Nadýchaný houskový knedlík

Dosud jsem neměla potřebu dělat domácí knedlíky. Ano, občas jsem nějaký recept vyzkoušela, když jsme zapomněli včas objednat a ty "volné" byly vyprodané. Jinak u nás mívali velmi dobré knedlíky, které se mi zatím nikdy nepodařilo napodobit. Ale doba se mění, obchody střídají majitele. Inflace žene prodejce, aby nabízeli zboží pokud možno co nejlevnější a tak kvalita kupovaných knedlíků tady v okolí šla do kopru (spíš ještě někam dál).  Naznala jsem, že i ty mé dosud ne moc povedené knedlíky jsou lepší než to, co je k mání v obchodech. A začala téměř systematicky experimentovat. Pokaždé, když jsem potřebovala k něčemu knedlík, tak jsem vyzkoušela nějaký recept. Dlouho to nebylo to pravé, co bych si představovala, ale stále byly ty moje lepší než kupované. Až nedávno jsem natrefila na ten skutečně správný recept.

Zpočátku jsem byla skeptická. Když jsem vyndala těsto z pekárny (nechávám si v ní těsta míchat a kynout), bylo poměrně řídké. Šišky, které jsem ušoulala se okamžitě rozplácly. Na další pokus nebyl čas, tak jsem je hodila do vřelé vody a "děj se vůle boží". Přinejhorším si oběd vezmeme s chlebem. K mému překvapení, knedlíky naskočili téměř na dvojnásobek své velikosti. Po vytažení z hrnce a rozkrojení vypadaly úplně božsky... Nevím, jestli se někdy změní nabídka knedlíků v místních obchodech, ale kvůli mě nemusí. Já už o kupované nestojím.

Suroviny:

250 ml mléka
1 vejce
1 lžička soli
350 g polohrubé mouky
10 g droždí
2 starší rohlíky

Postup:

Jestliže máte pekárnu, vložte vše v uvedeném pořadí do ní a zapněte volbu "těsto". Pokud nemáte, tak nalejte do hrnečku či skenice cca 50 ml mléka a ohřejte. Přidejte lžíci mouky, rozdrobte droždí, promíchejte a nechte na teplém místě tzv. "vzejít" kvásek (tzn. dokud nebude nádoba plná hmoty připomínající pěnu). Do mísy prosejte zbytek mouky, přidejte mléko, vejce a kvásek, dobře promíchejte, přidejte na kostičky nakrájené rohlíky, znovu promíchejte a nechte na teplém místě asi hodinu kynout. Po hodině promíchejte a znovu nechte kynout další hodinu. Z vykynutého těsta vytvořte něco podobného šiškám - dělávám dvě a jak píšu výš, hned se rozplácly. Nechte je na pomoučněném vále odpočívat. Do většího hrnce (můžete použít i pekáč) napusťte vodu a nechte přijít k varu. Osolte a do vroucí vody vložte připravené knedlíky. Vařte 8-10 minut, poté je obraťte a vařte i z druhé strany 8-10 minut. Na vál si připravte pevnou nit. Hotový knedlík vyjměte z vody, položte ho přes nit, kterou rychle kolem něj obtočíte a zatáhnete, aby knedlík rozřízla na půlky. Pokud to hned neuděláte knedlík se vám srazí. Pro jistotu ještě můžete každou půlku několikrát propíchnout špejlí. Jelikož jsou opravdu nadýchané, je dobré krájet plátky také nití.

A k čemu podávat knedlík?

• Svíčková omáčka
• Segedínský guláš
• Zajíc na smetaně
• Slepice na smetaně
• Králík na smetaně
• Pajšlová omáčka (z vnitřností)
• Houbová omáčka
• Křenová omáčka s uzeným
  
• Koprová omáčka s vajíčkem

... a mnoho dalších, které tu ještě nejsou. Ale pracuju na jejich doplnění :) 

• 
  

Pečený lilek

Letos na jaře, když jsem kupovala sazenice, zahlédla jsem i lilky a dva přibrala, aniž bych tušila, co s nimi potom budu dělat. Ale ono se už něco najde... Pomyslela jsem si a rostlinky zasadila. V letošním roce to se zeleninou na naší zahradě není nijak slavné... Saláty mi vyhnaly do květu, rajčata chytla hnilobu.. Cuketa měla jen samčí květy, ty samičí nasazuje až teď k podzimu a je jasné, že z nich už nic nebude. A okurky jako naschvál dozrávaly o měsíc později než obvykle, což bylo v době, kdy jsme byli na dovolené... Snad jediné, co je bezproblémové, jsou právě ty lilky. O víkendu jsem utrhla první dva, ale vypadá to, že ještě budou...

Lilek pochází z jihu Evropy. Tam je také mnohem více využíván v kuchyni, než u nás. Turci prý umí lilek připravit na tisíc způsobů. U nás platí spíše za exotickou zeleninu. Paradoxně botanicky se však plody lilku řadí mezi ovoce. Já prošla desítky receptů na internetu a nakonec vybrala jednoduchý pečený. Nechtěla jsem totiž, aby jeho, pro nás zatím neznámá, chuť zanikla v množství různých surovin. A to ani když jsem si přečetla, že podobně jako cuketa vlastně ani žádnou chuť nemá.

Tento recept se na internetu objevoval snad ve všech možných databázích receptů, takže těžko dohledat, kdo je jeho původcem. Nejspíš nějaký jihoevropský kuchař... Já ho trošku změnila - místo oleje jsem použila máslo, které považuju za mnohem lepší. Podle internetu lze takto připravený lilek konzumovat samostatně, např. jako předkrm, nebo lehkou večeři. Ale lze jej použít i jako přílohu k masu. Já zvolila variantu přílohy, pro případ, že by někomu nechutnal, tak ať mají alespoň něco. Pro mě byl výborný, ale moji chlapi to až tak moc neocenili a za brambory a maso k němu byli vděční.

Suroviny:

2 lilky (baklažány)

sůl, pepř

6-8 stroužků česneku

70 g másla

4 snítky bylinek

Postup:

Lilky omyjeme, podélně rozpůlíme a v dužnině nožem vyřízneme několik hlubokých podélných zářezů - dáváme však pozor, abychom neprořízli slupku. Poté lilky důkladně osolíme a necháme asi 15 minut vyplakat. Mezitím si můžeme oloupat a na proužky nakrájet česnek. Lilky dále opláchneme, osušíme a rýhy vyplníme plátky česneku, povrch potřeme rozpuštěným máslem, znovu trošku osolíme a opepříme, přidáme snítku bylinek - já dala oregáno, vložíme do pekáčku a do rozehřáté trouby péct. Trvá to asi 20-30 minut, podle velikosti lilku.

Dušená mrkev

Na úvod vám položím otázku: "Jaký vztah máte k dušené mrkvi?"

Já se jí dlouho vyhýbala. Spolu s rozmočenou žemlovkou patřila k tomu absolutně nejhnusnějšímu, co naše školní jídelna dokázala připravit. Když byla k obědu, tak já měla vlastně jen suché brambory, a to jsem si ještě vybírala ty, které se nevábné a nechutné mrkvové kaše ani kousíčkem nedotkly. Maso nám kuchařky pravidelně plcly to té mrkve, takže to jsem pozřít nedokázala.

S léty jsem zjistila, že i ta hnusná školní jídla je možné připravit chutně. Dokonce i ta žemlovka nebo mrkev. A i když jsem se nestala nijak velkou fanynkou obojího, tak přesto čas od času se překonám, uvařím a pochutnám si. Dnes vám tedy představím dušenou mrkev tak, jak ji dělávám já.

Suroviny:

1 kg mrkve

1 cibule

2-3 lžíce másla

1/4 l slepičího vývaru (může být i jiný, ale slepičí je prostě nejlepší)

3 bobkové listy

sůl, pepř, 

citronová šťáva

Postup:

Na másle v hlubší pánvi osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli dorůžova. Přidáme očištěnou, na kostičky nakrájenou mrkev a krátce osmahneme, aby si zachovala pěknou barvu i chuť. Podlijeme vývarem, osolíme, opepříme, vložíme bobkový list a pod pokličkou pomalu dusíme cca 10 minut. Poté přidáme citronovou šťávu dle chuti, necháme ještě 1-2 minuty povařit. Pokud máme v mrkvi ještě hodně šťávy, můžeme během té chvilky rychle zredukovat (= nechat odpařit). Podávám s bramborem a opečeným masem.

Kedloubky na slanině

Urodilo se vám hodně kedloubků a nestíháte je konzumovat syrové? Můžete je zpracovat i tepelně a použít jako přílohu k masu. Je to výborné, doslova delikatesa. Jen mít víc kedloubků! Popravdě, my ty jarní konzumovat stíháme, ale kromě těch nasazujeme i giganty, které se sklízí koncem léta a k přímé konzumaci se příliš nehodí. Ovšem tepelně upravené jsou výborné a pokud to nepřeženete s dobou vaření tak si zachovají své brukvovité aroma. Už jsem zkoušela na způsob zelí, to nemá chybu. Tentokrát jsem zkusila jen tak trošku podusit na špeku, podobně se často v restauracích servíruje různá zelenina, ale na kedloubky v této úpravě jsem ještě nenatrefila.

Suroviny:
200 g bílé slaniny
1 cibule
několik kedluben (nebo jeden gigant)

Postup:

Kedloubky očistíme, zbavíme je všech dřevnatících částí, nakrájíme na nudličky a spaříme vřelou vodou. Na pánev dáme rozpustit slaninu, přidáme na proužky nakrájenou cibuli a chvílosmažíme až růžky začnou růžovět. Přidáme kedloubky a podusíme do měkka, jarní stačí tak 5 minut, giganta déle. 

Bramborové roští

Recept jsem našla na internetu a hned mě zaujal. Náhodou i manžel na něj v ten samý den natrefil a protože není lingvista, tak si původní název "rösti" poněkud počeštil, vzniklo z toho roští a už to tak zůstalo. Rösti je švýcarské národní jídlo, vzdáleně připomínající náš tradiční bramborák. Podobu evokuje především hlavní surovina - strouhané brambory, a pak to, že jsou to osmažené placičky. Tím však veškerá podoba končí. I chuť je jiná, protože jim chybí to "správné" barmorákové koření a také jsou křupavější. Bramborák nikdy tak křupavý neuděláte. Tím ovšem nechci říct, že jsou lepší než bramboráky. Mám bramboráky ráda a i když nejsou tak křupavé, žádné roští je nemůže nahradit. Ale i roští je dobré, jen prostě úplně jinak.

Suroviny:

cca 3/4 kg brambor

1-2 cibule

cca 2 lžíce hladké mouky

sůl, pepř

tuk na smažení

Postup:

Oškrábané brambory nastrouháme na hrubším struhadle. Necháme chvíli odstát a slejeme vodu, kterou pustily. Přidáme najemno nakrájenou cibuli a ostatní suroviny. Vše dobře promícháme a na rozpálený tuk sázíme malé placičky, které z obou stran osmažíme dozlatova. Podávat můžeme s nějakým pikantním dippem - já zvolila doporučovaný křenový.

Švestkové čatní

Čas švestek se pomalu ale jistě blíží ke konci. U nás už zbývá na stromech jen pár plodů. Pokud už máte povidla i marmeládu (zkoušela jsem minulý rok a je výborná) a nevíte, co dál, můžete zkusit také švestkové čatní. Vyzkoušela jsem ho také minulý rok. Trošku jsem experimentovala. Je to výborná příloha k masu, ale u nás boduje především na grilování. Většina toho letošního si tedy počká až na příští sezónu.

Suroviny:

1 kg švestek
300 g jablek
100 g cibule
100 g rozinek
2 lžíce másla
150 g cukru
3 lžíce jablečného octa
1 lžička soli
1/2 lžičky mletého zázvoru
1/2 lžičky mleté skořice
1/2 lžičky mletého hřebíčku
1/2 lžičky mletého pepře

Postup:

Ovoce a cibuli očistíme, jablka oloupeme a vše nakrájíme na malé kousky. Na másle nejprve osmažíme cibuli, potom přidáme jablka, švestky a rozinky a vše dusíme cca 30-40 minut. Přidáme ostatní přísady a vše ještě dusíme, až směs začne houstnout. Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Skladujeme v lednici.

Rybíz a lá brusinky

Letošní léto si přispíšilo. Všechno je nějak dříve. A tak honem vytahuji loňské fotky a recept na rybíz zavařený na způsob brusinek. Vloni jsem ho vyzkoušela poprvé, ale jen v malém množství. Ale protože se povedl a navíc rybízu je letos také podstatně více, nic nebrání zopakování.

Suroviny:

1 kg červeného rybízu
800 g cukru
3 vanilkové cukry
1 dl rumu

Postup:
Vše společně uvaříme. Poté na cca 10 minut odstavíme, opatrně vlijeme rum (pozor, pění to!) a zamícháme. Ještě horké plníme do skleniček a obrátíme dnem vzhůru. Nezavařujeme! 

Houskový knedlík

Vaření se věnuji velmi dlouho. Už před více než 30-ti léty jsem začínala své první pokusy s polévkami z pytlíku a buchtami z prášku, abych později přešla k jednodušším "opravdickým" jídlům. Co se týká vaření, jsem z velké části samouk. Přes všechny možné jednoduché a "zaručeně" výborné recepty jsem se dopracovala k nějakému vlastnímu osobitému standartu postupů i používání surovin. Mnozí víte, že pokud je to možné, dávám přednost domácí výrobě čehokoliv (dělám si vlastní pečivo, uzeniny, mléčné výrobky, zavařeniny, vývary...). Proto vás možná překvapí, že jsem doposud nikdy nedělala domácí knedlík - tedy ten přílohový, houskový. I když s myšlenkou na vlastní knedlík si pohrávám už hezky dlouho. Ale hotové knedlíky z místních obchodů byly vždycky tak nadýchané, jemné a dobré, že jsem ten svůj první pokus zatím vždy odložila. Ale po nedávných změnách majitelů prodejen, kde jsem dosud knedlíky kupovala, jsem naznala, že je nejvyšší čas pustit se do vlastních experimentů. Důvodem je právě ona kvalita nabízených knedlíků, které se ohřátím v mikrovlnce změní na naprosto nepoživatelnou gumu. Ale já knedlíky v  mikrovlnce ohřívám jen vyjímečně, když mám na sporáku tolik hrnců, že už se mi tam ten s knedlíky nevejde. Jenže ani mé oblíbené napařování z těch kupovaných knedlíků nevykouzlí nic moc chutného. Doslova mi zkazí požitek z dobrého oběda, jakoby v nich mouka byla částečně (nebo úplně) nahrazená pilinami.

A tak nastala doba experimentování. Můj první knedlík dopadl lépe než jsem doufala - nerozvařil se, nebyl uvnitř nedovařený, neprasknul a dokonce se ani nezdrcnul po vytažení z hrnce. Chuťově byl také velmi dobrý, i když já bych dala přednost více "nadýchanému". Ne, nebyl vůbec tuhý, ale ty vzduchové bublinky si já představuju přecejen trošku větší. Ale protože jinak se po všech stránkách povedl, značím si tu recept.

Suroviny:

250 ml mléka

1 vejce

1 lžička soli

1 lžička cukru

400 g hrubé mouky

20 g droždí

2 starší housky nakrájet na kostičky

Postup:

Suroviny v uvedeném pořadí vložíme do pekárny a zapneme program "těsto".

Kdo nemá pekárnu, bude muset tradičně nechat vzejít kvásek (v trošce mléka rozmíchat cukr, lžíci mouky a droždí), následně zpracovat (doslova vybouchat) těsto ručně v míse a nechat vykynout.

Z vykynutého těsta vytvarujeme šišku (já dělávám dvě menší, které se mi vejdou do normálního hrnce) a necháme ještě půl hodiny kynout. Během té doby několikrát obrátíme, aby se z jedné strany nezploštila. Knedlík vložíme do vroucí vody (dlouhý knedlík se vaří v pekáčku) a vaříme 10 minut z jedné strany, potom obrátíme a vaříme dalších 10 minut z druhé strany. Hotový knedlík vyjmeme z vody na prkýnko a ihned na několika místech propíchneme špejlí, aby vyšla pára. 

Pokud knedlík během vaření praskne, lze to napravit položením prasklou stranou dolů.

Horký knedlík krájíme nití! Vystydlý můžeme i nožem.

Samozřejmě budu zkoušet i další recepty, a až objevím ten opravdu krásně "nadýchaný" tak se s vámi znovu podělím. Do té doby si s tímto vystačím - je dobrý, měkký, jemný...

Kedlubnové "zelí"

O kedlubnovém "zelí" manžel básní už léta. Jenže... Sice se dá udělat i z obyčejných malých kedluben, ale je jich velká spotřeba. K tomuto účelu je ideální kedluben gigant. Jenže kde ho vzít? Ale konečně jsme natrefili na sazeničky a zkusili vysadit. K našemu překvapení jich pár opravdu vyrostlo, nepopraskalo, ani nezdřevnatělo a já tak měla konečně možnost vyzkoušet kedlubnové "zelí". Manžel nelhal, opravdu je to vynikající. Zelí to připomíná jen vzhledem, chuť je trošku jiná, výraznější. U nás se po něm jen zaprášilo.

Suroviny:
Přiměřené množství kedluben
sůl, pepř, kmín
ocet
cibule
tuk

Postup:

Kedlubny očistíme, zbavíme případných zdřevnatělých částí a nastrouháme na hrubém struhadle. Na tuku zpěníme nadrobno nakrájenou cibulku, přidáme nastrouhané kedlubny, podlejeme troškou vývaru (nebo vody), osolíme, opepříme, přidáme kmín a krátce podusíme. Na závěr dochutíme octem a necháme ještě přejít varem.

Já sice v tomto případě vývar nepoužívám, ale mám jinou fintu. Pod cibulku dávám tuk vypečený z masa, udělá možná lepší službu než vývar.

Concombres au Beurre (Pečené okurky)

Začínají okurky. Ale těch prvních je na zavařování málo, a než dorostou další, jsou ty první přerostlé a už se na zavaření nehodí. Nejčastěji se tedy využívají na salát. Já si však vzpomněla, že jsem u Childové viděla recept na pečené okurky a tak jsem si ho našla. Když jsem zjistila, jak je to snadné, neváhala jsem a pustila se do toho. Dopadlo to výborně, jen toho pro nás bylo málo. Okurky se dost spekly a pro každého tak zůstala 1 lžíce - tedy sotva na ochutnání. Ale rozhodně to někdy v brzku zopakuji a okurkami tentokrát nebudu šetřit.

Suroviny:
6 velkých okurek
2 lžíce vinného octa
1,5 lžičky soli
1/8 lžičky cukru
3 lžíce rozpuštěného másla
1/2 lžičky kopru
3-4 lžíce zelené cibulky nasekané najemno
1/8 lžičky pepře

Postup:

Okurky oloupeme, podélně rozpůlíme a odstraníme semena. Poté okurky nakrájíme na proužky silné cca 0,5 cm a dlouhé 4-5 cm. Okurky minimálně na půl hodiny vložíme do láku připraveného ze studené vody, octa, soli a cukru. Po uplynutí půlhodiny okurky scedíme, necháme okapat a ještě přebytečnou vodu vysajeme utěrkou.

Troubu si předehřejeme na 190°C. Do pečící nádoby dáme máslo, nasekaný kopr, cibuli a pepř, přidáme osušené okurky, promícháme a vložíme do trouby. Pečeme 3/4 až hodinu, přičemž okurky během pečení 2-3x promícháme, aby se nepřilepily.

Před podáváním můžeme posypat petrželovou natí.

Králík s jablečým pyré

Tento recept vlastně vymyslel můj manžel. Od zabijačky nám zbylo několik oloupaných cibulí a tak je chtěl spotřebovat. Jablka také v bedýnce pomalu dodělávala, tak proč je tam nepřihodit, že? Ostatně někde jsem kdysi četla, že jablka a cibule mají dost podobnou chuť a liší se vlastně jen tou štiplavou silicí. Úplně první verze byla s žebírky, která se nám už do mražáku nevešla. Dopadlo to výborně, a tak jsme začali různě experimentovat s dalšími druhy masa. Králík samotný je zase dost suchý, takže při druhém pokusu pyré chutnalo spíš jako dětská přesnídávka. Teprve třetí pokus dopadl na výbornou: Přidali jsme totiž ke králíkovi kousek bůčku - ostatně pečený králík je nejlepší, když se společně s ním upeče kousek bůčku. Vepřové jsme si pak dali postudenu k večeři, případně se z něj dá udělat výtečná pomazánka.

Suroviny:

4 porce králíka

kousek bůčku

8 cibulí

8 jablek

sůl, pepř, tymián

Postup:

Cibuli očistíme a nakrájíme na kolečka. Jablka zbavíme jadřinců, oloupeme a nakrájíme na plátky. Obojí dáme na dno pekáče. Maso osolíme, opepříme, králíka navíc posypeme tymiánem a rozložíme na cibuli a jablka. Podlijeme šálkem vody a upečeme do zlatova. Poté vyjmeme maso na talířek a šťávu v pekáči rozmixujeme tyčovým mixérem.

Samozřejmě se dá jablečné pyré připravit jen s vepřovým masem. Králíka zde uvádím hlavně proto, že těch předpisů na přípravu králičího masa zase tolik není. Samotné kuře si moc nedovedu představit, ale společně s bůčkem by to také nemuselo být špatné. Pokud to kuře někdo zkusíte, budu ráda, když mi o tom dáte zprávu...

Fenouil à la Grecque (Fenykl po řeckém způsobu)

To mě zase tak jednou něco v obchodě popadlo a já přihodila do košíku dvě bulvy fenyklu aniž bych vůbec tušila, co s nimi budu dělat. Ale co, však ono se něco najde... 

Fenykl jsem už jedla, i když... V práci nám občas udělali den nějaké cizí kuchyně. V ten den bylo celé menu ssestaveno z jídel typických pro nějakou konkrétní zemi. V rámci jednoho takového dne (už si nepamatuju, která kuchyně to byla) jsem si dala k obědu maso s fenyklem. Na talířek jsem dostala přílohu, plátek masa přelitý nějakou UHO a nahoru půl kolečka blanšírované cibule. Jo cibule - to jsem si jen myslela. Zhltla jsem cibuli a zjistila podle chutě, že to byl onen fenykl a byl všecek, na který měl každý nárok. Z jednoho sousta si moc názor neuděláte, obzvlášť, když ho zhltnete v domění, že jíte něco dobře známého... V podstatě si pamatuju, že ta chuť byla opravdu hodně výrazná, ale ve společnosti ostatního jídla to nijak nevadilo.

Ovšem mé kuchařské knihy, většinou vydané v dobách pravěku (tedy za socialismu) recepty na tuto exotickou a tehdy nedostupnou zeleninu příliš neoplývají. A Julii Childovou zatím až tak prostudovanou nemám. Ale podle rejstříku jsem našla jeden recept - na přílohu, tedy spíš by to měl být salát. Kupodivu jsem doma měla vše potřebné, jen některá semínka jsem nahradila natí a obráceně. Na výsledek jsem byla zvědavá. Všude píšou, že fenykl je hodně aromatický a tím pádem ne každému také chutná. Tepelnou úpravou se to prý zmírní. Neměla jsem ten pocit. 

Pro jistotu jsem fenykl naservírovala na samostatné talířky. Manžel zkusil jedno sousto a odmítl pokračovat. Já svoji porci snědla navzdory Julii teplou. Chtěla jsem zkusit jaké je to teplé a porovnat rozdíl s vychlazeným. Teplé to docela ušlo. Mělo to lehce nakyslou chuť, připomínalo to nakládané okurky s koprovou příchutí. Manželovu porci jsem si tedy schovala do lednice, že si ji dám k svačině. Ale to jsem byla dost zklamaná. U studeného se ta silná chuť jakoby opět zvýraznila... A to jsem teda fakt nedala!

Ovšem byla to pro mě zajímavá chuťová zkušenost. Rozhodně se dalším experimentům nebráním. Myslím, že kdyby se takto upravený fenykl smíchal s něčím méně výrazným, mohlo by to být opravdu dobré pro všechny. Také v kombinaci s králičím masem by mohla vzniknout zajímavá chuť.

Kdo máte zájem o podobný experiment, přidávám recept. Ostatně podobným způsobem lze upravit i další zeleninu: artyčok, řapíkatý celer, okurky, lilek, pórek, cibule, papriky, žampiony. Něco z toho možná zkusím příště - lákají mě okurky nebo žampiony.

Fenouil à la Grecque

Fenykl rozpůlíme nebo rozčtvrtíme, důkladně umyjeme ve studené tekoucí vodě a vložíme do aromatického vývaru. Vaříme na mírném plameni 30-40 minut.

(J.Child str. 691)

Court Bouillon (Aromatický vývar)

450 g zeleniny (v tomto případě fenykl)

450 ml vody

6 lžic olivového oleje

4 lžíce citronové šťávy

1/2 lžičky soli

2 lžíce šalotky nebo zelené cibulky nasekané na jemno

6 snítek petrželky (může být i s kořenem)

1 stonek celerové natě

špetka fenyklových semínek (v případě tototo konkrétního receptu jsem vynechala)

1 snítka tymiánu

12 kuliček pepře

6 semínek koriandru

Vše vložíme do hrnce, zakryjeme poklicí a necháme na mírném plameni vařit po dobu uvedenou v předpisech u jednotlivých druhů zeleniny. 

(J.Child str. 687)

Restovaná růžičková kapusta

Novináři neustále upozorňují, že my Češi konzumujeme velmi málo zeleniny a ovoce. Zatímco v konzumaci piva stojíme na špici žebříčků, co se týče zeleniny patří nám jedna z posledních příček. Když se ohlédnu zpět do svého dětství, tak se tomu ani moc nedivím: zeleniny jsme skutečně moc nepojedli. Jídla, která by obsahovala i něco jiného než cibuli nebo česnek, by se dala spočítat na prstech rukou a to včetně salátů.

Ale já jsem tvor zvídavý, a tak už od počátku mé samostatné domácnosti zkouším kde-co, zeleninu nevyjímaje. Svůj z domova přenesený jídelníček jsem obohatila o spousty nových lahůdek. Jednou z nich jsou i kapustičky jako příloha k masu. Postup jsem víceméně někde odkoukala a odvodila. Není složitý a zabere jen pár minut.

Potřebujeme:

kousek anglické slaniny - lepší je mastnější

cibuli

růžičkovou kapustu

sůl

Růžičky očistíme krátce převaříme v osolené vodě. Úplně postačí 2 minutky. Anglickou nakrájíme na kostičky, rozpustíme na pánvi, přidáme nahrubo nakrájenou cibuli a smažíme "dorůžova" (až se začnou barvit okraje). Poté přidáme růžičky (pokud jsou velké, tak je překrojíme na poloviny nebo čtvrtiny) a chvíli restujeme. 

To je celé a chutná skvěle!

Naposledy jsem toho měla nějak více. Bylo mi líto to vyhodit a tak jsem si večer uvařila špagety... Také to nebylo špatné, ale příště bych zvolila jiný druh těstovin. K těm tenkým špagetám se takové velké kusance moc nehodily.