chtěla jsem mít doma kuchařku originál původních českých receptů. Dlouho jsem šódó nemohla najít, a pak se mi zase nedařilo poschraňovat všechny potřebné suroviny. Ale nakonec se zadařilo...

Šató
Vezme se 12 žloutků do hrnka pětižejdlíkového, dá se k nim čtvrt libry tlučeného cukru, z půl citronu nepokrájená kůra a žejdlík dobrého rakouského vína; hned zastudena se to hezky rozkloktá, pak se vůkol hrnka hodně uhlí dá anebo na rozpálené ploétně se to dělat může, pořád se musí kverlovat, až se to pění a ve vaření zhoustne; pak se to honem do koflíčků leje a dá na stůl. Může se též k rozličným jídlám potřebovat, jako ke košíčkům, vařeným bábám (buding), smaženým štrudlím a tak dále.

(M.D.R. 1986 str. 296) 

Zdálo se mi těch žloutků moc. Použila jsem jen šest => dva na porci. Tomu jsem přizpůsobila množství ostatních surovin. Stejně toho bylo moc, zbyla mi zhruba polovina. Takže 1 žloutek na porci stačí. Když jsme si sedli ke stolu, běžela mi hlavou otázka: "Proč už se šódó nedělá?" Není o nic složitější ani náročnější než ten pudink. Žloutky jsou "vařené" takže salmonela nehrozí. A alkohol z vína se odpaří, takže ani to není důvod. A je to naprosto úžasné!

Suroviny (na 4 porce):
4 žloutky
170 g moučkového cukru
150 ml bílého vína
citronová kůra

Postup:

Žloutky s cukrem ušleháme do pěny. Přidáme víno a nastrouhanou citronovou kůru. Dál šleháme ve vodní lázni, dokud není pěna prohřátá, ale zase by neměla převřít, to by se zdrcla. Něco mezi 80-90°C - pokud to neumíme odhadnout, přeměříme si to teploměrem (já teploměr používám). Hotové šódó nalejeme do talířků (ideálně předehřátých) a podáváme.

Buchtičky jsem udělala podle osvědčeného receptu na buchty. Ale někdy si to zjednoduším a místo buchtiček použiju na kostičky nakrájenou domácí vánočku, nebo kynutou bábovku. V takovém případě však dávám do šódó méně cukru, protože vánočka i bábovka (stejný recept) ho obsahují poměrně dost.

Žemlovka

Žemlovka je dalším jídlem, které jsem jako dítě nesnášela. Respektive nesnášela jsem tu školní sestávající se z jakési mokré rohlíkové hmoty proložené obrovskými slupkami z jablek - fakt hnus. Doma jsme ji nedělávali vůbec, a tak jsem poprvé ochutnala dobrou žemlovku až od tchýňky. Byla jsem překvapená, chutnala skoro jako jablečný koláč. Od tchýňky jsem se tedy naučila připravovat dobrou žemlovku na které si vždycky pochutnáme. Ostatně není přece potřeba jíst jen maso.

Suroviny:

8-10 starších rohlíků

4-5 jablek

hrnek mléka

3 vejce

skořice

cukr podle chuti

máslo

Rohlíky nakrájíme na kostičky a v míse je zalejeme směsí z mléka, žloutků, skořice a cukru. Necháme chvíli nasá, občas promícháme. Mezitím si připravíme zapékací formu - vymažeme tukem a vysypeme strouhankou. Jablka zbavíme jadřinců, oloupeme a nakrájíme na kostičky. K rohlíkům zlehka vmícháme sníh z bílků. Správně by se měla položit na dno formy vrstva rohlíků a na ně vrstva jablek. Mě se však téměř všechna takto vrstvená jídla rozpadají, takže volím metodu "zamíchat všechno dohromady" a jen to dát do formy. Povrch pokapu rozpuštěným máslem a dám zapéct do trouby.

PS: Žemlovka se dá připravit i ze zbytku vánočky. V tom případě však už nedávám cukr, protože vánočka je sladká sama od sebe.

Jablečný kompot

Čerstvý jablečný kompot, ještě teplý, patří ke vzpomínkám na dětství a na babičku, která ho občas vařívala. Pravda, neměla jsem ho u ní často, protože jsme tam moc nejezdívali. Někteří si možná řeknete: Co je na kompotu zajímavého? Ale já moc často nepotkávám lidi, kteří by se čerstvému kompotu nedivili. Nabyla jsem dojmu, že tento nostalgií vonící dezert se zřejmě dávno vytratil z našich kuchyní, a tak bych jej ráda připomněla.

Suroviny:

Jablka

Cukr

1 citron

Kousek celé skořice

Několik hřebíčků

Postup:

Množství záměrně neuvádím, protože vše se odvíjí především od sladkosti jablek. I tak to není příliš obtížné odhadnout. Jablka oloupeme, zbavíme jadřinců a nakrájíme na kostičky. Citron dobře omyjeme a i s kůrou nakrájíme na kolečka. Vložíme do většího hrnce, zalijeme vodou, tak aby ovoce bylo ponořené, přidáme cukr, několik hřebíčků a úlomky skořice. Když se cukr rozpustí, ochutnáme a případně přisladíme - šťáva by měla být o trošku sladší, protože jablka si část cukru vezmou. Přivedeme k varu a vaříme cca 10-20 minut - opět záleží na druhu (a tvrdosti) jablek. Můžeme podávat teplé i vychlazené. Já dávám přednost teplému...

Vitamínová bomba

Hned na úvod se musím přiznat, že doslova nesnáším recepty, obsahující sousloví: "přidáme si cokoli, co kdo má rád." To není recept, to je patlanice! A i když sama také občas vařím stylem "co dům dal", tak přecejen i tady mám své hranice - rozhodně nemusím vždy použít vše, co najdu ve spíži a lednici. Přesto tentokrát udělám vyjímku a podělím se s vámi o návod (slovo recept se snad ani nedá použít), jak chutně zužitkovat přebytky nejrůznějšího ovoce.

Občas se mi doma nahromadí nejrůznější ovoce. Něco koupíme, něco donese Adámek ze školní jídelny a někdy také něco dovezou babička s dědou... A pak to nestíháme jíst. Po pár dnech toho máme dost a nikdo to už nechce. Ale většina ovoce se rychle kazí s sníst se musí. V takovém případě pak udělám ovocný salát.

Jeho základem je jablko, nejlépe oloupané, pomeranč a banán - všechno pokrájím na kostičky. Pokud mám, přidám další ovoce - kivi, víno, ananas, broskev... Prostě, co kdo má rád - hlavně však pozor na ovoce, které v kombinaci s mléčnými výrobky způsobuje potíže! Můžu přidat také rozinky a jiné sušené ovoce, nebo dokonce oříšky - ty jsou dobré nahrubo usekané a nasucho opražené v pánvi. Vše se smíchá v míse a přidá se troška (cca kelímek) jogurtu, nejlepší je čistě bílý - není třeba to kazit chemicky vyrobenými příchutěmi. Pokud to chce někdo mít jako vydatnou svačinku, tak si ještě může přidat ovesné vločky na způsob müsli = vločky se nasucho opraží na pánvi, podobně jako oříšky.

Melounová bowle

Při posledním velkém nákupu v supermarketu jsem neodolala akci a koupila si pětikilový meloun. Až dnes jsem si uvědomila, že konzumace toho maxiplodu bude z 90% ležet na mých bedrech. Sice mám melouny ráda, ale spořádat ho 5 kilo takřka na posezení... A zkonzumovat bych ho měla co nejdříve. O výhodných akcích v úseku ovoce a zeleniny mám svou teorii. Rozkrojením melounu se jen potvrdila. Ovoce a zelenina v akci se nachází na pokraji skladovatelnosti. Zatím mu sice nic není, ale je dokonale přezrálý.

 Část jsem tedy snědla tak. A co se zbytkem? Vzpomněla jsem si na pochoutku, kterou jsem před lety jedla u kamarádky. Tenkrát to byla ananasová bowle. Melounová by taky nemusela být špatná! A začala jsem svůj nápad realizovat. Ještěže máme v obci vinotéku!

 

Melounová bowle

Dužninu melounu zbavíme peciček a nakrájíme na kostičkám podobné patvary. Vychlazené sklenice naplníme kousky melounu a zalijeme nějakým šumivým vínem. Ihned podáváme, aby nevyprchaly bublinky, které se nabalí na meloun a potom tak příjemně šimrají v ústech.

Jak jsem si tak vychutnávala melounovo-alkoholové šimrání bublinek na jazyku i patře, napadlo mě, že ani dětem nemusíme tuto pochoutku odpírat. Jen místo sektu zalijeme melounové kousky nějakou perlivou vodou. Abych nenabízela zajíce v pytli, skočila jsem do krámu pro minerálku a vyzkoušela to. S citronovou příchutí to byla skutečně mňamka, možná ještě lepší než ta dospělácká.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/82-melounova-bowle.html

Müsli

Po náročném dni v práci (náročnějším než obvykle bývá) mívám strašnou chuť na sladké. Jenže já sladkosti doma moc nemívám. Ne, že bych je všechny hned snědla, jen je míň kupuju, abych se potom nemusela odolávat pokušení. Někdy mě ta chuť zase přejde, někdy jsem líná si něco připravit, někdy mi postačí chleba s máslem a medem... A někdy prostě neodolám a vyrobím si nějakou sladkost. Nejčastěji to je müsli, protože je jednoduché, rychlé a hlavně dobré. Obvykle ho schroupám jen tak samotné ještě teplé, spíš trošku horké.

Potřebujeme:

2 hrsti ovesných vloček

1 hrst oříšků

1 hrst rozinek

plátek másla

1 polévková lžíce krystalového cukru

Postup:

Oříšky posekáme na drobno a spolu s vločkami opražíme na suché pánvi. Přendáme na misečku a přidáme rozinky. Na pánvi rozpustíme máslo, přidáme cukr a na mírném plameni mícháme, až se rozpustí a začne karamelizovat (přestane se dělat pěna). Poté stáhneme z ohně, vsypeme směs vloček, oříšků a rozinek a promícháme.

Ovocný pribináček

Receptů na pribináčky jsem vyzkoušela už několik vč. vlastních experimentů. Dosud mě však žádný nijak zvlášť neohromil. Buď obsahoval příliš mnoho tvarohu a byl dávivý, nebo zase byl příliš řídký. Žádný z nich se u nás zatím nezabydlel. Ale minulý týden jsem dostala od jedné známé recept na prý "zaručeně nejlepší" pribináček na světě. Zkušenost mi říkala, že tentokrát by to mohla být skutečně pravda a tak jsem ho hned v sobotu vyzkoušela. Měla pravdu: Skutečně je to zatím nejlepší pribináček, jaký jsem kdy jedla a hlavně připravila.

Potřebujeme:
1 smetanu ke šlehání
250 g tvarohu
1 vanilkový cukr
čerstvé ovoce nebo lžíci marmelády
(moučkový cukr na doslazení)

Postup:
Ušleháme zvlášť šlehačku a zvlášť tvaroh, vanilkový cukr a ovoce (marmeládu). Pokud se nám zdá málo sladké, ještě přisladíme. Přidáme šlehačku a ještě chvíli šleháme společně.

Pribináček můžeme dát dětem ke svačince s rohlíkem nebo třebas i s domácí vánočkou. Také je možné jej namazat na lívance, tak jako jsme to tentokrát měli my.
 

PS:

Teprve v pondělí jsem se v práci dozvěděla, že "Láďa Hruška" v sobotu "vařil" téměř totéž. Novu moc nesleduju a Láďovy recepty, které jsem zatím viděla, ve mě nebudí důvěru. O to víc mě teď namíchnul, protože jeho pribináček je hodně podobný tomu mému. Kdo mi dnes uvěří, že jsem se po něm neopičila?

Kefírové lívanečky

Jak asi každý ví, lívance se dělají z řídkého kynutého těsta. I já je tak obvykle dělávám. A i když všechno přesně odvážím podle receptu, nemůžu se zbavit dojmu, že jsou až příliš cítit kvasnicema. Před časem jsem od kolegyně v práci dostala recept na lívanečky bez kvasnic. Kolegyně je vychvalovala a tvrdila, že od té doby, co má recept už klasické (kynuté) nedělá. Nechala jsem se tedy zviklat chválou a vyzkoušela je. Musím uznat, že jsou skvělé a zřejmě i já už jiné dělat nebudu.

Ingredience:
1/2 l kefíru
sůl
2 lžíce mletého cukru
1 vejce
300 g hladké mouky
lžička sody
tuk na smažení

Postup:
Všechno smícháme (sodu přidáme až jako poslední) a na lívanečníku smažíme placičky z obou stran dozlatova. Můžeme ozdobit marmeládou a šlehačkou, nebo sladkou tvarohovou pomazánkou (tvaroh smícháme s marmeládou).

 

Přiznám se, že poprvé jsem zapomněla na sodu. V receptu byla totiž uvedená až v postupu, ale ne mezi ingrediencemi. Teprve, když mi lívanečky nenaskočily, hledala jsem, v čem je problém a svou chybu si uvědomila. Naštěstí, protože jinak už bych je znovu nezkoušela. Druhý pokus vyšel skvěle a tak se asi ke kynutým už nevrátím. Tyhle jsou chuťově hodně podobné, ale přecejen nepatrně lepší. Jediné jejich mínus je, že si musím včas koupit kefír, na klasické kynuté mám doma vždycky všechno.

Jiné jednohubky

Co dělat, když děti honí mlsná? Většina dobrůtek je na přípravu časově náročná a děti trpělivostí zrovna neoplývají. Ale co třebas banánové jednohubky? Kombinace banábu, šlehačky a čokolády je známá už léta. Už jako studentky jsme chodívaly slavit různé narozeniny a svátky do OVO-baru a mimo jiné si tam  pochutnávaly i na banánu s pařížskou šlehačkou a horkou čokoládou.

Já tento dezert poněkud zjednodušila. Vnikl vlastně jen díky mé šetrnosti. Po nějaké oslavě mi zbylo trošku šlehačky. Vyhodit je to škoda, ale co s ní? Ano, dala by se použít do kafe - kalorii sem nebo tam neřeším. Jenže já kafe nepiju, protože mě po něm pálí žáha. Než se trávit nějakými léky, to si radši to kafe odpustím.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a padly mi do oka banány. Ty jediné nakonec zůstaly z původní receptury. Místo pařížské šlehačky jsem použila obyčejnou a místo horké čokolády nutelu.