Hrušková povidla v troubě

Můj miláček není příliš velkým fanouškem Facebooku, ale minulý týden byl docela rád, že ho mám. Sehnala jsem totiž lacino (zadarmo) hromadu starších ručníků pro pejsky. A v pátek jsme vyrazili do Hrušky pro hrušky, stačilo si jen natrhat, paní byla ráda, že se jich zbaví a nebude je muset uklízet, až začnou padat. Hruška je patrně naše nejsladší ovoce. Neznám člověka, který by je nemiloval. Ale na druhou stranu je ani moc lidí nechce pěstovat, protože chutnají i vosám, kterých se v době zrání objevuje v okolí stromu neuvěřitelné množství, takže sklizeň bývá docela riziková. Naštěstí se ochladilo a nabízené hrušky ještě nebyly docela zralé. Natrhali jsme si dvě bedýnky a já se o víkendu pustila do zpracovávání. Hrušky lze konzervovat na mnoho způsobů. Část jsem smíchala s rybízem a udělala pečený čaj. Něco jsem zavařila jako kompot. Už dlouho toužím vyzkoušet škubánky s pracharandou a tak jsem něco i nasušila.

Suroviny:

2 kg očištěných hrušek
šťáva z celého citronu
500 g cukru
skořice, drcený hřebíček podle chuti
1 dl rumu

Postup:

Hrušky dáme do hlubšího pekáče, posypeme kořením, zakápneme citronovou šťávou a posypeme cukrem. Přikryjeme poklicí, nebo alobalem, vložíme do trouby vyhřáté na 220°C a necháme 1 hodinu "péct". Poté zkontrolujeme, šťáva by měla dosahovat max. do poloviny hrušek. Podle potřeby můžeme ještě chvíli dodělat, aby se ještě trošku odpařilo. Horké rozmixujeme tyčovým mixérém, vmícháme rum a plníme do sklenic až po okraj. Víčka otřeme alkoholem, uzavřeme sklenice a otočíme dnem vzhůru. 

Povidla můžeme použít stejně jako švestková, např. jako náplň do buchet nebo vdolečků.

Pečený čaj

Už pár let jsou v "módě" tzv. pečené čaje. Já se zatím do žádného nepustila. Každý rok jsem od někoho dostala a po pravdě mi příliš nechutnaly. Vždycky to bylo jak šťáva z kompotu. Teplá! Nevím, kde udělaly kamarádky chybu, ale takhle jsem si to nepředstavovala. To si můžu otevřít kompot a vypít šťávu - nemá cenu se s něčím extra dělat. Až loni jsem dostala čaj a ten byl konečně jiný, než všechny dosavadní. A dobrý! Samozřejmě, že jsem si hned vyptala recept a dnes se s vámi o něj podělím.

Suroviny:

1 kg rybízu
1 kg směsi jiných bobulovin (maliny, ostružiny, jahody, borůvky, josta, angrešt, moruše...)
2 celé citrony
1 kg cukru krystal (přibližně)
5 hřebíčků
2 lžičky skořice
5 hvězdiček badyánu
2 dl rumu

Postup:

Ovoce omyjeme, vložíme do pekáčku či hrnce, přidáme cukr (v množství dle druhu a sladkosti ovoce), koření, a na kostičky nakrájené omyté citrony i s kůrou. Vše vložíme do vyhřáté trouby a pečeme na 200°C asi 1 hodinu. Během té doby směs 2x promícháme. Do hotového vmícháme rum a ihned horké plníme do sklenic, které otočíme dnem vzhůru.

Příprava čaje:

Do šálku dáme 1-2 lžíce směsi a zalijeme horkou vodou.

Základ na lečo

V posledních letech se nám rajčata příliš nedařily. Zato letos nám to vynahrazují opravdu dostatečně a já mám plné ruce práce, abych je nějak zpracovala. Ve všední dny nemám příliš času, tak je jen v robotu propasíruju (jde to opravdu rychle) a vzniklý protlak zamrazím. Později jej použiju na rajskou omáčku, kterou všichni milujeme a je jedno, jestli je to ta, co mám pod odkazem s plněnými paprikami, nebo ta druhá "klasická", na kterou jsem zatím recept nepublikovala. O víkendech se pak pouštím do složitějších věcí. Už mám dostatek pomazánky na topinky, které doma přezdíváme plameny, i přesto, že dávám jen polovinu množství pepře, aby to jedl i Adámek. Kečupu se zatím bráním. Ne, že by nám nechutnal, ale naše rodinná spotřeba je tak malá, že si ty 3-4 skleničky za rok raději koupíme. Vím, tomu domácímu se nevyrovná, ale té práce, která nakonec přijde vniveč... Posledně jsem většinu rozdala. Se nedivte, že se mi do toho nechce. Ani do marmelády se letos pouštět nemíním. Sice nebyla špatná, ale letos je tolik ovoce, že bychom to ani všechno nespotřebovali. Nechám si ji na nějaký příští (horší) rok. Zato vážně uvažuju o sušených rajčatech, které sice také dají hodně práce, ale zato naložené v oleji vydrží i několik let, když je náhodou nestačíme spotřebovat. No a nesmím zapomenout na lečo - tedy tentokrát základ na něj. Doufám, že jsem vás tímto úvodem inspirovala. Spoustu dalších receptů, jejichž surovinou jsou rajčata, najdete ZDE. Ale teď už pojďme na to lečo... 

Suroviny:

1 kg paprik
0,5 kg cibule
1 kg rajčat
125 g sádla (nebo olej)

Postup:

Toto je jen základní poměr surovin. Samozřejmě ho dělávám z většího množství, obvykle alespoň z trojnásobku, častěji z pětinásobku. Sádlo tedy rozpustíme v širší hluboké pánvi. Přidáme nakrájenou cibuli a papriky a restujeme dorůžova (dokud se nezačnou rožky barvit). Potom odstavíme. Touto směsí plníme zavařovací sklenice do poloviny. Rajčata také nakrájíme a syrová přidáme do sklenic. Zavíčkujeme a zavaříme 15 minut na 90°C.

Záměrně používám sádlo, protože po vychladnutí ztuhne na povrchu a tím zabrání, aby se k zelenině dostal vzduch, který ve sklenici zůstal. S olejem nemám zkušenosti, ale dle mého názoru ho bude potřeba více.

A jak potom z tohoto základu připravit lečo?

Je to jednoduché, na trošce sádla oprančíte klobásu, přidáte tuto směs, podusíte, dokud se neodpaří přebytečná voda, vmícháte vajíčka a ochutíme solí a pepřem.

Cuketová pomazánka na topinky

Letošní rok je pro zahradníky mizerný. Na jaře, když kvetly ovocné stromy, tak mrzlo. Pak dlouho pršelo a spousta rostlin chytla hnilobu nebo plíseň. Do toho ještě přišly kroupy a potloukly, co ještě nebylo zničené... Prostě letos se toho moc neurodilo. Ani těch cuket není moc - kvetou sice jak blbý, ale samí samci, těch samičích květů je tam pomálu. Ale zato z nich asi díky dešťům a vedru rostou cukety jak dýně. Jednu sobotu je ještě moc malá na utržení a tu další už je přerostlá, že by nám stačila na celý týden. Jenže v týdnu jsem v práci a nevařím. Alespoň z ní mohu udělat pomazánku na topinky. Vloni jsem ji vyzkoušela a byla dobrá. Už nevím přesně, na kterém webu jsem vzala recept, ale podle všeho je od mé jmenovkyně Jitky - samozřejmě mnou lehce poupravený.

Suroviny:
1 kg rajčat
1 kg paprik
1 kg cibule
1/2 kg již očištěné cukety
10 stroužků česneku
200 g cukru
2 lžíce soli
200 ml oleje
100 ml octa
1/4 lžičky skořice
5 rozdrcených hřebíčků
1 lžička pepře (může být i více)
(4 feferonky)

Postup:
V původním receptu bylo, že se to má všechno umlít na masovém strojku. Jenže my máme rádi, když v tom jsou kousky zeleniny, takže všechno strouhám na jemné kostičky na tzv. V-kráječi. Na oleji krátce osmahnu cibuli, přidám papriku, poté cuketu a nakonec i rajčata. Vlastě udělám takové lečo. Přidám prolisovaný česnek, všechny ostatní suroviny, dobře promíchám, přivedu k varu a za občasného promíchávání vařím dokud se většina tekutiny neodpaří. Horké plním do čistých sklenic a otočím dnem vzhůru.

Jelikož se to už nezavařuje, tak jsem to raději uskladnila v chladnu. Bez problémů mi to rok vydrželo - minulý týden jsme snědli poslední skleničku.

Jablečná povidla

Naše mladá jabloň zatím rodí jen málo, takže všechno stíháme konzumovat. A kupovat jablka na zavařování je zbytečně drahé. Ale manžel od kohosi dostal bedýnku padavčat "pro slípky". Po bližším prozkoumání zjistil, že jim nic moc není, jen jsou trošku potlučené. A tak počkal na mě, jestli z nich něco nebudu chtít udělat. Zhodnotila jsem kvalitu jablek a své časové možnosti v pracovní den a vyhrály to jablečná povidla, jejichž výrobu jsem mohla rozdělit na dva dny. Navíc jsem je už dávno chtěla vyzkoušet. Odpoledne po příchodu z práce jsem cca 2 hodiny jablka vykrajovala a loupala. Musím pochválit Adámka, který mi výrazně pomohl tím, že očištěná jablíčka potom krájel na malé kostičky.

Původní rozpis jsem převedla na 1 kg jablek, ale samozřejmě je lepší to dělat ve větším množství.

Suroviny:

1 kg očištěných jablek

500 g krystalového cukru

50 ml octa

4 hřebíčky

1 hvězdička badyánu

skořice

citronová kůra

Postup:

Očištěná jablka zasypeme cukrem, zalijeme octem a necháme do druhého dne odleženv chladnu. Druhý den přidáme koření a vaříme dokud se neodpaří všechna voda. Zpočátku stačí zamíchat jen občas, ale jak povidla začnou houstnout, je potřeba míchat stále, jinak se připálí.

Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru.

Švestkové čatní

Čas švestek se pomalu ale jistě blíží ke konci. U nás už zbývá na stromech jen pár plodů. Pokud už máte povidla i marmeládu (zkoušela jsem minulý rok a je výborná) a nevíte, co dál, můžete zkusit také švestkové čatní. Vyzkoušela jsem ho také minulý rok. Trošku jsem experimentovala. Je to výborná příloha k masu, ale u nás boduje především na grilování. Většina toho letošního si tedy počká až na příští sezónu.

Suroviny:

1 kg švestek
300 g jablek
100 g cibule
100 g rozinek
2 lžíce másla
150 g cukru
3 lžíce jablečného octa
1 lžička soli
1/2 lžičky mletého zázvoru
1/2 lžičky mleté skořice
1/2 lžičky mletého hřebíčku
1/2 lžičky mletého pepře

Postup:

Ovoce a cibuli očistíme, jablka oloupeme a vše nakrájíme na malé kousky. Na másle nejprve osmažíme cibuli, potom přidáme jablka, švestky a rozinky a vše dusíme cca 30-40 minut. Přidáme ostatní přísady a vše ještě dusíme, až směs začne houstnout. Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Skladujeme v lednici.

Ostružinový likér

Minulé léto byl srpen poměrně suchý měsíc. Díky tomu se urodilo hodně ostružin (jiné roky chytnou plíseň z vlhka). Bohužel jsem je nestíhala zpracovávat a tak jsem je jen zamrazila a marmeládu vařila až v klidu na podzim. Z tolika ostružin bylo pochopitelně také hodně odpadu (peciček). Bylo ho tolik, že mi přišlo škoda ho vyhodit, a tak jsem ho zkusila naložit do slivovice podobně jako dělávám višně. Narozdíl od griotky je však tento nápoj silnější, protože ten odpad z ostružin obsahoval jen minimum šťávy. Ale chuť a barvu dodal výborně.

Suroviny:
1 kg odpadu z ostružin (pecky, slupky)
500 g cukru
500 ml slivovice (nebo režné)
kousek skořice
4 hřebíčky
citronová kůra

Postup:
Vše smícháme a uložíme do vhodné zavařovací sklenice, kde necháme uležet cca 2 měsíce. Během této doby můžeme občas promíchat. Poté scedíme přes plátýnko, přelejeme do láhve a postupně při různých příležitostech konzumujeme.

Rybíz a lá brusinky

Letošní léto si přispíšilo. Všechno je nějak dříve. A tak honem vytahuji loňské fotky a recept na rybíz zavařený na způsob brusinek. Vloni jsem ho vyzkoušela poprvé, ale jen v malém množství. Ale protože se povedl a navíc rybízu je letos také podstatně více, nic nebrání zopakování.

Suroviny:

1 kg červeného rybízu
800 g cukru
3 vanilkové cukry
1 dl rumu

Postup:
Vše společně uvaříme. Poté na cca 10 minut odstavíme, opatrně vlijeme rum (pozor, pění to!) a zamícháme. Ještě horké plníme do skleniček a obrátíme dnem vzhůru. Nezavařujeme! 

Polévkové koření

S příchodem jara začíná také "sezóna zavařování" - i když na venkově se zavařuje i v zimě, maso a masové výrobky. Ovoce ještě sice není, ale bylinek a různých kytiček už je všude plno a bylo by škoda si něco z toho neschovat i na zimu.

Loni jsem se rozhodla vyzkoušet domácí polévkové koření (tzv. Maggi), jehož základní surovinou je libeček, který právě vyrašil. A protože se osvědčil, je čas pokus zopakovat. Loni jsem ho sice dělala později, ale každá babka kořenářka vám řekne, že jarní bylinky mají největší "sílu". Takže hurá do zahrádky a natrhat mísu libečku...

Suroviny:
Libeček (cca mísa)
1 lžička soli
4 lžíce slunečnicového oleje

Postup:
Libeček opláchneme, necháme oschnout a nasekáme najemno. Smícháme se solí a olejem a plníme do skleniček. Zavíčkujeme a ukládáme do lednice, kde vydrží i rok - vyzkoušeno.

Jelikož libeček roste prakticky celý rok, je potřeba uschovat jen trošku na zimu. Mě stačila jedna sklenička od výživy.

Pomazánka na topinky (plameny)

Tuto pomazánku jsem naposledy dělala asi před patnácti lety. Sice byla hodně ostrá - proto tomu říkáme "plameny" - ale jinak dobrá. V původním receptu byl i nějaký nastrouhaný salám a tvrdý sýr. Pak se to muselo zavařovat, a tak jsem si to chtěla zjednodušit. A ono to vyšlo!

Možná se budete divit, proč se k ní vracím až po tak dlouhé době. Důvod je prostý: tak dlouhou dobu se mi totiž neurodilo dost rajčat. Tedy rajčat by bylo dost, ale hned začátkem září vždycky přišel nečekaný přízemní mrazík a bylo po nich. Letošní počasí však rajčatům přeje. Základu na rajskou mám už dostatek, kečupu taky, a tak došlo i na tuto pomazánku.

Jak jsem zmínila, byla dost ostrá, tak jsem množství pepře snížila na polovinu (původně bylo 1/2 balíčku). I tak bych však doporučila před přidáním pepře ochutnat. Může se stát, že některá z paprik bude štiplavá...

Suroviny:
1 kg rajčat
3 ks paprik
1 dl oleje
5 g mletého pepře
6 lžiček cukru
4 lžičky plnotučné hořčice
3 lžičky soli
5 středních cibulí
2 paličky česneku
1/2 dl octa

Postup:
Na oleji podusíme nadrobno nakrájenou cibuli. Když rožky začnou růžovět, přidáme nakrájenou papriku a ještě chvíli společně dusíme. Přidáme nakrájená rajčata, prolisovaný česnek a ostatní suroviny a dusíme, dokud se neodpaří většina vody (cca 3/4 hod). Horké plníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru. Je dobré to nechat alespoň 2-3 týdny rozležet.

Servírujeme na klasické topinky, chleba ve vajíčku, bramboráky nebo můžeme použít do základu pod maso.

Zavařená rajčátka

Recept na mě opět vykoukl nečekaně z internetu, když jsem něco hledala. Říkala jsem si, že bych to mohla zkusit. Ovšem onen recept obsahoval více octa než vody a nezavařovalo se to. To není nic pro mě. Zkusila jsem najít jiný recept, ale moc úspěšná jsem nebyla. Nakonec jsem si vzpomněla na prastarou příručku o zavařování po mamince a nakoukla do ní. Tady bylo hned několik různých způsobů, jak konzervovat rajčata a já si řekla: "Proč tedy nějaký nevyzkoušet!" Knížka je to vážně stará, takže zná jen obyčejná velká červená rajčata. Ty momentálně nemám, ale zato mám spoustu malých žlutých, které nám moc nechutnají. Než je definitivně nahážu slípkám, zkusila jsem je zavařit do sladkokyselého láku. Třebas to bude dobré.

Suroviny:
2 kg malých rajčat
5 cibulí
svazeček čerstvých bylinek

Lák:
1,75 l vody
240 ml octa
60 g soli
100 g cukru

10 zrnek pepře
(semínka kopru)

Postup:

Lák svaříme a necháme vychladnout. Rajčata omyjeme a každé párkrát propíchneme párátkem, aby během zavařování neprasklala. Cibuli nakrájíme na proužky. Do sklenic vrstvíme rajčata a cibuli. Já pro ozdobu dala i jedno červené. Přidáme bylinkovou snítku. Zatím jsem vyzkoušela jen tymián, ale podle mě by se hodila i bazalka, kopr a mnohé další. Rozhodně bych však bylinky nemíchala. Naplněné skleničky dolijeme lákem, zavíčkujeme a sterilujeme na 80 stupňů 20 minut. Jelikož jsem recept zkoušela jen z poloviční dávky, neměla jsem odvahu hned ochutnávat a raději jsem je nechala pár dní zaležet. A víte, že vůbec nejsou špatná!

Cuketový salát

Sezóna cuket je v plném proudu a člověk pomalu už neví, co s nimi. Pár tipů na zpracování najdete i zde na blogu pod štítkem "cuketa". Dnes k nim přidávám další, který jsem vyzkoušela a shledala ho výborným. V zimě se bude hodit!

 
Suroviny:

2 kg cukety
3 ks papriky (idelálně červená)
3 ks cibule

Lák:
200 ml octa
500 ml vody
30 g soli
250 g cukru
10 kuliček pepře

Postup:

Cuketu oloupeme, vydlabeme vnitřní část se semínky a zbytek nakrájíme na kostičky nebo nudličky (majitelé V-krouhače nebo podobného pomocníka to mají snažší). Osolíme a necháme chvíli ostát, aby se cuketa "vyplakala". Cibuli a papriku nakrájíme na proužky, vložíme do vody a necháme 5-10 minut povařit, aby změkly. Vývarem z nich můžeme nahradit část vody v láku. Všechny suroviny na lák svaříme a necháme schládnout. Z cukety slijeme šťávu, vmícháme předvařenou cibuli a papriku a směsí plníme skleničky. Zalijeme lákem a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut na 80 stupňů.

Kopřivový med

Je pravda, že teď před Velikonocemi by se hodilo spíš nějaké tradiční velikonoční menu. Ale nádivku už jsem dávala loni, nějaká kůzlátka tu taky už jsou (zde a zde), špenát vařil Malý Kuchtík... Ale když se kouknu do zahrady, je právě ideální čas na kopřivový med. Jeho příprava se v mnohém podobá tomu známějšímu pampeliškovému. Obvykle je doporučován na zimu do čaje, ale já chtěla vědět, jak chutná doopravdy, a tak jsem si ho dala i na chleba. Docela mě překvapil. Nemám moc v oblibě bylinkové čaje a tak jsem ani neměla představu jakou chuť bude med mít. Ale je fakt výborný, takže vřele doporučuju vyzkoušet. Pravda, ten můj není tak hustý, jak by měl, ale zatím stále ještě neumím odhadnout jak dlouho vařit a digitální teploměr taky nemám.

Suroviny:

100 g čerstvých kopřiv

1 kg cukru

1,5 l vody

3 citróny

Postup:

Kopřivu sbíráme nejlépe po dešti, abychom ji nemuseli už prát. Trháme jen vrchní části, cca 2-3 patra. Citrony (ideálně bio) dobře omyjeme a i s kůrou nakrájíme na kolečka. Společně s kopřivami zalijeme vodou, povaříme asi 10 minut a necháme vychladnout. Necháme 24 hodin pod pokličkou luhovat. Na druhý den přecedíme přes plátýnko, přidáme cukr a vaříme, dokud se množství nezredukuje asi na polovinu. Že je hotový poznáme nejlépe digitálním teploměrem. Zatímco voda vře už při 100°C cukerný roztok potřebuje k varu vyšší teplotu. Čím koncentrovanější - tím vyšší. V případě medu je hotov, když teploměr ukazuje asi 117-118°C. Horký plníme do čistých skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Zavařené klobásy

Zavařovací sezona prakticky nikdy nekončí. Zimní čas je doba, kdy se zpracovává maso ve větším množství než je obvyklé. Je to pochopitelné, když zabijete prase, těžko najdete tak velikou lednici, aby v ní mohlo maso "vydýchat", než se zakonzervuje na pozdější časy. Nejjednodušší je maso zamrazit. Ale jsou i jiné způsoby - naši předkové přece žádné mražáky neměli. A já je občas ze zvědavosti zkouším napodobit, protože přiznejme si to - každý druh konzervace má vliv na konečnou chuť pokrmu. Už dávno vím, že čerstvé maso je mnohem lepší než zamražené. Ale nevím jaký je rozdíl mezi zamraženým a zavařeným masem. Tedy něco jsem už vyzkoušela, ale stále narážím na nové a nové tipy. Tentokrát jsem tedy zkusila zavařit naše domácí klobásky. Recept na kobásy najdete pod odkazem, takže je zbytečné ho opakovat. Raději vám povím, jak na to zavařování.

V první řadě je potřeba už při výrobě klobásek počítat s tím, že je budete zavařovat a přizpůsobit tomu velikost. To chce trošku zkušenosti, alespoň myslím, protože čím déle klobásky doma dělám, tím je mám úhlednější a lépe odhaduju, kdy už zatočit a kdy můžu ještě trošku přidat.

Klobásky, které chcete zavařovat, můžete zalévat přímo vodou. Ale zkusila jsem tip, co přinesl manžel z hospody: zalévat je vývarem z vepřových kůží. Sice to v kuchyni smrdělo jak v koželužně, ale výsledek za tu trošku práce navíc a nepohodlí rozhodně stojí. Vím to, protože jsem zkusila jednu sklenici zalít jen vodou. Jsem prostě zvědavá ženská! Klobásky z vývaru jsou lepší. Navíc získáte výborný "sulc" s lehce uzenou příchutí, který si můžete namazat na chleba - doporučuji!

Suroviny:

cca 1/2 kg vepřové kůže

vepřové sádlo

hotové klobásy

žádná sůl ani koření

Vepřovou kůži vaříme asi hodinu v přiměřeném množství vody. Poté zcedíme vývar a obojí necháme vychladnout. Na dno každé sklenice dáme kus vařené kůže, lžíci sádla a naskládáme nastojato klobásky. Pokud máme, můžeme přidat i kus kůže nahoru. Zaléváme rovnoměrně vychladlým vývarem. Zbytek doplníme vodou tak, aby sahala asi 1 cm nad klobásky ale minimálně 2 cm od vrchu sklenice. Zavíčkujeme a sterilizujeme na 90°C po dobu 45 minut. Zavařené klobásy necháme vychladnout víčkem nahoru (je potřeba, aby se tuk usadil nahoře a zajistil tak další přirozenou ochranu).

Pomerančová marmeláda

Jestli si myslíte, že zavařovací sezona už skončila, tak jste na omylu. Zavařovat se dá skoro celý rok. Jednak, když se urodí hodně a nestíhám to v létě zpracovávat, tak zamražuju a za dlouhých zimních večerů teprve vařím marmelády. A pak, marmeláda se dá udělat prakticky z čehokoliv. Dost často se stává, že po Mikuláši tu máme takové množství ovoce, že nemáme šanci to spotřebovat. Vyhodit je to škoda, tak proč nezkusit marmeládu - třebas pomerančovou.

Už dávno jsem ji chtěla zkusit. I když normálně během sezony taky používám gelfix, při posezoním marmeládování už se mu snažím vyhýbat, aby marmeláda byla opravdu bez chemie. Jenže recepty na internetu jsou jako přes kopírák: pomeranče + cukr + gelfix. Navíc ještě se všema těma nechutnýma slupkama. Tak to teda NE! Zkusím experimentovat.

Suroviny:
1 kg pomerančové dužiny (cca 6-7 celých pomerančů)
500 g cukru
1 citron
250 ml vody
2 jablka
1/2 lžičky kyseliny citronové

Postup:

1-2 pomeranče důkladně omyjeme (kartáčkem) a ostrouháme z nich vrchní vrstvu kůry (bez toho bílého). Pomeranče oloupeme, zbavíme všech bílých vláken, nakrájíme na kostky a propasírujeme. Pokud pasírujeme ručně, je lepší je nejprve asi 15 minut povařit, aby změkly. Jablka oloupeme a najemno nastrouháme. Přidáme připravenou pomerančovou kůru, šťávu z citronu, ostatní suroviny a vaříme dokud směs nezhoustne - cca 1 hod. Naplníme do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Jablka jsem přidala kvůli pektinu. Nejsem si jistá, kolik ho pomeranče obsahují, obzvlášť ty kupované. A kyselina citronová je konzervant - údajně přírodní. Podle některých receptur se dá do marmelády přidat skořice nebo zázvor, ale já ji nechala čistou. Myslím, že pomerančová kůra jí dodá dostatečné aroma, které by bylo škoda narušovat něčím dalším. Ostatně je fakt výborná, mírně ale příjemně nahořklá... A abych nezapomněla: Je lepší, když se nechá pár dní uležet.

Domácí kečup

Několik posledních let byla úroda rajčat z různých důvodů malá. Většinu jsme stihli spotřebovat čerstvých a z těch pár navíc jsem průběžně dělala protlak a mrazila k pozdějšímu použití. Na nějaké větší zavařování toho však nebylo. Letos sice nebylo skoro nic, ale zato rajčat se urodilo bohatě. Po letech půstu si zase můžeme trošku dopřávat. Kromě tradičního mraženého protlaku jsem zkouším i různé zavařování. Recept na sušená rajčata tu už byl, takže dnes přináším recept na již osvědčený a několikrát vyzkoušený babiččin kečup. Ostatní zavařeniny nevím, jestli stihnu včas ochutnat, je možné, že si na další recepty budete muset počkat na příští sezónu.

Suroviny:

2,5 kg rajčat

4 velké cibule

1 lžička sladké papriky

5 hřebíčků

4 zrnka pepře

1 lžička mletého zázvoru

125 ml octa

13 dkg cukru

Postup:

Rajčata a cibuli nakrájíme a dáme vařit se všemi přísadami kromě cukru. Vaříme za stálého míchání 2 hodiny. Propasírujeme, přidáme cukr a vaříme ještě 30 minut. V případě potřeby můžeme ještě trošku přisladit (záleží na naší chuti i chuti rajčat). Plníme do skleniček, zavíčkujeme, obrátíme dnem vzůru a necháme takto vychladnout

 

Nakládané papriky

Kromě okurek nic na zavařování nekupuju. Buď se nám dost urodí na zahradě, nebo dostanu nějaké přebytky od přátel či známých. Jako zrovna teď. To takhle jednou přijdu z odpolední a za dveřmi kýbl paprik. V tu chvíli se ve mě bijí dva protichůdné pocity - jeden "Hurá, zavaříme si papriky!" a druhý "Jak to za tak krátký dopoledne stihnu? Kdyby to tak šlo schovat do soboty!" Do soboty by rozhodně nevydržely. Nedá se nic dělat, musím všechnu "neodkladnou práci" odložit a pustit se do paprik. Už s tím mám zkušenosti, párkrát jsem zavařovala kapie a vždycky se moc povedly. Tohle jsou sice kozí rohy, ale paprika jako paprika, ne? A tak jsem sáhla po svém osvědčeném okurkovém láku č. 2 (vařeném). Kromě sladkých paprik, manžel přinesl i pár ostrých. Prima, budou na dochucení - a do každé sklenice jsem jednu přidala.

Suroviny na lák (na 3 sklenice 0,7 l)

0,75 l vody
0,25 l octa
30 g soli (cca 1 lžíce)
70 g cukru (cca  3 lžíce)
5-7 cukerínů
3 bobkové listy
15 kuliček pepře
10 kuliček nového koření
10 hřebíčků
(10 hořčičných semínek)

Vše svaříme a poté necháme vychladnout. Vychladlým zaléváme zeleninu a sterilizujeme 10 minut na 80°C.

Na dno sklenice dáme kolečko cibule, naskládáme papriky a pokud máme přidáme i jednu pálivou. Do každé sklenice přidáme špetku kmínu a dvě polévkové lžíce oleje. Vše dolijeme vychladlým lákem a sterilizujeme.

Naháčci

Okurková sezóna finišuje. Okurky už přerůstají a i když je máme rádi i syrové, nestačíme je spotřebovávat. V takové chvíli opráším recept od tchýňky a zavařím  tzv. naháčky - jakýsi salát z přerostlých okurek a cibule.

Suroviny:

větší okurky (nakladačky i salátovky)

větší množství cibule.

Lák: (rozpis na 3 sklenice 0,7 l)

3/4 l vody

1/4 l octa

30 g soli

70 g cukru

5-7 sacharínů

3 bobkové listy

15 kuliček pepře

10 kuliček nového koření

10 hřebíčků

Postup:

Okurky oloupeme, vyškrábeme střed s jadýrky, zbylou dužinu osušíme a  nakrájíme na proužky. Cibuli očistíme a nakrájíme také na proužky a smícháme s okurkovými řezy. Směs plníme do sklenic, zaléváme vychladlým lákem  a zavíčkujeme. Sterilizujeme 10 min. na 80 stupňů. Pokud máte vlastní osvědčený lák na okurky, můžete ho klidně použít. Nebo si můžete připravit např. tento uvedený, a to svařením všech surovin.

Višňové čatní

Letos je to s ovocem horší. Meruňky nejsou vůbec a višní je pomálu - tedy na slivovici je jich málo. Na zavařování je jich docela dost, takže jsem se pustila do experimentu. Už minulý rok jsem chtěla vyzkoušet višňové čatní, ale zrovna v době, kdy višně zrály se mi nějak nedostávalo času. Tentokrát je času spousta, protože krom višní jiné ovoce opravdu nemám. Recepty na internetu se tentokrát vzácně shodují, zřejmě všechny pocházejí z jednoho jediného zdroje. Ale u všech chybí jak fotografie, tak komentáře, že by to někdo někdy vyzkoušel. Tak tedy: Já už to vyzkoušela a je fakt dobré. Zatím jsem udělala zkušebně jen z jednoho kila višní a je to škoda. Když nemáte odpeckovávač, je s tím dost práce a než nějaký koupím ať už v obchodě nebo přes net, bude po višních - špačci se letos činí. Takže další pokus asi až příští rok a to už budu mít i ten odpeckovávač.

Samotné čatní se mi zdálo příliš ostré i přes to, že jsem úplně vynechala pepř. Převládala v něm chuť kari, což se mi moc nelíbilo a příště ho dám o něco méně. Ovšem v kombinaci s ne příliš kořeněným masem vytvořilo chuťově zajímavou delikatesu.

Suroviny:

1 kg vypeckovaných višní
2 cibule
15 dkg cukru
10 dkg medu
1 lžička zázvoru
1 lžička soli
1 lžička kari
2 lžíce octa
7 tlučených hřebíčků
(1 lžička zeleného pepře)

Postup:
Cibuli nakrájíme nadrobno a spolu s višněmi a ostatními surovinami vaříme cca 3/4 hodiny, až se odpaří většina vody. Horké plníme do skleniček, uzavřeme víčkem, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Vychladlé skladujeme v chladnu a temnu (lednice stačí) - neotevřené vydrží dost dlouho...

Pampeliškový med

Jaro je v plném proudu, všude září žluté hlavičky pampelišek - to znamená, že musíme posíct zahradu. Ale nejprve si natrhám na med. Receptů jsem vyzkoušela několik a nejvíce se mi osvědčil tento:

Suroviny:

300 plně rozvinutých květů pampelišky

2 citrony

1 kg cukru

Postup:

Květy pampelišek nasypeme do hrnce, přidáme pokrájené citrony i s kůrou, ale bez pecek a všechno přelijeme litrem vřelé vody. Necháme stát alespoň 24 hodin. Potom scedíme přes plátýnko, šťávu vymačkáme a do tekutiny nasypeme cukr. Přivedeme k varu a za občasného míchání vaříme půl až třičtvrtě hodiny. Množství by se mělo za tu dobu zredukovat zhruba na polovinu. Horký pampeliškový med lijeme do čistých sklenic, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Pampelišky je nejlepší trhat hned z rána, jak oschne rosa. Předběhneme tak včelky a sladká šťáva z květů zůstane nám.