Kůzlečí hřbet

Zásoby kůzlečího masa se pomalu tenčí. Už mi zbývají v mražáku poslední dva kousky. Jeden z nich jsem vytáhla k nedělnímu obědu. Ještě večer jsem neměla moc představu, jak ho budu připravovat. Myslela jsem totiž, že je to kotletka a že ji nakrájím a udělám na pánvi i s kostí. Ale ouha, on to byl hřbet a protože kůzlátko bylo malé, tak i hřbet se sestával převážně z páteře. Musela jsem popustit uzdu fantazii. Naštěstí už pár zkušeností s přípravou kůzlete mám, vždyť jsme měli dvě celá kozlata, takže jsme si výtečně pochutnali.

Suroviny:

1 kůzlečí hřbet

sůl, pepř

1 palička česneku

tymián

máslo

Postup:

Kůzlečí hřbet důkladně zbavíme všeho tuku a blan. Po obou stranách páteře jej nařízneme a na řezu  osolíme, opepříme, potřeme rozmačkaným česnekem a posypeme tymiánem. Nakonec vložíme kousky másla a zase "sbalíme" zpět. Osolíme a okořeníme i zvenčí, položíme na zbylé stroužky česneku a zabalíme do alobalu. Pečeme asi hodinu (mladé maso), starší o něco déle. Poté rozevřeme alobal a ještě 10-15 minut dopečeme.

Vajíčkový salát s hermelínem

Až na krátké výpadky, slípky snáší vejce jako o závod. I když je celkem zvládám spotřebovávat, přesto nikdy nepohrdnu nějakým novým receptem s obsahem většího množství vajec. Vajíčkový salát máme celkem rádi, ovšem to obrovské množství majonézy mě dosud od jeho výroby odrazovalo. Ne, že bychom majonézu neměli rádi, ale spíš jako doplněk, ne hlavní surovinu. Proto jsem si oblíbila salát s minimálním množstvím majonézy. A i když dnes už Velikonoce nebývají ve znamení tun vajec, může se recept někomu hodit.

Suroviny:

6 vajec

1 hermelín (camembert)

1 sladké jablko

kousek pórku

1 lžíce majonézy

1 lžíce hořčice

sůl, pepř dle chuti

200 g zakysané smetany.

Postup:

Natvrdo uvařená vajíčka oloupeme a nakrájíme na drobné kousky. Hermelín též nakrájíme na malé kostičky. Jablko oškrábeme slupku, vykrojíme jadřinec a nastrouháme na hrubším struhadle. Pórek nasekáme najemno. Přidáme hořčici, majonézu, smetanu a dobře promícháme. Podle chuti přidáme sůl a pepř. Dáme do lednice vychladit.

Velikonoční mazanec

K Velikonocům patří neodmyslitelně také mazanec - bochník z kynutého sladkého těsta. Receptů na něj je spousty. Ten, co dělávám já není až tak úplně tradiční. Oblíbila jsem si totiž mazanec z řídkého těsta, tudíž mi neudělá bochánek, ale spíš takovou tlustou placku. Po zkušenostech z minulých let, kdy jsem se pokoušela těsto různě zahušťovat (pochopitelně na úkor jemnosti) jsem to vzdala a těsto liju do vymazané dortové formy. Není to sice tak pěkný tvar, ale pro naši rodinu je chuť důležitější. Ten můj mazanec je tak nadýchaný a jemný, že vzhledem a na dotyk připomíná třené těsto. Pokud máte chuť, můžete vyzkoušet. Těsto lze pochopitelně také nalít do formy na beránka (i když ten se obvykle dělá třený), případně i do formy na bábovku.

Suroviny:

250 ml mléka

2 vejce

80 g rozpuštěného másla

1 lžička soli

75 g cukru

500 g polohrubé mouky

20 g droždí

kůra z jednoho citronu

100 g rozinek

Postup:

var. 1: V trošce vlažného mléka rozmícháme lžíci cukru a kvasnice a necháme vzejít kvásek, který potom smícháme s ostatními surovinami a důkladně vypracujeme těsto. Dáme na teplé místo vykynout, občas promícháme. Hotové těsto nalijeme do vymazané formy a pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 30-40 min.

var. 2: Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny na chléb a zapneme program "těsto". Hotové nalijeme do vymazané formy a pečeme...

Vychladlý mazanec podáváme namazaný máslem (ne margarín!). Tak ho považujeme u nás doma za nejlepší. Také ho můžeme mazat nějakou marmeládou nebo nutelou, případně i medem.

Pečená kůzlečí žebírka

Sice už je dávno po Velikonocích, ale ty kůzlátka v mražáku potřebuju spotřebovat. A kdybych jednotlivé recepty dávala jen před Velikonocema, tak bych jich měla na několik let. A tak si dáme kozlátko i mimo svátky.

Suroviny:
kůzlečí žebírka vcelku
sůl, pepř
semínka kopru
cibule (hodně)
máslo

Postup:
Cibuli nakrájíme na proužky a rozložíme na dno pekáčku. Žebírka osolíme, opepříme a bohatě posypeme koprovými semínky. Vložíme do pekáčku na cibuli a povrch hustě poklademe tenkými plátky másla. Podlijeme sklenicí vody, přikryjeme poklopem (nebo alobalem) a dáme péci. Žebírka z mladého kůzlete jsou hotová zhruba za půl hodiny, takže poklop po cca 15-20 minutách odklopíme a dáme dopéct.

Velikonoční nádivka

K Velikonočním tradicím - tedy těm stolovacím patří velikonoční nádivka, která se podává na bílou sobotu. Receptů je jako vždy mnoho a každý zaručeně pravý. Já si velikonční nádivku představuju především z kopřiv a dalších jarních bylinek. A tak jsem se pustila do vlastního experimentu, částečně inspirovaného jinými recepty.

Suroviny:
6 rohlíků
4 vejce
250 g uzeného masa (může být i libová anglická)
2 dl mléka
miska mladých kopřiv
sůl
bylinky

Postup:

Uzené maso uvaříme a vystydlé nakrájíme na kostičky. Také rohlíky nakrájíme na kostky. Smícháme žloutky s mlékem, přidáme sůl, přelijeme tím kostičky rohlíků a necháme vše vsáknout. Kopřivy spaříme a nakrájíme na jemno a přisypeme k rohlíkům. Přidáme bylinky (já dala medvědí česnek, petrželku a popenec), uzené maso a dobře promícháme. Pokud je nádivka příliš řídká (moc mléka), zahustíme strouhankou. Vložíme do vymazané zapékací formy a pečeme cca 45 minut.

Takto připravenou nádivku můžeme podávat teplou jako hlavní chod, vhodnou přílohou je v tom případě bramborová kaše. Nebo studenou samostatně bez přílohy. Obojí jsem vyzkoušela a obojí je dobré i když každé trošku jinak.

Přední čtvrtka z kůzlete s citronovou omáčkou

Pokrájej ouhledně čtvrtku z kůzlátka, přemej dobře, dej na kastrol dva loty másla, půl drobně pokrájené cibule, vlož to maso na to a trochu to posol, ne však mnoho, protože když by pak k tomu na omáčku slaná hovězí polívka přišla, tak by to přesolené bylo, nech to dusit, až maso dost měkké jest; dej pozor, aby nezčervenalo, dej ho pak na jiný čistý kastrol; na tu šťávu nalej hovězí polívky, dej k tomu bílou jíšku, nech to trochu  povařit a proceď to skrt řídké sejtko na to maso; dej k tomu z půl citronu drobně pokrájené kůry, trochu tlučeného květu, nech jenom něco málo povařit, dej to maso na mísu, do omáčky naceď citronové šťávy tolik, co třeba, aby to hezky přikýslé bylo, vlej omáčku na maso a dej to na stůl. Chcešli to kyselosladké míti, dej  k tomu ještě půl lotu tlučeného cukru.

 (M.D.R. 1986 str. 140)

Jak už staročeština v úvodu naznačuje, dnes si připomeneme další z receptů úžasné Magdaleny Dobromily Rettigové. Nemám tušení, jak je v obchodech dostupné kůzlečí maso, my máme z vlastního chovu. Dá se však předpokládat, že před Velikonocemi by se mohlo objevit v obchodech trošku více.

Receptu v úvodu jsem se tentokrát poměrně dobře držela. Jen maso jsem nechala vcelku, protože jsem měla poměrně malý kousek i z kostí - bylo toho tak akorát na dvě porce. Další drobnou změnou bylo, že citronovou kůru jsem do omáčky nastrouhala. Vše ostatní jsem nechala beze změn. Už minule jsem zmiňovala, že mladé kůzlečí je velmi jemňounké, těžko srovnatelné s čímkoliv běžně známým. V této úpravě ho mohu jen doporučit - bylo výtečné.

Kůzlečí na rozmarýnu

Velkonoce letos byly hodně brzy, a tak se stalo, že kůzlata byla moc malá a k jídlu se ještě nehodila. A tak s vámi podělím o vyzkoušený recept až dnes. Kůzle by mělo být mlaďounké, tzv ještě vonět mlékem (tedy těsně před odstavením). Takové mladé kůzle má masíčko jemné, chuťově se to nedá k ničemu přirovnat.

Suroviny:
kůzlečí maso s kostí
sůl,
5 stroužků česneku
lžička rozmarýnu
máslo

Postup:
Kůzlečí maso (já měla tentokrát hřbet) nasolíme, potřeme rozmačkaným česnekem a necháme do druhého dne uležet. Další den posypeme rozmarýnem,  vložíme do pekáčku a nahoru poklademe plátky másla. Podlijeme a pečeme do měkka (jak dlouho záleží na stáří masa).

Původně jsem ho chtěla vyfotit celé v pekáčku, ale rodina na mě hladově čekala, takže jsem na to zapomněla a začala hřbet porcovat. No co už. Není to tak efektní, ale aspoň že je nějaký obrázek.

Skopové s marjánkou

Vezmi maso skopcem dané,

"vysoký ocásek" zvané

čili "šrůtka"; je to zkrátka

od žebírek vzatá částka.

Vem též brambory ze sklípku,

česneku vem stroužky dvoje,

jíšku z hovězího loje,

vonné marjánky též ždibku.

A teď kuchařka nechť hledí,

ať se masu  teple daří,

pak ať polívku z něj scedí,

brambory v ní poovaří,

a pak - ale nepospíchej! -

zapraž, znovu vše to smíchej

s masem - v krásné snaze tejné,

by vše vřelo v chuti stejné.

Pochutnáš: v mísy lůně

rozloží se oblak vůně.

(Jan Neruda:  Básně II)  

Někomu skopové "nevoní", jiní si ho nemůžou vynachválit. Takovým byl i Jan Neruda, který mu věnoval celou báseň - svým způsobem se jedná o zveršovaný recept. Báseň jsem našla už kdysi dávno, když jsem hledala poprvé nějaký recept na skopové. Tenkrát jsem neměla odvahu vyzkoušet něco tak neurčitě popsaného. Ale jak jsem pomalu získávala zkušenosti se skopovým masem, stoupala i moje odvaha k tomuto experimentu. I když před samotnou přípravou jsem trošku probrouzdala internet a zjistila, že každý si tu báseň vykládá trošku jinak. Ale jako inspirace to postačilo. Navíc to trošku připomínalo recept od Retyšky.

Takže dnes vám přináším moji verzi:

Suroviny
1/2 kg skopového maso (plec)
brambory
2-3 stroužky česneku (dnešní česnek už není to, co býval kdysi)
1 cibule
sádlo (hovězí lůj opravdu nemám)
hladká mouka
sůl
lžíce majoránky

Postup
I když podle receptu by se měly brambory vařit v polévce, já je uvařila zvlášť. Skopové jsem zalila vodou, přidala sůl a vařila v papiňáku cca 30 min. Mohlo to být i méně, ale ještě to nemám tak vychytaný. Nevím, jak vy, ale já na papiňák nedám dopustit - je to můj nejoblíbenější hrnec.
Mezitím jsem si na sádle osmažila cibulku, přidala mouku a udělala zásmažku. Maso jsem vyndala z papiňáku a na prkénku nakrájela na plátky. Vývar jsem zahustila jíškou, přidala majoránku a nechala pár minut povařit. Vzniklou omáčku jsem přecedila. Na talíř jsem narovnala brambory, maso a vše přelila omáčkou. Chutnalo to výtečně.

Gigot ou Épaule de Pré-Salé, Farci (Nadívaná jehněčí kýta)

V mražáku jsem našla ještě poslední kousek skopového. A tak jsem koumala, co z něj ještě zkusit připravit. Moje volba tentokrát padla na J. Childovou. Recept velmi jednoduchý a navíc vše potřebné mám doma.

Masa byl jen  malý kousek, tak jsem trošku nařízla, aby z něj byl větší plátek, potřela nádivkou, stočila a zajistila provázkem. Je pravda, že suroviny jsem neodměřovala, ale množství jen odhadla - vzhledem k velikosti masa, jsem stejně musela dělat vše v poloviční dávce. V receptu byla možnost si vybrat, zda maso upečeme nebo podusíme. Já ho podusila a můžu říci, že to bylo opravdu výborné. Škoda, že skopové už došlo, ale snad se zase někdy naskytne příležitost...

Suroviny
1350-1800 g skopová kýta nebo plec
1/2 šálku nasekané petrželky
1/2 lžičky drceného tymiánu
2 lžíce šalotky nasekané najemno
1 stroužek rozmačkaného česneku
1/4 lžičky mletého zázvoru
1 lžička soli
1/4 lžičky pepře
máslo na opečení - já přidala i trošku do nádivky

Postup
Všechny bylinky a koření smícháme a směsí naplníme kapsy, které v mase zůstaly po kostech. Maso zabalíme a převážeme provázkem, potřeme zvenčí zbytkem nádivky a prudce opečeme na másle ze všech stran. Podlijeme šálkem vody nebo vývaru a dusíme do měkka.

J.Child. str. 441

Beránek v bílé košilce

Chtěla jsem postupně vyzkoušet všech pět receptů ze soutěže o nejlepší valašský recept - všechny jsou ze skopového masa. Ale nevím, jestli to nakonec dám, protože skopové maso pomalu ubývá, tuším mám v mrazáku ještě 3 kousky, ale nejsem si jistá, zda se budou hodit k některé z těch úprav - slouply se mi totiž etikety, takže co to vlastně je zjistím, až to rozmrzne. Tentokrát jsem měla štěstí - vylosovaný balíček obsahoval kýtu, krásnou, celistvou, libovou... Horší to bylo při pohledu do lednice a spíže. Zásoby potravin před výplatou téměř na nule. Co teď s tím? Naštěstí jeden z receptů byl "normální" - to znamená, obsahoval opravdu běžné suroviny, které používám do velkého množství pokrmů, takže je mám doma neustále.

Akorát se přiznám, že jsem zapomněla odklopit ke konci pečení pokličku, takže maso nemá onu krásně křupavou kůrčičku, co by mělo mít, ale bylo výtečné - z mého pohledu to zatím bylo to nejlepší skopové, které jsem kdy připravila, jak co se chuti týče, tak i snadnou přípravou. Můžu vřele doporučit a zřejmě do budoucna vyzkouším i s jiným druhem masa, když už skopové nebude k dispozici. Dovedu si představit třebas podobně upravené králičí maso.

Suroviny:

Jehněčí kýta

1 cibule

200 - 250 ml plnotučného jogurtu

1 lžička soli

1 lžička pepře

1 lžíce majoránky

5 velkých stroužků česneku (rozmačkat)

sádlo

Postup:

Přiměřeně velký pekáček vymastíme sádlem a vložíme kýtu vcelku. Zasypeme nadrobno nakrájenou cibulí a zalijeme marinádou z jogurtu, soli, pepře, majoránky a česneku. Necháme přes noc uležet v chladnu. Druhý den mírně podlijeme vodou (asi 1 ld) a přikryté pečeme do změknutí (1,5 - 2 hod.). Poté ještě pár minut zapékáme odkryté. Vhodnou přílohou jsou brambory v různých úpravách, nebo rýže.

Jehněčí se slivovicovou vůní

Plný mražák jehněčího a žádné velké zkušenosti, jak ho správně připravit. Nezbývá, než hledat na internetu. A tak se stalo, že jsem objevila recept, který zvítězil v soutěži o nejlepší valašský recept.  "Když je to nejlepší, tak bych to měla taky vyzkoušet." Řekla jsem si, dokoupila chybějící suroviny a pustila se do toho. Jen místo kompotu jsem použila sušené švestky, jak doporučoval jeden z porotců.

Suroviny:

1 kg jehněčíno masa

3 cibule

2 paličky česneku

hrst sušených švestek

provensálské koření

pepř, sůl

2 lžíce sojové omáčky

1 lžíce medu

2 dl slivovice

1 dl vody

Postup:

Maso osolíme a vložíme do pekáčku spolu s cibulí nakrájenou na osminky, stroužky česneku a švestkami, které jsme si na chvíli namočili. V misce smícháme koření, sojovou omáčku, med, slivovici a vodu a touto směsí rovnoměrně zalijeme pekáček. Pečeme zpočátku na maximum, po zatáhnutí masa teplotu snížíme na polovinu a pomalu pečeme za občasného přelití výpekem, dokud maso nezměkne. Doporučená příloha: barmborový knedlík, nebo rýže.

Přiznám se, že na výsledek jsem byla dost zvědavá. V kuchyni to vonělo jako v palírně. Recept jsem měla už nějaký ten den vytištěný, bez obrázku. A tak teprve při sepisování tohoto článku jsem zjistila, že maso nejspíš mělo být nakrájené na kostičky - já ho pekla v celku a i když bylo upečené tak akorát, bylo dost suché - zřejmě ovečky byly ještě moc mladé. Pro příště, a vůbec všechny příště pečená jehněčí masa nesmím zapomenout trošku našpikovat! Jinak to bylo výborné. Jako přílohu jsem zvolila rýži, ale podle mého by se k tomu nejlépe hodila bramborová kaše.

Jehněčí kolínko na bylinkách

To jednou takhle přijdu z práce a manžel na mě hned vybalí, že mám udělat nějaké "jehněčí kolínko" podle receptu, který viděl na netu. Prý to tam bylo i s kostí - my sice máme všechno maso vykoštěné, ale to by snad nemuselo vadit.

Chvíli mi trvalo, než jsem vůbec našla zmíněný recept. Manžel jaksi nerozlišuje různé stránky. Podle něj je to na Seznamu dole. V tu chvíli jsem si ani já neuvědomila, že máme každý na svém počítači jinak nastavený Seznam a začala se probírat články na Prozeny.cz - tento portál mám totiž na Seznamu dole já. Leč marně. Další pokusy z manžela vyrazit, kde přesně ten recept viděl končily stále stejně: "Na Seznamu dole, musíš to tam mít." Teprve po asi desáté stejné odpovědi dodal: "Tam jak jsou ty  videa." Aha, takže na Streemu, nejspíš pořad Menu domů - došlo mi vzápětí a konečně jsem našla zmíněný recept, v tomto případě spíš videonávod.

Suroviny:

jehněčí kolínka

sušená rajčata

červené víno

řapíkatý celer

cibule

sůl, pepr, paprika, tymián

snítky rozmarýnu

olej

Postup:

Smícháme sůl, pepř, papriku, tymián a olej a do této směsi na hodinu naložíme kolínka. Poté kolínka zprudka opečeme, přidáme celer, cibuli nakrájenou na čtvrtky, tymián, několik větviček rozmarýnu a sušená rajčata, podlijeme vývarem a dusíme pečeme do měkka (cca 2 - 2,5 hod). Asi hodinu před koncem přidáme česnek - celou paličku s trochou oleje zabalenou do alobalu. Po upečení vyjmeme kolínka a česnek a zbytek omáčky propasírujeme, případně zredukujeme na požadované množství. Ideální přílohou jsou šťouchané brambory.

Hned, když jsem si znamenala recept, jsem si povšimla, že zatímco na začátku je zmíněno i víno jako surovina, později už o něm nepadlo ani slovo. "Zatracený videa! To vypadá, jako by ho vypila během přípravy." Nemám ráda tyhle recepty bez uvedení množství surovin nebo částí postupů. To je taky důvod, proč nesleduju tento ani jiné pořady o vaření. Ale suroviny (tedy až na víno) byly nakoupené a tak jsem se do toho pustila od oka. Víno jsem prostě vynechala, my stejně maso na víně moc v oblibě nemáme. 

Jak už jsem zmínila v úvodu, kolínka máme vykoštěná, takže jsem jen popadla flák masa a vrazila ho napřed do marinády a pak do pekáče. Dál už jsem pokračovala podle návodu. Připravila jsem i ty šťouchané brambory. Čerstvý špenát jsem však tenkrát neměla. Výsledek byl velmi dobrý a vzhledem k tomu, že jehněčího zatím stále ještě máme dost, tak to nejspíš ještě někdy zopakuju.

Špenát "Malého kuchtíka"

Adámek od malička miluje vaření. Mezi jeho první hračky patřilo dětské nádobíčko, které mi neustále strkal v kuchyni do kredence. Od té doby trošku povyrostl, ale příprava jídla ho stále fascinuje. V televizi má rád pořady o vaření, zvlášť pro děti. Draci v hrnci patří k nejoblíbenějším. Není divu, že ho brzy napadlo: "Když může doopravdy vařit ten kluk v televizi, tak proč bych nemohl i já!" A po ujištění, že skutečně může, pokud bude pod dozorem, následoval další nápad: "Mohli bychom to natočit a poslat do televize." Byl trošku zklamán, když jsem mu vysvětlila, že na vysílání v televizi to nebude, ale slíbila jsem mu, že pokud se to podaří, dáme to na internet.

A tak začala série filmů "Malý kuchtík" a vy je čas od času budete nalézat v nové stejnojmené rubrice i tady na blogu. Tedy alespoň do té doby, než to některého z nás přestane bavit. Videa vznikají v domácích podmínkách, které se dost liší od situace v televizním studiu, především orientací vybavení a osvětlením prostoru. Navíc je zatím nemožné připravit něco jako scénář, o režii ani nemluvě. Snad se vám bude nová rubrika líbit a nedokonalosti omluvíte.

Skopová kejta se zemčátkami

Sklepej pěknou tučnou skopovou kejtu, čistě ji studenou vodou přemej, osol, rozetří několik stroužků česneku se solí až na mastku, aby žádné kousky nebyly, napíchej nožem díry do kejty a do každé díry dej jako hrách kousek toho rozetřeného česneku, vlož kejtu na pekáč, podlej aspoň půl žejdlíka (cca 1/4 l) vody pod ni, dej ji do troby a při častém obracení pect nech; když již dosti měkká a červenat počíná, tak dej do omáčky napolou obvařené malé loupané zemčátka a nech je v té mastné omáčce dopect. Kejtu již obracet nesmíš, ale tou stranou, kterou navrch ležet musí, častejí tou mastnotou polívej, dej pozor, aby omáčka ani příliš vysmahlá, ale také ne příliš vodová a bledá nebyla, musí pěkně dohněda upečeá a zemčátka též dočervena opečená býti; když ji chceš na tabuli dáti, tedy vlož kejtu na teplou mísu, zemčátka urovnej vůkol ní, omáčku pod ni a nes spěšne na tabuli, aby nevychladla. Kdo česnek nemiluje, může jej vynechat, není ale pečeně tak chutná.

(M.D.R. 1986 str. 187)

Momentálně máme dostatek jehněčího masa, tak hledám různé receptury, jak ho připravit. Tento předpis mě zaujal svou jednoduchostí. Krom toho jsem si byla jistá, že bude dobrý - v tom mě trošku zklamal, ale to asi není chyba receptu. Už první slova totiž mluví o "tučné kýtě", jenže já měla kýtu z mlaďounkého jehňátka, libovou a tím pádem dosti suchou. Můj vnitřní instint mi říkal, abych ji také našpikovala, ale chtěla jsem se držet přesně receptury. Škoda, určitě by jí to prospělo. A další věc, měla jsem ji nasolit a napíchat česnekem den dopředu, aby se trošku zaležela.

Na pečení jsem použila svoji oblíbenou remosku, takže výsledek byl mnohem lepší, než kdybych ji pekla v troubě. I tak byla mírně vysušená - příště důkladně prošpikovat!!!

Skopové maso se zemčátky

Uvař mladé skopové maso, pokrájej ho ouhledně, udělej maloučko přižloutlou říďounkou jíšku, nalej do ní té polívky, co se to maso vařilo; vlož to maso do toho, dej upř. na dvě libry masy počítáno dva stroužky dobře se solí rozetřeného česneku, trochu drobně pokrájené zelené petružele, trochu majoránky a trochu květu do toho; oloupej uvařené malé zemčátka, dej je k tomu, nech malou chvílku povařit; dej na mísu maso doprostředka, zemčátka okolo a dej na tabuli.

(M.D.R. 1986 str. 137)

Vařené maso moc často doma nedělávám. Ale proč to nezkusit, že? Zvlášť, když je plný mražák jehněčího. Sice jsem ho mohla udělat jen jako přírodní řízky, ale přišlo mi to škoda. Když už doma máme takovou specialitu, tak bychom si ji mohli připravit nějak tradičně. Krom toho, maso, které jsem nahmátla se zrovna moc na řízky nehodilo. Jediný recept, na který mám všechny potřebné suroviny... A tak jsem se pustila do toho.

Na vaření masa jsem použila papiňák - neznám nic lepšího. V receptu chybí jakákoliv zmínka o soli. Já pořádně osolila vodu, v níž jsem vařila maso. Uvažovala jsem i o přidání kořenové zeleniny, aby byla dobrá polévka, ale nakonec jsem ji nedala. Klidně jsem mohla, určitě by to masu neublížilo. Česneku jsem potom dala trošku víc, přecejen dnešní česnek je poněkud slabší než býval dříve. Brambory jsem do šťávy nedávala, jednak jsem měla velké, a pak mi to přišlo zbytečné - měla jsem je čerstvě uvařené a dostatečně horké.

Výsledek byl výborný. Určitě se stejným způsobem může připravit i vepřové maso.