Sklepej pěknou tučnou skopovou kejtu, čistě ji studenou vodou přemej, osol, rozetří několik stroužků česneku se solí až na mastku, aby žádné kousky nebyly, napíchej nožem díry do kejty a do každé díry dej jako hrách kousek toho rozetřeného česneku, vlož kejtu na pekáč, podlej aspoň půl žejdlíka (cca 1/4 l) vody pod ni, dej ji do troby a při častém obracení pect nech; když již dosti měkká a červenat počíná, tak dej do omáčky napolou obvařené malé loupané zemčátka a nech je v té mastné omáčce dopect. Kejtu již obracet nesmíš, ale tou stranou, kterou navrch ležet musí, častejí tou mastnotou polívej, dej pozor, aby omáčka ani příliš vysmahlá, ale také ne příliš vodová a bledá nebyla, musí pěkně dohněda upečeá a zemčátka též dočervena opečená býti; když ji chceš na tabuli dáti, tedy vlož kejtu na teplou mísu, zemčátka urovnej vůkol ní, omáčku pod ni a nes spěšne na tabuli, aby nevychladla. Kdo česnek nemiluje, může jej vynechat, není ale pečeně tak chutná.
(M.D.R. 1986 str. 187)
Momentálně máme dostatek jehněčího masa, tak hledám různé receptury, jak ho připravit. Tento předpis mě zaujal svou jednoduchostí. Krom toho jsem si byla jistá, že bude dobrý - v tom mě trošku zklamal, ale to asi není chyba receptu. Už první slova totiž mluví o "tučné kýtě", jenže já měla kýtu z mlaďounkého jehňátka, libovou a tím pádem dosti suchou. Můj vnitřní instint mi říkal, abych ji také našpikovala, ale chtěla jsem se držet přesně receptury. Škoda, určitě by jí to prospělo. A další věc, měla jsem ji nasolit a napíchat česnekem den dopředu, aby se trošku zaležela.
Na pečení jsem použila svoji oblíbenou remosku, takže výsledek byl mnohem lepší, než kdybych ji pekla v troubě. I tak byla mírně vysušená - příště důkladně prošpikovat!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat