středa 23. prosince 2015

Přání


Všem přeji krásné a pohodové Vánoční svátky, spoustu dobrého jídla i pití, ať se vše podaří k Vaší spokojenosti a ať Vám stále chutná! Budu se i nadále snažit, abyste zde nalézali inspiraci pro Vaši kuchyni i nějaké to povídání (omáčku) kolem vaření, zajímavosti, postřehy....

čtvrtek 17. prosince 2015

Kapr na modro

Vánoce jsou stále ještě v mnoha rodinách spojeny s tradičním jídelníčkem, a to rybou. I když kapra dnes mnoho rodin nahrazuje jinými druhy ryb, především mořskými. Možná vás překvapí, že tradice vánočního kapra není příliš stará, dokonce patří k nejmladším tradicím u nás. Na štědrovečerní tabule se pomalu začal dostávat teprve koncem 19. století. Tou dobou se nejčastěji připravoval na černo nebo na modro. Až ve 20. letech 20. století se začal místy objevovat i kapr smažený, tak jak jej známe dnes. Kapr na modro nebo na černo zůstával i nadále štědrovečerním favoritem. A tepvre v 50. letech minulého století stoupla obliba smažených jídel a smažený kapr se tak stal jedničkou na vánočním stole.
To bych nebyla já, abych nevyzkoušela něco nového a přesto tradičního. Kapr na modro je zajímavou variantou pro všechny, kteří chtějí dodržet tradici a přitom jíst zdravěji. Sama jsem byla překvapená. jak báječně může chutnat vařená ryba, ale je to skutečně tak. Můžu vřele doporučit. A  kdyby se náhodou stalo, že by vám nechutnal, tak je tu snadná pomoc: Uvařeného kapra lze poté opéct na omastku (nejlépe na málse) - vyzkoušela jsem to se zbylými porcemi.



Suroviny:
1 očištěný kapr s neporušenou kůží
2 l vody
2 cibule
2 mrkve
1/4 celeru
kousek pórku (cca 10 cm)
celerová nať
petrželová nať
2 bobokové listy
10 kuliček pepře
100 ml bílého vína
sůl
pepř
citronová šťáva

Postup:
Do vroucí vody vložíme očištěnou a na kolečka nakrájenou cibuli, mrkev a pórek a na kostičky nakrájený celer, bylinky, bobkový list a kuličky pepře. Osolíme (pořádně), přidáme víno a na mírném plameni povaříme asi 20 minut.
Mezitím si omyjeme, osušíme a naporcujeme kapra. Z vnitřní strany ho osolíme, opepříme a pokapeme citronovou šťávou. Takto připraveného ho vložíme do vřelého zelenininového vývaru a vaříme 15-20 minut - voda však nesmí vřít, jen ji udržujeme těsně pod bodem varu.
Podáváme s vařenými brambory polévanými přepuštěným máslem.

čtvrtek 10. prosince 2015

Vánoční čajové želé

Tak co, kolik už máte napečeného cukroví? Já se přiznám, že zatím nemám vůbec nic. Už dobrých čtrnáct dní mi pečící plechy okupuje manžel, který na nich postupně nechává vychladnout a odležet různé zabijačkové dobrůtky. Jenže já už se chci také připravovat na svátky! A tak jsem si vzpomněla na prastarý recept, který jsem před lety našla někde na netu. Naštěstí jsem si ho hned opsala, protože dnes se mi ho už najít nedaří... Dlouhá léta ležel založený v mém sešitku s recepty a čekal, až se mi podaří sehnat jednu potřebnou surovinu: totiž kardamon. Letos jsem na něj konečně natrefila na nějakých trzích a tak jsem včera alespoň vánočně provoněla kuchyni, když zatím nemám cukroví.

Dnes jsem ještě ráno rychle upekla vánočku, abych ho mohla vyzkoušet a hned zčerstva vám poreferovat... No, co říct? Když jsem ochutnala čerstvé ještě teplé želé (abych zjistila, jestli je dostatečně sladké), tak jsem se docela lekla - bylo to dost ostré a vonělo to po lékořici. Ale po vychladnutí a hlavně namazání na vánočku s máslem jsem si je okamžitě zamilovala. Ta sladko-kořeněná chuť je prostě boží! A na rozdíl od ovocných marmelád, tato dá rozhodně mnohem méně práce!

Suroviny:

5 porcí kvalitního černého čaje (ideálně sáčkový)
1 lžička kardamonu
1 lžička mletého badyánu
kůra z 1 citronu
500 g želírovacího cukru (2:1)
1 l vřelé vody

Postup:

Nejprve důkladně očistíme citron, oloupeme kůru a nakrájíme na proužky. Ty spolu s čajem a kořením vložíme do nádoby a zalijeme vřelou vodou. Necháme louhovat 5 minut. Poté vylovíme čajové sáčky a v kořeněném čaji rozpustíme želírovací cukr. Přivedeme k varu a povaříme cca 1 minutu. Plníme do čistých sklenic, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru. Během chládnutí několikrát skleničky otočíme, aby se kůra v želé rovnoměrně rozprostřela.

Ještě teď při psaní si tu mlaskám, takže pokud seženete kardamon, tak rozhodně vyzkoušejte!!!

čtvrtek 3. prosince 2015

Caneton à l'Orange (Kachna na pomerančích)

Když se řekne francouzská kuchyně, napadne nás mezi prvními i kachna na pomerančích. I já už na ni někde párkrát narazila, ale dokud jsem si nekoupila kuchařku J.Childové nějak jsem neměla odvahu to vůbec zkoušet. Ale když mi kuchařka přišla domů, byl to jeden z prvních receptů, které jsem vyzkoušela - bohužel bez fotodokumentace, protože mi zrovna selhala SD karta a poslední fotka právě kachny na pomerančích byla rozkostičkovaná. Ale nevadí, alespoň byla příležitost si to zopakovat a možná i s lepším výsledkem....

Suroviny:
1 mladá kachna (cca 2500 g)
sůl, pepř

Na omáčku:
4 pomeranče
3 lžíce krystalového cukru
65 ml vinného octa, nejlépe červeného
1/2 l silného kachního vývaru
2 lžíce maranty třtinové
150 ml portského
2 lžíce změklého másla

Postup:
Nejprve dobře omyjeme pomeranče, poté oloupeme kůru a nakrájíme na tenké proužky, které vložíme do cca 1 litru vody a vaříme asi 15 minut. Scedíme a osušíme. Kachnu zevnitř osolíme a opepříme, přidáme asi třetinu pomerančové kůry a dáme péci. Já během pečení několikrát otočila a ke konci osolila i zvenčí.
Mezitím si připravíme omáčku: Na středně silném plameni svaříme cukr a vinný ocet, tak dlouho, až směs získá karamelovou barvu a konzistenci sirupu. Přidáme kachní vývar, dobře rozmícháme, přidáme marantu třinovou a pomerančovou kůru a za stálého míchání vaříme na mírném asi 5 minut, dokud směs nezhoustne a nevyčistí se.
Pomeranče nakrájíme na kolečka a dáme je prohřát ke kachně. Po upečení sezbíráme z výpeku co nejvíce tuku a zbytek výpeku přelejeme do malého kastrůlku. Přidáme portské a mícháme dokud se směs nezredukuje na cca 3 polévkové lžíce. Vmícháme do připravené omáčky, kterou nakonec zjemníme máslem.

Od doby, co mám tuto kuchařku jsem si domů obstarala i vinný ocet, který jsem dosud nepoužívala. Ale prozatím jsem si koupila jen jednu láhev - bílou. Takže omáčka byla mnohem světlejší, než by měla. Krom toho jsem nikde nenašla marantu třtinovou, ale vygooglila jsem, že se jedná o nějaký druh škrobu. Pokusila jsem se ji nahradit solamylem, ale nebylo to ono, musela jsem pak omáčku hodně zředit a následně dochucovat. Při druhém pokusu jsem dala solamylu jen asi jednu lžičku a tentokrát se to povedlo na výbornou.

čtvrtek 26. listopadu 2015

Polévka z filé

S tím, jak se pomalu blíží Vánoce, bych chtěla publikovat především recepty hodící se k tomuto období. Tradičním Vánočním pokrmem je kapr a také polévka z kapra. Ale ne každému kapr chutná. V dobách, kdy jsem se vařit teprve učila, jsem si sama na kapra také netroufla a o Vánocích ho nahrazovala filé. Jenže čím nahradit tradiční polévku? A tak jsem zkusila uvařit i polévku z filé, přičemž jsem se inspirovala naší Vánoční polévkou. Od té doby uplynulo mnoho let a já už kapra zvládám docela obstojně. Polévka z filé však už zůstala součástí našeho všedního jídelníčku během roku. Je fakt dobrá, můžu jen doporučit!


Suroviny:
1-2 plátky filé z mořských ryb
lžíce másla
1-2 mrkve
petržel
plátek celeru
sůl, pepř, nové koření
polévkové bylinky
1 vajíčko
1-2 lžíce polohrubé mouky

Postup:
Zeleninu očistíme, nakrájíme na kostičky a krátce orestujeme na másle. Přidáme rybí maso nakrájené také na kostičky a restujeme do zlatova. Podlijeme vodou (zeleninovým vývarem), přidáme sůl a koření a vaříme cca 20 minut. Mezitím si připravíme tzv. kapání: vyklepneme do hrníčku vajíčko, osolíme je a rozšleháme vidličkou. Přidáváme mouku až vznikne hustší těstíčko, které necháme přes hrubší struhadlo prokapat do vroucí polévky a cca 2 minuty povaříme. Hotovou polévku dochutíme nasekanými bylinkami.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Domácí klobásy

V chlívku nám pomalu dorůstá pašík, termín zabijačky se blíží.... Jenže je tu problém téměř Nerudovský: "Kam s ním?" Všechny tři mražáky jsou totiž plné po okraj a už nic moc dalšího se do nich nevejde. Ať se snažíme sebevíc, mražák během těch pár dnů prostě vyprázdnit nedokážeme. A tak jsme se rozhodli část masa zužitkovat do klobás. Nakonec v klobásách je celkem fuk, jestli je maso čerstvé nebo z mražáku.... Takže vše, co se dá použít ven a pomlet, okořenit atd....

Obvykle děláváme klobásy z cca 15 kg masa. To je tak akorát množství do udírny. Víc se tam nevejde. Menší množství se zase méně vyplatí, protože uzení trvá stejně dlouho a dřeva se také spálí stejně jako když je udírna plná.

Suroviny: (na 1 kg masa)

17,5 g soli
1,75 g mletého pepře
3,25 g sladké papriky
1,30 g drceného kmínu
100 g česneku (prolisovat, nebo pomlet)

maso
střeva

Postup:

15-20 % masa pomeleme, zbytek nakrájíme na menší kousky. Existuje na to mlýnek, mívají ho řezníci a ve větších kuchyních mívají dokonce elektrický, ale k tomu není zrovna snadné se dostat. V přiměřeně velké nádobě (my používáme dětskou vaničku) maso promícháme s kořením, podle potřeby přidáme studenou vodu a necháme do druhého dne v chladnu odležet. Druhý den plníme do střev a otočením tvoříme jednotlivé klobásky. Rozložíme na pekáče a znovu necháme v chladnu odležet. Následující den brzy ráno roztopíme udírnu, klobásky do ní zavěsíme a pomalu udíme několik hodin. Není na škodu občas jednotlivé řady klobás přeskládat, aby se proudily rovnoměrně.




Podobných receptů je na internetu spousty, liší se jen poměr koření. Nám chutnají takto.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Cejn na bylinkách

Nejlepší návnada na chytání ryb je králík. A nejlepší místo, kde se na něj dají ryby ulovit je hospoda.

A tak nám opět přistála v kuchyni čerstvá ryba vytažená rovnou z rybníka. Tentokrát to byl docela velký cejn a vyvstala otázka: Co s ním? Jistě, dal by se usmažit stejně jako kapr. Ale není to škoda? Zapátrala jsem trošku a našla někde recept přímo na úpravu cejna. Není to asi nic světoborného, ale v jednoduchosti je síla. Mám ráda podobně nepřeplácané recepty, kde se v dokonalé harmonii snoubí jen pár chutí.


Suroviny:
1 cejn
šťáva z 1 citronu
máslo
sůl
pepř
1 snítka čerstvého rozmarýnu

Postup:
Rybu očistíme, vykucháme a rozporcujeme. Porce z obou stran osolíme, opepříme, pokapeme šťávou z citronu a necháme chvíli odležet. Na pánvi si rozpustíme máslo a krátce v něm prohřejeme lístky rozmarýnu. Potom přidáme porce ryby a zvolna opékáme z obou stran do zlatova.
Doporučenou přílohou jsou brambory vařené ve slupce, přelité bylinkovým máslem.

čtvrtek 5. listopadu 2015

Králík po valašsku

Nevím jistě, jestli tento recept pochází přímo z Valašska. Mám ho totiž od své tety, která jej odkoukala právě na Valašsku od své tchýňky. Já to naopak slyšela poprvé a tak mě to zaujalo, zvlášť ten kopr, ale proč ne? Už se poněkud trapně opakuji, ale "králík je nejlepší s něčím aromatickým". A to kopr rozhodně je! Akorát netuším, jestli se dají koupit semínka kopru, tedy jedlá ne k výsevu. Já si kvůli tomu koncem léta nasbírala na zahradě.


Suroviny:
1 králík
sůl
pepř
semínka kopru
cca 2 lžíce hladké mouky
1 lžíce sádla
máslo na potření

Postup:
Králíka z horní strany osolíme, opepříme, poprášíme moukou a posypeme semínky kopru. Podlijeme, přidáme asi lžíci sádla a dáme péct. Zhruba v polovině pečení obrátíme, seuhou stranu opět osolíme, opepříme, poprášíme moukou a semínky kopru a dopečeme. Ke konci pečení potřeme máslem.

čtvrtek 29. října 2015

Husí krev s vejci

Blíží se svátek Svatého Martina a v posledních letech už se stává tradicí na našich stolech tzv. Svatomartinská husa. I my jsme tedy v předstihu vyzabíjeli naše husičky a postupně je při různých příležitostech konzumujeme. Ale recept na nějakou husu si nechám až před Svatým Martinem. Dnes bych chtěla oprášit jednu staročeskou lahůdku - husí krev. Někomu to možná přijde jako poněkud nechutné jídlo, ale krev (nejen ta husí) patřila k české kuchyni snad odjakživa.

Nevím jak je to dnes, protože do oddělení s konzervami v supermarketech vůbec nechodím, ale za mého dětství se dala konzervovaná husí krev koupit v obchodě. Sice nevím, jestli byla běžným, nebo spíš podpultovým zbožím, ale prostě byla. Ovšem já ji dosud neochutnala. A tak jsem neodolala a při zabíjení husí jsem si trošku krve chytla, že to vyzkouším. Manžel také tvrdil, že s vajíčky je to lahůdka, chutí připomínající játra. Dnes můžu potvrdit, že měl pravdu, chutí opravdu připomíná játra, spíš ta drůbeží, ale má jemnější konzistenci. Prostě jsem si opět pochutnala, jinak bych se tu s tím vůbec nechlubila...


Suroviny:
krev z 1-2 husí
1 cibule
vajíčka v přiměřeném množství
tuk na smažení
sůl, pepř.

Postup:
Huse nasucho oškubeme plošku peří na krku. Poté ji v tom místě zařízneme a necháme vykrvit do misky. Odstraníme případná spadlá pírka a misku s krví uložíme do chladna, kde ztuhne. Na tuku osmažíme do růžova na jemno nakrájenou cibuli. Ztuhlou krev vyklopíme, nakrájíme na kostičky a krátce opečeme na cibulce. Vyklepneme vejce a za stálého míchání necháme "zdrcnout". Osolíme, opepříme a podáváme s pečivem, případně se zeleninovou přílohou.

čtvrtek 22. října 2015

Houbové karbanátky

Chodíte rádi na houby? Já ano, ale málokdy něco najdu, protože si jednak ráda pospím a hlavně se v houbách moc nevyznám. Někde houby rostou, jinde méně. My máme to štěstí, že když rostou, tak se vždycky najde někdo, kdo rád vymění košík hub za něco jiného, a tak v tomto směru nijak nestrádáme. Spíš naopak, když je rok na houby štědrý, tak i my máme docela slušné zásoby.

Co se týče hub, tak docela ráda experimentuju a vymýšlím vlastní recepty. Mám ráda houbovou chuť a nechci ji ničím příliš narušovat. Při experimentech se obvykle nechám inspirovat jen názvem pokrmu a recepty dál nestuduju. Možná někde jsou úplně stejné, ale možná jsou některé mé zcela originální. V každém případě jsou vyzkoušené a nám to chutnalo.


Suroviny:
houby
cibule
tuk
sůl
pepř
vajíčko
strouhanka

Postup:
Houby očistíme, nakrájíme na menší kousky, spaříme vřelou vodou a necháme okapat. Na tuku osmažíme na jemno nakrájenou cibuli do zlatova, přidáme houby a smažíme dostatečně dlouho. Hotové necháme vychladnout. Do vychladlé houbové směsi vmícháme sůl, pepř a vajíčko a potom pomalu zahušťujeme strouhankou, až vznikne hustější tvárné těstíčko. Z něj potom tvarujeme placičky, které obalíme ve strouhance a z obou stran osmažíme na tuku.

čtvrtek 15. října 2015

Dýňová marmeláda

Některý minulý rok byla mizerná úroda ovoce a tak jsem měla obavy, že nám domácí marmelády nebudou stačit. Naštěstí dýní se tehdy urodilo dost - dokonce tolik, že to lidi tady na vsi rozdávali. Pár se jich dostalo i ke mě, a tak jsem nelitovala času a zkoušela všelijaké recepty s tím, že když se to povede, bude to zpestření našeho jídelníčku. A když se to nepovede, tak mě to nemusí mrzet, protože krom času jsem do toho téměř nic neinvestovala. Ale většinou se všechno povedlo, a tak občas, když dostanu dýni, se k některým receptům vracím. Třebas zrovna k dýňové marmeládě... (Recept jsem našla někde na netu, ale už si nepamatuji kde) 



Suroviny:
750 g dýně
500 g cukru
1 citron
3 pomeranče
1 lžička zázvoru

Postup:
Jeden pomeranč důkladně omyjeme a oloupeme kůru, kterou nakrájíme na proužky, vložíme do kastrůlku s cca 1 dl vody a dvěma lžícemi cukru a vaříme dokud to nezhoustne. V jiném hrnci vaříme očištěnou a nakrájenou dýni s cukrem a cca 2 dl vody do měkka. Poté přidáme šťávu z citronu, pomerančovou dužninu (zbavenou všeho bílého) nakrájenou na kostičky a vařit ještě asi 15 minut. Nakonec vše vlijeme do mixeru, přidáme vařenou pomerančovou kůru a asi lžičku mletého zázvoru. Dobře rozmixujeme, naplníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

čtvrtek 8. října 2015

Friskasé z perličky

Jak tak koukám, začíná to tu vypadat skoro jako u vegetariánů. Říkám skoro, protože maso se tu stále objevuje, jen už dlouho nebylo hlavní surovinou. S nadcházejícím podzimem jsme postupně zlikvidovali drůbež a tak mám opět dost materiálu pro různé experimetny. Už v minulých letech jsme si velmi oblíbili perličky. Ani letos v našem hospodářství nechyběly. Jen je trošku potíž se sháněním receptů. I když perlička se dá upravit jako normální kuře nebo jako pernatou zvěřinu.

Ale když se člověk snaží, tak i z hlubin internetu občas vykoukne nějaký receptík. A proč ho tedy nevyzkoušet, že? A tak jsem se pustila do Friskasé z mladé perličky. I když to moc jako friskasé nevypadá. To je tím, že jsem si vytiskla jen recept a název jsem opoměla. A v receptu nebylo nic o tom, že se maso má před podáváním ještě nakrájet na kousky... Takže jsem na to jednoduše zapomněla. Ale i tak to bylo moc dobré, jen ta rýže mi k tomu příliš neladila, všeobecně mi smetanové omáčky s rýží připadají jako dost divná kombinace.


Suroviny:
1 rozporcovaná perlička
sůl
mletý pepř
hladká mouka
2 lžíce másla
2 cibule
3 mrkve
150 g žampionů
2 stroužky česneku
125 ml suchého bílého vína
750 ml drůbežího vývaru
2 lžičky čerstvého nasekaného estragonu
3 žloutky
200 ml smetany ke šlehání
2 lžičky citronové šťávy

Postup:
Porce perličky osolíme, opepříme, obalíme v hladké mouce a prudce opečeme na másle. Maso přendáme na talíř a ve výpeku vložíme na silnější plátky nakrájenou cibuli a mrkev a opékáme asi 5 min. Poté přidáme na plátky nakrájené žampiony a prolisovaný česnek a ještě cca 3 minuty opékáme. Podlijeme vínem, přivedeme k varu a vaříme asi 2 minuty, až se víno vyvaří. Zeleninovou směs přendáme do pekáčku (já použila tradičně remosku), přidáme vývar a vložíme porce perličky a pečeme asi 45 minut. Poté maso vyjmeme (nakrájíme na menší kousky) a omáčku dokončíme na sporáku. Smícháme žloutky s estragonem a smetanou a za stálého míchání vléváme k zelenině. Na mírném plameni mícháme do zhoustnutí - omáčka se však nesmí vařit, srazila by se! Dochutíme citronovou šťávou, případně ještě dosolíme a opepříme.
Doporučenou přílohou je rýže, případně bageta. Ovšem já bych asi dala přednost bramborám v jakékoliv úpravě.

Omáčka byla výtečná. I když perliček nemáme zas tolik, určitě ji vyzkouším i v kombinaci s jiným masem (nejspíš králičím).


čtvrtek 1. října 2015

Sušená rajčata

Na rozdíl od minulých (vlhkých) let, letos se rajčatům docela daří. Ani je nestíhám všechny zpracovávat. Už před pár lety jsem zahlédla na Jitčině blogu, že rajčata suší a že prý je to vynikající. To bych nebyla já, abych si to taky nevyzkoušela. Zatím jen jednu várku na zkoušku... Trošku mě zklamalo, že z obrovské mísy čerstvých rajčat se po usušení vešly do dlaní, ale když je nadbytek, tak to nakonec tolik nevadí.


Suroviny:
rajčata
česnek
bazalka (případně jiné bylinky)
kvalitní slunečnicový olej

Postup:
Rajčata nakrájíme na cca 1 cm silná kolečka, naskládáme do sušičky a spustíme proces sušení. Čas asi bude záviset i na typu sušičky, takže alespoň na poprvé ohlídat a pokud máte jen obyčejnou, tak je občas dobré přeskládat jednotlivá patra, aby se sušilo rovnoměrně. Ke konci sušení průběžně odebíráme hotové kousky a zbytek dosušujeme.
A teď druhá fáze: Usušená rajčata naskládáme do zavařovacích sklenic, přidáme 1-2 rozmáčklé stroužky česneku, snítku čerstvé bazalky, zalijeme olejem až po okraj a zavíčkujeme. Zavařovat není třeba. 

Už jsem vyzkoušela a můžu říct, že rajčata jsou pikantní a jejich chuť a vůně připomíná Italskou kuchyni. I když jsou vlastně "namočená" tak olej nenatáhnou a pro další úpravu je potřeba je na chvíli namočit.

čtvrtek 13. srpna 2015

Plněná cuketa

Receptů na zpracování cuket není nikdy dost. Rostou totiž jako o závod a na jeden-dva způsoby se brzy přejí. Dnes jsem se inspirovala u své jmenovkyně Jitky a vyzkoušela plněnou - ovšem nádivku jsem si udělala podle vlastní fantazie. Měla jsem sice trošku obavy, podobný recept jsem zkoušela už loni, ale moc slavně to nedopadlo. Pečená cukína byla mokrá a neforemná jak náčiňová hadra a chutnala podobně svému vzhledu. Na Jitčině receptu mě zaujalo, že cuketu plní už oprančeným masem, takže se nemusí tak dlouho zapékat. To  znamená, že by mohla zůstat pevnější. Otázka je, jak to bude chutnat, protože cukína sama o sobě žádnou extra chuť nemá.

No, ale cukín je dost a když náhodou nebude k jídlu, vyďobeme nádivku a zbytek hodíme slípkám, že? S tím jsem se do toho pustila. Výsledek mě však příjemně překvapil. Cukína byla měkká a šťavnatá. A kupodivu měla i nějakou chuť, zřejmě díky nádivce.


Suroviny:
mladá (malá) cuketa
česnek

cibule
mleté maso
tuk na osmažení
sůl
pepř

směs zeleniny (mrkev + hrášek)
vejce

Postup:
Všeho v přiměřeném množství. Na tuku osmažíme najemno nakrájenou cibuli do růžova. Poté přidáme mleté maso (já měla zrovna králičí), směs osolíme, opepříme a za stálého míchání opékáme. Odstavíme z plotny a vmícháme čerstvou nebo mraženou zeleninu. Cuketu omyjeme, podélně rozkrojíme a vydlabeme střed se zrníčky. Vzniklé "lodičky" potřeme rozmačkaným česnekem se solí, naplníme nádivkou a zalijeme rozšlehaným vejcem. Hotové naskládáme do pekáčku, podlijeme vodou a dáme do trouby zapéct na 180°C asi 20-25 min.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/350-lodicka-z-cukiny.html



Zdroj: http://kerria.pise.cz/350-lodicka-z-cukiny.html

čtvrtek 6. srpna 2015

Pikantní meruňková omáčka

U nás už meruňky pomalu končí. Jak jste na tom vy? Doufám, že někde ještě máte, protože dnes se s vámi chci podělit o netradiční meruňkovou zavařeninu. K tomuto experimentu mě inspirovala moje sestřenice, která se výrobou nejrůznějších zavařenin živí....

To si takhle jednou pochutnávám na čerstvých meruňkách, kterých se nám po několika letech půstu urodilo takřka neuvěřitelné množství, a přemýšlím, co ještě s nimi. Už jsme je měli na 100 způsobů, navařila jsem marmeládu, kompoty, manžel má plné bečky kvasu a meruněk jako by neubývalo. A vzpomněla jsem si na sestřenici, která nedávno vyprávěla, jak se k těm svým ovocným hořčicím dostala. Co zkusit něco podobného? Nejprve jsem jí chtěla zavolat a trošku se poptat na její zkušenosti. Jenže... Pak by nebylo fér dávat recept na blog - přece nemůžu vyzradit její "obchodní tajemství"! Na druhou stranu však nemám s ničím podobným žádné zkušenosti - musím se alespoň porozhlédnout po netu. Jediné, co jsem našla byly různé recepty na meruňkové chutney. Možná je výborné, ale k jeho realizaci mi jaksi doma chybí valná většina surovin. No, tak to nebude chutney, bude to něco jiného. Ovšem nic mi nebrání vyjít z tradičního receptu na chutney a dále s ním experimentovat... Osmažila jsem cibuli, česnek, přidala meruňky... uváděné množství octa i cukru se mi zdálo přehnané, tak jsem přidávala po menších dávkách a ochutnávala, dokud jsem nebyla s chutí spokojená. A nezapomenout na zázvor - je celkem ostrý, takže se určitě hodí. Vařím, míchám, ochutnávám... Po pravdě pořád nic moc, jako byste do marmelády nalili lák z okurek. Pokud s tím něco neprovedu, tak to můžu rovnou za stálého míchání vylít do.... Jenže co s tím? Znovu jsem prošla pár receptů a to, co jsem z uváděných surovin měla k dispozici jsem zavrhla - všechno to má nasládlou chuť, takže to pořád bude zkažená marmeláda. Myslím, že by tomu pomohla malá feferonka - tu nemám, takže jedině pálivá paprika nebo pepř. Nakonec jsem se rozhodla pro pepř - tím určitě nic nepokazím. Je to lepší, ale pořád by to ještě něco chtělo... Zavolám si na radu manžela. Ani jsem nemusela: Je to Hanák jak poleno a jako takový nedá ani ránu bez česneku... Už dopředu jsem tušila, co mi řekne: "Chce to česnek." Nakonec proč ne? Česnek ještě nikdy nic nepokazil! Spíš naopak: Některé pokažené pokrmy dokáže zázračně napravit, že jsou mnohdy i lepší než původní záměr.

Chutney to nejspíš není, ani hořčici se to nepodobá, ale dobré to je. Trošku mi v pánvi zbylo, tak jsem to nechala vychládnout a otevřeli jsme si k tomu zavařený maso, abychom to hned vyzkoušeli... A manžel mě požádal, ať toho udělám víc.


Suroviny:
1 kg meruněk
1 velká cibule
4 stroužky česneku
2 lžíce oleje
2 lžičky soli
100 ml octa
150 g cukru
1 lžička zázvoru
1/2 lžičky mletého pepře

Postup:
Na oleji osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli do růžova. Přidáme nadrobno nakrájený česnek (jen 3 stroužky) a ještě krátce osmahneme. Přidáme na drobno nakrájené meruňky (v chutney mají být kousky), podlejeme octem, osolíme, přidáme cukr a zázvor a na mírném plameni vaříme dokud nezačne houstnout. Pokud zvolíme nádobu s nepřilnavým povrchem, stačí jen občas promíchat. Nakonec přidáme pepř a prolisujeme jeden stroužek česneku. Necháme ještě krátce přejít varem a horké plníme do sklenic, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.


Pokud jsme dobře odpařili všechnu vodu, tak by se to kazit nemělo. Já s tím zatím nemám moc zkušeností. Někdy mi zavařenina vydrží, jindy se zkazí. Pro jistotu jsem  do spíže dala jen jednu skleničku a ostatní uložila do ledničky. Ostatně byly dohromady jen tři, takže se tam pohodlně vešly a můžu je tam mít jak dlouho chci. A teď ještě honem rychle do zahrady, podívat se, jestli tam zbyly nějaké meruňky na druhou várku. Tentokrát bych chtěla udělat z dvojitého množství - bohužel větší hrnec nemám.

Malý tip:
Mimochodem: Víte jak dostat zavařeninu do malé skleničky a nepobryndat okraje? Potřebujete něco jako nálevku. Ty, co se prodávají, jsou však moc úzké a hustá zavařenina je ucpává. Snadno si však můžete vyrobit širší nálevku na jedno použití. Potřebujete k tomu jen prázdnou PETláhev, které uříznete vrchní část - a nálevka je na světě. Já používám PETky jen od neochucených minerálek nebo vod, jednak aby zavařenina nedostala nežádoucí příchuť, a také aby se do ní nedostaly nějaké "nečistoty" díky nimž by se mohly kazit.

čtvrtek 23. července 2015

Cuketové menu

Cukety rostou jako o život. Jenže ve všední dny je nemá kdo zpracovávat a tak zůstávají na víkend - už hodně přerostlé... A tak jsem minulý víkend servírovala k obědu cuketové menu - aneb všechno z cuket.

Oběd jsme zahájili již známou cuketovou polévkou.


Tentokrát jsem ji doplnila plackou ze zbytku vajíčka, kterou dělávám téměř pokaždé, když něco smažím. Hodí se báječně do polévek, kde se obvykle dávají kostičky opečeného chleba.

Jak už jste asi z předchozího odstavce poznali - cuketu jsem podávala tradičně smaženou v trojobalu. Ideální by k tomu byla tatarská omáčka. Jenže tu nemám v těch vedrech odvahu koupit ani ji sama vyrábět. Raději ji nahrazuji bazalkovou omáčkou, která se podává teplá, vzhledově tatarku připomíná a jejíž bazalkové aroma pokrm ochutí (zvláště v případě cukety, která sama o sobě je prakticky bez chuti).


A jaký by to byl sváteční oběd bez dezertu? Protože cuketa byla opravdu velká, zbyl kousek i na kompot. Připravuju ho čerstvý, tzv. na hnedsnezení. Připravuje se podobným způsobem, jako kompot dýňový, ale nemá tak sytou barvu. Byl to můj vlastní experiment v němž jsem zkombinovala recept na dýňový a jablečný kompot. A o tento recept se s vámi dnes podělím:

Cuketový kompot

1 kg cukety
0,5 l octa
cca 500-700 g cukru
1 citron
kousek skořice
10 hřebíčků

Postup:
Cuketu oškrábeme a odstraníme vnitřní měkkou část. Nakrájíme na kostičky a na 2 hodiny naložíme do nálevu z 1/2 l octa a 1/2 l vody. Po dvou hodinách slijeme a cuketu propláchneme pod tekoucí vodou. Vložíme do čisté vody, přidáme cukr dle chuti, skořici, hřebíček a dobře omytý citron, nakrájený na kolečka i s kůrou. Přivedeme k varu a vaříme cca 15-20 minut. Cuketa by neměla být příliš měkká.



čtvrtek 9. července 2015

Cuketová buchta

Zrovna začíná sezona cuket. Kromě klasické, smažené se dá tato zelenina připravit i na jiné způsoby. Jedním z nejoblíbenějších jsou různé cuketové koláče a buchty. I já jich několik vyzkoušela a určitě ještě vyzkouším. Dnes se tedy s vámi podělím o jeden jednoduchý (hrníčkový) recept. Podobných je asi na internetu spousta.



Suroviny
3 vejce
1 hrnek cukru
1 hrnek oleje
2 hrnky nastrouhané cukety
2 hrnky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
lžička skořice
2 lžíce kakaa

Postup
Všechno to smícháme, vylijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech (nebo vyložený pečícím papírem) a necháme ve středně vyhřáté troubě upéct. Vychladlé potřeme nahoře marmeládou a polijeme rozpuštěnou čokoládou na vyření, do které jsme přidali kousek másla. Před podáváním můžeme ozdobit šlehačkou.

pondělí 6. července 2015

Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury

Nedá mi to, abych se nepochlubila svým nejnovějším knižním úlovkem! Viděla jsem ji už před několika týdny v jednom prostějovském antikvariátu za výlohou. V té době měli zavřeno a já se chtěla vrátit, až si nakoupím. Jenže jsem si vzpomněla až doma. Když jsme jeli minulý týden do Prostějova znovu, říkala jsem si, že se tam přeci jen kouknu, co kdyby... A vážně tam byla a čekala na mě!

Je to hodně netradiční kuchařka - její obsah totiž tvoří výhradně recepty vypsané z literárních děl autorů celého světa. A proč mě tak zaujala? Protože mě podobný projekt už před časem také napadl a chtěla jsem něco podobného rozjet i tady na blogu. Díky této knize mám spoustu inspirace k různým zajímavým experimentům. 

Recepty samy jsou přímo úryvky z knih. Sice obsahují jakýs-takýs výčet surovin i náznaky postupu, ale výsledná chuť bude hodně záviset na fantazii i zkušenostech kuchaře.

V úvodu se píše:
"... jsou to recepty k použití? Nebo jde pouze o fantazii "básníků"?
Možná že tak i tak, leč zdá se, že skutečně každý z těchto receptů je v nějakém koutě světa realizovatelý, a to na sporáku, v troubě, v míse, na vále nebo v nápojovém šekru.
Takže:
Tuto knihu lze použít také jako kuchařku. Svéráznou kuchařku. Kuchařku-dobrodružství, kuchařku-tajemství, kterou vyfabulovala fantazie básníků stejně jako praxe spisovatelů-kuchařů."

Knihu sestavila Jaroslava Jiskrová, která se spojením literatury a gastronomie dlouhodobě zabývá. Vydalo ji nakladatelství Odeon v roce 1989 jako neprodejnou prémi pro členy Klubu čtenářů. Člověk by řekl, že je to tedy spíš vzácnost, nebo alespoň rarita. Ale tato kniha je v antikvariátech poměrně snadno dostupá za celkem  nepatrný peníz. Horší je to s její pokračováním. Ano, Jaroslava Jiskrová na svou práci navázala a v roce 2000 vydala Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury II. Bohužel, tu jsem zatím nikde nenašla, ale budu pátrat dál.

Kromě skutečně realizovatelných receptů obsahuje kniha i pár "nechutností" (tedy, co se týče jídla) - např. slavný a všem jistě známý "recept" na dort z Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka. A já si spolu s autorkou říkám: Nakonec, proč ne!? Vždyť někteří (i slavní) lidé vaří podobným způsobem a jejich nejoblíbenější věta zní: "Dáme si do toho, co kdo má rád."

Zatím jsem z této knihy vyzkoušela Skopové s marjánkou podle básně Jana Nerudy. To jsem knihu ještě neměla doma, ale báseň se dá najít různě na internetu spolu s různými výklady, jak lahůdku připravit. Ale nebojte se, budou i nějaké další. I když řízky z medvědího masa podle Jana Wenzla a jeho knihy Třicet let na zlatém severu pravděpodobně neochutnáme. Nebo jo? Nevíte někdo, kde se dá sehnat medvědí maso???

čtvrtek 2. července 2015

Skopové s marjánkou

Vezmi maso skopcem dané,
"vysoký ocásek" zvané
čili "šrůtka"; je to zkrátka
od žebírek vzatá částka.
Vem též brambory ze sklípku,
česneku vem stroužky dvoje,
jíšku z hovězího loje,
vonné marjánky též ždibku.
A teď kuchařka nechť hledí,
ať se masu  teple daří,
pak ať polívku z něj scedí,
brambory v ní poovaří,
a pak - ale nepospíchej! -
zapraž, znovu vše to smíchej
s masem - v krásné snaze tejné,
by vše vřelo v chuti stejné.

Pochutnáš: v mísy lůně
rozloží se oblak vůně.

(Jan Neruda:  Básně II)  

Někomu skopové "nevoní", jiní si ho nemůžou vynachválit. Takovým byl i Jan Neruda, který mu věnoval celou báseň - svým způsobem se jedná o zveršovaný recept. Báseň jsem našla už kdysi dávno, když jsem hledala poprvé nějaký recept na skopové. Tenkrát jsem neměla odvahu vyzkoušet něco tak neurčitě popsaného. Ale jak jsem pomalu získávala zkušenosti se skopovým masem, stoupala i moje odvaha k tomuto experimentu. I když před samotnou přípravou jsem trošku probrouzdala internet a zjistila, že každý si tu báseň vykládá trošku jinak. Ale jako inspirace to postačilo. Navíc to trošku připomínalo recept od Retyšky.

Takže dnes vám přináším moji verzi:



Suroviny
1/2 kg skopového maso (plec)
brambory
2-3 stroužky česneku (dnešní česnek už není to, co býval kdysi)
1 cibule
sádlo (hovězí lůj opravdu nemám)
hladká mouka
sůl
lžíce majoránky

Postup
I když podle receptu by se měly brambory vařit v polévce, já je uvařila zvlášť. Skopové jsem zalila vodou, přidala sůl a vařila v papiňáku cca 30 min. Mohlo to být i méně, ale ještě to nemám tak vychytaný. Nevím, jak vy, ale já na papiňák nedám dopustit - je to můj nejoblíbenější hrnec.
Mezitím jsem si na sádle osmažila cibulku, přidala mouku a udělala zásmažku. Maso jsem vyndala z papiňáku a na prkénku nakrájela na plátky. Vývar jsem zahustila jíškou, přidala majoránku a nechala pár minut povařit. Vzniklou omáčku jsem přecedila. Na talíř jsem narovnala brambory, maso a vše přelila omáčkou. Chutnalo to výtečně.

čtvrtek 25. června 2015

Rybízový koláč

Pomalu začíná zrát rybíz. Máme asi různé odrůdy, protže některé stromečky už jsou zralé, jiné napůl a další jsou ještě úplně zelené. Zatím jsou to všechno mladé stromečky, takže úrody je poskromnu. Na marmeládu to nestačí. Ale na koláč...

Recept jsem našla u Alenky na blogu. Ale protože mám zkušenost, že občas se stránky z internetu ztrácí, tak ho sem přepisuju celý.


Suroviny
500 g polohrubé mouky
200 g moučkového cukru
špetka soli
prášek do pečiva
250 g tuku (ideálně máslo, ale může být i rostlinný)
2 celá vejce
rybíz

Postup
Všechny sypké suroviny smícháme v míse, přidáme vejce a změklé máslo a vypracujeme těsto. Cca 3/4 těsta rozprostřeme do vymazaného a moukou vysypaného pekáče, okraje uděláme trošku vyšší.  Poklademe rybízem. Do zbývajícího těsta přidáme cukr a hrubou mouku, a uděláme z něj drobenku, kterou posypeme celý povrch koláče. Pečeme ve středně vyhřáté troubě.

Podle Alenky jde udělat prakticky s jakýmkoliv ovocem. Já zatím vyzkoušela jen ten rybíz.


čtvrtek 18. června 2015

Špenátová krémová polévka

Špenát pomalu žene do květu... Ale některé lístky se ještě dají použít. Ale protože jich už je málo, do pořádného jídla jsem se raději nepouštěla. Místo toho jsem zkusila uvařit polévku z čerstvého špenátu. Jako obvykle jsem se nejprve porozhlédla po kuchařských knihách i netu a po zkušenostech už mě ani nepřekvapuje, že recept z čerstvých surovin je jako hledat jehlu v kupce sena... Pročetla jsem pár předpisů a z každého si něco odnesla pro vlastní experiment.

Obvykle dělám špenátovou polévku ze zbylého dušeného špenátu. Je jednoduchá - skoro jako když vaříte z pytlíku, uvařit zeleninový vývar a do něj vmíchat dušený špenát. Jenže tentokrát jsem musela polévku uvařit kompletně celou. Protože nemám příliš v oblibě zasmažované polévky, přidala jsem brambor, který polévku přirozeně zahustí.


Suroviny:
1 větší brambor
hrst špenátových listů
stroužek česneku
plátek celeru
sůl, pepř
několik lžic bílého jogurtu

Postup:
Brambor oškrábeme a uvaříme v osolené vodě spolu s česnekem a celerem. Když je měkký, přidáme oprané špenátové listy a vše společně hned rozmixujeme. Hotovou polévku dochutíme pepřem a naléváme na talíře. Do každé porce přidáme asi lžíci jogurtu. Podáváme s opečeným chlebem.


čtvrtek 11. června 2015

Gigot ou Épaule de Pré-Salé, Farci (Nadívaná jehněčí kýta)

V mražáku jsem našla ještě poslední kousek skopového. A tak jsem koumala, co z něj ještě zkusit připravit. Moje volba tentokrát padla na J. Childovou. Recept velmi jednoduchý a navíc vše potřebné mám doma.

Masa byl jen  malý kousek, tak jsem trošku nařízla, aby z něj byl větší plátek, potřela nádivkou, stočila a zajistila provázkem. Je pravda, že suroviny jsem neodměřovala, ale množství jen odhadla - vzhledem k velikosti masa, jsem stejně musela dělat vše v poloviční dávce. V receptu byla možnost si vybrat, zda maso upečeme nebo podusíme. Já ho podusila a můžu říci, že to bylo opravdu výborné. Škoda, že skopové už došlo, ale snad se zase někdy naskytne příležitost...


Suroviny
1350-1800 g skopová kýta nebo plec
1/2 šálku nasekané petrželky
1/2 lžičky drceného tymiánu
2 lžíce šalotky nasekané najemno
1 stroužek rozmačkaného česneku
1/4 lžičky mletého zázvoru
1 lžička soli
1/4 lžičky pepře
máslo na opečení - já přidala i trošku do nádivky

Postup
Všechny bylinky a koření smícháme a směsí naplníme kapsy, které v mase zůstaly po kostech. Maso zabalíme a převážeme provázkem, potřeme zvenčí zbytkem nádivky a prudce opečeme na másle ze všech stran. Podlijeme šálkem vody nebo vývaru a dusíme do měkka.

J.Child. str. 441

čtvrtek 4. června 2015

Což takhle dát si špenát...

Konečně se udělalo opravdu teplo a zahrádky vydávají první úrodu. Vedle ředkviček a hlávkového salátu je to především špenát, který roste tak rychle, že ho mnozí nestíhají konzumovat. Což o to, něco se může zamrazit na později. Ale na druhou stranu jakékoliv potraviny jsou lepší čerstvé než uskladňované... Takže proč se cpát zmraženým masem a zeleninou, které si člověk může dát prakticky kdykoliv ho napadne, když teď zrovna můžeme mít čerstvý špenát?

Jenže jak ho upravit, aby to nebylo pořád to samé? Tuto otázku jsme s děvčaty probírali zrovna nedávno. Všichni asi znají běžný český dušený špenát, který prakticky dokáže připravit i malé dítě a který si můžeme dopřát ze zmraženého polotovaru (i domácího) po celý rok.

Samozřejmě, že jsme si dušený špenát alespoň jednou připravili. U nás obvykle vítězí s knedlíkem a vajíčkem. Nebo s knedlíkem a pečeným králíkem na česneku. Další výbornou přílohou je sekaná, karbanátky, nebo také bramboráky. Výhodou takto připraveného špenátu je, že máte vlastně tři jídla v jednom: Zbytek špenátu večer namažu na vaječné omelety


Pokud zbyde více, tak ještě na druhý den udělám jednoduše špenátovou polévku. Ta se dělá následovně: Uvařím zeleninový základ (kořenová zelenina, brambor, sůl, pepř...), do kterého nakonec vmíchám zbytek dušeného špenátu. Není třeba smažit cibulku nebo zásmažku - už tam je.

Ale pustila jsem se i do experimentů: Zkusila jsem míchaná vejce se špenátem. Postup jednoduchý: Osmažit cibulku, přidat čerstvé listy špenátu (větší můžeme párkrát přetrhnout) a jak "zavadnou" vmíchat vajíčka, osolit opepřit... 


Jak už jsem zmínila, dušený špenát je výborný se sekanou či karbanátkem. Ale: "Proč se zdržovat přípravou špenátu, když ho můžeme zamíchat přímo do směsi mletého masa?" Řekla jsem si takhle jednou a do připravené směsi na karbanátky pomlela i trošku čerstvých špenátových listů. Uplácala jsem karbanátky a osmažila na tuku jako normálně...

 
A poslední dobou jsem si oblíbila těstoviny se špenátem. Je to recept z televize, už si přesně nevzpomínám z kterého konkrétního pořadu (možná Babica). A tento recept bych vám sem dnes vypsala podrobněji:


Suroviny:
těstoviny (uvařit v osolené vodě)
čerstvé listy špenátu
cibule
1-2 lžíce másla
sůl, pepř
stroužek česneku
100 ml šlehačky

Postup:
Na másle orestujeme cibuli, přidáme špenátové listy (větší natrháme) a krátce osmahneme - jen aby změkly. Podlijeme asi 100 ml šlehačky, osolíme, opepříme a mícháme, dokud se šťáva nezredukuje. Odstavíme z plotny a vmícháme prolisovaný česnek. Podáváme na těstoviny.





čtvrtek 28. května 2015

Sirup z koziček

Že nevíte, co jsou to kozičky? Tak se u nás na Hané říká černému bezu.

"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni!" 

...praví jedno staré přísloví. Kromě toho, že jsou květy i plody dodnes užívány v lidovém léčitelství, ho naši předkové také hojně využívali v kuchyni. I dnes jsou známé kosmatice (smažené bezové květy) a v mnohých románech je zmíněné bezinkové víno. Krom toho se také z květů dělával med, sirup nebo polévka a z plodů šťáva, likér, marmeláda i povidla.

Já prozatím vyzkoušela jen sirup z květů. Už jsem pila několik různých druhů, ale asi nejvíc mi zachutnal od sousedky, a tak jsem se rozhodla, že si letos udělám svůj (podle jejího receptu).

Tak hurá na kozičky! Zrovna jich je všude spousta.

Sirup z koziček

Ingredience:
2 l vody
20 květenství bezu.
2 citrony nakrájené na kolečka (jádra vybrat)
5 dkg kyseliny citronové

Postup:
Vše se nechá 24 hodin louhovat. Potom se to přecedí přes plátýnko a všechna šťáva vymačká. Přidají se 2 kg cukru a za občasného míchání necháme do druhého dne. Plníme do sklenic a zalijeme rumem. Skladujeme v chladu a temnu.


Já měla z uvedeného množství kolem 4 litrů sirupu. Trošku jsem váhala, kolik mám dát toho rumu, nakonec jsem nalila 2 deci. Láhve jsem dala zamrazit, jen jednu malou jsem na zkoušku ponechala na lince a jednu v lednici. Dokud bylo chladněji, bylo všecko dobrý, ale jakmile se venku oteplilo, sirup na lince doslova za jediný den zkvasil. V ledničce vydržel týdny.

PS: Moje máma přišla na to, že zředěný rumem v poměru 1:1 je z toho výborný bylinkový likér.

Další recepty:  http://www.zdravinadlani.cz/lecive-rostliny/bez-cerny


čtvrtek 21. května 2015

Fenouil à la Grecque (Fenykl po řeckém způsobu)

To mě zase tak jednou něco v obchodě popadlo a já přihodila do košíku dvě bulvy fenyklu aniž bych vůbec tušila, co s nimi budu dělat. Ale co, však ono se něco najde... 

Fenykl jsem už jedla, i když... V práci nám občas udělali den nějaké cizí kuchyně. V ten den bylo celé menu ssestaveno z jídel typických pro nějakou konkrétní zemi. V rámci jednoho takového dne (už si nepamatuju, která kuchyně to byla) jsem si dala k obědu maso s fenyklem. Na talířek jsem dostala přílohu, plátek masa přelitý nějakou UHO a nahoru půl kolečka blanšírované cibule. Jo cibule - to jsem si jen myslela. Zhltla jsem cibuli a zjistila podle chutě, že to byl onen fenykl a byl všecek, na který měl každý nárok. Z jednoho sousta si moc názor neuděláte, obzvlášť, když ho zhltnete v domění, že jíte něco dobře známého... V podstatě si pamatuju, že ta chuť byla opravdu hodně výrazná, ale ve společnosti ostatního jídla to nijak nevadilo.

Ovšem mé kuchařské knihy, většinou vydané v dobách pravěku (tedy za socialismu) recepty na tuto exotickou a tehdy nedostupnou zeleninu příliš neoplývají. A Julii Childovou zatím až tak prostudovanou nemám. Ale podle rejstříku jsem našla jeden recept - na přílohu, tedy spíš by to měl být salát. Kupodivu jsem doma měla vše potřebné, jen některá semínka jsem nahradila natí a obráceně. Na výsledek jsem byla zvědavá. Všude píšou, že fenykl je hodně aromatický a tím pádem ne každému také chutná. Tepelnou úpravou se to prý zmírní. Neměla jsem ten pocit. 

Pro jistotu jsem fenykl naservírovala na samostatné talířky. Manžel zkusil jedno sousto a odmítl pokračovat. Já svoji porci snědla navzdory Julii teplou. Chtěla jsem zkusit jaké je to teplé a porovnat rozdíl s vychlazeným. Teplé to docela ušlo. Mělo to lehce nakyslou chuť, připomínalo to nakládané okurky s koprovou příchutí. Manželovu porci jsem si tedy schovala do lednice, že si ji dám k svačině. Ale to jsem byla dost zklamaná. U studeného se ta silná chuť jakoby opět zvýraznila... A to jsem teda fakt nedala!

Ovšem byla to pro mě zajímavá chuťová zkušenost. Rozhodně se dalším experimentům nebráním. Myslím, že kdyby se takto upravený fenykl smíchal s něčím méně výrazným, mohlo by to být opravdu dobré pro všechny. Také v kombinaci s králičím masem by mohla vzniknout zajímavá chuť.

Kdo máte zájem o podobný experiment, přidávám recept. Ostatně podobným způsobem lze upravit i další zeleninu: artyčok, řapíkatý celer, okurky, lilek, pórek, cibule, papriky, žampiony. Něco z toho možná zkusím příště - lákají mě okurky nebo žampiony.


Fenouil à la Grecque
Fenykl rozpůlíme nebo rozčtvrtíme, důkladně umyjeme ve studené tekoucí vodě a vložíme do aromatického vývaru. Vaříme na mírném plameni 30-40 minut.
(J.Child str. 691)

Court Bouillon (Aromatický vývar)
450 g zeleniny (v tomto případě fenykl)
450 ml vody
6 lžic olivového oleje
4 lžíce citronové šťávy
1/2 lžičky soli
2 lžíce šalotky nebo zelené cibulky nasekané na jemno
6 snítek petrželky (může být i s kořenem)
1 stonek celerové natě
špetka fenyklových semínek (v případě tototo konkrétního receptu jsem vynechala)
1 snítka tymiánu
12 kuliček pepře
6 semínek koriandru

Vše vložíme do hrnce, zakryjeme poklicí a necháme na mírném plameni vařit po dobu uvedenou v předpisech u jednotlivých druhů zeleniny. 
(J.Child str. 687)

čtvrtek 14. května 2015

Losos na grilu

Nevím jak jinde, ale tady na Hané patří k letním víkendům grilovačky, ať už s přáteli, nebo jen s nejbližší rodinou. I když se griluje kde-co, k nejoblíbenějším patří makrely. Ale když se sejde větší parta, můžeme je překvapit přebas takovým lososem.

Recept jsem našla v nějakém prastarém časopise. A i když si lososa občas dáváme doma a já i v restauraci, zatím jsem lepšího nejedla.


Suroviny:
1 celý losos
sůl
pepř
2-3 citrony
koprová nať

Postup:
Lososa očistíme, osolíme a opepříme vně i uvnitř. Zboku do něj uděláme několik zářezů a do každého vložíme snítku kopru a plátek citronu. Zbylé citrony nakrájíme na plátky, smícháme s koprovou natí a vložíme do břišní dutiny. Poté lososa převážeme provázkem a vložíme na gril, kde ho opečeme z obou stran.

K rybě všeobecně a ke grilované tím spíše je nejvhodnější přílohou pečivo. Takže zkuste domácí chléb nebo domácí rohlíky.

čtvrtek 7. května 2015

Chřestová krémová polévka


Každým rokem v květnu se na pultech objevuje zelenina zvaná chřest. Pro mnohé je exotická, ačkoliv se pěstuje i u nás v ČR, v okolí Ivančic. Za punc exotiky zřejmě může jeho poměrně vysoká cena ještě v nedávných dobách. Dnes jej však můžeme koupit za celkem rozumnou cenu. Dopřejme si tedy i my oblíbenou lahůdku francouzských králů.

Před úpravou je třeba chřest dobře očistit. Šetrnost se nevyplácí. Je třeba jej pořádně oškrábat (jak brambory) a zbavit jej tak vrchní vrstvy, kde jsou příliš tuhá vlákna, která by nám zkazila požitek z jídla. Vařením chřest zkřehne a snadno se láme. Je proto lepší jej před vložením do vroucí vody svázat do "otýpky". Vaříme asi 10-15 minut, podle síly výhonků.


Jak chutná? Mě nepřijde chuťově nijak vyjímečný. Asi bych ho přirovnala ke kedloubkům, je trošku jemnější a nepatrně nahořklý. Kupuji ho jen v sezoně, především jako oživení našeho poněkud stereotypního jídelníčku.

Chřestová polévka (asi 6 porcí)

půlka cibule
1 mrkev
kousek petržele
kousek celeru
1 větší brambor
5 kousků chřestu
trojúhelníček sýra
smetana
sůl
celý pepř a nové koření
oříšek másla

Na másle osmahneme cibulku a kostičky mrkve. Zalijeme vodou, přidáme brambory, petržel, celer a koření, osolíme a vaříme cca 10 min. Poté přidáme na kolečka nakrájený očištěný chřest a dovaříme doměka. Zjemníme několika lžícemi smetany. Já nechávám ve všech smetanových polévkách rozpustit trojúhelníček sýra.




Zdroj: http://kerria.pise.cz/72-chrestova-polevka.html

čtvrtek 30. dubna 2015

Caneton Rôti (Pečená kachna)

Konečně jsem se dokopala k tomu, abych vyzkoušela něco z kuchařky Julie Childové. Původním záměrem bylo připravit asi jedno z nejznámějších francouzských jídel - kachnu na pomerančích. K tomu mi ale chyběla jedna podstatná surovina... pomeranče. Ale hned vedle byl recept, na který jsem měla všechno, tak proč ho nezkusit! Kachna na pomerančích bude jindy.

Při studiu receptu mě trošku překvapilo, že kachna se nemá dopředu solit a dokonce zvenčí až úplně v závěru pečení. Trošku jsem si dělala starosti, jestli to pak vůbec bude k jídlu, ale kupodivu: Slané to bylo dostatečně.

Recept celý opisovat nebudu, je to strašně dlouhé a navíc bych tím nejspíš porušovala i autorská práva. Ale dám sem alespoň zkrácenou verzi - nebojte, o nic zásadního jsem vás neošidila.


Suroviny:
1 kachna
sůl, pepř
tymián nebo šalvěj
2 cibule
1 mrkev
kachní vývar (nebo hovězí bujón z kostky)
lžíce másla

Postup:
Vnitřek kachny osolíme, opepříme, posypeme tymiánem a vložíme jednu cibuli nakrájenou na plátky Zvenčí kachnu osušíme a na několika místech propíchneme kůži nožem. Vložíme do pečící nádoby a kolem  rozmístíme kolečka mrkve a plátky cibule. Podlejeme troškou vody a pečeme do měkka asi 80-100 minut. V polovině pečení kachnu obrátíme. Asi 15 minut před koncem obrátíme kachnu zpět a osolíme.
Z nádoby odebereme vypečenou šťávu a ponecháme asi jen lžíci. Přidáme vývar a co nejrychleji přivedeme k varu za stálého míchání. Při tom rozmělňujeme zeleninu. Směs zredukujeme na polovinu původního objemu. Poté propasírujeme do omáčkovníku a zjemníme lžící másla.
J.Child str. 362

Jelikož já téměř vše, co se dá, peču v remosce, tak jsem si musela recept trošku přizpůsobit. Celou kachnu tam totiž nedám - navíc ji ani celou nesníme, takže dávám půlky. A půlku jak asi tušíte, nenaplním ničím, takže všechnu cibuli jsem dala s mrkví kolem kachny a upekla. Také remosku nedávám na sporák, takže po upečení jsem zeleninu s troškou šťávy přelila na malou pánev a teprve na pánvi udělala omáčku. Myslím, že to pokrmu na chuti nijak neublížilo. Omáčka byla i tak výtečná, chuťově trošku připomínala naši klasickou svíčkovou.

pátek 24. dubna 2015

Halušky

Moje první setkání s haluškami v dětství nedopadlo zrovna nejlépe - pro halušky. Není proto divu, že jsem se tomuto pokrmu po následujících více než 20 let úspěšně vyhýbala. Až poměrně nedávno jsem nějak neměla na vybranou a musela je znovu sníst. Kupodivu, tentokrát jsem si moc pochutnala a halušky se staly mým poměrně oblíbeným jídlem. Dávala jsem si je všude, kde jsem na ně náhodou natrefila a postupně vyzkoušela všechny možné kombinace zelí, slaniny a brynzy.

A tak asi není divu, že jsem si tuto dobrůtku chtěla připravit také doma. Pátrala jsem v kuchařkách i na internetu. Pravé slovenské halušky... Receptů, jako vždy, spousty a každý jiný. Dokonce se ani neshodly na základních surovinách. Některé zdroje tvrdí, že pravé slovenské halušky jsou z vařených brambor. Jinde se naopak dozvíte, že jedině ze syrových... A aby to nebylo tak fádní, tak pár receptur také uvádí směsi syrových a vařených brambor.

Začala tedy doba experimentů a zkoušení. První pokusy nedopadaly nejlépe - ještěže máme slepice. Nevím proč, ale dávala jsem přednost receptům z vařených brambor. Nevzdávala jsem to a zkoušela další a další recepty až došlo i na ty ze syrových brambor. A konečně úspěch! Je to jasné, halušky se MUSÍ dělat ze syrových brambor - všichni, kdo tvrdí něco jiného, tak kecají.


Suroviny:
brambory (cca 1 ks na osobu)
sůl
polohrubá mouka (dle potřeby)

Postup:
Brambory oškrábeme a nastrouháme na jemném struhadle. Necháme je chvíli odstát, až pustí vodu - neslívat! Osolíme a začneme zahušťovat moukou. Množství mouky záměrně neuvádím, protože závisí na typu brambor. Prostě přisypáváme mouku tak dlouho, až začne těsto houstnout a tvořit se z něj knedlík. Pak odkrojíme malý kousek (halušku) a vhodíme do vroucí vody - pokud se nerozpadne, je těsto akorát. V opačném případě ještě přidáme mouku. Těsto protlačíme speciálním cedníkem na halušky do vroucí osolené vody. Vaříme jen dokud halušky nevyplavou na hladinu. Postupně odebíráme halušky na hladině a dáváme do mísy.

Je to celkem jednoduché. Ochutit můžeme tradičně brynzou, rozpuštěnou slaninou... Já si připravila směs anglické slaniny a zelí:

Tučnější anglickou nakrájíme na kostičky a necháme rozehřát na pánvi. Přidáme na kostičky nakrájenou cibuli a osmahneme do zlatova. Stáhneme teplotu a přidáme kysané zelí a chvíli necháme prohřát.

čtvrtek 16. dubna 2015

Husa pečená s jablky

V mražáku mám stále ještě nějaké kačeny a husy. Už mě vážně nebaví mít každé dva týdny knedlíky, zelí a nějakýho ptáka. Navíc se na takovém menu nemám moc jak gastronomicky vyřádit. I když manžel proti změnám protestuje, rozhodla jsem, že je čas vyzkoušet nějaký nový, neotřelý recept. Původně jsem chtěla udělat kačenu, ale přehmátla jsem se a teprve ráno zjistila, že pták je sice pomenší, ale kačena to není. V duchu jsem zaklela, protože husa opravdu neskýtá moc prostoru kreativitě. Ale statečně jsem znovu prolistovala všechny své kuchařky - receptů na husu žalostně málo! Až našla jeden, který se dal realizovat i bez návštěvy místního "minimarketu" - přeloženo do běžné češtiny: Sláva, všechny nezbytné suroviny jsou doma!

I když ani v tom případě nebylo možné se plně přidržet původní receptury. Husy dávám do mražáku po půlkách, protože jednak nemám dostatečně velký pekáč a pak je škoda péct toho ptáka celýho, když to pak jíme tři dny a ještě se něco vyhodí. Takže jablečná nádivka nepřišla dovnitř ptáka, ale pod... Jablíčka se pěkně dusila v husím sádle a ve výsledku měla zajímavou sladko-kořeněnou chuť. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych je mohla propasírovat a udělat omáčku, kterou bych husu na talíři přelila, ale nakonec jsem k tomu nenašla odvahu. Nedovedla jsem si tu chuť dost dobře představit a bylo by škoda zkazit celý oběd.


Suroviny:
1 husa
sůl
mletý pepř
2-3 jablka
25-30 g rozinek.

Postup:
Husu na povrchu i zevnitř osolíme a opepříme. Do břišní dutiny vložíme na klínky nakrájená oloupaná jablka a opláchnuté rozinky. Otvor zašijeme, husu vložíme do pekáčku a trošku podlijeme. Ve středně předehřáté troubě za častého přelévání vypečenou šťávou a podlévání pečeme doměkka a dokřupava.

(Velká domácí kuchařka str. 199)

Jak už jsem zmínila, já dala jablka a rozinky na dno pekáčku a na ně položila půlku husy. Místo přelévání šťávou jsem husu několikrát během pečení obrátila. A to hlavní v recetpu chybí: U husy je vždy vhodné před pečením na několika místech propíchat kůži, aby mohlo podkožní sádlo lépe odtékat.

čtvrtek 9. dubna 2015

Králičí závitek

Jen zřídka peču celého králíka. Pro nás tři to nemá moc význam, stejně ho nesníme. Navíc mi přijde, že je to škoda, protože některé části jsou slabší a při pečení se hodně vysuší... Třeba taková "blána" z břišní stěny. Je to jen tenoučký plátek masa, skoro je vidět skrz... Takže, když porcuju králíka, ty "blány" dávám stranou a až jich mám víc, tak je pomelu buď do šunky, nebo jako normální sekanou, či karbanátky, a občas z nich dělám i holandský řízek.

Ale na druhou stranu, když se zadaří a jsou ty blány dost veliké, tak je jich na mletí škoda. To pak připravím závitek.


Suroviny:
plátky králičího masa
sůl
pepř
horčice
cibule
nakládaná okurka
mrkev
anglická slanina
tuk

Postup:
Porce králíka osolíme a opepříme z obou stran. Z vnitřní strany potřeme hořčicí a posypeme najemno nakrájenou cibulí. Vložíme tenký proužek slaniny, okurky a mrkve. Celé to úhledně zabalíme a převážeme provázkem, aby se závitek nerozpadl.
Na tuku opečeme ze všech stran, poté vyjmeme na talířek. Ve výpeku osmažíme cca půlku nakrájené cibule, podlijeme vodou a vložíme závitky zpět. Chvíli podusíme - pokud jsou z oné břišní blány, stačí jen cca 10-15 minut.
Před podáváním odstraníme provázek. Ideální přílohou jsou brambory nebo rýže.

Určitě by se daly vymyslet i jiné náplně, ale slaninu v žádném případě nevynechávat!!!


čtvrtek 2. dubna 2015

Šudlíková polévka

Recept na tuto jednoduchou polévku jsem dostala od bývalé kolegyně z práce. Od ní také pochází název. I když v kuchařkách ji spíš najdete (pokud ji najdete) pod názvem "polévka z vaječné jíšky". Jenže v mém podání je tu jeden zásadní rozdíl - chybí jíška, takže jsem vás nechtěla mást názvem.

Na to, jak je jednoduchá na přípravu je skutečně dobrá. Zvláště pak, když do ní použijeme čerstvou jarní zeleninu. Ta sice zatím není, ale už brzy bude...


Suroviny:
1-2 lžíce dětské krupičky
1 vejce
1 mrkev
kousek petržele
plátek celeru
masový vývar (možno nahradit bujónem z kostky)
8 kuliček pepře
4 kuličky nového koření
sůl
polévkové bylinky

Postup:
Jako první si rozklepneme do hrnečku vejce, abycho ho měli po ruce. V kastrolku nasucho opražíme krupici, až začne "růžovět" - pozor, pak už se rychle spálí. Stáhneme z vařice, přidáme vejce a dobře rozmícháme. Zalijeme vývarem a dál mícháme, až se nám utvoří drobné žmolky - šudlíky. Přidáme sůl, koření, zeleninu a vaříme do změknutí. Do hotové polévky přidáme nasekané bylinky.

čtvrtek 26. března 2015

Králík v jogurtové marinádě

Když jsem před časem zkoušela připravit beránka v bílé košilce, bylo to moc dobré. A mě v té chvíli napadlo, že ani králík v podobné úpravě by nemusel být špatný. A to bych nebyla já, abych svůj nápad hned také nevyzkoušela.

Výsledek byl chuťově zajímavý. Proti skopovému, králík do sebe více natáhl příchuť jogurtu, takže maso bylo lehce nakyslé. Tím nechci říct špatné, jen zvláštní a nezvyklé.  Jen bych asi příště dala víc česneku - tím člověk nic nepokazí.


Suroviny:
Králičí stehna
1 cibule
200 - 250 ml plnotučného jogurtu
1 lžička soli
1 lžička pepře
1 lžíce majoránky
5 velkých stroužků česneku (rozmačkat) - může být i více
sádlo 
 
Postup:
Remosku vymastíme sádlem a vložíme porce králíka. Zasypeme nadrobno nakrájenou cibulí a zalijeme marinádou z jogurtu, soli, pepře, majoránky a česneku. Necháme přes noc uležet v chladnu. Druhý den mírně podlijeme vodou (asi 1 ld) a přikryté pečeme do změknutí (1,5 - 2 hod.). Vhodnou přílohou jsou brambory v různých úpravách, nebo rýže.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...