Nadýchaný houskový knedlík

Dosud jsem neměla potřebu dělat domácí knedlíky. Ano, občas jsem nějaký recept vyzkoušela, když jsme zapomněli včas objednat a ty "volné" byly vyprodané. Jinak u nás mívali velmi dobré knedlíky, které se mi zatím nikdy nepodařilo napodobit. Ale doba se mění, obchody střídají majitele. Inflace žene prodejce, aby nabízeli zboží pokud možno co nejlevnější a tak kvalita kupovaných knedlíků tady v okolí šla do kopru (spíš ještě někam dál).  Naznala jsem, že i ty mé dosud ne moc povedené knedlíky jsou lepší než to, co je k mání v obchodech. A začala téměř systematicky experimentovat. Pokaždé, když jsem potřebovala k něčemu knedlík, tak jsem vyzkoušela nějaký recept. Dlouho to nebylo to pravé, co bych si představovala, ale stále byly ty moje lepší než kupované. Až nedávno jsem natrefila na ten skutečně správný recept.

Zpočátku jsem byla skeptická. Když jsem vyndala těsto z pekárny (nechávám si v ní těsta míchat a kynout), bylo poměrně řídké. Šišky, které jsem ušoulala se okamžitě rozplácly. Na další pokus nebyl čas, tak jsem je hodila do vřelé vody a "děj se vůle boží". Přinejhorším si oběd vezmeme s chlebem. K mému překvapení, knedlíky naskočili téměř na dvojnásobek své velikosti. Po vytažení z hrnce a rozkrojení vypadaly úplně božsky... Nevím, jestli se někdy změní nabídka knedlíků v místních obchodech, ale kvůli mě nemusí. Já už o kupované nestojím.

Suroviny:

250 ml mléka
1 vejce
1 lžička soli
350 g polohrubé mouky
10 g droždí
2 starší rohlíky

Postup:

Jestliže máte pekárnu, vložte vše v uvedeném pořadí do ní a zapněte volbu "těsto". Pokud nemáte, tak nalejte do hrnečku či skenice cca 50 ml mléka a ohřejte. Přidejte lžíci mouky, rozdrobte droždí, promíchejte a nechte na teplém místě tzv. "vzejít" kvásek (tzn. dokud nebude nádoba plná hmoty připomínající pěnu). Do mísy prosejte zbytek mouky, přidejte mléko, vejce a kvásek, dobře promíchejte, přidejte na kostičky nakrájené rohlíky, znovu promíchejte a nechte na teplém místě asi hodinu kynout. Po hodině promíchejte a znovu nechte kynout další hodinu. Z vykynutého těsta vytvořte něco podobného šiškám - dělávám dvě a jak píšu výš, hned se rozplácly. Nechte je na pomoučněném vále odpočívat. Do většího hrnce (můžete použít i pekáč) napusťte vodu a nechte přijít k varu. Osolte a do vroucí vody vložte připravené knedlíky. Vařte 8-10 minut, poté je obraťte a vařte i z druhé strany 8-10 minut. Na vál si připravte pevnou nit. Hotový knedlík vyjměte z vody, položte ho přes nit, kterou rychle kolem něj obtočíte a zatáhnete, aby knedlík rozřízla na půlky. Pokud to hned neuděláte knedlík se vám srazí. Pro jistotu ještě můžete každou půlku několikrát propíchnout špejlí. Jelikož jsou opravdu nadýchané, je dobré krájet plátky také nití.

A k čemu podávat knedlík?

• Svíčková omáčka
• Segedínský guláš
• Zajíc na smetaně
• Slepice na smetaně
• Králík na smetaně
• Pajšlová omáčka (z vnitřností)
• Houbová omáčka
• Křenová omáčka s uzeným
  
• Koprová omáčka s vajíčkem

... a mnoho dalších, které tu ještě nejsou. Ale pracuju na jejich doplnění :) 

• 
  

Pomerančová babka

Pokud máte rádi kynuté buchty, koláče a jiné dobroty, babku si určitě zamilujete. Traduje se, že babka je tradiční židovský moučník, ale četla jsem i o původu z Polska či Ukrajiny - to se však s židovským původem nemusí vylučovat. Jak víme, židovské komunity můžeme nalézt po celém světě. Do širšího povědomí se dostala teprve nedávno: V roce 2010 ji začal prodávat v New Yorku židovský pekař a Američané si ji zamilovali. Od té doby údajně peče babku celý svět (a já nemohla zůstat pozadu). Co to vlastně babka je: Je to jakási motanice z kynutého těsta, plněná nejrůznějšími náplněmi a polévaná sladkou glazurou. Jako základ můžete použít své oblíbené kynuté těsto, které děláváte normálně na koláče nebo buchty. Náplně mohou být také různé, u nás jsou asi nejčastější čokoládové, ale můžete použít ovoce, povidla, mák... Já pro začátek vyzkoušela oříškovou s pomerančovou glazurou.

Suroviny:

na těsto:
80 ml mléka
2 vejce
60 g rozpuštěného másla
1 lžička soli
60 g cukru
kůra z jednoho pomeranče
350 g hladké mouky
20 g droždí

náplň:
lískooříšková nebo čokoládová pomazánka (např. nuttela)
(lískové ořechy)

glazura:
šťáva z jednoho pomeranče
40 g cukru

Postup:

Suroviny na těsto dáme v uvedeném pořadí do pekárny a spustíme program těsto. Kdo nemá pekárnu, smíchá si vlažné mléko, lžíci mouky, lžíci cukru a droždí, nechá vzejít kvásek, který následně smíchá s moukou a ostatními surovinami, vypracuje těsto, které nechá vykynout. Další postup je stejný ať už si těsto připravíte v pekárně nebo klasickým způsobem. Než nám těsto vykyne, připravíme si glazuru: svaříme cukr s pomerančovou šťávou a za stálého míchání redukujeme zhruba na polovinu původního množství. Vykynuté těsto na pomoučněném vále rozválíte na plát, ten potřete pomazánkou, můžete posypat sekanými ořechy a stočíte jako roládu. Potom ji podélně rozříznete, abyste získali dva prameny, které jednoduše stočíte. Takto připravenou babku vložíte do vymazané formy na chlebíček a necháte další cca hodinu znovu vykynout. Před vložením do trouby rovnoměrně polijeme glazurou. Pečeme v předehřáté troubě na 170°C 40 minut.

Řepánky

Řepánky patří k tradičním koláčům české kuchyně. Název je skutečně odvozen od cukrové řepy, která se používá do nádivky. Receptů na ty "jediné a pravé" je na internetu taková spousta, že mi skutečně dalo práci se jimi prokousat a najít nějaký, který bych chtěla vyzkoušet. Nakonec jsem zkombinovala dva recepty - z jednoho jsem použila seznam surovin a z druhého postup na přípravu nádivky. Kynuté těsto je už moje osvědčené, které dělávám nejčastěji. Klidně můžete řepánky udělat ze svého oblíbeného těsta. U nich je důležitá právě ta nádivka.

Nádivka... Do nádivky potřebujete cukrovou řepu. Kde ji vzít a nekrást? Pokud jste z vesnice, určitě ji najdete na nějakém poli v okolí. Jenže to by byla krádež: sice malá, ale i tak. Já vás tam rozhodně pro ni posílat nebudu, takže je to jen na vás a vašem svědomí. Kromě "krádeže" na poli se dá řepa najít u silnice, kudy řepu z pole svážejí, nebo v blízkosti cukrovaru. Vždycky se někde nějaká z vlečky skutálí. A když už máte řepu, můžete se tedy pustit do řepánků.

Suroviny:

250 ml vlažného mléka

200 ml oleje

3 žloutky

lžička soli

5 lžic cukru

500 g mouky (polovinu hladké a polovinu polohrubé

20 g kvasnic

Nádivka:
1 menší řepa cukrovka (cca 0,5 kg po nastrouhání)

500 ml mléka

1 lžička mleté skořice

5 hřebíčků

citronová kůra

100 g mletého máku

3 lžíce cukru krystal

šťáva z půlky citrónu

Postup:

Kdo nemá pekárnu, nechá tradičním způsobem vzejít kvásek, vmíchá ho do mouky, přidá žloutky, postupně vmíchává olej a potom nechá vykynout. Já to naházím v uvedeném pořadí do pekárny a zapnu program "těsto". Za hodinu a půl je těsto přesně takové, jak má být.

Mezitím si připravíme nádivku. Řepu důkladně očistíme, nastrouháme, vložíme do hrnce nebo hlubší pánve, přidáme mléko, skořici, tlučený hřebíček a nastrouhanou citronovou kůru a vaříme za občasného zamíchání do měkka - cca 30 minut. Do horké směsi přidáme mák a necháme "napít", dochutíme cukrem - cca 3 lžíce. Do vychladlé nádivky potom ještě zamícháme citronovou šťávu.

Z těsta udělám váleček, který nakrájím na plátky, každý trošku roztáhnu, dám na něj náplň a zamotám do kuličky. Nyní je na vás, zda chcete řepánky jako koláče nebo jako buchty, dělává se obojí. Já zvolila buchty, protože nádivky bylo opravdu hodně a buchty se mi i více naplněné lépe tvarují.

Jednotlivé řepánky klademe na vymaštěný pekáč, v případě buchet ještě promazáváme mezi nimi. U koláčků je zase dobré je na povrchu potřít vejcem a drobenkou určitě nic nezkazíte.

PS: Originální řepánky jsou skutečně s mákem. Ale některým lidem působí mák potíže. To však neznamená, že byste si řepánky nemohli také udělat. Na internetu jsem viděla i recept, v němž byl mák nahrazen strouhaným perníkem. Jsem si jistá, že by šel nahradit i oříšky... A uvažuju, že by mohlo být zajímavé udělat nádivku řepovo-jablečnou. 

Škvarkové tyčky

Už nějaký čas experimentuji s  různými recepty na domácí slané pečivo. Zatím ty pokusy nebyly moc úspěšné, výsledné produkty nikoho z nás nijak nenadchly, i když na internetu na ně byla samá chvála. Podle mě to nebylo nic až tak extra úžasného, aby to stálo za práci s opakováním. Teprve tyčinky s obsahem škvarků uspokojily naše představy - jsou tak nějak správně křupavé, ale přitom vůbec ne tvrdé. Základní těsto je správně slané, takže není v kontrastu s hrubou solí na povrchu. Od té doby, co jsem je objevila, dělávám je poměrně často k různým příležitostem.

Suroviny:
250 ml mléka
1 žloutek
1 lžička cukru
1 lžička soli
300 g hladké mouky
75 g škvarků
10 g droždí

žloutek na potření
hrubá sůl a kmín na posypání

Postup:

Suroviny v uvedeném pořadí dám do pekárny a nechám si připravit těsto. Kdo pekárnu nemá, zadělá si klasickým způsobem kvásek a poté celé těsto, které nechá vykynout. Z těsta na pomoučněném vále vyválím silnější plát, který rádýlkem nakrájím na cca 1-1,5 široké proužky - tyčinky, které skládám na vymaštěný plech. Dělávám kratší, protože těsto není příliš tuhé a dlouhé tyčky se při přendávání na plech ještě vytahují. Na plechu je nechám ještě cca 15-20 minut kynout. Poté potřu každou tyčku žloutkem a posypu pár zrníčky hrubé soli a kmínu. Peču cca 10 minut ve středně vyhřáté troubě.

Lívance

Mezi oblíbená sladká jídla patří bezesporu lívance. Náš Adámek jim dokonce dává přednost před palačinkami. Dnes hospodyňky dávají přednost spíše těstům bez kvasnic. Též jsem vyzkoušela kefírové lívanečky, ale kynuté jsou prostě kynuté. Prostě klasika, chuť a vůně babiččiny kuchyně. 

Suroviny:
500 ml mléka
20 g droždí
1 lžíce cukru
250 - 300 g hladké mouky
1 vejce
špetka soli
citronová kůra
tuk na pečení (sádlo)

Postup:
Ve trošce vlažného mléka rozmícháme lžíci cukru a lžíci mouky, přidáme rozdrobené kvasnice a necháme vzejít kvásek. V míse smícháme všechny zbývající sypké suroviny, přidáme mléko, vejce a kvásek a dobře promícháme, až vznikne řidší těsto. Necháme v teple vykynout. Vykynuté znovu promícháme a na rozpálený tuk sázíme lžící malé lívance, které osmažíme z obou stran. . Podáváme potřené marmeládou, tvarohem, ovocem apod.

Kynuté knedlíky

Léto je prakticky jediná doba, kdy si můžete udělat opravdu dobré kynuté knedlíky, protože všude je dostatek čerstvého ovoce. I když některé recepty tvrdí, že knedlíky lze udělat i ze zamraženého nebo kompotového ovoce, případě i z marmelády. Vlastně mají pravdu, ale změklé ovoce se při balení do těsta různě rozmačkává a pouští vodu. A když už se vám to podaří zabalit, tak výsledná chuť se taky nedá srovnat. Můžete mi věřit, vyzkoušela jsem to!

Takže léto u nás patří knedlíkům, tedy krom cukety a dalších sezónních potravin. Co vím, tak většina lidí ovocné knedlíky miluje. Ovšem s přípravou bývají na štíru. A přitom to není vůbec nic těžkého. Jestli se povedou sice závisí hned na několika faktorech, ale ohlídat je není vůbec náročné. A pokud máte pekárnu, tak je to ještě snazší.

Suroviny:
250 ml mléka
1 lžička soli
1 lžička cukru
1 vejce
500 g hrubé mouky
20 g droždí

Postup:

Ve sklence vlahého mléka rozmícháme lžíci cukru, lžíci mouky a droždí a necháme vzejít kvásek. Poté smícháme se všemi ostatními surovinami zpracujeme v těsto. Je potřeba je pořádně vypracovat, tzv. "vybouchat" až se tvoří na povrchu vzduchové puchýřky, na tom závisí výsledná nadýchanost a jemnost knedlíků.  Dáme na teplé místo vykynout - to trvá cca 2 hodiny, během té doby těsto 2-3x promícháme. Majitelé pekárny to mají snažší - stačí jen suroviny v uvedeném pořadí vložit do pekárny a zapnout příslušný program. Přístroj se o vše postará sám. Vykynuté těsto přendáme na pomoučněný vál a rozdělíme na malé dílky. Nejlépší postup je vypracovat váleček, který následně nakrájíme na plátky. Z každého podílku totiž potřebujeme vytvořit placičku, do jejíhož středu vložíme ovoce a zabalíme. Knedlíkům jen prospěje, když je nejprve všechny vyrobíme a teprve pak si dáme vařit osolenou vodu, zatímco ty budou ještě odpočívat a kynout. Teprve do vřelé vody vkládáme knedlíky a hned je vařečkou "odlepíme" ode dna. Kynuté knedlíky jsou plné vzduchových bublin, které je drží na hladině. V praxi to znamená, že se vaří jen ta část, která je ponořená do vody. To znamená, že v polovině vaření je musíme otočit, aby se uvařily i z druhé strany. Ovocné knedlíky se obvykle vaří celkem 10-12 minut (5 min z každé strany). Hotové je vyjmeme z vody a ihned propíchneme, nebo lépe natrhneme, aby vyšla pára.

Takto se to skutečně zdá být jednoduché. Ale raději zmíním všechna úskalí o nichž vím (většinou z vlastní trpké zkušenosti):

1. Zkontrolujte si expiraci u kvasnic! Měla by být delší než týden. I když jsou kvasnice ze zdravotního hlediska naprosto v pořádku, stářím ztrácejí své vlastnosti, takže vám těsto méně nakyne a bude tužší.
2. Pokud těsto dobře nevypracujete, správně nevykyne a knedlíky budou gumovější. S pekárnou toto vůbec nemusíte řešit.
3. Nenechte těsto překynout, zkysne a je řidší. Jednak se s ním hůře pracuje a výsledná kvalita knedlíků je také horší. Pokud vám ho dělá pekárna, dejte se do zpracování hned po skončení programu. Jestliže ho děláte ručně, musíte si to ohlídat (všeobecně platí, že by nemělo kynout déle než 2 hodiny).
4. Těsto je "živá" věc, stále pracuje. Pokud nechcete, aby vám knedlíky praskaly, tak je po vytvarování pokládejte spojem dolů. Zabrání to uvolnění spoje během kynutí a sníží to riziko prasknutí při vaření.
5. Knedlíky nepřevařte! 

Velikonoční mazanec

K Velikonocům patří neodmyslitelně také mazanec - bochník z kynutého sladkého těsta. Receptů na něj je spousty. Ten, co dělávám já není až tak úplně tradiční. Oblíbila jsem si totiž mazanec z řídkého těsta, tudíž mi neudělá bochánek, ale spíš takovou tlustou placku. Po zkušenostech z minulých let, kdy jsem se pokoušela těsto různě zahušťovat (pochopitelně na úkor jemnosti) jsem to vzdala a těsto liju do vymazané dortové formy. Není to sice tak pěkný tvar, ale pro naši rodinu je chuť důležitější. Ten můj mazanec je tak nadýchaný a jemný, že vzhledem a na dotyk připomíná třené těsto. Pokud máte chuť, můžete vyzkoušet. Těsto lze pochopitelně také nalít do formy na beránka (i když ten se obvykle dělá třený), případně i do formy na bábovku.

Suroviny:

250 ml mléka

2 vejce

80 g rozpuštěného másla

1 lžička soli

75 g cukru

500 g polohrubé mouky

20 g droždí

kůra z jednoho citronu

100 g rozinek

Postup:

var. 1: V trošce vlažného mléka rozmícháme lžíci cukru a kvasnice a necháme vzejít kvásek, který potom smícháme s ostatními surovinami a důkladně vypracujeme těsto. Dáme na teplé místo vykynout, občas promícháme. Hotové těsto nalijeme do vymazané formy a pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 30-40 min.

var. 2: Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny na chléb a zapneme program "těsto". Hotové nalijeme do vymazané formy a pečeme...

Vychladlý mazanec podáváme namazaný máslem (ne margarín!). Tak ho považujeme u nás doma za nejlepší. Také ho můžeme mazat nějakou marmeládou nebo nutelou, případně i medem.

Cukrový koláč

Občas bych ráda upekla nějaký dobrý koláč, ale zrovna mám línou náladu a nechce se mi. V takovém případě to nakonec skončí kefírovou buchtou. Jenže co když zrovna nemám doma v zásobě žádný kefír? V takovém případě udělám kynuté těsto na vánočku a upeču je v bábovkové formě. Nedávno jsem někde na netu narazila na podobně jednoduchý koláč z kynutého těsta a tak jsem ho prostě musela vyzkoušet. Manžel můj pokus tradičně okomentoval slovy: "Ještěže máme slípky." (jakože když to nebude dobré, neskončí to v popelnici). Ale dobré to bylo, až překvapivě dobré. A i když to byl jen "suchý" koláč z kynutého těsta, byl uvnitř šťavnaný, jako by byl s nějakou náplní.

Surovniny na těsto:

100 ml mléka

2 vejce

100 g másla nebo rostlinného tuku

lžíce cukru

lžička soli

250 g polohrubé mouky

citronová kůra

10 g droždí

K dokončení:

50 g másla

100-150 g krystalového cukru

200 ml šlehačky (smetany ke šlehání)

Postup:

Ve vlahém mléce rozpustíme cukr, přidáme lžíci mouky, vmícháme rozdrobené droždí a necháme v teple vzejít kvásek. Kvásek přidáme k ostatním surovinám a vypracujeme těsto, které necháme pod utěrkou na teplém místě vykynout. Pokud máte domácí pekárnu, stačí všechny suroviny vkládat v uvedeném pořadí a zapnout program na těsto. Mezitím si vymažeme koláčovou (dortovou) formu sádlem. Vykynuté těsto rozprostřeme rovnoměrně do formy. Potřeme si sádlem prst a uděláme do koláče několik dír, které naplníme směsí másla a cukru. Já dávala jen těch 100 g cukru a pro nás to bylo sladké dost. Koláč vložíme do rozehřáté trouby a pečeme asi 30 minut. Poté koláč vytáhneme, na několika místech propíchneme povrch párátkem a rovnoměrně zalijeme šlehačkou. Vrátíme do trouby a ještě asi 10 minut dopečeme.

Pizza

Máte rádi pizzu? Já ano, ale zas ne každou. A vůbec teď nemyslím různé typy náplní. Ti, co jezdívají do Itálie, možná tuší, co myslím. Já v Itálii nikdy nebyla a zatím tu nejlepší pizzu jsem jedla už hodně dávno tady v Čechách v jedné italské pizzerii - tím "italské" myslím, že ji vlastnili skuteční Italové, a dávno znamená ještě v dobách, kdy pizza skutečně na každém rohu k mání nebyla. Jejich pizza byla tenoučká, jemná a s bohatou náplní.

Od té doby se pokouším jejich pizzu napodobit doma. Vyzkoušela jsem snad všechny recepty, co se dají najít na internetu plus několik vlastních experimentů, ale výsledek byl pořád "takový český". Nebyly špatné, podobné můžete koupit dnes na mnoha místech - taky jim občas neodolám. Ale do té "nejlepší" měly pořád daleko. Až poslední recept se přiblížil mému pizza-ideálu.

Základní těsto na pizzu se skládá z mouky, soli, vody a droždí. Ovšem je potřeba najít ten správný poměr. Pokud chcete skutečně pizzu a ne sladký koláč, tak rovnou zahoďte všechny recepty, v nichž je mléko a jeho modifikace, máslo nebo rostlinné tuky a jakékoliv sladidlo (cukr) byť v nepatrném množství. I když vám autoři a další budou tvrdit, že právě jejich pizza je nejlepší, tak to pořád není pizza, ale obyčejný koláč se slanou nádivkou.

Ani já vám nebudu tvrdit, že ta moje je nejlepší - je nejlepší z těch, co jsem zatím vyzkoušela a protože už těch (nepodařených) pokusů mám dost, tak u této nějaký čas zůstanu. A vy, pokud ještě nemáte svůj osvědčený, můžete zkusit....

Suroviny:

230 g hladké mouky

1 lžička soli

230 ml vody

35 g oleje (ano, trošku jsem to vylepšila)

35 g sušeného droždí

Postup:

Smícháme suché suroviny, přidáme olej a vodu a vypracujeme hladké těsto. Takto zpracované těsto dáme na plech a rukama vytvarujeme - vytáhneme do všech stran. Necháme cca 10 minut kynout a potom hustě propícháme vidličkou. Povrh potřeme a poklademe nádivkou a dáme do vyhřáté trouby krátce zapéct - 7-10 minut.

Nádivku můžeme mít dle chuti. Já mám ráda skoro všechny, ale zbytek rodiny dává přednost klasické žampionové nebo havai. Takže tentokrát to havai vyhrála... Na rajčatovou nádivku použijte buď sušená rajčata (předem namočit), nebo levnější protlak (kečup se vážně nehodí s výjimkou některých domácích). Protlak smícháte s olejem a bylinkami (bazalka, oregano, rozmarýn, česnek) - prodávají se i směsi koření určené přímo na pizzu. Na tuto nádivku potom rozložíme další suroviny. Dalo by se říct, že si tam každý může dát, co chce, ale já bych to s chutěmi zase moc nepřeháněla, aby se zbytečně netloukly.

Frgály

Když se řekne Valašská kuchyně, většina si představí halušky, slivovici, a ... FRGÁLE - veliké tenké koláče s náplní a drobenkou. Na Valašsku se pečou zhruba 200 let, možná i déle. První písemná zmínka o frgálech pochází z roku 1826. Původně se dělaly především při zvláštních příležitostech, o velkých svátcích, hodech nebo svatbách. Dnes je můžete koupit na různých trzích během celého roku.

Jméno "frgál" dostal nějakým omylem. Původně se těmto koláčům říkalo pecák nebo lopaťák. Naopak frgál ve valašském dialektu znamenal nepovedený koláč. 

Pro frgál je typická jednodruhová náplň. Původně se pekly frgály s tvarohovou, makovou, povidlovou a hruškovou náplní. Když se ovoce urodilo málo, přišly na řadu frgály s náplní zelnou, mrkvovou, z cukrové řepy nebo tuřínu. I tyto byly dělané nasladko s drobenkou. Ovocné frgály jsou výdobytkem moderní doby.

Nevím jak vy, ale já frgály miluju. Nejraději mám klasické povidlové. Jenže poslední dobou se mi opakovaně stává, že místo povidlového mi prodávající podstrčí makový. Nic proti máku nemám, ale můj zažívací trakt zřejmě ano. Pokud ho sním ve větším množství, odmění se mi bolestivými křečemi, často i průjmem. Po opakovaném podrazu prodavaček frgálů jsem si je přestala kupovat - jako krmení pro slípky je to fakt poněkud drahý špás. Raději jsem se poohlédla po netu a zkusila si připravit frgály doma sama. Nakonec zkušeností s kynutým těstem už mám za ty roky dost, tak čeho bych se bála. Nanejvýš mi můžou víc naskočit...

Ale jak vidíte, dílko se docela povedlo. S pravidelným kulatým tvarem mám trošku problém. Ale co, můj frgál je hrdým nositelem svého jména! Na náplně jsem použila povidla a marmelády, které mám doma. Ale ten zelný mě docela láká vyzkoušet.

Suroviny:

250 ml mléka

2 žloutky

70 g cukru

125 g změklého másla (je lepší, ale může být i rostlinný tuk)

500 g mouky (ideálně polovinu hladké a polovinu polohrubé)

lžička soli

citronová kůra

30 g droždí

(náplň a drobenka)

Postup:

Z mléka, cukru, lžíce mouky a droždí necháme vzejít kvásek a následně zpracujeme s ostatními surovinami v těsto, které necháme na teplém místě vykynout. V případě, že máte pekárnu, můžete si práci významně usnadnit - suroviny v uvedeném pořadí vložíme do nádoby a zapneme program "těsto". Nakynuté těsto rozdělíme na čtyři díly, z každého vyválíme tenký plát (kruhového tvaru). okraje koláče potřeme rozšlehaným vejcem a střed vyplníme vysokou vrstvou náplně - pozor, povidla se musí trošku naředit teplou vodou. Posypeme drobenkou: Smícháme stejné množství mletého cukru, hladké mouky a tuku. Normálně se používá máslo, ale já nedám dopustit na sádlovou. Vložíme do rozpálené trouby a upečeme. Po vychladnutí krájíme na podílky.

Kynutý koláč s ovocem

Dnes jsem si překvapeně uvědomila, že za ty roky, co žiju na venkově jsem naprosto propadla kynutému těstu. Proč to překvapení? No, u nás doma se kynuté těsto dělávalo minimálně, spíš výjimečně. Babička ho sice dělávala častěji, ale ta zemřela, když mi táhlo na deset. Kamarádky a ženy s nimiž se různě setkávám, také většinou kynuté těsto nemají v repertoáru. Dokonce ani ty, co vlastní pekárnu a tudíž mohou toto těsto připravit snadno a bezpracně. A rozhodně se nevymlouvají na jeho nezdravost či nedietnost. Dalo by se říct, že jeho obliba přetrvává už jen u starší generace. Na druhou stranu většina chlapů, co znám, kynuté buchty, koláče a jiné miluje a dávají jim před těmi "moderními bez kynutí" přednost. Kdo ví, co za tím je: Možná je to tím, že kynuté buchty více zasytí. Možná v nich vyvolávají vzpomínky na maminku nebo babičku a příjemné pocity, že o ně někdo pečuje se stejnou láskou... Ať je to jak chce, jsem přesvědčená, že toho svého kynutou buchtou potěšíte, takže s chutí do toho. Tady na blogu mám už pár receptů v rubrice "Kynuté" a dnes tedy přidám další:

kynutý koláč se švestkami

Suroviny:

300 ml vlahého mléka

2 vejce

80 g rostlinného tuku (např. Hera)

75 g pískového cukru

1 vanilkový cukr

lžička soli

250 g polohrubé mouky

250 g hladké mouky

20 g droždí

ovoce (meruňky, švestky, ryngle)

na drobenku smícháme:

      lžíce hladké mouky

      lžíce mletého cukru

      lžíce sádla

Postup:

Ve sklence mléka rozmícháme lžíci cukru, lžíci mouky a droždí a necháme vzejít kvásek. Poté jej smícháme s ostatními surovinami a vypracujeme těsto. U kynutého těsta hodně záleží na vypracování, bývá to fyzicky dost náročné. Je třeba ho vymíchat (doslova vybouchat) až se na povrchu začnou tvořit vzduchové puchýřky. Údajně ho zvládnou zpracovat i některé kuchyňské roboty, ale vlastní zkušenost nemám. Potom ho přikryjeme čistou utěrkou a dáme na teplé místo vykynout, což trvá cca 2 hodiny. Během té doby ho 2-3x promícháme. Jelikož mám pekárnu, tak si to s její pomocí dost usnadňuju. Stačí vložit suroviny v uvedeném pořadí a zapnout program "těsto". Pekárna se o vše postará sama: Dobře ho vymíchá, zajistí správnou teplotu i čas pro kynutí a nakonec upozorní, že je hotovo. Hotové těsto přendáme na pekáč vyložený pečícím papírem. Traduje se, že se těsto nelepí, pokud se zpracovává pomoučněnýma rukama. V tomto případě však dávám přednost vodě. Takže pomocí namočených rukou těsto rozprostřeme po celé ploše pekáče. Ruce si můžete podle potřeby namáčet opakovaně. Těstu těch pár kapek vody neublíží. Těsto poklademe ovocem a posypeme drobenkou. Dáme do vyhřáté trouby upéct.

Houskový knedlík

Vaření se věnuji velmi dlouho. Už před více než 30-ti léty jsem začínala své první pokusy s polévkami z pytlíku a buchtami z prášku, abych později přešla k jednodušším "opravdickým" jídlům. Co se týká vaření, jsem z velké části samouk. Přes všechny možné jednoduché a "zaručeně" výborné recepty jsem se dopracovala k nějakému vlastnímu osobitému standartu postupů i používání surovin. Mnozí víte, že pokud je to možné, dávám přednost domácí výrobě čehokoliv (dělám si vlastní pečivo, uzeniny, mléčné výrobky, zavařeniny, vývary...). Proto vás možná překvapí, že jsem doposud nikdy nedělala domácí knedlík - tedy ten přílohový, houskový. I když s myšlenkou na vlastní knedlík si pohrávám už hezky dlouho. Ale hotové knedlíky z místních obchodů byly vždycky tak nadýchané, jemné a dobré, že jsem ten svůj první pokus zatím vždy odložila. Ale po nedávných změnách majitelů prodejen, kde jsem dosud knedlíky kupovala, jsem naznala, že je nejvyšší čas pustit se do vlastních experimentů. Důvodem je právě ona kvalita nabízených knedlíků, které se ohřátím v mikrovlnce změní na naprosto nepoživatelnou gumu. Ale já knedlíky v  mikrovlnce ohřívám jen vyjímečně, když mám na sporáku tolik hrnců, že už se mi tam ten s knedlíky nevejde. Jenže ani mé oblíbené napařování z těch kupovaných knedlíků nevykouzlí nic moc chutného. Doslova mi zkazí požitek z dobrého oběda, jakoby v nich mouka byla částečně (nebo úplně) nahrazená pilinami.

A tak nastala doba experimentování. Můj první knedlík dopadl lépe než jsem doufala - nerozvařil se, nebyl uvnitř nedovařený, neprasknul a dokonce se ani nezdrcnul po vytažení z hrnce. Chuťově byl také velmi dobrý, i když já bych dala přednost více "nadýchanému". Ne, nebyl vůbec tuhý, ale ty vzduchové bublinky si já představuju přecejen trošku větší. Ale protože jinak se po všech stránkách povedl, značím si tu recept.

Suroviny:

250 ml mléka

1 vejce

1 lžička soli

1 lžička cukru

400 g hrubé mouky

20 g droždí

2 starší housky nakrájet na kostičky

Postup:

Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny a zapneme program "těsto".

Kdo nemá pekárnu, bude muset tradičně nechat vzejít kvásek (v trošce mléka rozmíchat cukr, lžíci mouky a droždí), následně zpracovat (doslova vybouchat) těsto ručně v míse a nechat vykynout.

Z vykynutého těsta vytvarujeme šišku (já dělávám dvě menší, které se mi vejdou do normálního hrnce) a necháme ještě půl hodiny kynout. Během té doby několikrát obrátíme, aby se z jedné strany nezploštila. Knedlík vložíme do vroucí vody (dlouhý knedlík se vaří v pekáčku) a vaříme 10 minut z jedné strany, potom obrátíme a vaříme dalších 10 minut z druhé strany. Hotový knedlík vyjmeme z vody na prkýnko a ihned na několika místech propíchneme špejlí, aby vyšla pára. 

Pokud knedlík během vaření praskne, lze to napravit položením prasklou stranou dolů.

Horký knedlík krájíme nití! Vystydlý můžeme i nožem.

Samozřejmě budu zkoušet i další recepty, a až objevím ten opravdu krásně "nadýchaný" tak se s vámi znovu podělím. Do té doby si s tímto vystačím - je dobrý, měkký, jemný...

Buchtičky se šódó

Děti je milují. I když dnes už se šódó nahrazuje vanilkovým krémem (pudinkem), který někteří ještě dochucují kapkou rumu. Já však vím, že pravé šódó se dělá ze žloutků, cukru a vína. Už netuším, kde jsem slyšela, ale prostě to vím. A chtěla jsem to někdy taky vyzkoušet. Dalo by se říct, že právě kvůli tomu jsem si kupovala Rettišku. No, chtěla jsem mít doma kuchařku originál původních českých receptů. Dlouho jsem šódó nemohla najít, a pak se mi zase nedařilo poschraňovat všechny potřebné suroviny. Ale nakonec se zadařilo...

Šató
Vezme se 12 žloutků do hrnka pětižejdlíkového, dá se k nim čtvrt libry tlučeného cukru, z půl citronu nepokrájená kůra a žejdlík dobrého rakouského vína; hned zastudena se to hezky rozkloktá, pak se vůkol hrnka hodně uhlí dá anebo na rozpálené ploétně se to dělat může, pořád se musí kverlovat, až se to pění a ve vaření zhoustne; pak se to honem do koflíčků leje a dá na stůl. Může se též k rozličným jídlám potřebovat, jako ke košíčkům, vařeným bábám (buding), smaženým štrudlím a tak dále.

(M.D.R. 1986 str. 296) 

Zdálo se mi těch žloutků moc. Použila jsem jen šest => dva na porci. Tomu jsem přizpůsobila množství ostatních surovin. Stejně toho bylo moc, zbyla mi zhruba polovina. Takže 1 žloutek na porci stačí. Když jsme si sedli ke stolu, běžela mi hlavou otázka: "Proč už se šódó nedělá?" Není o nic složitější ani náročnější než ten pudink. Žloutky jsou "vařené" takže salmonela nehrozí. A alkohol z vína se odpaří, takže ani to není důvod. A je to naprosto úžasné!

Suroviny (na 4 porce):
4 žloutky
170 g moučkového cukru
150 ml bílého vína
citronová kůra

Postup:

Žloutky s cukrem ušleháme do pěny. Přidáme víno a nastrouhanou citronovou kůru. Dál šleháme ve vodní lázni, dokud není pěna prohřátá, ale zase by neměla převřít, to by se zdrcla. Něco mezi 80-90°C - pokud to neumíme odhadnout, přeměříme si to teploměrem (já teploměr používám). Hotové šódó nalejeme do talířků (ideálně předehřátých) a podáváme.

Buchtičky jsem udělala podle osvědčeného receptu na buchty. Ale někdy si to zjednoduším a místo buchtiček použiju na kostičky nakrájenou domácí vánočku, nebo kynutou bábovku. V takovém případě však dávám do šódó méně cukru, protože vánočka i bábovka (stejný recept) ho obsahují poměrně dost.

Masopustní koblihy

Blíží se nám vyvrcholení masopustu - což je doba od Tří králů do Popeleční středy. Je to období veselí, plesů, karnevalů, zabíjaček apod. Největší oslavy pak nastávají v neděli před Popeleční středou, která letos připadá na 28.2. Následující den začíná doba předvelikonočního půstu. Mezi tradiční masopustní pokrmy patří i smažené koblihy. I já je už několikrát vyzkoušela, ale ne vždy se povedly k mé spokojenosti. Chce to dodržet pár pravidel: Jednak by měly doslova plavat v tuku a zároveň mít kolem sebe dost místa. Také se však nesmí smažit moc dlouho, aby se nespálily. Kdo máte chuť a odvahu, pusťte se do toho se mnou.

Suroviny:

250 ml vlažného mléka

200 ml oleje

3 žloutky

lžička soli

5 lžic cukru

500 g mouky (polovinu hladké a polovinu polohrubé)

20 g kvasnic

sádlo na smažení

Postup:

Kdo nemá pekárnu nechá tradičním způsobem vzejít kvásek, vmíchá ho do mouky, přidá žloutky, postupně vmíchává olej a potom nechá vykynout. Já to naházím v uvedeném pořadí do pekárny a zapnu program "těsto". Za hodinu a půl je těsto přesně takové, jak má být. Na pomoučněném vále vyválíme na prst silný plát a skleničkou z něj vykrajujeme kroužky, které vkládáme do rozpáleného sádla s krátce osmažíme z obou stran. Během smažení se krásně nafouknou. Podáváme jen pocukrované, nebo povrchu ozdobené sladkou "nádivkou".

Kynuté buchty (Honzovy)

Na tzv. Honzovy buchty musí být dobré těsto. Jinak se nepovedou - většinou vyteče nádivka. Vyzkoušela jsem několik různých receptů tu s větším, tu s menším úspěchem. Ze všech nejlepší jsou však buchty podle receptu na univerzální kynuté těsto do Jitky. Od té doby, co jsem je vyzkoušela, jiné nedělám a těším se, až vyzkouším koláčky a jiné dobroty právě z tohoto kynutého těsta. Jelikož mám zkušenost, že se recepty na internetu občas ztrácejí nebo stěhují, přepíšu jej sem celý.

Suroviny:

250 ml vlažného mléka

200 ml oleje

3 žloutky

lžička soli

5 lžic cukru

500 g mouky (polovinu hladké a polovinu polohrubé)

20 g kvasnic

sádlo na pomazání

Postup:

Kdo nemá pekárnu nechá tradičním způsobem vzejít kvásek, vmíchá ho do mouky, přidá žloutky, postupně vmíchává olej a potom nechá vykynout. Já to naházím v uvedeném pořadí do pekárny a zapnu program "těsto". Za hodinu a půl je těsto přesně takové, jak má být. Z těsta udělám váleček, který nakrájím na plátky. Každý plátek trošku roztáhnu, dám na něj náplň (nejčastěji povidla) a zamotám do kuličky. Pekáč dobře vymažu rozpuštěným sádlem a kladu jednotlivé buchty, každou z nich pečlivě pomažu sádlem ze všech stran (to je důležité, aby se potom daly snadno oddělit od sebe). Nemusí se moc mačkat na sebe, ještě v troubě nabudou. Peču ve středně vyhřáté troubě asi 15 minut.

Křehká vánočka

Za těch 10 let, co cvičím tajči, se z nás vytvořila fajn parta přátel, kterou tmelíme setkáváními mimo tělocvičnu. Předvánoční čas je k takovým setkáním jako stvořený a tak se každý rok v půli prosince někde slezeme a probereme všechno možné. Takové setkání se neobejde bez spousty nejrůznějších dobrůtek a hlavně cukroví. Když jsem byla těhotná s Honzíkem, tak jsem na tom byla zdravotně tak špatně, že jsem neměla napečené cukroví. Ale na setkání jsem nemohla přijít s prázdnou, tak jsem udělala naši tradiční vánočku. Od té doby je každým rokem obrovským hitem. Letos jsem pro změnu nestihla upéct tu vánočku, protože jsem byla těsně před setkáním stále někde pryč. To jsem to, panečku, schytala!

Křehká vánočka

250 ml mléka

2 vejce

80 g rostlinného tuku (např. Hera)

75 g pískového cukru (dávám sáček vanilkového a zbytek dovážím obyčejným)

lžička soli

500 g polohrubé mouky

citronová kůra

20 g droždí

50 g mandlí

50 g rozinek

Ingredience v uvedeném pořadí dáme do pekárny na chléb a spustíme program na přípravu těsta (mimo svátky používám rovnou program na sladký chléb). Po pípnutí můžeme přidat rozinky, mandle a kandované ovoce, od každého asi 50 g.droj: http://kerria.pise.cz/91-krehka-vanocka.html Kdo nemá pekárnu, tak si připraví těsto běžným způsobem, tzn. kvásek, zadělat těsto a nechat vykynout. V originále receptu je 2 hodiny kynout a během té doby 2x promíchat. Vykynuté nalijeme do vymazané formy o minimálním obsahu 1,2 l a dáme péci.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/91-krehka-vanocka.html

Těsto je dost řídké, na klasickou pletenou vánočku se příliš nehodí. Vyzkoušela jsem dát víc mouky. Povedla se, ale na tu z formy chuťově neměla.

Je skutečně moc dobrá, u nás se po ní jen zapráší. A když to nestihnete na štědrý den, tak jsou přece i další vánoční svátky. Nechte si chutnat!

Zdroj: http://kerria.pise.cz/91-krehka-vanocka.html

Hanácké vdolečky (z majolky)

Koláčkům se u nás na Hané říká vdolečky. A pravé hanácké vdolečky se dělají z "převalovaného" těsta. To je normální kynuté těsto, které rozválíme na placku, půlku poklademe tenoučkými plátky másla, přeložíme druhou půlkou a znovu rozválíme. Z takto připravené placky pak krájíme čtverečky a dál zpracováváme jako normální koláče. Z mého pohledu je to dost pracné a tak jsem nikdy převalované vdolečky nedělala, vždycky jen ty z obyčejného kynutého těsta. Ale převalovaný jsou jemnější a manžel je má tuze rád, vždyť na nich de facto vyrostl.

Až jsem dostala recept na koláčky z majolky. Dlouho jsem odolávala jeho vyzkoušení. Nakonec jsem si však řekla: Proč ne!

"Jé ty jsi udělala převalovaný!" zajásal manžel, když snědl první koláček. "Moc se ti povedly." pochválil mě ještě.

Přišla na chvilku tchýňka, jako skoro každý den. Nabídla jsem jí koláče.

"Ty ses piplala s převalovanýma?" podivila se. "Už dlouho jsem je neměla, máš je moc dobrý." Pochvala od tchýně potěší dvojnásob a tak jsem ani nepípla.

Od tý doby dělám jedidně falešné převalované koláčky a s vámi se podělím o recept.

Koláčky z majolky

120 ml mléka

1 vejce

250 ml majonézy (Osvědčila se mi ARO, je méně mastná. Při použití značkových mi z těsta doslova kapal olej)

1 lžička soli

1 vanilkový cukr

200 g hladké mouky

300 g polohrubé mouky

40 g droždí

Zaděláme běžným způsobem kvásek a následně těsto, které necháme vykynout. Kdo má pekárnu na chléb, může si nechat těsto udělat. Z vykynutého těsta potom děláme malé koláčky, které plníme tvarohovou náplní a skládáme na pekáč. Do každého můžeme udělat důlek (např. obrácenou skleničkou namočenou v mouce), který vyplníme povidly. Okraje koláčků potřeme rozšlehaným vejcem a nahoru sypeme drobenku. Pravé hanácké jsou maličké, po upečení by neměly být větší než pětikoruna.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/86-hanacke-vdolecky.html