Dort a lá Napoleon

Je to pár týdnů, co internet doslova zaplavil tento "nepečený" dort. Vyskakoval na mě téměř všude: Na Facebooku, na různých ženských portálech, kamarádky ho hromadně tvořily a chlubily se s ním... Všude byl prezentován jako "ten nejlepší nepečený dort". Název jsem zjistila až poté, co jsem ho sama vyzkoušela. A přestože v tom posledním receptu s názvem "Dort Napoleon" bylo psáno, že se jedná o pravý a původní recept, tak ani v tomto případě to nebyla pravda. Protože to bych nebyla já, abych si to neověřila... A podařilo se mi vygooglit: Dort pochází z Ruska, tedy přesněji přímo z Moskvy - vymysleli jej totiž moskevští cukráři k oslavám 100 výročí vítězství nad Napoleonem, tedy už roku 1912. Odtud také název. Od té doby se dezert těší v Rusku velké oblibě a je to snad nejčastěji připravovaný dort k nejrůznějším oslavám.

Ovšem originální recept budete dnes hledat marně. Je tolik verzí a modifikací... Dokonce i na ruském diskuzním fóru má každá z hospodyněk ten svůj pravý a originální recept ideálně ještě po babičce. Základem dortu jsou vrstvy sušenek, či oplatků promazané krémem. Čím víc vrstev, tím lépe! Zatímco krém používají všichni téměř stejný, tak ty sušenky či oplatky se u každého liší. Měly by to být tenké upečené plátky těsta. Někdo používá lístkové, někdo sušenky (podobné našim oblíbeným BeBe). Podle receptu, kde byly uvedeny i suroviny a postup pečení těch plátků bych se spíš domnívala, že by se měly použít dortové oplatky (rozhodně to příště vyzkouším). Ale teď už jsem měla udělaný ten z BeBeček, takže proč se nepodělit. Dobrý byl.

Suroviny:

800 ml mléka
4 žloutky
180 g cukru krupice
1 vanilkový cukr (kdo si podobně jako já děláte svůj, tak cca 10 g)
50 g hladké mouky
250 g másla

650 g máslových sušenek (5 balíčků BeBe)

Postup:

Cukr se žloutky vyšleháme do pěny, vmícháme mouku a potom mléko. Ve vodní lázni vše dál pomalu šleháme a zahříváme, dokud směs nezhoustne asi jako kaše. Za občasného zamíchání necháme vychladnout. Mezitím si vyšleháme máslo. Vychladlý krém postupně zašleháváme do másla. Formu si hustě vyskládáme vrstvou sušenek, na ně rozetřeme krém, další vrstvu sušenek, krém... Stále střídáme a končíme vrstvou krému. Dáme alespoň na 12 hodin odležet do lednice. Dort se krásně proleží, sušenky natáhnou vlhkost a změknou, krém naopak ztrátou vlhkosti více ztuhne. Hotový dort posypeme rozdrobenými sušenkami.

Skopové na řecký způsob

V televizi je pořadů o vaření spousta. Ovšem jejich kvalita obvykle není moc dobrá. Dalo by se říct, že vařit v televizi může takřka kdokoliv. Důležité v nich není vaření ani přinést inspiraci pro ostatní. Na prvním místě je dobrá šou. Z tohoto konceptu pořad Prostřeno nijak nevybočuje. Sleduju ho poměrně zřídka, ovšem upoutávky na následující díly mě dostihnou. Týden věnovaný "mezinárodnímu" složení soutěžících mě zaujal natolik, že jsem se výjimečně dívala. Zajímalo mě, co a jak vaří v zahraničí a doufala jsem, že uvidím něco zajímavějšího než profláknuté italské těstoviny nebo čínské kuře kung-pao. V tomto směru mě pořad nezklamal a já se rozhodla některé recepty vyzkoušet.

Asi nejvíc mě zaujal řecký recept na skopové. Vypadalo to lákavě. Receptu na přípravu skopového je málo, stejně jako zmíněného masa v obchodech. Ještě jsem měla kousek v mražáku, tak jsem se do toho pustila. Navíc mě zaujalo to, že po skončení vaření máme jen minimum špinavého nádobí, hlavně odpadá připálený pekáč. Pokud se to povede, chci tento postup vyzkoušet i na jiná masa a s jiným kořením.

Suroviny:

2 kg jehněčí kýty

3 paličky česneku

1 kg brambor

3 mrkve

máslo

sůl, pepř, tymián

pečící papír

Postup:

Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky a  rozložíme na máslem pomazaný pečící papír. Přidáme česnek a mrkev. Maso osolíme, opepříme, posypeme tymiánem, pomažeme máslem a položíme na brambory. Vše zabalíme, vložíme do pekáčku a do trouby, kde zvolna pečeme (spíš udusíme) cca 1 hod. 

Halušky

Moje první setkání s haluškami v dětství nedopadlo zrovna nejlépe - pro halušky. Není proto divu, že jsem se tomuto pokrmu po následujících více než 20 let úspěšně vyhýbala. Až poměrně nedávno jsem nějak neměla na vybranou a musela je znovu sníst. Kupodivu, tentokrát jsem si moc pochutnala a halušky se staly mým poměrně oblíbeným jídlem. Dávala jsem si je všude, kde jsem na ně náhodou natrefila a postupně vyzkoušela všechny možné kombinace zelí, slaniny a brynzy.

A tak asi není divu, že jsem si tuto dobrůtku chtěla připravit také doma. Pátrala jsem v kuchařkách i na internetu. Pravé slovenské halušky... Receptů, jako vždy, spousty a každý jiný. Dokonce se ani neshodly na základních surovinách. Některé zdroje tvrdí, že pravé slovenské halušky jsou z vařených brambor. Jinde se naopak dozvíte, že jedině ze syrových... A aby to nebylo tak fádní, tak pár receptur také uvádí směsi syrových a vařených brambor.

Začala tedy doba experimentů a zkoušení. První pokusy nedopadaly nejlépe - ještěže máme slepice. Nevím proč, ale dávala jsem přednost receptům z vařených brambor. Nevzdávala jsem to a zkoušela další a další recepty až došlo i na ty ze syrových brambor. A konečně úspěch! Je to jasné, halušky se MUSÍ dělat ze syrových brambor - všichni, kdo tvrdí něco jiného, tak kecají.

Suroviny:

brambory (cca 1 ks na osobu)

sůl

polohrubá mouka (dle potřeby)

Postup:

Brambory oškrábeme a nastrouháme na jemném struhadle. Necháme je chvíli odstát, až pustí vodu - neslívat! Osolíme a začneme zahušťovat moukou. Množství mouky záměrně neuvádím, protože závisí na typu brambor. Prostě přisypáváme mouku tak dlouho, až začne těsto houstnout a tvořit se z něj knedlík. Pak odkrojíme malý kousek (halušku) a vhodíme do vroucí vody - pokud se nerozpadne, je těsto akorát. V opačném případě ještě přidáme mouku. Těsto protlačíme speciálním cedníkem na halušky do vroucí osolené vody. Vaříme jen dokud halušky nevyplavou na hladinu. Postupně odebíráme halušky na hladině a dáváme do mísy.

Je to celkem jednoduché. Ochutit můžeme tradičně brynzou, rozpuštěnou slaninou... Já si připravila směs anglické slaniny a zelí:

Tučnější anglickou nakrájíme na kostičky a necháme rozehřát na pánvi. Přidáme na kostičky nakrájenou cibuli a osmahneme do zlatova. Stáhneme teplotu a přidáme kysané zelí a chvíli necháme prohřát.

Tiramisu

Když se řekne "Italská kuchyně" většina si představí špagety, případně jiné těstoviny, pizzu a ... tiramisu. A právě chlazené tiramisu jsem zvolila jako dezert pro horké letní dny. Ale nejprve pár zajímavostí, které se mi podařilo vypátrat:

Ačkoliv podobné recepty se dají vysledovat až do období renesance, historie tiramisu je poměrně krátká. V konkrétních údajích o datu a místě vzniku receptu se různé zdroje rozcházejí. Nejčastěji se však udává, že dezert vznikl v roce 1960 v italském Trevisu. Pravdou zůstává, že žádné italské kuchařské knihy vydané před rokem 1960 recept na tiramisu neuvádí a do italského jazykového slovníku se slovo tiramisu dostává až v roce 1980.

Název dezertu vznikl ze spojení "tirami su", což v překladu znamená "zvedni mě" či "vytáhni mě". Někteří tvrdí, že jej dostal pro svou vysokou energetickou hodnotu, díky níž dokáže unaveného člověka povzbudit. Jiní naopak tvrdí, že název upozorňuje na jeho afrodiziakální účinky - tedy že má pozvedat něco úplně jiného, že?

Tradiční tiramisu se připravuje jen z malého počtu surovin: dlouhé (cukrářské) piškoty, žloutky, mascarpone, cukr, káva, kakao. Žádné bílky ani alkohol! Ačkoliv tvar piškotů se lépe hodí pro obdélníkové a čtvercové dorty, tradiční tiramisu by mělo být kulaté. Mezi moderní ingredience patří také šlehačka. Krom toho se žloutky často zahřívají, aby se zničily nebezpečné bakterie a prodloužila se trvanlivost dezertu.

V současné době existuje mnoho nejrůznějších variant tiramisu s mnoha přídavky, hlavně pak alkoholickým. Ale já se snažila přidržet tradičního receptu. Dostala jsem jej od své bývalé kolegyně z práce, která ho zase dostala od nějakých svých známých přímo z Itálie. Takže pravost je zaručena!

Suroviny:
1 kelímek Mascarpone (asi 250 g, protože údajně lze nahradit 3 lučinami)
3 žloutky
3 lžíce cukru moučka
250 ml ušlehané smetany
2 lžíce rumu
100 ml silné kávy
strouhaná čokoláda nebo kakao
cukrářské piškoty

Postup:
Žloutky ušleháme s cukrem ve vodní lázni, přidáme mascarpone, rum a nakonec opatrně vmícháme šlehačku. Piškoty namáčíme v kávě a klademe vrstvu piškotů a krému. Necháme alespoň 2 hodiny vychladit, ale lepší je do druhého dne - piškoty natáhnou víc vlhkosti z krému a ten lépe ztuhne. Před podáváním posypeme strouhanou čokoládou nebo kakaem.

Živáňská na grilu

Mezi tradiční slovenská jídla patří živáňská. Prý je to skutečná delikatesa a tak už dlouho jsme ji s manželem chtěli vyzkoušet. Je to vlastně jakýsi špíz pečený v alobalu, ideálně na grilu, kde se může otáčet. Receptů na netu je hodně a každý jiný. Ale většina kuchařů se shoduje v tom, že správná živáňská by měla obsahovat alespoň tři druhy masa (ideálně vepřové, skopové a hovězí), slaninu a cibuli. Dalším sporným bodem je marináda a koření. Někteří kuchaři doporučují jen sůl a pepř, jiní přidávají i jiná koření a podle dalších je nutné maso několik hodin marinovat.

Co si z toho vybrat? Pročetla jsem několik receptů vč. diskuze k nim a rozhodla se pro vlastní experiment ze surovin, které mám doma. Ostatně stejně netuším, který z receptů je ten skutečně originnální a patrně to už netuší ani sami slovenští kuchaři.

Potřebujeme:

3 druhy masa od každého menší plátek na osobu.

játra (menší plátek na osobu)

anglickou slaninu

cibuli

papriku

sůl, pepř

Maso - já použila vepřové, skopové a kuřecí - nakrájíme na plátky, osolíme a opepříme. Jestli naklepat nebo ne, závisí asi na každém kuchaři, já se přiklonila k možnosti nenaklepávat. Stejně tak jsem se rozhodla příliš nekořenit, aby vynikla především chuť samotného masa. Játra také nakrájíme, avšak nesolíme. Anglicku narkájíme na silnější plátky, cibule a papriky na půlky. Na jehlu střídavě napichujeme jednotlivé plátky masa a prokládáme cibulí, paprikou a anglickou. Cibule může být více. Hotový "špíz" zmáčkneme k sobě, zabalíme do alobalu a převážeme drátkem. Vložíme do grilu a pomalu pečeme ze všech stran asi 2 hodiny, potom sundáme alobal a dopékáme podle potřeby ještě asi půl hodiny až hodinu. Během této poslední fáze můžeme potírat olejem s nějakou směsí koření, který normálně používáme na grilování.

Přiznám se, že na Slovensku jsem nikdy nebyla a tudíž pravou živáňskou ani nikdy neochutnala. Ale tato byla výtečná. Maso skutečně natáhlo vůni cibule a papriky - té cibule tam mohlo být o hodně víc! A hlavně bylo měkké, šťavnaté a na povrchu krásně opečené.