Pomerančová marmeláda

Jestli si myslíte, že zavařovací sezona už skončila, tak jste na omylu. Zavařovat se dá skoro celý rok. Jednak, když se urodí hodně a nestíhám to v létě zpracovávat, tak zamražuju a za dlouhých zimních večerů teprve vařím marmelády. A pak, marmeláda se dá udělat prakticky z čehokoliv. Dost často se stává, že po Mikuláši tu máme takové množství ovoce, že nemáme šanci to spotřebovat. Vyhodit je to škoda, tak proč nezkusit marmeládu - třebas pomerančovou.

Už dávno jsem ji chtěla zkusit. I když normálně během sezony taky používám gelfix, při posezoním marmeládování už se mu snažím vyhýbat, aby marmeláda byla opravdu bez chemie. Jenže recepty na internetu jsou jako přes kopírák: pomeranče + cukr + gelfix. Navíc ještě se všema těma nechutnýma slupkama. Tak to teda NE! Zkusím experimentovat.

Suroviny:
1 kg pomerančové dužiny (cca 6-7 celých pomerančů)
500 g cukru
1 citron
250 ml vody
2 jablka
1/2 lžičky kyseliny citronové

Postup:

1-2 pomeranče důkladně omyjeme (kartáčkem) a ostrouháme z nich vrchní vrstvu kůry (bez toho bílého). Pomeranče oloupeme, zbavíme všech bílých vláken, nakrájíme na kostky a propasírujeme. Pokud pasírujeme ručně, je lepší je nejprve asi 15 minut povařit, aby změkly. Jablka oloupeme a najemno nastrouháme. Přidáme připravenou pomerančovou kůru, šťávu z citronu, ostatní suroviny a vaříme dokud směs nezhoustne - cca 1 hod. Naplníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Jablka jsem přidala kvůli pektinu. Nejsem si jistá, kolik ho pomeranče obsahují, obzvlášť ty kupované. A kyselina citronová je konzervant - údajně přírodní. Podle některých receptur se dá do marmelády přidat skořice nebo zázvor, ale já ji nechala čistou. Myslím, že pomerančová kůra jí dodá dostatečné aroma, které by bylo škoda narušovat něčím dalším. Ostatně je fakt výborná, mírně ale příjemně nahořklá... A abych nezapomněla: Je lepší, když se nechá pár dní uležet.

Vánoční čajové želé

Tak co, kolik už máte napečeného cukroví? Já se přiznám, že zatím nemám vůbec nic. Už dobrých čtrnáct dní mi pečící plechy okupuje manžel, který na nich postupně nechává vychladnout a odležet různé zabijačkové dobrůtky. Jenže já už se chci také připravovat na svátky! A tak jsem si vzpomněla na prastarý recept, který jsem před lety našla někde na netu. Naštěstí jsem si ho hned opsala, protože dnes se mi ho už najít nedaří... Dlouhá léta ležel založený v mém sešitku s recepty a čekal, až se mi podaří sehnat jednu potřebnou surovinu: totiž kardamon. Letos jsem na něj konečně natrefila na nějakých trzích a tak jsem včera alespoň vánočně provoněla kuchyni, když zatím nemám cukroví.

Dnes jsem ještě ráno rychle upekla vánočku, abych ho mohla vyzkoušet a hned zčerstva vám poreferovat... No, co říct? Když jsem ochutnala čerstvé ještě teplé želé (abych zjistila, jestli je dostatečně sladké), tak jsem se docela lekla - bylo to dost ostré a vonělo to po lékořici. Ale po vychladnutí a hlavně namazání na vánočku s máslem jsem si je okamžitě zamilovala. Ta sladko-kořeněná chuť je prostě boží! A na rozdíl od ovocných marmelád, tato dá rozhodně mnohem méně práce!

Suroviny:

5 porcí kvalitního černého čaje (ideálně sáčkový)

1 lžička kardamonu

1 lžička mletého badyánu

kůra z 1 citronu

500 g želírovacího cukru (2:1)

1 l vřelé vody

Postup:

Nejprve důkladně očistíme citron, oloupeme kůru a nakrájíme na proužky. Ty spolu s čajem a kořením vložíme do nádoby a zalijeme vřelou vodou. Necháme louhovat 5 minut. Poté vylovíme čajové sáčky a v kořeněném čaji rozpustíme želírovací cukr. Přivedeme k varu a povaříme cca 1 minutu. Plníme do čistých sklenic, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru. Během chládnutí několikrát skleničky otočíme, aby se kůra v želé rovnoměrně rozprostřela.

Ještě teď při psaní si tu mlaskám, takže pokud seženete kardamon, tak rozhodně vyzkoušejte!!!

Dýňová marmeláda

Některý minulý rok byla mizerná úroda ovoce a tak jsem měla obavy, že nám domácí marmelády nebudou stačit. Naštěstí dýní se tehdy urodilo dost - dokonce tolik, že to lidi tady na vsi rozdávali. Pár se jich dostalo i ke mě, a tak jsem nelitovala času a zkoušela všelijaké recepty s tím, že když se to povede, bude to zpestření našeho jídelníčku. A když se to nepovede, tak mě to nemusí mrzet, protože krom času jsem do toho téměř nic neinvestovala. Ale většinou se všechno povedlo, a tak občas, když dostanu dýni, se k některým receptům vracím. Třebas zrovna k dýňové marmeládě... (Recept jsem našla někde na netu, ale už si nepamatuji kde) 

Suroviny:
750 g dýně
500 g cukru
1 citron
3 pomeranče
1 lžička zázvoru

Postup:

Jeden pomeranč důkladně omyjeme a oloupeme kůru, kterou nakrájíme na proužky, vložíme do kastrůlku s cca 1 dl vody a dvěma lžícemi cukru a vaříme dokud to nezhoustne. V jiném hrnci vaříme očištěnou a nakrájenou dýni s cukrem a cca 2 dl vody do měkka. Poté přidáme šťávu z citronu, pomerančovou dužninu (zbavenou všeho bílého) nakrájenou na kostičky a vařit ještě asi 15 minut. Nakonec vše vlijeme do mixeru, přidáme vařenou pomerančovou kůru a asi lžičku mletého zázvoru. Dobře rozmixujeme, naplníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Marmeláda ze zelených rajčat

Letošní počasí příliš zahradničení nepřeje. Ačkoliv ještě v červenci jsme se těšili na bohatou úrodu, srpnové deště v kombinaci s teplem nám plány překazily. Výborné počasí pro houby. Však se také zabydlely na naší zahrádce - tedy ne tak úplně houby, ale jejich sestřičky plísně. A bylo po úrodě. Zachránit se toho moc nedalo. Ale konečně nastal ten pravý okamžik vyzkoušet marmeládu ze zelených rajčat.

Tchýňka o ní každý rok na podzim básní, jak prý ji dělávala její babička a jak byla dobrá, chutnala prý jako fíky. Jenže recept tchýňka neměla a tak dlouho zůstávalo jen u vzpomínek. Až s rozvojem internetu a různých blogů se recept objevil. Našla jsem ho hned na několika blozích, všude naprosto stejný i s tou stejnou chybou v něm. Jenže k mé smůle byl z 5-ti kg rajčat. Když jsem viděla to množství cukru... Z takové dávky to rozhodně zkoušet nebudu! Ostatně ani tolik zelených rajčat na keříčcích nezbylo. Byla jsem ráda, že jsem posbírala kilo. Recept jsem přepočítala a pustila se do vaření. To víte, že jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Podle receptu mělo být na 5 kg rajčat 15 kg cukru, na kilo by tedy měly být 3 kg cukru - to se mi zdálo fakt moc. Pak se to mělo vařit 3-4 hodiny - jenže to byly 3 litry tekutiny. Já měla něco málo přes půl litru. Netuším, jak přepočítat čas vaření a tak jsem doufala, že se mi to podaří odhadnout. Po dvou hodinách vaření jsem začala cítit přepálený cukr, tak jsem si řekla, že by to mohlo být hotové. Chuť fíků to rozhodně nemělo a nemá. Spíš mi to připomíná med - ona i samotná výroba připomíná postup při výrobě pampeliškového medu. Ale jinak je dobrý. Jen se to mohlo vařit o chvilku déle, je to řidší. Jen doufám, že je tam dost cukru a že jsem dostatečně odpařila vodu, aby se to nezkazilo. Ale to zjistím až časem.

Suroviny:

1 kg tvrdých zelených rajčat

2 dl octa

4 dl vody

2 kg krystalového cukru

citronová kůra

Postup:

Rajčata omyjeme, pokrájíme na malé kousky a vaříme ve vodě s octem asi 5 minut. Pak je vybereme na sítko a přes noc necháme okapat - zaschnout. Ráno přidáme do vody s octem cukr a kůru, vrátíme rajčata a vaříme do zhoustnutí - asi 2 hodiny. Horké plníme do čistých skleniček, dobře zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Pár slov o solaninu:

Mnozí z vás už slyšeli, že zelená rajčasta obsahují  zdraví škodlivou látku solanin. Ale ještě za mého dětství se zelená rajčata normálně zpracovávala na různé čalamády a nikomu se nic nestalo. Ono totiž také záleží na množství, které člověk naráz zkonzumuje. Možná, že z jedné normální porce brambor k obědu do sebe dostanete více solaninu, než z jednoho chleba s touto marmeládou.

Kdo nevěří, tak jsem našla pár slov od odborníků (zdroj ZDE):

Testy prováděné v minulém roce v Německu ukázaly, že zelených rajčat není potřeba se obávat. Jedno středně velké červené rajče má 15 kilokalorií a obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek. Například draslík, ale především lykopen, jsou obzvlášť důležité pro imunitní systém. Čím je rajče červenější, tím více lykopenu obsahuje. Především v zemích jižní Evropy se však konzumují také zelené plody.
Zelené skvrny na rajčatech ale i na bramborách ukazují na přítomnost toxické, termostabilní látky solaninu. To však není důvod k obavám, protože množství solaninu je ve slabě zelených rajčatech velmi malé. Ani protlaky nebo další výrobky ze zcela zelených rajčat nejsou nebezpečné, pokud se jich nezkonzumuje příliš velké množství. Bylo zjištěno, že ve 100 g napůl dozrálých oranžovočervených plodů jsou nanejvýš 2 mg solaninu. Toxické množství je však 25 mg, 400 mg může být smrtelné. Ve zcela zelených rajčatech se obsah solaninu pohybuje mezi 9 a 32 mg na 100 g. Zpracováním riziko klesá. Při mléčném kvašení se snižuje obsah solaninu o 35 %.
Mschr., 92, 2004, č. 4, s. 244