Historie medového pečiva je velmi stará. Už v hrobkách egyptských faraónů nalezli archeologové jednoduché pečivo z mouky a medu. Svoje místo měly i v antice. První písemná zmínka o medovém perníku u nás pochází z roku 1335 z Turnova. Ale perníkáři zde byli už dříve, před rokem 1324. Podle jedné teorie přišli do Prahy perníkáři (caletníci) z Norimberka, podle jiné se teprve v Praze začaly calty přislazovat medem a postupem času vzniklo nové pečivo - perník.
Možná vás překvapí, stejně jako mě, že původní perník se dělal z mouky, medu a pepře. Ostatně podle pepře se mu říkalo peprník a teprve později z názvu vypadlo písmenko "P". Kromě pepře byl oblíbenou přísadou do perníku také koriandr, anýz, bezový květ, zázvor, hřebíček, muškát, skořice atd. Každý perníkář měl svou vlastní recepturu na přípravu těsta i kořenící směsi, které uchovával v tajnosti a předával zpravidla jen svým potomkům.
V dobách husitských měli perníkáři namále. Ctnostným táboritům se nelíbilo, že lidé hráli o perníky v kostky a chtěli jejich výrobu zastavit. Ale po husitských válkách opět perníkářů přibývalo.
Z roku 1744 se nám zachoval obsáhlejší rukopis neznámého autora - Verše o perníkářství. V básních jsou obsaženy veršované návody, jak si počínat při výrobě a prodeji perníku. Zároveň jsou však i zábavným nebo útočným čtením se snahou parodovat odbornou literaturu.
(čerpáno z knihy Zapomenutá řemesla)
Receptů na perníčky je dnes nepřeberné množství. Dalo by se říct, co hospodyňka, to unikátní recept. U nás doma se perníčky nikdy nepekly. Jako malé mi to bývalo docela líto. Když jsem byla dost velká, začala jsem péct perníčky sama. Mnoho let jsem zkoušela různé "zaručené" recepty, někdy s větším jindy s menším úspěchem. Zatím nejvíce se mi osvědčily perníčky podle receptu mojí tchýňky.
Vánoční perníčky
4 vejce
300 g mletého cukru
60 g rozpuštěného medu
1 1/2 lžičky sody
1 lžíce perníhového koření (dávám od směs od Vitany)
600 g hladké mouky
Cukr a vejce a med utřeme. Přidáme ostatní suroviny a vymícháme tužší
těsto, podle potřeby můžeme přidat mouku. Necháme do druhého dne odpočinout, aby se v něm rozleželo koření. Poté vyválíme plát, vykrájíme tvary, potřeme
žloutkem a pomalu upečeme. Vychladlé zdobíme bílkovou polevou dle
fantazie. (ušleháme 1 bílek, 100 g moučkového cukru a 10 kapek citronové šťávy).
Perníčky by se
měly nechat 2-3 týdny uležet aby změkly. Proto je peču už kolem Sv.
Mikuláše. Uskladňujeme je samostatně, odděleně od ostatního cukroví,
kvůli jejich kořeněné vůni. Nechcete přece, aby všechno cukroví bylo
cítit stejně. Vložením rozpůleného jablka do krabice s perníčky potom
můžeme urychlit jejich změknutí.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/90-vanocni-peceni.html
Zdroj: http://kerria.pise.cz/90-vanocni-peceni.html
Tak tady to úplně voní samýma dobrotama. Už se taky připravuji na pečení, ale perníčky se mi nikdy nepovedou...
OdpovědětVymazatJá peču perníčky, které se dají jíst okamžitě. Vůbec se nemusí nechat uležet. Většinou to dopadne tak, že je ani nestačím ozdobit a vnoučci už na nich hodují. A nejvíce jim chutná samotné těsto. To mi ujídají pod rukama.
OdpovědětVymazatTlusŤjoch:
OdpovědětVymazatTradice je tradice