Tvarohové nočky s jahodovým žahourem

Pokud nemáte alespoň trošku přehled o naší tradiční kuchyni, tak vás asi bude  zajímat, co to vlastně je ten "žahour". Abyste nemuseli googlit, tak vás s ním trošku seznámím. Zjednodušeně je žahour teplá (lépe horká), sladká ovocná omáčka. Pravý žahour se připravuje jen z borůvek. Jenže borůvky nejsou pro každého tak snadno dostupné. Tady na Hané, kde neuvidíte pohromadě na jednom místě víc než 20 stromů, je prostě nemáte kde nasbírat. A při dnešních cenách na trhu... To by se nám ten žahour asi zasekl v krku. Takže jahody jsou docela přijatelnou náhradou, kterou může vyzkoušet každý. Vážně to zkuste, stojí to za to. Krom toho, žahour si můžete dopřát i v kombinaci s jinými přílohami: např. s kynutými knedlíčky bez náplně, nebo bramborovými šulánky, lívancí, palačinkami, můžete jím nahradit krém u dukátových buchtiček...

Suroviny:

Na nočky:
250 g tvarohu
1 vejce
1 lžíce másla
1 lžíce moučkového cukru
250 g hrubé mouky
špetka soli

Na žahour:
400 g jahod
1 lžíce másla
1 smetana na vaření (stačí 12 %)
2 lžíce cukru
1 vanilkový cukr

Postup:

Nočky:

Utřeme cukr s vejcem do pěny, zašleháme změklé máslo a přidáme i tvaroh a sůl. Nakonec po částech vmícháváme mouku. Zpracované těsto dáme na 15-20 minut do lednice odpočinout. Poté z něj tvarujeme knedlíčky, které zaváříme do vřelé osolené vody. Odmícháme ode dna, aby se nepřilepily. Vaříme, dokud nevyplavou na hladinu, a pak ještě asi 2-3 minuty. Hotové vylovíme a do každého píchneme vidličkou, aby vyšla pára.

Než se nám nočky uvaří, připravíme si žahour.

Žahour:

Jahody si nakrájíme na kostičky. Polovinu z nich dáme do kastrůlku, podlijeme kapkou vody, přidáme máslo, cukr, vše přivedeme k varu a vaříme cca 5 minut. Poté přilijeme smetanu a opět přivedeme k varu. Vypneme sporák a přidáme zbylou polovinu jahod, aby se prohřály.

Zmrzlinovač a ovocná zmrzlina

Minulý týden jsem byla nakupovat v LIDLu a všimla jsem si tam přístroje na výrobu zmrzliny doslova za hubičku - čtyři stovky jsou fakt dobrá cena. Tak jsem ho přihodila do košíku k nákupu. Většina dnes prodávaných zmrzlin se totiž dělá místo ze smetany a mléka z rostlinných tuků. Mnohým to nevadí, ale já si na tu chuť nemůžu zvyknout a stále nostalgicky vzpomínám na nanukáč, polárku i obyčejné ledňáčky. A tak vidina domácí smetanové zmrzliny pro mě byla lákavá, zvláště při té ceně... Kdysi už jsem jeden měla a tak o jeho fungování něco málo vím.

A jak funguje? Jako u většiny zmrzlinovačů je jeho hlavní součástí dvojitá nádoba mezi jejímiž stěnami je jakási tekutina (spíše řídký gel), kterou je třeba před přípravou zmrzliny namrazit - doporučuje se 24 hodin. Ideální je v sezóně nádobu uchovávat v mrazáku a v případě potřeby ji vytáhnout a použít. Nádobku vložíme do plastové mísy, nasadíme dekl s lopatkou a motorkem a za 30-45 minut máme zmrzku.

U tohoto typu (Silvercrest SECM 12 C6) oceňuji to, že směs pro přípravu zmrzliny lze nalévat až po uvedení přístroje do chodu. To u mého minulého přístroje nebylo možné a než jsem nalila tekutinu, přiklopila víkem s lopatkou a uvedla do chodu, tak část směsi přimrzla ke stěnám nádoby. Lopatka také těsně kopíruje povrch nádoby, takže ani tady nehrozí přimrzání - u starého lopatka již přimrzlou směs neodškrábla. Díky průhlednému víku můžete průběžně kontrolovat stav zmrzliny a lépe tak odhadnout, kdy už je hotová. Přístroj snadno rozložíte a zase složíte, takže údržba je celkem jednoduchá.

Samozřejmě jsem ho hned o víkendu vyzkoušela! V návodu bylo i 6 základních receptů na zmrzliny, tak jsem vyzkoušela jahodovou. Byla skutečně výborná, trošku méně sladká, což nám nevadí, vy si ji můžete osladit dle vlastní chuti. Podle stejného receptu se dá připravit prakticky jakákoliv jiná ovocná zmrzlina, jen u bobulovin je potřeba ovoce místo obyčejného rozmixování propasírovat, abychom odstranili pecičky.

Ovocná zmrzlina

300 g ovoce nebo ovocné šťávy
250 ml šlehačky
200 ml mléka
2 žloutky
70 g moučkového cukru

Postup:

Ovoce podle druhu buď rozmixujeme, nebo propasírujeme. Šlehačku ušleháme. Cukr a žloutky utřeme do pěny, přidáme ušlehanou šlehačku, mléko, ovoce, případně další ingredience (např, pár kapek citronové šťávy, nějaké bylinky...). Zmrzlinovač uvedeme do chodu a teprve pak vlijeme připravenou směs. Hotovou zmrzlinu co nejrychleji přendáme do jiné nádoby.

Šulánky

Ke klasice české i moravské kuchyně neodmyslitelně patří šulánky - noky z bramborového těsta se sladkým sypáním. Záměrně to píšu tak obecně. Dnes se nejčastěji dělávají s mákem, ale můžete si je posypat i opraženou strouhankou, ořechy, perníkem... Podle mě musí být naprosto nejlepší s prachandou - to jsou mleté sušené hrušky. Hrušky jsou tady v okolí poměrně nedostatkovým ovocem. Obávám se, že šulánky s prachadnou nejspíš nikdy neochutnám. Prozatím se musím spokojit s mákem. Ale i ty jsou naprosto úžasné a doma je milujeme.

Suroviny:

1 kg brambor

1 vejce

250-300 g hrubé mouky

sůl

Postup:

Brambory si den předem uvaříme ve slupce. Oloupeme, nastrouháme na jemném struhadle, osolíme, vmícháme vejce a postupně zahušťujeme moukou. Když je těsto dostatečně spojené, ani se nedrobí ani nelepí, tak z něj vytvarujeme válečky, které mírně zploštíme a krájíme na podílky - škubánky. Ty pokud možno hned zavařujeme do vřelé vody. Vařečkou opatrně promícháme, aby se nepřilepily ke dnu. Jakmile vyplavou, tak ještě necháme cca 2 minuty povařit a vytahujeme. Na talíři sypeme moučkovým cukrem, mletým mákem (nebo něčím jiným) a poléváme rozpuštěným máslem.

Kedloubková omáčka

Už několik let dávám na zahrádku několik gigantů. Letos byl na ně obzvlášť dobrý rok - zřejmě díky nadměrně deštivému počasí rostly jako z vody a nyní nastává nerudovský problém: Co s nimi? Kedloubkové zelí je sice fajn, ale každý týden ho taky nemusíme mít. A tak jsem hledala na internetu, co jiného se dá z kedloubků připravit a obohatit tak náš jídelníček. Zaujala mě kedloubková omáčka, kterou mi google v různých obmněnách nabízel. Nikdy jsem o ní neslyšela. Po přečtení několika receptů jsem se rozhodla pro vlastní experiment. Nedivte se: V jednom byl masox, v dalším vegetka... Několik receptů zase pro změnu obsahovalo suroviny, které doma běžně nemívám. Ale postup byl u všech stejný, nebo hodně podobný, takže ten jsem vzala jako základ a zbytek je moje vlastní know-how... Nevím, jak by měla chutnat v originále, ale tato rozhodně špatná nebyla.

Suroviny:

2 lžíce másla

1 menší cibule

cca 3-4 kedloubky (nebo podílek z gigantu)

250 ml vývaru (ideálně slepičí)

250 ml smetany

sůl, pepř,

citronová šťáva

Postup:

Na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku do růžova. Kedloubky očistíme a nastrouháme na hrubém struhadle. Vložíme na cibulku a chvíli orestujeme. Podlijeme vývarem a pod pokličkou dusíme do měkka. Potom přidáme smetanu a necháme přejít varem. Podle potřeby omáčku zredukujeme - odpaříme tekutinu, aby zhoustla. Dochutíme solí, pepřem a citronovou šťávou. Podáváme s vařeným bramborem a vajíčkem nebo klobásou.

Pomazánka z červené řepy

Docela ráda zkouším nové věci. To mě tak jednou v obchodě zaujala červená řepa. Zatím jsem s ní měla jedinou zkušenost - zavařená v sladkokyselém nálevu. Protože tuto řepu mám u nás ráda jen já, tak se s ní opravdu nedělám a sem tam si skleničku koupím. Ale jaká vlastně je normálně? A tak jsem koupila dvě bulvy. Byly už předvařené, takže mi odpadla ta špinavá práce, při které je všechno  kolem červené. Jednu jsem si udělala jako přílohu k masu na špeku a cibuli - byla výborná. Z té druhé jsem pak vyrobila pomazánku pro celou rodinu. Manžel se zpočátku ošklíbal, že je bez chuti. Ale po dvou hodinách v lednici se křen krásně rozležel a to už mu zachutnala.

Suroviny:
250 g měkkého tvarohu (ideálně ve vaničce - je jemnější)
1 červená řepa
1-2 lžičky strouhaného křenu
sůl dle chuti

Postup:

Řepu se dá koupit jak syrová, tak i už uvařená. Pokud koupíme syrovou, tak ji nejprve uvaříme a oloupeme. Takto připravenou řepu nastrouháme na jemném struhadle. Přidáme křen, sůl a tvaroh a promícháme. Necháme nějakou dobu v lednici uležet. Poté natíráme na chléb - s tím domácím je to skutečná delikatesa.

Pečený lilek

Letos na jaře, když jsem kupovala sazenice, zahlédla jsem i lilky a dva přibrala, aniž bych tušila, co s nimi potom budu dělat. Ale ono se už něco najde... Pomyslela jsem si a rostlinky zasadila. V letošním roce to se zeleninou na naší zahradě není nijak slavné... Saláty mi vyhnaly do květu, rajčata chytla hnilobu.. Cuketa měla jen samčí květy, ty samičí nasazuje až teď k podzimu a je jasné, že z nich už nic nebude. A okurky jako naschvál dozrávaly o měsíc později než obvykle, což bylo v době, kdy jsme byli na dovolené... Snad jediné, co je bezproblémové, jsou právě ty lilky. O víkendu jsem utrhla první dva, ale vypadá to, že ještě budou...

Lilek pochází z jihu Evropy. Tam je také mnohem více využíván v kuchyni, než u nás. Turci prý umí lilek připravit na tisíc způsobů. U nás platí spíše za exotickou zeleninu. Paradoxně botanicky se však plody lilku řadí mezi ovoce. Já prošla desítky receptů na internetu a nakonec vybrala jednoduchý pečený. Nechtěla jsem totiž, aby jeho, pro nás zatím neznámá, chuť zanikla v množství různých surovin. A to ani když jsem si přečetla, že podobně jako cuketa vlastně ani žádnou chuť nemá.

Tento recept se na internetu objevoval snad ve všech možných databázích receptů, takže těžko dohledat, kdo je jeho původcem. Nejspíš nějaký jihoevropský kuchař... Já ho trošku změnila - místo oleje jsem použila máslo, které považuju za mnohem lepší. Podle internetu lze takto připravený lilek konzumovat samostatně, např. jako předkrm, nebo lehkou večeři. Ale lze jej použít i jako přílohu k masu. Já zvolila variantu přílohy, pro případ, že by někomu nechutnal, tak ať mají alespoň něco. Pro mě byl výborný, ale moji chlapi to až tak moc neocenili a za brambory a maso k němu byli vděční.

Suroviny:

2 lilky (baklažány)

sůl, pepř

6-8 stroužků česneku

70 g másla

4 snítky bylinek

Postup:

Lilky omyjeme, podélně rozpůlíme a v dužnině nožem vyřízneme několik hlubokých podélných zářezů - dáváme však pozor, abychom neprořízli slupku. Poté lilky důkladně osolíme a necháme asi 15 minut vyplakat. Mezitím si můžeme oloupat a na proužky nakrájet česnek. Lilky dále opláchneme, osušíme a rýhy vyplníme plátky česneku, povrch potřeme rozpuštěným máslem, znovu trošku osolíme a opepříme, přidáme snítku bylinek - já dala oregáno, vložíme do pekáčku a do rozehřáté trouby péct. Trvá to asi 20-30 minut, podle velikosti lilku.

Bramborová omáčka

Znáte bramborovou omáčku? Já o ní neměla tušení, dokud jsem se nepřestěhovala sem na Hanou. Poprvé jsem se s ní setkala před lety tady v závodní jídelně. A chutnala mi, přestože ostatní kolegyně se na ni spíše šklíbily. Od té doby jsem ji chtěla vyzkoušet i doma, ale manžel pokaždé protestoval. Konečně jsem se odhodlala. V lednici zbylo něco k jídlu od včerejška, tak když se nepovede, manžel se dorazí tím a já to nějak přežiju. Jenže se povedla, manžel si dokonce přidal! Pravdou je, že jsem ji proti originálním receptům poněkud vylepšila. Původně se jedná o velmi prosté jídlo sestávající se z brambor, vody, smetany a trošky mouky na zahuštění. To by asi fakt nejedl ani manžel a pravděpodobně ani nikdo jiný. Takže jsem do vody přidala i trošku zeleniny a vyrobila zeleninový vývar. A místo zaprášení, jsem ji zahustila jíškou. Výsledek byl naprosto luxusní a rozhodně se na našem stole zabydlí.

Suroviny:

4-5 středně velkých brambor

1 mrkev

plátek celeru

3 stroužky česneku

list libečku

1 lžíce másla

1 cibule

2-3 bobkové listy

1 lžíce mouky

1 smetana na vaření

1-2 lžíce zakysané smetany

sůl, pepř, bylinky

Postup:

Brambory oškrábeme, nakrájíme na malé kostičky a vaříme do měkka v osolené vodě, do které jsme přidali celou očištěnou mrkev, celer, prolisovaný česnek a libeček. Než se brambory uvaří, osmažíme si na másle na jemno nakrájenou cibuli, zaprášíme ji moukou a připravíme si světlou jíšku. Když jsou brambory měkké, vyjmeme zeleninu a koření, přidáme smetanu, zahustíme jíškou a krátce povaříme, aby se vše spojilo. Dochutíme zakysanou smetanou, můžeme lehce opepřit. Podáváme s opečenou uzeninou a chlebem, posypané čerstvými bylinkami.

Falešná dršťková z hlívy

Dršťková polévka patří k pokladům české kuchyně. Já, bohužel, k hovězímu masu nemám zrovna nejvřelejší vztah. To je také důvod, proč tady na mém blogu recepty na úpravu hovězího masa nenajdete - tedy až na pár výjimek, které jsem vyzkoušela v naději, že by se můj vztah k hovězímu mohl změnit. Nezměnil. Dršťková polévka se připravuje právě z hovězího, navíc z jeho ne příliš vzhledných částí žaludků. To opravdu pozřít nedokážu. Ale dělává se i falešná polévka, kdy jsou dršťky nahrazeny něčím jiným, nejčastěji hlívou ústřičnou, která má podobný vzhled. tu si  občas dávám v restauraci k obědu a mám ji ráda. Není tedy divu, že jsem si ji chtěla také zkusit sama uvařit.

Suroviny:
200-250 g hlívy ústřičné (jedno balení)
1 větší cibule
3 lžíce sádla
1 lžíce červené papriky
1 l silného vývaru
hrst majoránky
1 stroužek česneku

Postup:
Na sádle osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli. Přidáme na nudličky nakrájenou hlívu a pár minut restujeme. Vsypeme papriku, kterou necháme jen krátce zpěnit (pro jistotu hned stáhneme z ohně). Vlijeme vývar, rozhodně se nevyplatí jej nahrazovat vodou a kostkou masoxu, a povaříme cca 20 minut. Do hotové polévky rozemneme majoránku a prolisujeme stroužek česneku.

Ředkvičková pomazánka

Ředkvičky u nás doma milujeme. Je první jarní zelenina, kterou si můžeme dopřát v opravdu větším množství. Jednak se nikdy nestihnou přejíst a pak rostou jako o závod. Nejraději je máme jen tak syrové naskládané na pečivo s máslem. Ale občas zkusím zaexperimentovat. Tentokrát jsem vyzkoušela pomazánku podle vlastní fantazie. Je výborná, ale je dobré ji konzumovat hned po připravení, protože ředkvičky pouští vodu a to už není ono.

Suroviny:

1 lžíce másla

1 lučina

sůl

1 lžička hořčice

1 menší cibule

ředkvičky

pažitka

Postup:

Cibuli nakrájíme na drobno, spaříme a přidáme do směsi. Ředkvičky očistíme a nastrouháme. Pažitku nakrájíme na drobno. Smícháme změklé máslo, lučinu, hořčici a sůl, potom přidáme vše ostatní a promícháme. Podáváme s čerstvým pečivem.

Bramborové placky

Bramborové placky patří ke staročeským, možná spíš staromoravským pokrmům. Tady na Hané se jim říka Lukše. Mnoho lidí vzpomíná, jak je babičky dělávaly. Dnes už se s nimi tak často nesetkáte, jsou totiž náročnější než oblíbené palačinky. Přesto mají své kouzlo a já se o ně několikrát už pokoušela. Ovšem s nepříliš velkým úspěchem. Ono je někdy těžké připravit jídlo které jste jednak nikdy nejedli a navíc o něm toho mnoho nevíte. Internet se sice recepty hemží, ale každý má nějaké to své ALE... 

V práci mám v rádiu vyladěnou stanici ČR2. Mám tu stanici ráda, člověk se občas i něco zajímavého dozví. Každé odpoledne je tam krátký pořad "Na vidličce" s Romanem Vaňkem. Jeden z dílů byl věnovaný právě bramborovým plackám a já si jeho recept poznačila, že je někdy příležitostně zase vyzkouším. A když jsem potom na výletě v Bratislavě ochutnala tyto placky, bylo rozhodnuto. Jednou se mi to přece povést musí. A tentokrát to vyšlo! Jak tedy na ty správné placky?

Suroviny:

1 kg brambor

sůl

1 vejce

250 g polohrubé mouky (podle potřeby můžete i přidat)

Postup:

Brambory oškrábeme a normálně uvaříme v osolené vodě. Po uvaření vodu slijeme a brambory necháme vychladnout. Vychladlé pošťoucháme, vmícháme vajíčko a zahušťujeme moukou. Z těsta vytvarujeme váleček, který nakrájíme na podílky a každý ten podílek rozválíme na tenoučkou placku. Hotové placky opékáme nasucho v pánvi, nebo lépe na plotýnce. Hotové potíráme povidly - tak velí tradice. Ale klidně můžete i marmeládou, nutelou... 

Okurkový salát s jogurtem

Okurková sezóna je opět v plném proudu. Zavařuje se o stošest. Ale i tak se občas na záhonku nějaký ten okurek zapomene a přeroste. Takový je dobrý na salát - z toho důvodu nesázím salátovky. Okurkový salát je klasika, kterou snad každý zná: Nastrouhat okurky a zalít lákem. U nás doma se však lák na okurkový salát nikdy nedával. Okurky stačí posolit a nechat odležet. Pustí tolik šťávy, že je zbytečné do nich přidávat ještě vodu. Samozřejmě se může přidat i trošku nějakého koření, bylinek, pár kapek octa nebo citronové šťávy... Fantazii se meze nekladou. Občas dávám i bílý jogurt a poslední dobou jsme si tento jogurtový salát tak oblíbili, že je spíš výjimka, když udělám bez něj.

Suroviny:

2 salátové okurky

sůl, pepř dle chuti

1 stroužek česneku

1 kelímek bílého jogurtu

lžička koprové natě

Postup:

Okurky oloupeme a nastrouháme do mísy. Osolíme a opepříme podle chuti, vmícháme prolisovaný česnek a najemno nasekaný kopr a dáme do lednice asi hodinku odležet. Těsně před podáváním vmícháme jogurt. Rozdělíme do misek, kde si každý ještě může případně dochutit.

PS: Manžel se synem kopr odmítají, takže si jej dávám až nakonec jen do své misky.

Koprová omáčka

Omáčky patří ke klasice české kuchyně. Ovšem je tu jeden háček. Pod názvem omáčka si celý svět představuje něco úplně jiného, než Češi. Zatímco ve světě je omáčka jen přílohou a servíruje se v malém množství, u nás je omáčky plný talíř, protože je hlavním chodem a k ní se servírují různé přílohy. Jednou z nejběžnějších českých omáček je právě koprovka. Někdo ji miluje, jiný jí nemůže vystát. Osobně si spíš myslím, že ti druzí, buď nemají rádi koprové aroma, nebo nikdy neochutnali skutečně dobře připravenou koprovku. Přiznejme si to, ta ze školních a závodních jídelen nebývala nic moc. Dnes už je to prý o něco lepší. Receptů a postupů existuje několik, takže vám nebudu tvrdit, že takhle to máte dělat. Jen se chci podělit o to, jak koprovku dělám já a jaká nám doma všem chutná.

Suroviny:

1 lžíce másla

1 lžíce hladké mouky

1/2 l mléka

1 bílý jogurt

sůl, kopr

1/4 kostky masoxu (ideálně slepičí)

Postup:

Z másla a mouky připravíme světlou jíšku. Necháme chvíli schládnout, zalijeme mlékem a dobře rozmícháme, aby se nedělaly hrudky. Osolíme, přidáme masox a za stálého míchání přivedeme k varu. (Masox v kuchyni používám jen výjimečně, klidně ho můžete vynechat). Jakmile začne omáčka houstnout, vmícháme jogurt a odstavíme z plotny. Teprve poté vmícháme i nasekaný kopr v množství dle chuti.

Jako přílohu máme nejraději houskový knedlík, ale můžete si dát i s bramborem. Hlavně nezapomeňte na vajíčko vařené na tvrdo.

Bramborové roští

Recept jsem našla na internetu a hned mě zaujal. Náhodou i manžel na něj v ten samý den natrefil a protože není lingvista, tak si původní název "rösti" poněkud počeštil, vzniklo z toho roští a už to tak zůstalo. Rösti je švýcarské národní jídlo, vzdáleně připomínající náš tradiční bramborák. Podobu evokuje především hlavní surovina - strouhané brambory, a pak to, že jsou to osmažené placičky. Tím však veškerá podoba končí. I chuť je jiná, protože jim chybí to "správné" barmorákové koření a také jsou křupavější. Bramborák nikdy tak křupavý neuděláte. Tím ovšem nechci říct, že jsou lepší než bramboráky. Mám bramboráky ráda a i když nejsou tak křupavé, žádné roští je nemůže nahradit. Ale i roští je dobré, jen prostě úplně jinak.

Suroviny:

cca 3/4 kg brambor

1-2 cibule

cca 2 lžíce hladké mouky

sůl, pepř

tuk na smažení

Postup:

Oškrábané brambory nastrouháme na hrubším struhadle. Necháme chvíli odstát a slejeme vodu, kterou pustily. Přidáme najemno nakrájenou cibuli a ostatní suroviny. Vše dobře promícháme a na rozpálený tuk sázíme malé placičky, které z obou stran osmažíme dozlatova. Podávat můžeme s nějakým pikantním dippem - já zvolila doporučovaný křenový.

Lívance

Mezi oblíbená sladká jídla patří bezesporu lívance. Náš Adámek jim dokonce dává přednost před palačinkami. Dnes hospodyňky dávají přednost spíše těstům bez kvasnic. Též jsem vyzkoušela kefírové lívanečky, ale kynuté jsou prostě kynuté. Prostě klasika, chuť a vůně babiččiny kuchyně. 

Suroviny:
500 ml mléka
20 g droždí
1 lžíce cukru
250 - 300 g hladké mouky
1 vejce
špetka soli
citronová kůra
tuk na pečení (sádlo)

Postup:
Ve trošce vlažného mléka rozmícháme lžíci cukru a lžíci mouky, přidáme rozdrobené kvasnice a necháme vzejít kvásek. V míse smícháme všechny zbývající sypké suroviny, přidáme mléko, vejce a kvásek a dobře promícháme, až vznikne řidší těsto. Necháme v teple vykynout. Vykynuté znovu promícháme a na rozpálený tuk sázíme lžící malé lívance, které osmažíme z obou stran. . Podáváme potřené marmeládou, tvarohem, ovocem apod.

Pečená hlíva

Houby na různé způsoby neodmyslitelně patří k české kuchyni a houbaření je náš národní sport. I my občas vyrazíme na houby. Hlíva však nepatří k našim běžně sbíraným houbám. Asi proto, že roste v úplně jinou dobu, než oblíbení hříbci. Učinili jsme též pár pokusů s pěstováním hlívy doma, ale nebyli jsme moc úspěšní - nedokázali jsme zajistit optimální podmínky. Nezbylo než vzít zavděk hlívou kupovanou. 

Hlíva je velmi chutná houba, to už vím dávno. Ale s její přípravou zatím moc zkušeností nemám. V dnešní době se však dá sehnat recept prakticky na cokoliv, takže jsem vyzkoušela pečenou. Moc mě překvapila, takovou dobrotu jsem vážně nečekala!

Suroviny:

500 g hlívy ústřičné
2-3 paličky česneku
1 větší cibule
sůl, pepř, bylinky
100 g másla

Postup:
Hlívu rozebereme, větší části překrojíme, vložíme do pekáče, přidáme neloupané stroužky česneku, na kolečka nakrájenou cibuli, osolíme, opepříme a přidáme hrst bylinek - ideálně čerstvých. Hodí se rozmarýn, tymián, bazalka, majoránka aj. Já bylinky nerada moc míchám, takže jsem dala napoprvé jen rozmarýn, příště vyzkouším jinou. Vše zjemna rukou promícháme, povrch poklademe plátky másla a dáme do trouby asi 45 minut péct.

Vajíčkový salát s hermelínem

Až na krátké výpadky, slípky snáší vejce jako o závod. I když je celkem zvládám spotřebovávat, přesto nikdy nepohrdnu nějakým novým receptem s obsahem většího množství vajec. Vajíčkový salát máme celkem rádi, ovšem to obrovské množství majonézy mě dosud od jeho výroby odrazovalo. Ne, že bychom majonézu neměli rádi, ale spíš jako doplněk, ne hlavní surovinu. Proto jsem si oblíbila salát s minimálním množstvím majonézy. A i když dnes už Velikonoce nebývají ve znamení tun vajec, může se recept někomu hodit.

Suroviny:

6 vajec

1 hermelín (camembert)

1 sladké jablko

kousek pórku

1 lžíce majonézy

1 lžíce hořčice

sůl, pepř dle chuti

200 g zakysané smetany.

Postup:

Natvrdo uvařená vajíčka oloupeme a nakrájíme na drobné kousky. Hermelín též nakrájíme na malé kostičky. Jablko oškrábeme slupku, vykrojíme jadřinec a nastrouháme na hrubším struhadle. Pórek nasekáme najemno. Přidáme hořčici, majonézu, smetanu a dobře promícháme. Podle chuti přidáme sůl a pepř. Dáme do lednice vychladit.

Zapečené houby

Opět nastala houbová sezona. Obvykle se nějaké houby objeví i u nás, ačkoliv jsme docela líní chodit do lesa. Ať žije výměnný obchod! Něco nasuším, aby nám stačilo na celý rok. A se zbytkem různě experimentuju. Už mě omrzela klasická smaženice i houbová omáčka. Ačkoli obojí je výtečné, 1x za sezonu bohatě stačí. A tak jsem zkusila houby zapéct s bramborama. Brambory a houby se k sobě hodí. Moc nám chutnalo, jen by to příště chtělo více hub - zhruba stejné množství jako brambor (ony se hodně smrsknou).

Suroviny:

1 kg brambor

1 kg čerstvých hub

1-2 cibule

2 lžíce tuku (ideálně sádlo)

sůl, pepř, drcený kmín

3 vejce

100 ml mléka

máslo

Postup:

Omyté brambory uvaříme ve slupce. Můžeme si nachystat den dopředu. Oloupeme a nakrájíme na hranolky. Na tuku zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme na kostičky nakrájené spařené houby, můžeme přidat i kmín dle chuti a dusíme do měkka. Houby je třeba dělat poměrně dlouho, aby byly lépe stravitelné. Hotovou směs necháme chvíli schládnout a přidáme k bramborám. Osolíme, opepříme a důkladně promícháme. Směs vložíme do máslem vysypaného pekáčku, zalijeme vejci rozkvedlanými v mléce a vložíme do předehřáté trouby. Zapékáme asi 10-15 minut. Podáváme přelité přepuštěným máslem.

Pomazánka na topinky (plameny)

Tuto pomazánku jsem naposledy dělala asi před patnácti lety. Sice byla hodně ostrá - proto tomu říkáme "plameny" - ale jinak dobrá. V původním receptu byl i nějaký nastrouhaný salám a tvrdý sýr. Pak se to muselo zavařovat, a tak jsem si to chtěla zjednodušit. A ono to vyšlo!

Možná se budete divit, proč se k ní vracím až po tak dlouhé době. Důvod je prostý: tak dlouhou dobu se mi totiž neurodilo dost rajčat. Tedy rajčat by bylo dost, ale hned začátkem září vždycky přišel nečekaný přízemní mrazík a bylo po nich. Letošní počasí však rajčatům přeje. Základu na rajskou mám už dostatek, kečupu taky, a tak došlo i na tuto pomazánku.

Jak jsem zmínila, byla dost ostrá, tak jsem množství pepře snížila na polovinu (původně bylo 1/2 balíčku). I tak bych však doporučila před přidáním pepře ochutnat. Může se stát, že některá z paprik bude štiplavá...

Suroviny:
1 kg rajčat
3 ks paprik
1 dl oleje
5 g mletého pepře
6 lžiček cukru
4 lžičky plnotučné hořčice
3 lžičky soli
5 středních cibulí
2 paličky česneku
1/2 dl octa

Postup:
Na oleji podusíme nadrobno nakrájenou cibuli. Když rožky začnou růžovět, přidáme nakrájenou papriku a ještě chvíli společně dusíme. Přidáme nakrájená rajčata, prolisovaný česnek a ostatní suroviny a dusíme, dokud se neodpaří většina vody (cca 3/4 hod). Horké plníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru. Je dobré to nechat alespoň 2-3 týdny rozležet.

Servírujeme na klasické topinky, chleba ve vajíčku, bramboráky nebo můžeme použít do základu pod maso.

Houskový knedlík

Vaření se věnuji velmi dlouho. Už před více než 30-ti léty jsem začínala své první pokusy s polévkami z pytlíku a buchtami z prášku, abych později přešla k jednodušším "opravdickým" jídlům. Co se týká vaření, jsem z velké části samouk. Přes všechny možné jednoduché a "zaručeně" výborné recepty jsem se dopracovala k nějakému vlastnímu osobitému standartu postupů i používání surovin. Mnozí víte, že pokud je to možné, dávám přednost domácí výrobě čehokoliv (dělám si vlastní pečivo, uzeniny, mléčné výrobky, zavařeniny, vývary...). Proto vás možná překvapí, že jsem doposud nikdy nedělala domácí knedlík - tedy ten přílohový, houskový. I když s myšlenkou na vlastní knedlík si pohrávám už hezky dlouho. Ale hotové knedlíky z místních obchodů byly vždycky tak nadýchané, jemné a dobré, že jsem ten svůj první pokus zatím vždy odložila. Ale po nedávných změnách majitelů prodejen, kde jsem dosud knedlíky kupovala, jsem naznala, že je nejvyšší čas pustit se do vlastních experimentů. Důvodem je právě ona kvalita nabízených knedlíků, které se ohřátím v mikrovlnce změní na naprosto nepoživatelnou gumu. Ale já knedlíky v  mikrovlnce ohřívám jen vyjímečně, když mám na sporáku tolik hrnců, že už se mi tam ten s knedlíky nevejde. Jenže ani mé oblíbené napařování z těch kupovaných knedlíků nevykouzlí nic moc chutného. Doslova mi zkazí požitek z dobrého oběda, jakoby v nich mouka byla částečně (nebo úplně) nahrazená pilinami.

A tak nastala doba experimentování. Můj první knedlík dopadl lépe než jsem doufala - nerozvařil se, nebyl uvnitř nedovařený, neprasknul a dokonce se ani nezdrcnul po vytažení z hrnce. Chuťově byl také velmi dobrý, i když já bych dala přednost více "nadýchanému". Ne, nebyl vůbec tuhý, ale ty vzduchové bublinky si já představuju přecejen trošku větší. Ale protože jinak se po všech stránkách povedl, značím si tu recept.

Suroviny:

250 ml mléka

1 vejce

1 lžička soli

1 lžička cukru

400 g hrubé mouky

20 g droždí

2 starší housky nakrájet na kostičky

Postup:

Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny a zapneme program "těsto".

Kdo nemá pekárnu, bude muset tradičně nechat vzejít kvásek (v trošce mléka rozmíchat cukr, lžíci mouky a droždí), následně zpracovat (doslova vybouchat) těsto ručně v míse a nechat vykynout.

Z vykynutého těsta vytvarujeme šišku (já dělávám dvě menší, které se mi vejdou do normálního hrnce) a necháme ještě půl hodiny kynout. Během té doby několikrát obrátíme, aby se z jedné strany nezploštila. Knedlík vložíme do vroucí vody (dlouhý knedlík se vaří v pekáčku) a vaříme 10 minut z jedné strany, potom obrátíme a vaříme dalších 10 minut z druhé strany. Hotový knedlík vyjmeme z vody na prkýnko a ihned na několika místech propíchneme špejlí, aby vyšla pára. 

Pokud knedlík během vaření praskne, lze to napravit položením prasklou stranou dolů.

Horký knedlík krájíme nití! Vystydlý můžeme i nožem.

Samozřejmě budu zkoušet i další recepty, a až objevím ten opravdu krásně "nadýchaný" tak se s vámi znovu podělím. Do té doby si s tímto vystačím - je dobrý, měkký, jemný...

Buchtičky se šódó

Děti je milují. I když dnes už se šódó nahrazuje vanilkovým krémem (pudinkem), který někteří ještě dochucují kapkou rumu. Já však vím, že pravé šódó se dělá ze žloutků, cukru a vína. Už netuším, kde jsem slyšela, ale prostě to vím. A chtěla jsem to někdy taky vyzkoušet. Dalo by se říct, že právě kvůli tomu jsem si kupovala Rettišku. No, chtěla jsem mít doma kuchařku originál původních českých receptů. Dlouho jsem šódó nemohla najít, a pak se mi zase nedařilo poschraňovat všechny potřebné suroviny. Ale nakonec se zadařilo...

Šató
Vezme se 12 žloutků do hrnka pětižejdlíkového, dá se k nim čtvrt libry tlučeného cukru, z půl citronu nepokrájená kůra a žejdlík dobrého rakouského vína; hned zastudena se to hezky rozkloktá, pak se vůkol hrnka hodně uhlí dá anebo na rozpálené ploétně se to dělat může, pořád se musí kverlovat, až se to pění a ve vaření zhoustne; pak se to honem do koflíčků leje a dá na stůl. Může se též k rozličným jídlám potřebovat, jako ke košíčkům, vařeným bábám (buding), smaženým štrudlím a tak dále.

(M.D.R. 1986 str. 296) 

Zdálo se mi těch žloutků moc. Použila jsem jen šest => dva na porci. Tomu jsem přizpůsobila množství ostatních surovin. Stejně toho bylo moc, zbyla mi zhruba polovina. Takže 1 žloutek na porci stačí. Když jsme si sedli ke stolu, běžela mi hlavou otázka: "Proč už se šódó nedělá?" Není o nic složitější ani náročnější než ten pudink. Žloutky jsou "vařené" takže salmonela nehrozí. A alkohol z vína se odpaří, takže ani to není důvod. A je to naprosto úžasné!

Suroviny (na 4 porce):
4 žloutky
170 g moučkového cukru
150 ml bílého vína
citronová kůra

Postup:

Žloutky s cukrem ušleháme do pěny. Přidáme víno a nastrouhanou citronovou kůru. Dál šleháme ve vodní lázni, dokud není pěna prohřátá, ale zase by neměla převřít, to by se zdrcla. Něco mezi 80-90°C - pokud to neumíme odhadnout, přeměříme si to teploměrem (já teploměr používám). Hotové šódó nalejeme do talířků (ideálně předehřátých) a podáváme.

Buchtičky jsem udělala podle osvědčeného receptu na buchty. Ale někdy si to zjednoduším a místo buchtiček použiju na kostičky nakrájenou domácí vánočku, nebo kynutou bábovku. V takovém případě však dávám do šódó méně cukru, protože vánočka i bábovka (stejný recept) ho obsahují poměrně dost.