Základ na lečo

V posledních letech se nám rajčata příliš nedařily. Zato letos nám to vynahrazují opravdu dostatečně a já mám plné ruce práce, abych je nějak zpracovala. Ve všední dny nemám příliš času, tak je jen v robotu propasíruju (jde to opravdu rychle) a vzniklý protlak zamrazím. Později jej použiju na rajskou omáčku, kterou všichni milujeme a je jedno, jestli je to ta, co mám pod odkazem s plněnými paprikami, nebo ta druhá "klasická", na kterou jsem zatím recept nepublikovala. O víkendech se pak pouštím do složitějších věcí. Už mám dostatek pomazánky na topinky, které doma přezdíváme plameny, i přesto, že dávám jen polovinu množství pepře, aby to jedl i Adámek. Kečupu se zatím bráním. Ne, že by nám nechutnal, ale naše rodinná spotřeba je tak malá, že si ty 3-4 skleničky za rok raději koupíme. Vím, tomu domácímu se nevyrovná, ale té práce, která nakonec přijde vniveč... Posledně jsem většinu rozdala. Se nedivte, že se mi do toho nechce. Ani do marmelády se letos pouštět nemíním. Sice nebyla špatná, ale letos je tolik ovoce, že bychom to ani všechno nespotřebovali. Nechám si ji na nějaký příští (horší) rok. Zato vážně uvažuju o sušených rajčatech, které sice také dají hodně práce, ale zato naložené v oleji vydrží i několik let, když je náhodou nestačíme spotřebovat. No a nesmím zapomenout na lečo - tedy tentokrát základ na něj. Doufám, že jsem vás tímto úvodem inspirovala. Spoustu dalších receptů, jejichž surovinou jsou rajčata, najdete ZDE. Ale teď už pojďme na to lečo... 

Suroviny:

1 kg paprik
0,5 kg cibule
1 kg rajčat
125 g sádla (nebo olej)

Postup:

Toto je jen základní poměr surovin. Samozřejmě ho dělávám z většího množství, obvykle alespoň z trojnásobku, častěji z pětinásobku. Sádlo tedy rozpustíme v širší hluboké pánvi. Přidáme nakrájenou cibuli a papriky a restujeme dorůžova (dokud se nezačnou rožky barvit). Potom odstavíme. Touto směsí plníme zavařovací sklenice do poloviny. Rajčata také nakrájíme a syrová přidáme do sklenic. Zavíčkujeme a zavaříme 15 minut na 90°C.

Záměrně používám sádlo, protože po vychladnutí ztuhne na povrchu a tím zabrání, aby se k zelenině dostal vzduch, který ve sklenici zůstal. S olejem nemám zkušenosti, ale dle mého názoru ho bude potřeba více.

A jak potom z tohoto základu připravit lečo?

Je to jednoduché, na trošce sádla oprančíte klobásu, přidáte tuto směs, podusíte, dokud se neodpaří přebytečná voda, vmícháte vajíčka a ochutíme solí a pepřem.

Kedloubková omáčka

Už několik let dávám na zahrádku několik gigantů. Letos byl na ně obzvlášť dobrý rok - zřejmě díky nadměrně deštivému počasí rostly jako z vody a nyní nastává nerudovský problém: Co s nimi? Kedloubkové zelí je sice fajn, ale každý týden ho taky nemusíme mít. A tak jsem hledala na internetu, co jiného se dá z kedloubků připravit a obohatit tak náš jídelníček. Zaujala mě kedloubková omáčka, kterou mi google v různých obmněnách nabízel. Nikdy jsem o ní neslyšela. Po přečtení několika receptů jsem se rozhodla pro vlastní experiment. Nedivte se: V jednom byl masox, v dalším vegetka... Několik receptů zase pro změnu obsahovalo suroviny, které doma běžně nemívám. Ale postup byl u všech stejný, nebo hodně podobný, takže ten jsem vzala jako základ a zbytek je moje vlastní know-how... Nevím, jak by měla chutnat v originále, ale tato rozhodně špatná nebyla.

Suroviny:

2 lžíce másla

1 menší cibule

cca 3-4 kedloubky (nebo podílek z gigantu)

250 ml vývaru (ideálně slepičí)

250 ml smetany

sůl, pepř,

citronová šťáva

Postup:

Na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibulku do růžova. Kedloubky očistíme a nastrouháme na hrubém struhadle. Vložíme na cibulku a chvíli orestujeme. Podlijeme vývarem a pod pokličkou dusíme do měkka. Potom přidáme smetanu a necháme přejít varem. Podle potřeby omáčku zredukujeme - odpaříme tekutinu, aby zhoustla. Dochutíme solí, pepřem a citronovou šťávou. Podáváme s vařeným bramborem a vajíčkem nebo klobásou.

Pomazánka z červené řepy

Docela ráda zkouším nové věci. To mě tak jednou v obchodě zaujala červená řepa. Zatím jsem s ní měla jedinou zkušenost - zavařená v sladkokyselém nálevu. Protože tuto řepu mám u nás ráda jen já, tak se s ní opravdu nedělám a sem tam si skleničku koupím. Ale jaká vlastně je normálně? A tak jsem koupila dvě bulvy. Byly už předvařené, takže mi odpadla ta špinavá práce, při které je všechno  kolem červené. Jednu jsem si udělala jako přílohu k masu na špeku a cibuli - byla výborná. Z té druhé jsem pak vyrobila pomazánku pro celou rodinu. Manžel se zpočátku ošklíbal, že je bez chuti. Ale po dvou hodinách v lednici se křen krásně rozležel a to už mu zachutnala.

Suroviny:
250 g měkkého tvarohu (ideálně ve vaničce - je jemnější)
1 červená řepa
1-2 lžičky strouhaného křenu
sůl dle chuti

Postup:

Řepu se dá koupit jak syrová, tak i už uvařená. Pokud koupíme syrovou, tak ji nejprve uvaříme a oloupeme. Takto připravenou řepu nastrouháme na jemném struhadle. Přidáme křen, sůl a tvaroh a promícháme. Necháme nějakou dobu v lednici uležet. Poté natíráme na chléb - s tím domácím je to skutečná delikatesa.

Pečený lilek

Letos na jaře, když jsem kupovala sazenice, zahlédla jsem i lilky a dva přibrala, aniž bych tušila, co s nimi potom budu dělat. Ale ono se už něco najde... Pomyslela jsem si a rostlinky zasadila. V letošním roce to se zeleninou na naší zahradě není nijak slavné... Saláty mi vyhnaly do květu, rajčata chytla hnilobu.. Cuketa měla jen samčí květy, ty samičí nasazuje až teď k podzimu a je jasné, že z nich už nic nebude. A okurky jako naschvál dozrávaly o měsíc později než obvykle, což bylo v době, kdy jsme byli na dovolené... Snad jediné, co je bezproblémové, jsou právě ty lilky. O víkendu jsem utrhla první dva, ale vypadá to, že ještě budou...

Lilek pochází z jihu Evropy. Tam je také mnohem více využíván v kuchyni, než u nás. Turci prý umí lilek připravit na tisíc způsobů. U nás platí spíše za exotickou zeleninu. Paradoxně botanicky se však plody lilku řadí mezi ovoce. Já prošla desítky receptů na internetu a nakonec vybrala jednoduchý pečený. Nechtěla jsem totiž, aby jeho, pro nás zatím neznámá, chuť zanikla v množství různých surovin. A to ani když jsem si přečetla, že podobně jako cuketa vlastně ani žádnou chuť nemá.

Tento recept se na internetu objevoval snad ve všech možných databázích receptů, takže těžko dohledat, kdo je jeho původcem. Nejspíš nějaký jihoevropský kuchař... Já ho trošku změnila - místo oleje jsem použila máslo, které považuju za mnohem lepší. Podle internetu lze takto připravený lilek konzumovat samostatně, např. jako předkrm, nebo lehkou večeři. Ale lze jej použít i jako přílohu k masu. Já zvolila variantu přílohy, pro případ, že by někomu nechutnal, tak ať mají alespoň něco. Pro mě byl výborný, ale moji chlapi to až tak moc neocenili a za brambory a maso k němu byli vděční.

Suroviny:

2 lilky (baklažány)

sůl, pepř

6-8 stroužků česneku

70 g másla

4 snítky bylinek

Postup:

Lilky omyjeme, podélně rozpůlíme a v dužnině nožem vyřízneme několik hlubokých podélných zářezů - dáváme však pozor, abychom neprořízli slupku. Poté lilky důkladně osolíme a necháme asi 15 minut vyplakat. Mezitím si můžeme oloupat a na proužky nakrájet česnek. Lilky dále opláchneme, osušíme a rýhy vyplníme plátky česneku, povrch potřeme rozpuštěným máslem, znovu trošku osolíme a opepříme, přidáme snítku bylinek - já dala oregáno, vložíme do pekáčku a do rozehřáté trouby péct. Trvá to asi 20-30 minut, podle velikosti lilku.

Cuketová pomazánka na topinky

Letošní rok je pro zahradníky mizerný. Na jaře, když kvetly ovocné stromy, tak mrzlo. Pak dlouho pršelo a spousta rostlin chytla hnilobu nebo plíseň. Do toho ještě přišly kroupy a potloukly, co ještě nebylo zničené... Prostě letos se toho moc neurodilo. Ani těch cuket není moc - kvetou sice jak blbý, ale samí samci, těch samičích květů je tam pomálu. Ale zato z nich asi díky dešťům a vedru rostou cukety jak dýně. Jednu sobotu je ještě moc malá na utržení a tu další už je přerostlá, že by nám stačila na celý týden. Jenže v týdnu jsem v práci a nevařím. Alespoň z ní mohu udělat pomazánku na topinky. Vloni jsem ji vyzkoušela a byla dobrá. Už nevím přesně, na kterém webu jsem vzala recept, ale podle všeho je od mé jmenovkyně Jitky - samozřejmě mnou lehce poupravený.

Suroviny:
1 kg rajčat
1 kg paprik
1 kg cibule
1/2 kg již očištěné cukety
10 stroužků česneku
200 g cukru
2 lžíce soli
200 ml oleje
100 ml octa
1/4 lžičky skořice
5 rozdrcených hřebíčků
1 lžička pepře (může být i více)
(4 feferonky)

Postup:
V původním receptu bylo, že se to má všechno umlít na masovém strojku. Jenže my máme rádi, když v tom jsou kousky zeleniny, takže všechno strouhám na jemné kostičky na tzv. V-kráječi. Na oleji krátce osmahnu cibuli, přidám papriku, poté cuketu a nakonec i rajčata. Vlastě udělám takové lečo. Přidám prolisovaný česnek, všechny ostatní suroviny, dobře promíchám, přivedu k varu a za občasného promíchávání vařím dokud se většina tekutiny neodpaří. Horké plním do čistých sklenic a otočím dnem vzhůru.

Jelikož se to už nezavařuje, tak jsem to raději uskladnila v chladnu. Bez problémů mi to rok vydrželo - minulý týden jsme snědli poslední skleničku.

Cuketové proužky s tuňákem

Už pár let kolují po internetu různé recepty na "cuketové špagety". Vypadalo to lákavě a když se nám urodilo cuket více, než stíháme spotřebovávat, tak proč to nevyzkoušet. Receptů je všude plno, stačí si vybrat. Já zvolila ten, kde bylo minimum polotovarů - vlastně z polotovarů tu byla jen tuňáková konzerva a tu jsem přidávala až úplně na závěr, protože tomu něco chybělo. Ten tuňák to vylepšil ta, že mi to skutečně chutnalo, ale chlapy to ani tak nenadchlo. Je to vlastně spíš takový teplý salát - samá zelenina.

Suroviny:
1 cuketa
1 cibule
4 rajčata
2 stroužky česneku
hrst bylinek
sůl, pepř
máslo
1 konzerva tuňáka

Postup:
Nejprve si připravíme omáčku. Cibuli nakrájíme na drobno a osmahneme na másle, přidáme na kostičky nakrájená rajčata, osolíme, opepříme. Rajčata pustí hodně šťávy, takže ji zredukujeme na minimum. Přidáme tuňáka a necháme prohřát. Na závěr přidáme prolisovaný česnek a nasekané bylinky.
Zatímco se redukuje omáčka, oškrábeme cuketu a nakrájíme na úzké proužky. Existuje na to takové udělátko, které já nemám a ani nemíním pořizovat. Já už mám totiž V-krouhač a tím jsem cuketu na proužky nastrouhala. Kdo nemáte nic, musíte holt ručně. Když máme omáčku připravenou, rozpustíme si na druhé pánvi máslo a ty cuketové proužky na něm lehce orestujeme - jen tolik aby změkly. Teprve těsně před podáváním osolíme, protože jinak by pustily vodu a byly by jak vymáchaný hadry.

Dušená mrkev

Na úvod vám položím otázku: "Jaký vztah máte k dušené mrkvi?"

Já se jí dlouho vyhýbala. Spolu s rozmočenou žemlovkou patřila k tomu absolutně nejhnusnějšímu, co naše školní jídelna dokázala připravit. Když byla k obědu, tak já měla vlastně jen suché brambory, a to jsem si ještě vybírala ty, které se nevábné a nechutné mrkvové kaše ani kousíčkem nedotkly. Maso nám kuchařky pravidelně plcly to té mrkve, takže to jsem pozřít nedokázala.

S léty jsem zjistila, že i ta hnusná školní jídla je možné připravit chutně. Dokonce i ta žemlovka nebo mrkev. A i když jsem se nestala nijak velkou fanynkou obojího, tak přesto čas od času se překonám, uvařím a pochutnám si. Dnes vám tedy představím dušenou mrkev tak, jak ji dělávám já.

Suroviny:

1 kg mrkve

1 cibule

2-3 lžíce másla

1/4 l slepičího vývaru (může být i jiný, ale slepičí je prostě nejlepší)

3 bobkové listy

sůl, pepř, 

citronová šťáva

Postup:

Na másle v hlubší pánvi osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli dorůžova. Přidáme očištěnou, na kostičky nakrájenou mrkev a krátce osmahneme, aby si zachovala pěknou barvu i chuť. Podlijeme vývarem, osolíme, opepříme, vložíme bobkový list a pod pokličkou pomalu dusíme cca 10 minut. Poté přidáme citronovou šťávu dle chuti, necháme ještě 1-2 minuty povařit. Pokud máme v mrkvi ještě hodně šťávy, můžeme během té chvilky rychle zredukovat (= nechat odpařit). Podávám s bramborem a opečeným masem.

Ředkvičková pomazánka

Ředkvičky u nás doma milujeme. Je první jarní zelenina, kterou si můžeme dopřát v opravdu větším množství. Jednak se nikdy nestihnou přejíst a pak rostou jako o závod. Nejraději je máme jen tak syrové naskládané na pečivo s máslem. Ale občas zkusím zaexperimentovat. Tentokrát jsem vyzkoušela pomazánku podle vlastní fantazie. Je výborná, ale je dobré ji konzumovat hned po připravení, protože ředkvičky pouští vodu a to už není ono.

Suroviny:

1 lžíce másla

1 lučina

sůl

1 lžička hořčice

1 menší cibule

ředkvičky

pažitka

Postup:

Cibuli nakrájíme na drobno, spaříme a přidáme do směsi. Ředkvičky očistíme a nastrouháme. Pažitku nakrájíme na drobno. Smícháme změklé máslo, lučinu, hořčici a sůl, potom přidáme vše ostatní a promícháme. Podáváme s čerstvým pečivem.

Segedínský guláš

Vím, je půst. Ale my se křesťanskými (obzvlášť katolickými) zvyky až tak moc neřídíme. Krom toho nemám momentálně nic vhodného připraveného. Tak se snad nebudete zlobit, když vám sem dám recept na guláš, a to na u nás oblíbený segedín.

Suroviny:

4 plátky vepřového masa (plec, krkovice)
2 lžíce sádla
1 větší cibule
1 lžíce papriky
sůl, pepř
1 sklenice (0,7 l) sterilovaného zelí)
1 lžíce polohrubé mouky na zahuštění

Postup:

Plátky masa osušíme, osolíme, opepříme a prudce opečeme v hlubší pánvi na sádle z obou stran. Maso by mělo dostat kůrčičku, ale uvnitř zůstat syrové. Takto připravené maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmažíme pokrájenou cibuli. Stáhneme z ohně, vmícháme papriku a přidáme zelí bez nálevu. Já používám sladkokyselé - to neproplachuju, jestliže chcete použít kysané mělo by se trošku propláchnout, ať není guláš příliš kyselý. Podliju cca 2 dl vody, nahoru položím opečené maso, přiklopím poklicí a dusím do měkka - tj. cca 45 minut. Během dušení, kontroluju, aby se zelí nepřipálilo a podle potřeby dolévám vodu. Když je maso měkké vyndám ho na talířek a v hrníčku si připravím záklechtu z trošky vody a lžíce polohrubé mouky, kterou vmíchám do zelí a nechám přejít varem, aby se spojilo.

Ideální přílohou je knedlík, ale můžete si jej dát i s chlebem.

Krůtí medailonky s pórkem a žampiony

Když je špatné počasí, že můj muž nemůže jít něco dělat ven, nudí se doma a někdy zabíjí čas víceméně bezcílným brouzdáním na internetu nebo koukáním na televizi. A někdy na něj dokonce vypadnou i celkem zajímavé informace. A tak jednoho dne, když jsem přišla z práce domů, měla jsem nakoupené suroviny a manžel nejprve tvrdil, že uvaří večeři, později to překlasifikoval na: "Prosím tě, uvař večeři, ale musíš to dělat přesně tak, jak ti budu říkat." A tak jsem vařila, aniž bych zpočátku vlastně tušila co. Jediná moje vlastní intervence spočívala v tom, že jsem se hned na úvod zeptala na přílohu a jestli by nebylo dobré ji dát vařit nejdříve, abychom pak na ni nemuseli čekat - což mi můj miláček schválil, jako dobrý nápad (ze zkušenosti už vím, že on přílohu připravuje až jako poslední, takže mezitím všechno ostatní pořádně vystydne).

Suroviny:

plátky krůtích prsou

sůl, pepř,

olej

200-250 g žampionů

1 pórek

1 dl bílého vína

1 smetana ke šlehání

máslo na smažení

Postup:

Maso osolíme a opepříme a opečeme z obou stran na oleji v pánvi. Současně na druhé pánvi připravujeme omáčku. Na másle osmahneme pórek nakrájený na kolečka a žampiony nakrájené na plátky. Když trošku změkne, podlijeme vínem a tekutinu necháme odpařit. Poté ještě podlijeme šlehačkou, osolíme, opepříme a ještě mírně zredukujeme.

Okurková polévka

Letos sázel okurky můj miláček a jako obvykle se do toho vložil své know-how a místo jednoho balíčku semínek koupil tři a všechny je vysel. A k jeho překvapení všechny vzešly, takže jsme měli okurek do kopce a já nestíhala zpracovávat. Ale zas na druhé straně, proč nevyzkoušet nějaké zajímavé recepty.... Dnes padl los na okurkovou polévku. Recepty na internetu jsem se jen inspirovala. Dnes totiž může na internet dávat recepty každý, kdo má doma hrnec a vařečku (někdy ani ta vařečka být nemusí) a podle toho taky ty recepty často vypadají. Když jsem vyselektovala všechny, které obsahovaly masoxovou kostku, vegetu, taveňák a další podobné "lahůdky", nezbylo mi vůbec nic. Naštěstí masox se dá docela úspěšně nahradit opravdickým vývarem, který je navíc neskonale lepší. A když náhodou žádný vývar v zásobě nemám, udělám alespoň zeleninový základ. Tak jsem se do toho pustila a dopadlo to výtečně. Zase jsem rozšířila náš jídeníček o novinku, kterou si rádi budeme opakovat.

Suroviny:
lžíce másla
2 salátové okurky
1 cibule
2 mrkve
1 petržel¨
plátek celeru
1 zakysaná smetana
2 stroužky česneku
kopr, petrželka, pažitka
sůl, pepř

Postup:

Na másle osmahneme nakrájenou cibulku, mrkev a petržel. Jednu okurku oloupeme, rozkrojíme a vydlabeme střed, zbytek nakrájíme na kostičky a přidáme na zeleninový základ a ještě trošku orestujeme. Zalijeme vodou, osolíme, opepříme, přidáme plátek celeru, česnek a kopr a vaříme cca 10 minut. Poté směs rozmixujeme, vrátíme do kastrůlku a zavaříme smetanu. V případě potřeby ještě přisolíme a přidáme nasekanou pažitku a petrželku. Druhou okurku omyjeme, nakrájíme na plátky, případně kostičky, které vložíme do talířků a přelijeme horkou polévkou.

Okurkový salát s jogurtem

Okurková sezóna je opět v plném proudu. Zavařuje se o stošest. Ale i tak se občas na záhonku nějaký ten okurek zapomene a přeroste. Takový je dobrý na salát - z toho důvodu nesázím salátovky. Okurkový salát je klasika, kterou snad každý zná: Nastrouhat okurky a zalít lákem. U nás doma se však lák na okurkový salát nikdy nedával. Okurky stačí posolit a nechat odležet. Pustí tolik šťávy, že je zbytečné do nich přidávat ještě vodu. Samozřejmě se může přidat i trošku nějakého koření, bylinek, pár kapek octa nebo citronové šťávy... Fantazii se meze nekladou. Občas dávám i bílý jogurt a poslední dobou jsme si tento jogurtový salát tak oblíbili, že je spíš výjimka, když udělám bez něj.

Suroviny:

2 salátové okurky

sůl, pepř dle chuti

1 stroužek česneku

1 kelímek bílého jogurtu

lžička koprové natě

Postup:

Okurky oloupeme a nastrouháme do mísy. Osolíme a opepříme podle chuti, vmícháme prolisovaný česnek a najemno nasekaný kopr a dáme do lednice asi hodinku odležet. Těsně před podáváním vmícháme jogurt. Rozdělíme do misek, kde si každý ještě může případně dochutit.

PS: Manžel se synem kopr odmítají, takže si jej dávám až nakonec jen do své misky.

Kedloubky na slanině

Urodilo se vám hodně kedloubků a nestíháte je konzumovat syrové? Můžete je zpracovat i tepelně a použít jako přílohu k masu. Je to výborné, doslova delikatesa. Jen mít víc kedloubků! Popravdě, my ty jarní konzumovat stíháme, ale kromě těch nasazujeme i giganty, které se sklízí koncem léta a k přímé konzumaci se příliš nehodí. Ovšem tepelně upravené jsou výborné a pokud to nepřeženete s dobou vaření tak si zachovají své brukvovité aroma. Už jsem zkoušela na způsob zelí, to nemá chybu. Tentokrát jsem zkusila jen tak trošku podusit na špeku, podobně se často v restauracích servíruje různá zelenina, ale na kedloubky v této úpravě jsem ještě nenatrefila.

Suroviny:
200 g bílé slaniny
1 cibule
několik kedluben (nebo jeden gigant)

Postup:

Kedloubky očistíme, zbavíme je všech dřevnatících částí, nakrájíme na nudličky a spaříme vřelou vodou. Na pánev dáme rozpustit slaninu, přidáme na proužky nakrájenou cibuli a chvílosmažíme až růžky začnou růžovět. Přidáme kedloubky a podusíme do měkka, jarní stačí tak 5 minut, giganta déle. 

Vepřové s česnekovou omáčkou

Česnek používám v kuchyni poměrně často. Spoustu jídel dělávám na česneku, nebo s česnekem. Ale nedávno jsem ochutnala neskutečně dobré maso na česneku, které jsem si okamžitě zamilovala. Bylo to v restauraci a já se pokusila tento jejich recept napodobit. Myslím, že se mi to docela povedlo, a tak se musím s vámi podělit o recept. Někdo možná znáte, ale určitě se najde i pár těch, kteří podobně jako já takovou omáčku dosud ještě nedělali.

Suroviny:
4 plátky vepřového masa (nejlépe plec)
sůl, pepř
tuk na smažení (sádlo)
1 cibule,
1 palička česneku
smetana

Postup:

Maso z obou stran osolíme, opepříme a zprudka opečeme na rozpáleném tuku. Maso vyjmeme na talířek a ve výpeku osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli. Když začnou rožky růžovět přidáme na pár vteřin i několik stroužků česneku překrojených na poloviny nebo čtvrtiny. Podlijeme vodou, vrátíme maso a dusíme do měkka. Když je maso měkké, vyjmeme je na talířek, šťávu rozmixujeme tyčovým mixérem, přidáme smetanu a necháme zredukovat. V závěru přidáme zbylý česnek nakrájený na plátky a necháme jen chvíli změknout.

Lečo s klobásou

Lečo - svým způsobem úplně obyčejné jídlo. U nás doma se řadí k jídlům sezónním - připravuji je výhradně v době, kdy u nás dozrává zelenina. Tím pádem je pro nás tento pokrm výjimečný, dalo by se říct téměř "sváteční". Kolikrát si ho za sezónu můžeme dopřát? I při frekvenci 1x týdně by nám na spočítání pravděpodobně postačily prsty na rukou. A pak si zase rok počkáme. Proč čekat, když v obchodě vše potřebné seženeme? To je pravda, v obchodech seženeme vše, ale chuť většiny zeleniny  (i ovoce) mimo sezónu je někde úplně jinde...

Připadá mi trošku divné doporučovat něco s klobásou v době, kdy internetem hýbe aféra "bezmasých" uzenin z podniku jednoho nejmenovaného politika. Jenže já si to můžu dovolit - klobásy mám rovněž vlastní, domácí, a tak mám jistotu že minimálně z 90 % obsahují maso. Vlastně neobsahují nic jiného než maso, sůl a nějaké koření. Pokud se vám tedy podaří sehnat slušnou klobásu a čerstvou zeleninu, doporučuji vyzkoušet.

Suroviny:

(množství na 1 hodně velkou, nebo 2 menší porce)

1/2 větší cibule

1 papriky

1 rajčat

1 nožka klobásy

2 vajce

sůl, pepř, kmín

tuk na smažení (ideálně sádlo)

Postup:

Všechny suroviny nakrájíme: cibuli nadrobno, ostatní na kostičky. Na tuku osmažíme nejprve cibuli. Když začnou rožky růžovět, přidáme papriku a smažíme, dokud nezměkne. Přidáme klobásu a jen krátce orestujeme. K tomu všemu přidáme rajčata a dusíme (pustí hodně šťávy), dokud se neodpaří většina šťávy. Teprve pak přidáme vejce, sůl a koření a mícháme, dokud se nezačnou zatahovat. Ještě trošku nedodělané odstavíme z plotny a za stálého míchání necháme dojít. Podáváme s pečivem, ideálně s chlebem.

Pomazánka na topinky (plameny)

Tuto pomazánku jsem naposledy dělala asi před patnácti lety. Sice byla hodně ostrá - proto tomu říkáme "plameny" - ale jinak dobrá. V původním receptu byl i nějaký nastrouhaný salám a tvrdý sýr. Pak se to muselo zavařovat, a tak jsem si to chtěla zjednodušit. A ono to vyšlo!

Možná se budete divit, proč se k ní vracím až po tak dlouhé době. Důvod je prostý: tak dlouhou dobu se mi totiž neurodilo dost rajčat. Tedy rajčat by bylo dost, ale hned začátkem září vždycky přišel nečekaný přízemní mrazík a bylo po nich. Letošní počasí však rajčatům přeje. Základu na rajskou mám už dostatek, kečupu taky, a tak došlo i na tuto pomazánku.

Jak jsem zmínila, byla dost ostrá, tak jsem množství pepře snížila na polovinu (původně bylo 1/2 balíčku). I tak bych však doporučila před přidáním pepře ochutnat. Může se stát, že některá z paprik bude štiplavá...

Suroviny:
1 kg rajčat
3 ks paprik
1 dl oleje
5 g mletého pepře
6 lžiček cukru
4 lžičky plnotučné hořčice
3 lžičky soli
5 středních cibulí
2 paličky česneku
1/2 dl octa

Postup:
Na oleji podusíme nadrobno nakrájenou cibuli. Když rožky začnou růžovět, přidáme nakrájenou papriku a ještě chvíli společně dusíme. Přidáme nakrájená rajčata, prolisovaný česnek a ostatní suroviny a dusíme, dokud se neodpaří většina vody (cca 3/4 hod). Horké plníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru. Je dobré to nechat alespoň 2-3 týdny rozležet.

Servírujeme na klasické topinky, chleba ve vajíčku, bramboráky nebo můžeme použít do základu pod maso.

Zavařená rajčátka

Recept na mě opět vykoukl nečekaně z internetu, když jsem něco hledala. Říkala jsem si, že bych to mohla zkusit. Ovšem onen recept obsahoval více octa než vody a nezavařovalo se to. To není nic pro mě. Zkusila jsem najít jiný recept, ale moc úspěšná jsem nebyla. Nakonec jsem si vzpomněla na prastarou příručku o zavařování po mamince a nakoukla do ní. Tady bylo hned několik různých způsobů, jak konzervovat rajčata a já si řekla: "Proč tedy nějaký nevyzkoušet!" Knížka je to vážně stará, takže zná jen obyčejná velká červená rajčata. Ty momentálně nemám, ale zato mám spoustu malých žlutých, které nám moc nechutnají. Než je definitivně nahážu slípkám, zkusila jsem je zavařit do sladkokyselého láku. Třebas to bude dobré.

Suroviny:
2 kg malých rajčat
5 cibulí
svazeček čerstvých bylinek

Lák:
1,75 l vody
240 ml octa
60 g soli
100 g cukru

10 zrnek pepře
(semínka kopru)

Postup:

Lák svaříme a necháme vychladnout. Rajčata omyjeme a každé párkrát propíchneme párátkem, aby během zavařování neprasklala. Cibuli nakrájíme na proužky. Do sklenic vrstvíme rajčata a cibuli. Já pro ozdobu dala i jedno červené. Přidáme bylinkovou snítku. Zatím jsem vyzkoušela jen tymián, ale podle mě by se hodila i bazalka, kopr a mnohé další. Rozhodně bych však bylinky nemíchala. Naplněné skleničky dolijeme lákem, zavíčkujeme a sterilujeme na 80 stupňů 20 minut. Jelikož jsem recept zkoušela jen z poloviční dávky, neměla jsem odvahu hned ochutnávat a raději jsem je nechala pár dní zaležet. A víte, že vůbec nejsou špatná!

Plněné papriky v rajčatové omáčce

Plněné papriky nejsou ničím neznámým. I rajská je poměrně známá a hlavně běžná omáčka české kuchyně. Ale v tomto případě jde spíše o to, představit vám nepříliš známou kombinaci těchto jídel jejíž výsledek má zcela jinou chuť než jste zvyklí. Ačkoliv u nás doma byl tento pokrm na stole poměrně často, zatím jsem se nesetkala s nikým mimo příbuzné, kdo by se nad tím nepodivoval. To mě vede k závěru, že rajská a plněné papriky v této podobě jsou zřejmě dost zvláštní. Ale v naší rodině je máme všichni moc rádi, tak by bylo škoda se o tento výborný recept nepodělit. Věřím, že pokud se to rozhodnete vyzkoušet, dáte mi za pravdu.

Suroviny:
čerstvé papriky (množství podle velikosti)
1 kg mletého masa (2/3 plec, 1/3 bůček)
2 vajíčka
strouhanka dle potřeby
4-5 stroužků česneku
sůl, pepř, majoránka
2 kg čerstvých rajčat
2-3 bobkové listy
5 kuliček nového koření
(hřebíček, skořice)
cukr dle chuti
zásmažka z másla a hl. mouky

Postup:

Papriky omyjeme, vykrojíme horní část se stopkou a vytrhneme i se semeny. Vnitřek důkladně vyčistíme od semen, případně vypláchneme. Připravíme si mleté maso jako bychom chtěli péct sekanou: smícháme maso, vajíčka, prolisovaný česnek, sůl, pepř, majoránku a zahustíme strouhankou. Připravenou směsí plníme papriky, můžeme nechat i maličko vyboulené přes okraj. Rajčata zpracujeme podle šťavnatosti. Hodně zralá a šťavnatá můžeme jen nakrájet a hned zastudena propasírovat. Tvrdší je lépe nakrájet, podlít troškou vody a krátce povařit, než je začneme pasírovat. Vzniklou šťávu nalijeme do hrnce, osolíme, přidáme koření, vložíme plněné papriky a společně vaříme cca 15-20 minut. Díky paprikám dostane budoucí rajská omáčka pikantní příchuť, zvlášť pokud se nám tam dostala nějaká pálivější. Po uvaření papriky vyjmeme na talířek, omáčku zahustíme zásmažkou a podle chuti přisladíme.

Můžeme podávat jako běžnou rajskou s houskovým knedlíkem, ale v tomto případě spíše doporučuji těstoviny.

Co se týká paprik, ty veliké "masité" kapie nedoporučuju. Věřte mi, zkoušela jsem je. Použijeme obyčejné papriky. Na barvě příliš nezáleží, ale já dávám přednost zeleným nebo bílým. Červené na talíři tak nevyniknou.

Cuketový salát

Sezóna cuket je v plném proudu a člověk pomalu už neví, co s nimi. Pár tipů na zpracování najdete i zde na blogu pod štítkem "cuketa". Dnes k nim přidávám další, který jsem vyzkoušela a shledala ho výborným. V zimě se bude hodit!

 
Suroviny:

2 kg cukety
3 ks papriky (idelálně červená)
3 ks cibule

Lák:
200 ml octa
500 ml vody
30 g soli
250 g cukru
10 kuliček pepře

Postup:

Cuketu oloupeme, vydlabeme vnitřní část se semínky a zbytek nakrájíme na kostičky nebo nudličky (majitelé V-krouhače nebo podobného pomocníka to mají snažší). Osolíme a necháme chvíli ostát, aby se cuketa "vyplakala". Cibuli a papriku nakrájíme na proužky, vložíme do vody a necháme 5-10 minut povařit, aby změkly. Vývarem z nich můžeme nahradit část vody v láku. Všechny suroviny na lák svaříme a necháme schládnout. Z cukety slijeme šťávu, vmícháme předvařenou cibuli a papriku a směsí plníme skleničky. Zalijeme lákem a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut na 80 stupňů.

Sekaná plněná špenátem

Špenátová sezona momentálně zaplavuje blogy, a to nejen ty zaměřené na vaření. Zvláště pak jedna zajímavá verze koluje Facebookem. Také jsem měla v úmyslu ji vyzkoušet, ale než k tomu došlo, objevila se na několika dalších blozích. Nechce se mi opakovat něco, co letos už zaznělo z mnoha stran. Nechám si ji na jiný rok, až opět trošku upadne v zapomnění. Místo toho jsem našla jinou verzi, navíc neobvyklou i použitou masovou směsí.

Suroviny:
1 kg mletého vepřového masa (ideálně 2/3 plece a 1/3 bůčku)
2 vejce
2 větší mrkve
5 stroužků česneku
sůl, pepř
strouhanka podle potřeby


špenátové listy
1 mozzarella
hořčice
kmín

Postup:

Mrkev očistíme a nastrouháme na jemném struhadle, česnek prolisujeme, přidáme k masu a promícháme ještě spolu s vajíčky, solí a pepřem. Podle potřeby zahustíme strouhankou. Masovou směs rozložíme na kuchyňskou fólii a pěkně urovnáme. Povrch poklademe spařenými špenátovými listy a na ně dáme plátky mozzarelly. Pomocí fólie vše srolujeme, vložíme do pekáče, podlijeme sklenkou vody, povrch potřeme hořčicí, posypeme kmínem a dáme péct. Ideální přílohou k jakékoliv sekané je samozřejmě bramborová kaše. Ale ani obyčejnými vařenými bramborami nic nezkazíte. A nezapomeňte teď zjara taky na salát!

Pochopitelně si můžete masovou směs udělat podle svých zvyklostí. Ale té mrkve se vůbec bát nemusíte, celou sekanou tak nějak zjemní.